Corbijnovi jsem po dílku o Joy Division (on potom všude tvrdil, že to bylo hlavně o Curtisovi...hmmm) nevěřil nic. Teda klipy točil pořád skvělý, ale celovečerní film? Nikdy! A pak dá tohohle Američana. Vidím, že takovýto filmy se dají pořád točit a že můžou být pořád skvělý a já z nich můžu mít pořád radost. Jako tehdy. S RobRoyem se neshodnu prakticky na ničem, ale poslední věta z jeho komentu mi mluví z duše.
De la Iglesia se široce rozkročil a ve snaze o co nejrozsáhlejší žánrový rozptyl se snažil vytvořit cosi mezi thrillerem, teen vyvražďovačkou, oxfordskou detektivkou a giallem. No a u tohoho širokého rozkročení ho kdosi (asi scénárista to byl) nakopnul pořádně do koulí. Skuhraje to nakonec dotáhl až k poslední klapce a díky tomu vznikla naprosto zbytečná sračka, kterou, abych jen bohapustě nekušnil, zdobí několik - dvě až tři - půvabných a povedených scén. To je ale od režiséra El día de la Bestia zpropadeně málo.
Experiment, šílenství a především provokace, která se nadmíru podařila - což rozhodně není až tak běžné. A na absolutní počet to vykopává geniální soundtrack. Chtěl bych být šťastným vlastníkem CD Feminists - http://www.youtube.com/watch?v=V4eWU-pg3uI
190 minut režisérského sestřihu, díky kterému alespoň funguje jakási vnitřní logika a je možné naplno si užít nepopiratelnou vizuální krásu, tahá tento film z odpadu, který by mu jinak zcela po právu náležel. Z historického hlediska aspiruje Kingdom of Heaven na jednu z největších kokotin v dějinách kinematografie. Nemá příliš cenu rozebírat, co je špatně. Špatně je totiž prakticky všechno, sedí jen letopočty a jména historických postav. Uvést informace načerpané z filmu při středoškolské písemce z dějepisu, nebylo by to na pětku, ale na opakování pololetí. U pohádky se dá prominout mnohé, u historického filmu nikoliv. Až jednou bude natočen film z Druhé světové války, ve kterém budou příslušníci Schutzstaffel do poslední kapky krve bránit své židovské spoluobčany před pogromem, dostaneme se zhruba na stejnou úroveň jako v případě Království nebeského.
Republikáni, porno, neomarxisté, Pixies, válka v Iráku a prozatím nejdokonaleji zvládnutý film na motivy románů Phillipa K. Dicka, přestože se o adaptaci žádného z jeho románů nejedná. Subjektivní tak může a dokonce musí být bráno rázem jako objektivní a jak boxer Santaros/Jericho Cane prostřednictvím svého scénáře, tak Ronald/Roland Taverner pomocí drog určují, co je realita. Kelly uvařil bezbřehý postmoderní guláš, kdy odkazuje, cituje a parafrázuje vše možné, dokonce i svůj první film, ale jednotlivé ingredience k sobě dokonale pasují a výsledkem je mimořádně chutná krmě. A jelikož "bezbřehý" nemusí nutně znamenat beze smyslu či zmatený, tak ani onen výsledek není zdaleka nesrozumitelný. Jen to chce trochu pozornosti. Zároveň se ovšem nedá vyloučit možnost, že jsem viděl to, co jsem vidět chtěl. No a co?
Naprosto neuvěřitelná kombinace psychologického dramatu, parodie, romantické dojárny, crazy komedie a nevím čeho ještě dalšího, to vše za doprovodu skvěle padnoucího písničkového soundtracku. Něco takového dokáže dát dohromady a především pohromadě udržet pouze Wes Anderson. Jak to ten chlap dělá, netuším. Film a humor mému srdci velmi blízký.
Hoďme už konečně za hlavu různe p.fiction. Tenhle film útočí naprosto něčím jiným. Ano, uznávám, je tu spousta těch kůl vtípků (a ne špatných), ale co se takhle jednou opojit něčím jiným. Čím? architektura, Evropa, buranismus, vlaky...vymyslí ještě někdo něco dalšího?
Být Horror Express o dvacet let starší záležitostí, měl bych možná většího pochopení, či snad slitování. Ale v kontextu doby, kdy za sebou (např.) Fulci a Argento měli své první lahůdky, rok před uvedením Vymítače, působí tento příběh jako z jiného filmového světa. Jako parodie snesitelné a druhá hvězda za zombie kozáky. To ostatní je expres hrůzy.
Koncert skvělý, nelze vytknout nic, snad jen to, že od Pixies je lépe poslouchat studiové nahrávky. S kily Francisco Blacka byl každý smířen a seznámen už dávno, ale proč po těch letech vypadá Kim Deal jako opravdu velká skříň, taková škoda..Ono to nakonec vypadá, že jenom kušním...ale já kušním, a Pixies, svoji srdcovou záležitost, si užiju kdykoliv, protože tohle je ta nejlepší ... skupina...
Nejhorší Terminator, ale rozhodně ne špatný film. Nelze srovnávat ani s jedním předchozím dílem, ale jako samostatná postapokalyptická sci-fi (pochopitelně s nutnými úpravami) by to fungovalo bez problémů. Troufnu si dokonce tvrdit, že i celkové hodnocení by bylo vyšší. Negativa jsou ale rozhodně nepřehlédnutelná. Absolutní absence humoru a vrstvení jedné nelogičnosti (v rámci serie) na druhou v poslední zhruba čtvrtině filmu, jsou ta, alespoň pro mě, nejhůře skousnutelná. Nicméně, čekal jsem katastrofu, které se mi nedostalo a byl jsem tomu rád. Průměr. Naprostý a se vším, co k tomu slovu patří. P.S. "Arnold" potěšil.
Představy dnešní zlaté mládeže o demokracii. Není přece potřeba nic znát, vědět, chápat souvislosti. O kolik je jednodušší nechat si zmasírovat mozeček tupou propagandou a poté nejlépe založit nějakou tu skupinu na fejsbůcích. Lidi, kteří hážou veškerou levici do jednoho pytle, jsou pro mě intelektuálně méněcení. Lidí, kteří se reálně obávají návratu poměrů před rok 1989, je mi svým způsobem líto. Pokud se ovšem Mádl a Issová v noci pochcávají strachem z komunistů, tak jim to zcela upřímně přeju. Zelenka u mě klesl někam na úroveň Josepha Goebbelse.
Jeden z nejlepších dílů nové série tohoto výtečného seriálu. Tradičně kvalitní detektivní příběh je tentokrát navíc okořeněn působivou mysteriózní atmosférou. Menší výtka míří snad jen k téměř úplné absenci tolik typického humoru.
Takřka po všech stránkách dokonalé. Takřka! Závěrečné "zakčnění" - sice předvídatelné, ale vzhledem k předchozímu průběhu zoufale nepadnoucí - a především pointa z ranku oněch neočekávaných, dávají tomuto norskému horroru těžce na prdel. 60 minut filmu na 5*, 20 minut něco mezi odpadem a 1*. Lepší si v paměti zachovat to pozitivní. Alespoň pro tentokrát.
Netvrdím, že jsem došel naprostému pochopení a netvrdím, že jsem odhalil skrytou filosofii tu kterého. Vše na mě působilo dojmem zemitosti - tak, jak ji rozumím já - jednoznačnosti-.Nehledal a neluštil jsem symboly, přesto, že jsou obsaženy. Jsou však, dle mě, podružné. Ono totiž jedno malé nedorozumění může dojít fatálního konce. Ona si přeje, ale neřekne, je to totiž její očekávání. Ale očekávání je více, než-li vyřčené. Je podstatnější, je důležitější, má být odhaleno a vyplněno. On smýšlí příliš racionálně. Nechce se mu jet do prdele jménem Eden, když ona tvrdí, že chce být raději sama, aby mohla psát. Pro něj je to ulehčení. Vše je RACIONÁLNĚ vyřízeno, vysvětleno. Ne tak ovšem v oblasti očekávání. Ta není racionální.. Většinou.(Myslím, že je velmi důležité nepominout jeden z úvodních dialogů - tady je vysvětlení všeho, co tak mizerně klepu dokupy). Následuje msta spojená s výčitkami svědomí. Msta o to silnější, že již byla jednou provedena, ale na nesprávném. Antichrist je asi nejlepší film, který jsem viděl za poslední dva roky. Přestože neustále využívá a přejímá (Blue Velvet a vůbec Lynch je uspokojen nebo nasrán?), má v sobě cosi neodolatelného. Ten film je neuvěřitelně hrůzný. Vztahový horor.
Působivý kousek, vystavěný na syžetu zombie horrorů a některých raných Cronenbergových filmů, což platí především pro první část. Černohumorná komedie, která se "šokově" objeví ve druhé třetině, působí zpočátku poněkud rušivěji, ale díky velmi dobrému zpracování a následnému, stejně "šokantnímu" přehození výhybky, je její zařazení bez pardonu omluvitelné. Bohužel, závěrečná, třetí epizoda, po většinu času kazí předchozí pozitivní dojmy - není snad vyloženě špatná, ale v kontextu dosavadního pekelného tempa zbytečně utahaná, snímek v ní negraduje, naopak skomírá. Sympaticky natočený úplný závěr však přec jen napravuje dojem, takže abych zbytečně neškudlil...4*
V žádném případě to není nejlepší Herzův film. V žádném případě to není nejlepší český horror (tím je, alespoň pro mě, Panna a netvor od jistého Herze). V každém případě je to ale nejčistší žánrový příspěvek, který kdy v místních (filmově) zaprděných luzích a hájích vznikl. Tý Em Ej (muhehe), jsem se po hrůzných Černých baronech, zcela upřímně dlouho dopředu obával. Cítil jsem ve vzduchu velký průser a nedůstojný závěr kariéry jednoho z nejlepších česko(slovenských) režisérů. A moje očekávání se konečně jednou nenaplnila. Konečně si mohu po delší době vykloubit další prst k napočítání kvalitního českého filmu po roce 89. Jen mě tak napadá, pokud jsem začal u palce levé ruky, jsem teď alespoň u prostředníčku ruky pravé? Nevím, dohledám a později případně doupravím... Ale pro tuto chvíli - díky bohu (a Herzovi) za Tmu.
První série má u mě navždy schováno jen to nejvyšší hodnocení (avšak jsou tu i pokračování, od kterých se zcela dokonale odhlédnout nedá). Takové propojení kriminálního příběhu a humoru nemělo možná v dějinách českých televizních seriálů obdoby (dobrá, na tohle http://www.csfd.cz/film/71551-hrisni-lide-mesta-prazskeho/ nezapomínám). Od druhé série se však takřka vše radikálně mění. Zdálo se mi, že název "Četnické humoresky" (nepočítám-li těch pár dílů, režírovaných tehdy už těžce nemocným Moskalykem), je absolutně zbytečný. Nejvíce přiléhavé by snad bylo "Sexuální a milostné vyžití četníků v Brně koncem třicátých let". Příběh jde do háje, kriminálka mizí, pátrání je vlastně naprosto zbytečné, Pavlína píše i režíruje...a já trpím nad tou sračkou. A vlastně se už ani nechci zmiňovat o sérii číslo 3. Napadají mě sice slova, ale je mi líto jich použít kvůli tomu, co vzniklo v roce 1997. ---------(První řada je nejlepším seriálovým počinem ČT. Alespoň prozatím)
Čekal jsem jako břitva ostrou satiru, naplněnou cynismem a politickou nekorektností (fuj, tenhle termín začínám nesnášet) a dostalo se mi jakéhosi vcelku neškodného odvárku, slaboučkého jako druhák čaj. Občas to sice růžky vystrčí, ale ty jsou přehršlí klišé a dobráckého pomrkávání natolik ubroušené, že nemohou nikterak výrazněji potrkat. Potenciál, ten tu určitě byl, ale snad to měl raději natočit nějaký zlý (a kouřící) Evropan. Dán nějakej třeba...
Non ho sonno dává po vizuální stránce v mnohých okamžicích vzpomenout na Argentovy majstrštyky ze sedmdesátých a osmdesátých let. Bohužel je ale příběh spíchnutý hodně přežhavenou jehlou a některé logické kiksy jsou nepřehlédnutelné, ba co víc, tlučou do očí silou nebývalou. Škoda. Bylo tu našlápnuto k opravdu velmi kvalitnímu giallu.
Holky si zkrátka a dobře vysvětlí, uznají jací, že jsou to ti chlapové nemístné zrůdy, popřípadě úžasní týpci, sejdou se poté ve své oblíbené kavárně a poskytnou náměty k vzájemné konfrontaci. Díl od dílu. Z oněch zrůd a týpků se stávají týpci a zrůdy. A úžasní. Někdo menší, někdo dojde milosti absolutní a jiný se dostane na listinu, která by, aby bylo všemu učiněno zadost, končí nejlépe přejetím černým Mercedesem, jiný se stane favoritem, chápajícím i ty nejzasutější hlubiny duše ženy. Občas obleček. Vše je však vysvětleno tak jak se má. Nakonec uražen není nikdo. Politická korektnost nabývá díl od dílu důležitosti. Kyblíček na zvratky sebou.
Příběh Ďáblovy lsti působí dojmem, že jej vytvořil Umberto Eco po velmi silné mozkové mrtvičce. Zdůrazňuji VELMI SILNÉ. Či snad ve stavu popsaném v poslední části Tajemného plamenu královny Loany. Jinak je Ďáblova lest dokonalou učebnicí takřka všech neduhů českých televizněveřejnoprávních filmů (český televizněveřejnoprávní film-dále jen ČTF): I dobří herci hrají mizerně. Dialogy jsou neskutečně stupidní, zcela neživotné, šustící papírem - tímto způsobem se hovoří jen a pouze v ČTF, pokud by se mnou někdo takto komunikoval ve skutečnosti, byl bych nucen mít vážné starosti a pochybnosti o dosavadním průběhu jeho socializace. Vizuálně se "lest" snaží tvářit tak odlišně a originálně, až je od prvního záběru jasné, že se jedná o ČTF. ČTF je vlastně natolik specifickou záležitostí, že by si zasloužil svoji vlastní kategorii. Naštěstí se ale i na tomto poli najdou ony pověstné výjimky potvrzující pravidlo. Za všechny uvedu alespoň tuto http://www.csfd.cz/film/71752-udeleni-milosti-se-zamita/
Netradiční, efektní a velmi originální zpracování nejznámějšího upírského příběhu. A Peter Fonda, coby Van Helsing, je tou nejchutnější třešinkou na tomto výtečném dortu.
A tak, zářez na pažbě jsem si udělat mohl, protože jsem se dodíval až do hořkého konce. A nejen to. Van Helsing splnil i jednu ze svých avizovaných škatulek - byl to vskutku horror. Kvalita a množství digitálních triků mě vystrašili více, než by mi bylo milé.
V tom filmu souvisí mnohé s nadmořskou výškou, ve které se děj v danou chvíli právě odehrává. A tak s každým krokem, vedoucím hrdiny ze zasněžených vrcholků dolů, do neúrodných pouštních nížin, snižuje se zároveň také kvalita. Vše je potom korunováno závěrečnou scénou, která by se, aby bylo tomuto drobnému geografickému přirovnání učiněno zadost, měla nejlépe odehrávat na dně Mariánského příkopu.
Nádherný obrázek střídá obrázek ještě nádhernější, ale strašlivému příběhu to nepomůže ani za mák. Jsem si celkem jist, že to celé nemělo působit směšným dojmem, nicméně opak se stal pravdou. Efektně natočená a naprosto dokonalá blbost.
Moje komentáře
Američan (2010)
Corbijnovi jsem po dílku o Joy Division (on potom všude tvrdil, že to bylo hlavně o Curtisovi...hmmm) nevěřil nic. Teda klipy točil pořád skvělý, ale celovečerní film? Nikdy! A pak dá tohohle Američana. Vidím, že takovýto filmy se dají pořád točit a že můžou být pořád skvělý a já z nich můžu mít pořád radost. Jako tehdy. S RobRoyem se neshodnu prakticky na ničem, ale poslední věta z jeho komentu mi mluví z duše.
Oxford Murders, The (2008)
De la Iglesia se široce rozkročil a ve snaze o co nejrozsáhlejší žánrový rozptyl se snažil vytvořit cosi mezi thrillerem, teen vyvražďovačkou, oxfordskou detektivkou a giallem. No a u tohoho širokého rozkročení ho kdosi (asi scénárista to byl) nakopnul pořádně do koulí. Skuhraje to nakonec dotáhl až k poslední klapce a díky tomu vznikla naprosto zbytečná sračka, kterou, abych jen bohapustě nekušnil, zdobí několik - dvě až tři - půvabných a povedených scén. To je ale od režiséra El día de la Bestia zpropadeně málo.
Ex Drummer (2007)
Experiment, šílenství a především provokace, která se nadmíru podařila - což rozhodně není až tak běžné. A na absolutní počet to vykopává geniální soundtrack. Chtěl bych být šťastným vlastníkem CD Feminists - http://www.youtube.com/watch?v=V4eWU-pg3uI
Neznámý (2011)
Úvod výtečný, stať velmi dobrá a na závěr velký průser. 3 &1/2.
Království nebeské (2005)
190 minut režisérského sestřihu, díky kterému alespoň funguje jakási vnitřní logika a je možné naplno si užít nepopiratelnou vizuální krásu, tahá tento film z odpadu, který by mu jinak zcela po právu náležel. Z historického hlediska aspiruje Kingdom of Heaven na jednu z největších kokotin v dějinách kinematografie. Nemá příliš cenu rozebírat, co je špatně. Špatně je totiž prakticky všechno, sedí jen letopočty a jména historických postav. Uvést informace načerpané z filmu při středoškolské písemce z dějepisu, nebylo by to na pětku, ale na opakování pololetí. U pohádky se dá prominout mnohé, u historického filmu nikoliv. Až jednou bude natočen film z Druhé světové války, ve kterém budou příslušníci Schutzstaffel do poslední kapky krve bránit své židovské spoluobčany před pogromem, dostaneme se zhruba na stejnou úroveň jako v případě Království nebeského.
Apokalypsa (2006)
Republikáni, porno, neomarxisté, Pixies, válka v Iráku a prozatím nejdokonaleji zvládnutý film na motivy románů Phillipa K. Dicka, přestože se o adaptaci žádného z jeho románů nejedná. Subjektivní tak může a dokonce musí být bráno rázem jako objektivní a jak boxer Santaros/Jericho Cane prostřednictvím svého scénáře, tak Ronald/Roland Taverner pomocí drog určují, co je realita. Kelly uvařil bezbřehý postmoderní guláš, kdy odkazuje, cituje a parafrázuje vše možné, dokonce i svůj první film, ale jednotlivé ingredience k sobě dokonale pasují a výsledkem je mimořádně chutná krmě. A jelikož "bezbřehý" nemusí nutně znamenat beze smyslu či zmatený, tak ani onen výsledek není zdaleka nesrozumitelný. Jen to chce trochu pozornosti. Zároveň se ovšem nedá vyloučit možnost, že jsem viděl to, co jsem vidět chtěl. No a co?
Taková zvláštní rodinka (2001)
Naprosto neuvěřitelná kombinace psychologického dramatu, parodie, romantické dojárny, crazy komedie a nevím čeho ještě dalšího, to vše za doprovodu skvěle padnoucího písničkového soundtracku. Něco takového dokáže dát dohromady a především pohromadě udržet pouze Wes Anderson. Jak to ten chlap dělá, netuším. Film a humor mému srdci velmi blízký.
V Bruggách (2008)
Hoďme už konečně za hlavu různe p.fiction. Tenhle film útočí naprosto něčím jiným. Ano, uznávám, je tu spousta těch kůl vtípků (a ne špatných), ale co se takhle jednou opojit něčím jiným. Čím? architektura, Evropa, buranismus, vlaky...vymyslí ještě někdo něco dalšího?
Expres hrůzy (1972)
Být Horror Express o dvacet let starší záležitostí, měl bych možná většího pochopení, či snad slitování. Ale v kontextu doby, kdy za sebou (např.) Fulci a Argento měli své první lahůdky, rok před uvedením Vymítače, působí tento příběh jako z jiného filmového světa. Jako parodie snesitelné a druhá hvězda za zombie kozáky. To ostatní je expres hrůzy.
Pixies, The (koncert) (2004)
Koncert skvělý, nelze vytknout nic, snad jen to, že od Pixies je lépe poslouchat studiové nahrávky. S kily Francisco Blacka byl každý smířen a seznámen už dávno, ale proč po těch letech vypadá Kim Deal jako opravdu velká skříň, taková škoda..Ono to nakonec vypadá, že jenom kušním...ale já kušním, a Pixies, svoji srdcovou záležitost, si užiju kdykoliv, protože tohle je ta nejlepší ... skupina...
Samuraj (2003)
Quentin se svým Kill Billem ať jde...ano, přesně tam. A tu rytmickou sekci v podobě čtyř japonských rolníků by nevymyslel ani Bargeld.
Terminator Salvation (2009)
Nejhorší Terminator, ale rozhodně ne špatný film. Nelze srovnávat ani s jedním předchozím dílem, ale jako samostatná postapokalyptická sci-fi (pochopitelně s nutnými úpravami) by to fungovalo bez problémů. Troufnu si dokonce tvrdit, že i celkové hodnocení by bylo vyšší. Negativa jsou ale rozhodně nepřehlédnutelná. Absolutní absence humoru a vrstvení jedné nelogičnosti (v rámci serie) na druhou v poslední zhruba čtvrtině filmu, jsou ta, alespoň pro mě, nejhůře skousnutelná. Nicméně, čekal jsem katastrofu, které se mi nedostalo a byl jsem tomu rád. Průměr. Naprostý a se vším, co k tomu slovu patří. P.S. "Arnold" potěšil.
Přemluv bábu (video film) (2010)
odpad!Představy dnešní zlaté mládeže o demokracii. Není přece potřeba nic znát, vědět, chápat souvislosti. O kolik je jednodušší nechat si zmasírovat mozeček tupou propagandou a poté nejlépe založit nějakou tu skupinu na fejsbůcích. Lidi, kteří hážou veškerou levici do jednoho pytle, jsou pro mě intelektuálně méněcení. Lidí, kteří se reálně obávají návratu poměrů před rok 1989, je mi svým způsobem líto. Pokud se ovšem Mádl a Issová v noci pochcávají strachem z komunistů, tak jim to zcela upřímně přeju. Zelenka u mě klesl někam na úroveň Josepha Goebbelse.
Hluboký spánek (1978)
Mitchumovi se snaha a stylovost rozhodně upřít nedá, ale Marlowe v Anglii se vyjímá asi jako kakadu na Anrarktidě.
Komisař Montalbano: Srpnový žár (TV film) (2008)
Jeden z nejlepších dílů nové série tohoto výtečného seriálu. Tradičně kvalitní detektivní příběh je tentokrát navíc okořeněn působivou mysteriózní atmosférou. Menší výtka míří snad jen k téměř úplné absenci tolik typického humoru.
Temné lesy (2003)
Takřka po všech stránkách dokonalé. Takřka! Závěrečné "zakčnění" - sice předvídatelné, ale vzhledem k předchozímu průběhu zoufale nepadnoucí - a především pointa z ranku oněch neočekávaných, dávají tomuto norskému horroru těžce na prdel. 60 minut filmu na 5*, 20 minut něco mezi odpadem a 1*. Lepší si v paměti zachovat to pozitivní. Alespoň pro tentokrát.
Antikrist (2009)
Netvrdím, že jsem došel naprostému pochopení a netvrdím, že jsem odhalil skrytou filosofii tu kterého. Vše na mě působilo dojmem zemitosti - tak, jak ji rozumím já - jednoznačnosti-.Nehledal a neluštil jsem symboly, přesto, že jsou obsaženy. Jsou však, dle mě, podružné. Ono totiž jedno malé nedorozumění může dojít fatálního konce. Ona si přeje, ale neřekne, je to totiž její očekávání. Ale očekávání je více, než-li vyřčené. Je podstatnější, je důležitější, má být odhaleno a vyplněno. On smýšlí příliš racionálně. Nechce se mu jet do prdele jménem Eden, když ona tvrdí, že chce být raději sama, aby mohla psát. Pro něj je to ulehčení. Vše je RACIONÁLNĚ vyřízeno, vysvětleno. Ne tak ovšem v oblasti očekávání. Ta není racionální.. Většinou.(Myslím, že je velmi důležité nepominout jeden z úvodních dialogů - tady je vysvětlení všeho, co tak mizerně klepu dokupy). Následuje msta spojená s výčitkami svědomí. Msta o to silnější, že již byla jednou provedena, ale na nesprávném. Antichrist je asi nejlepší film, který jsem viděl za poslední dva roky. Přestože neustále využívá a přejímá (Blue Velvet a vůbec Lynch je uspokojen nebo nasrán?), má v sobě cosi neodolatelného. Ten film je neuvěřitelně hrůzný. Vztahový horor.
Neznámý signál (2007)
Působivý kousek, vystavěný na syžetu zombie horrorů a některých raných Cronenbergových filmů, což platí především pro první část. Černohumorná komedie, která se "šokově" objeví ve druhé třetině, působí zpočátku poněkud rušivěji, ale díky velmi dobrému zpracování a následnému, stejně "šokantnímu" přehození výhybky, je její zařazení bez pardonu omluvitelné. Bohužel, závěrečná, třetí epizoda, po většinu času kazí předchozí pozitivní dojmy - není snad vyloženě špatná, ale v kontextu dosavadního pekelného tempa zbytečně utahaná, snímek v ní negraduje, naopak skomírá. Sympaticky natočený úplný závěr však přec jen napravuje dojem, takže abych zbytečně neškudlil...4*
T.M.A. (2009)
V žádném případě to není nejlepší Herzův film. V žádném případě to není nejlepší český horror (tím je, alespoň pro mě, Panna a netvor od jistého Herze). V každém případě je to ale nejčistší žánrový příspěvek, který kdy v místních (filmově) zaprděných luzích a hájích vznikl. Tý Em Ej (muhehe), jsem se po hrůzných Černých baronech, zcela upřímně dlouho dopředu obával. Cítil jsem ve vzduchu velký průser a nedůstojný závěr kariéry jednoho z nejlepších česko(slovenských) režisérů. A moje očekávání se konečně jednou nenaplnila. Konečně si mohu po delší době vykloubit další prst k napočítání kvalitního českého filmu po roce 89. Jen mě tak napadá, pokud jsem začal u palce levé ruky, jsem teď alespoň u prostředníčku ruky pravé? Nevím, dohledám a později případně doupravím... Ale pro tuto chvíli - díky bohu (a Herzovi) za Tmu.
Četnické humoresky (TV seriál) (1997)
První série má u mě navždy schováno jen to nejvyšší hodnocení (avšak jsou tu i pokračování, od kterých se zcela dokonale odhlédnout nedá). Takové propojení kriminálního příběhu a humoru nemělo možná v dějinách českých televizních seriálů obdoby (dobrá, na tohle http://www.csfd.cz/film/71551-hrisni-lide-mesta-prazskeho/ nezapomínám). Od druhé série se však takřka vše radikálně mění. Zdálo se mi, že název "Četnické humoresky" (nepočítám-li těch pár dílů, režírovaných tehdy už těžce nemocným Moskalykem), je absolutně zbytečný. Nejvíce přiléhavé by snad bylo "Sexuální a milostné vyžití četníků v Brně koncem třicátých let". Příběh jde do háje, kriminálka mizí, pátrání je vlastně naprosto zbytečné, Pavlína píše i režíruje...a já trpím nad tou sračkou. A vlastně se už ani nechci zmiňovat o sérii číslo 3. Napadají mě sice slova, ale je mi líto jich použít kvůli tomu, co vzniklo v roce 1997. ---------(První řada je nejlepším seriálovým počinem ČT. Alespoň prozatím)
Děkujeme, že kouříte (2005)
Čekal jsem jako břitva ostrou satiru, naplněnou cynismem a politickou nekorektností (fuj, tenhle termín začínám nesnášet) a dostalo se mi jakéhosi vcelku neškodného odvárku, slaboučkého jako druhák čaj. Občas to sice růžky vystrčí, ale ty jsou přehršlí klišé a dobráckého pomrkávání natolik ubroušené, že nemohou nikterak výrazněji potrkat. Potenciál, ten tu určitě byl, ale snad to měl raději natočit nějaký zlý (a kouřící) Evropan. Dán nějakej třeba...
Vrah přichází v noci (2001)
Non ho sonno dává po vizuální stránce v mnohých okamžicích vzpomenout na Argentovy majstrštyky ze sedmdesátých a osmdesátých let. Bohužel je ale příběh spíchnutý hodně přežhavenou jehlou a některé logické kiksy jsou nepřehlédnutelné, ba co víc, tlučou do očí silou nebývalou. Škoda. Bylo tu našlápnuto k opravdu velmi kvalitnímu giallu.
Sex ve městě (TV seriál) (1998)
Holky si zkrátka a dobře vysvětlí, uznají jací, že jsou to ti chlapové nemístné zrůdy, popřípadě úžasní týpci, sejdou se poté ve své oblíbené kavárně a poskytnou náměty k vzájemné konfrontaci. Díl od dílu. Z oněch zrůd a týpků se stávají týpci a zrůdy. A úžasní. Někdo menší, někdo dojde milosti absolutní a jiný se dostane na listinu, která by, aby bylo všemu učiněno zadost, končí nejlépe přejetím černým Mercedesem, jiný se stane favoritem, chápajícím i ty nejzasutější hlubiny duše ženy. Občas obleček. Vše je však vysvětleno tak jak se má. Nakonec uražen není nikdo. Politická korektnost nabývá díl od dílu důležitosti. Kyblíček na zvratky sebou.
Comeback (TV seriál) (2008)
Proč jen jsou všechny české sitcomy tak zoufale nevtipné, zoufale nudné a zoufale trapné?
Ďáblova lest (TV film) (2008)
Příběh Ďáblovy lsti působí dojmem, že jej vytvořil Umberto Eco po velmi silné mozkové mrtvičce. Zdůrazňuji VELMI SILNÉ. Či snad ve stavu popsaném v poslední části Tajemného plamenu královny Loany. Jinak je Ďáblova lest dokonalou učebnicí takřka všech neduhů českých televizněveřejnoprávních filmů (český televizněveřejnoprávní film-dále jen ČTF): I dobří herci hrají mizerně. Dialogy jsou neskutečně stupidní, zcela neživotné, šustící papírem - tímto způsobem se hovoří jen a pouze v ČTF, pokud by se mnou někdo takto komunikoval ve skutečnosti, byl bych nucen mít vážné starosti a pochybnosti o dosavadním průběhu jeho socializace. Vizuálně se "lest" snaží tvářit tak odlišně a originálně, až je od prvního záběru jasné, že se jedná o ČTF. ČTF je vlastně natolik specifickou záležitostí, že by si zasloužil svoji vlastní kategorii. Naštěstí se ale i na tomto poli najdou ony pověstné výjimky potvrzující pravidlo. Za všechny uvedu alespoň tuto http://www.csfd.cz/film/71752-udeleni-milosti-se-zamita/
Nadja (1994)
Netradiční, efektní a velmi originální zpracování nejznámějšího upírského příběhu. A Peter Fonda, coby Van Helsing, je tou nejchutnější třešinkou na tomto výtečném dortu.
Van Helsing (2004)
A tak, zářez na pažbě jsem si udělat mohl, protože jsem se dodíval až do hořkého konce. A nejen to. Van Helsing splnil i jednu ze svých avizovaných škatulek - byl to vskutku horror. Kvalita a množství digitálních triků mě vystrašili více, než by mi bylo milé.
Muž proti muži (2006)
V tom filmu souvisí mnohé s nadmořskou výškou, ve které se děj v danou chvíli právě odehrává. A tak s každým krokem, vedoucím hrdiny ze zasněžených vrcholků dolů, do neúrodných pouštních nížin, snižuje se zároveň také kvalita. Vše je potom korunováno závěrečnou scénou, která by se, aby bylo tomuto drobnému geografickému přirovnání učiněno zadost, měla nejlépe odehrávat na dně Mariánského příkopu.
Temný rytíř (2008)
ad Mi Nü-Chai, ad Canakja
Smrti napospas (2006)
Nádherný obrázek střídá obrázek ještě nádhernější, ale strašlivému příběhu to nepomůže ani za mák. Jsem si celkem jist, že to celé nemělo působit směšným dojmem, nicméně opak se stal pravdou. Efektně natočená a naprosto dokonalá blbost.