PogoJoe

1 hvězdička pro Slye a Madeleine, kteří jediní se mi v tomto dílku docela líbili. Hlavním problémem tohoto filmu je scénář: naprostý propadák. Spousta nelogičností, primitivní dialogy, zmatečnost a uspěchanost. Jen pár milých maličkostí, nad kterými jsem se nanejvýš pousmál, film nespasí. Slyi, tohle nemáš zapotřebí...

Smutná komedie. Spíše smutná, než komedie. Několikrát jsem se při ní pousmál, často mě u ní ovšem přepadal smutek a melancholie, a také zvláštní pocit nostalgie. Notně k tomu pomáhala i tklivá hudba. Člověk, který to nezažil (či již nepamatuje), si díky filmu dokáže velice živě představit, jak vypadala atmosféra v NDR v těch letech a měsících změn 1989-90. Film na mě působil láskyplně a trochu i dojímavě. Líbilo se mi několik momentů - např. vrtulníkem odvážená socha Lenina před zrakem zmatené matky, kosmonaut Jahn, kamarád amatérský režisér a jeho "zpravodajství" či ziskuchtiví pionýři nebo vyvěšování reklamy na coca colu, ale měl i spoustu hluchých míst. A celkový dojem? Nevím, zda někdy najdu chuť se na film ještě jednou podívat. Nic světoborného to totiž nebylo. "Jen" hezké - nic víc.

Tento film u mě boduje i po letech a x shlédnutích. Nespočet geniálních hlášek, charakterů, gagů a originálních nápadů - Paolo Villaggio a celá jeho účetnická familie je tu k popukání. Člověk si jen vzpomene na Bavorské karbanátky ("škoda, že si nedáš") a ihned se mu s širokým úsměvem na tváři vybaví další neopakovatelné scény - jachta; účetnická dovolená, která se promění v hladové peklo; dcera, kterou si Fantozzi splete s její hračkou - opičkou a políbí na dobrou noc ji; zásuvky po celém domě plné pečiva (nesmělé pokusy jeho ještě ošklivější ženy zapůsobit na pekaře) a Fantozziho zjednání si pořádku, firemní cyklistický závod, který téměř dokončí jediný Fantozzi, kdyby před cílem nevjel do otevřeného pohřebního vozu, a desítky dalších... U mě toto zkrátka patří do TOP 10, nebo do TOP 20 určitě. A ostatní - i když třeba nenadchne, tak zcela jistě pobaví. Tahle komedie nemůže nechat chladného nikoho.

Přesně jak píše Golfista: "...nedávno jsem si to pustil a zase to kupodivu fungovalo. Jenom jak se ozve ta muzika :)". Funguje to pořád - herci (i se skvělým českým dabingem), atmosféra, nostalgie, hudba, potěšující detaily, poetika... Prostě klasika...

Hláškami nabitá legenda. Karfík, Chocholoušek, Béda Hudeček. Z kolika filmů zdomácní tolik výroků či jmen? Není jich mnoho. Jaká scéna je vaše nejoblíbenější? Je opravdu z čeho vybírat. Po pečlivém uvážení by u mě asi zvítězila scénka přijímání Koudelky alias Luďka Soboty ze "zřejmě slušného oddílu STS Chvojkovice-Brod" do kurzu juda instruktorem v podání skvělého a přesného Franty Peterky. U kolika filmů se vám také stává, že už se smějete před tím, než daný okamžik přijde a těšíte se na něj jako malé děcko na cukroví? Tahle taškařice spojuje excelentní scénář, bravurní výběr herců do nejmenší roličky, kvalitní režisérské vedení a cit pro komiku. Znovu opakuji - je to legenda, právem náležící do mé TOP 10 filmů.

Annie Hall patří kupodivu k mým méně oblíbeným Allenům - méně vtípků než jinde, místy zmatečné přeskakování mezi scénami a změny rytmu... Podle mého názoru má Allen hodně lepších filmů a Oscary bych mu já osobně dal za jiné věci... Ale v roce 77 se zřejmě trefil do vkusu tehdejšího publika.