ivishka

Skutečně stojí za to, aby jste se do morku kostí vžili do rvaček po zápase nějakého pochybného fotbalového týmu? Opravdu byste vzali na fotbal svého malého syna mezi naštvaný hooligans? Přijde mi to, že příběh je vlastně o aktérovi, kterému je "sladkých sedmnáct" a přestože je herec Elijah Wood mnohem starší tak neustále vypadá velmi mladě... Studentovi prominentní školy jeden hlupák podupal budoucnost a poté ho velká sestra pustila ven se švagrem. Někdy mi film přišel hodně soustředěný pouze na krev, bitky či na postpubertálního žurnalistu díky kterému to vlastně dopadlo tak, jak to dopadlo...Charlie Hunnam a konec film zachránili - Život Petea Dunhama mě naučil, že někdy je třeba pevně stát, jeho smrt mi ukázala, že jindy je třeba odejít. Nikdy jsem mu nemohl poděkovat, ale mohl jsem podle něj žít.

Působivé divadelní prolínání jehož náležitě složitou přípravu si nedokáži ani v nejmenším představit. Jedno ale pochopit nedokážu, že Joe Wright má preferovanou herečku Keiru, která si již "zahrála" dohromady ve třech jeho filmech. Nejen obsazení do nešťastné a podivnými pohledy raněné laně sužované Anny Kareniny bylo neuvážené - role Juda Lawa jakoby symbolizovala suchého a nesympatického chlapa téměř v rozkladu a neuvědomuji si, že by tomu snad tak bylo...volba Anny Kareniny nemá být jednoduchá je to o tom, že si ona sama vybírá mezi něčím hříšným a lákavým (Vronskij) a něčím co do nedávné doby považovala za správné a při nejmenším dostačující. Také si neuvědomuji přílišné rozdíly v rysech ani v celkovém vzhledu mezi Alicii Vikader a Keirou Knightley - tyhle dvě herečky dělí pouze věkový rozdíl tří let přičemž obě mají být tak trochu více rozlišné jak jsem si do nedávna myslela. Jenže já se naučila "herectví" Keiry tak trošku ignorovat, takže mnohem větším škůdcem byla podle mě herečka s kachním výrazem a bez jakéhokoliv náznaku obočí - Ruth Wilson. Postavu Vronského jsem si představovala naprosto jinak a přestože jsem ráda, že místo zvažovaného Pattinsona dostal roli někdo jako je Aaron Taylor-Johnson, tak se obávám, že budu muset říct, že pana Vronského jsem si při čtení knihy od Tolstoje představovala takto - má to být statný a chrabrý chlapák s nezdolným charismatem. Místo toho nás čeká namelírovaný odrostlý "puboš"(vypadá tak, tak se na mě nezlobte) s vizáží barokního andělíčka jehož se bojíte chytit za paži, aby se nerozpadl. Konečná scéna mohla být maličko propracovanější...Velká přemíra mých vlastních rozpaků zda přežiji či nějak doklepu do konce ještě tu zdlouhavou a trochu i nudnou polovinu filmu mě donutila udělit 3/5.

Delší dobu jsem otálela, než jsem se donutila pustit si tento film. Román pro muže je o poznání horší než Román pro ženy z prostého důvodu - ukazuje nehezkou pravdu o určitých typech mužů a nebojí se ani korupce a despoty. Našla bych na tomto filmu spoustu jiných záporů, ale přece jen musím uznat, že splnil má očekávání v průměrnosti. Miroslav Donutil opět přesvědčil, že je hercem, který dokáže zahrát naprosto cokoliv. Ovšem nechápu neskutečně prázdné pohledy Miroslava Vladyky - jestli to mělo být předzvěstí jeho konce to netuším, ale potěšily mě Vanda Hybnerová a Táňa Pauhofová. Jan Budař opět nezklamal a dost mě pobavil..Ocituji: "Spravedlnost je utopie holčičko!"

Větší cípovinu jsem snad nikdy neviděla. Když jsem náhodou přepnula televizi na tuto stanici mé podvědomí mě výrazně varovalo před nevyhnutelnou psychickou ujmou, která zapříčinila občasné výkřiky zoufalosti. Tohle snad nemůže někdo myslet vážně ani jako komedii, protože amatérští herci by měli jít raději na nějaký kurz a nepřeříkávat svůj text jako telefonní seznam a jak jsem se u některých perfektních herců přesvědčila - někteří ten telefonní seznam dokážou přečíst hodně jímavě...ale ani jeden účinkující mě o tom ani trochu nepřesvědčil.

Silný film s takovou spoustou perfektní hudby, který dojme snad každý kámen a každého člověka, který se na něj podívá. Již v polovině filmu jsem si musela sehnat alespoň ty songy, které sehnat šly, protože jsem naprosto posedlá perfektní muzikou. SPOILER Je smutné(a samotnou mě to ještě předtím napadlo), že si syn najde po takové době vztah k otci a on poté zemře - jenže zemřel šťastný a konečně smířený s tím vším. Hezké momenty, kdy se oba poznávali navzájem prostřednictvím hudby jsem strávila u filmu v záplavě kapesníčků a hlubší význam jsem také přikládala hudbě, která jakoby filmu dávala 4D rozměr a mnohem více mi přibližovala danou situaci. Kéž by bylo víc takových filmů!

"....oni alespoň měli motiv! Zabíjeli z lásky, nenávisti...." Společenské vyhoštění kata bylo odjakživa na denním pořádku - kdysi byl katem vzdělaný člověk, který ovládal také spoustu věcí ohledně medicíny a lékařství vůbec...svým způsobem to bylo umění. Co jiného si zaslouží člověk, který zabil tolik milionů lidí(norimberský proces - i když teda zase historicky trochu jinak zobrazený) či pedofil nebo vrah? Líbilo se mi to zobrazení sílícího neklidu v ulicích Londýna či kde to přesněji bylo...Nejhorší pro kata muselo být rozhodně popravení jeho jediného přítele. A kdyby jen to - dokonce i jeho družka se s ním nebyla schopna o tom bavit a sama k němu z této stránky cítila odpor. Nikdo nikdy nemůže pochopit pocity člověka, který povahou zlý není a dělá tyto věci třebaže u nich v rodině to byla tradice či proto, že jinak více peněz nedokázal sehnat aby uživil sebe i rodinu apod. Mě tento film silně zaujal, ale trochu mi tam něco chybělo, ale opět děkuji perfektním anglickým filmařům a čest jejich umu - smekám pomyslný klobouk! "Plody mé zkušenosti měli tuto hořkou pachuť...Hrdelní trest z mého pohledu nedosáhl ničeho jiného než pomsty." Albert Pierrepoint,1974

Tak tohle mě opravdu pobavilo :-D. Perfektní název - Šaráda, který mluví naprosto za vše. Nedokážu si pomoct, ale tento film má všechno - nějaké to drama, sem tam romantiku, vtipné hlášky, maličko mysteriózna a špetku vyváženého krimi. Koho by nepotěšil pohled na charismatického Caryho Granta, který má ochranitelsky v náručí vystrašenou a důvěřivou (a půvabnou - i když záhadně stále vypadající na 20) Audrey Hepburn? Podobně jako fakt, že se Carymu nechtělo do sprchy mě pobavila reakce Audrey na jeho koupání v obleku, hra s pomerančem, zmrzka a hlavně ta krásná a zároveň také vtipná hláška na konec :-D.....Díky za skvělý prožitek nejen brilantním hercům, ale také režisérovi Stanleymu Donenovi a skladateli hudby Henrymu Mancinimu, jehož hudba nádherně dokreslila již tak slibné filmové počiny :-).

Naprostý herecký koncert, který mi nepokazila ani jedna jediná vedlejší role. Oprsklá a kouzelně nemotorná Julia Roberts v roli prostitutky a tehdy už stříbrovlasý Richard Gere ve svém největším živlu :-). Hlavní herečka ani náhodou nebere nadarmo jméno své slavné herecké rodiny, která do puntíku ví jak v tom všem okolo toho hollywoodského tóča chodit. Nikdy mě nepřestane bavit proměna takové buranky a zároveň prostituky v krásnou vyzrálou ženu, která naprosto změní svůj život - láska asi teda dělá divy (a mě nezbývá nic jiného než doufat v podobného prince v obleku a v limuzíně s kyticí růží v zubech. Nikdy mě nepřestane také bavit rubrika zajímavostí (někde je opravdu škoda, že se nevyskytují zajímavosti žádné), která mi poskytla velmi zásadní info v tehdy navržené verzi filmu - ale náhoda je blbec a nakonec to dopadlo možná i mnohem lépe než by to skutečně dopadnout mělo.

Byla jsem "násilím" donucena sledovat film s dabingem a k tomuto mému hodnocení to filmu stejně nějak ubrat nemohlo, jelikož AnnuSophii Robb již po několikáté shledávám za herečku podprůměrných kvalit podobně jako Bailee Madison. Korunu tomu nasadili dabéři ze ságy Rosamunde Pilcher - například Joshe daboval 40tiletý chlápek(jehož hlas zná snad každý kdo kdy viděl věřte nevěřte) a AnnuSophii dabovala mladá Vondrcha, která taky není zrovna věkově blízko k hlavní herečce. Nejsem člověk co na všem hledá nějaké mouchy, ale žádám o kvalitní filmový produkt a stojím si za tím, že tento to není např. když jsou v té své fantazijní zemi tak tam se v každém záběru změní dokonce i typ stromu na kterém se hlavní hrdina dokonce nachází či pes má pokaždé jinak zbarvenou srst (asi proto, že se jedná v každém druhém záběru o psa odlišného s čímž si tvůrci hlavu rozhodně nelámali)...korunu tomu nasadil neúplný filmový déšť či tvůrce scénáře se pravděpodobně knižní předloze zase až tolik nevěnoval a ani Zooey Deschanel tomu bohužel moc nepomohla.

Dvě ošoupané klávesy na postarším piánu, které byly znásilněny tvůrcem filmové "hudby" panem Martinem Přikrylem mi prožitek z filmu znechutily a odrovnaly k těžkému průměru. Tenhle film nebyl až taková hrůza...Vlastně byl i docela zajímavý, ale některé výkony a skutečnosti se mi vůbec nelíbí. Tak pokud třeba chtěl ke konci někdo natočit jakože spartakiádu tak měl dbát na to, že ženské co cvičily by mohly být sehrané. Celkem paradoxní ta situace s ťamíkem - chudák ta jeho žena...takový je hold život - hnusná a bezcitná zmije, která jenom čeká až někoho v nestřežené chvíli kousne.