Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Drama
  • Komedie
  • Dokumentární
  • Animovaný
  • Akční

Recenze (649)

plakát

Tygřík bez pruhů (2018) 

Výtvarná stránka je nádherná, to je bez debat. Tedy k příběhu: SPOILER: Jak to, že se tygříkovi na konci najednou na těle objeví pruhy? A) Jezírko to způsobilo, je kouzelné; B) Pruhy se mu objevily na těle po prožitých dobrodružstvích, podobně jako se na čele udělají vrásky z usilovného přemýšlení; C) Pruhy se jednou objeví na těle všem tygříkům, některým dřív a některým později (stačí být trpělivý a nepodléhat tlaku okolí). KONEC SPOILERU. // Pro děti, se kterými si jejich rodiče povídají o tom, co viděly, je to za 4*, jinak je to jen za 3*.

plakát

Napoleon (2023) 

[zhlédnuta 2,5hodinová verze] __________ Přes tu stopáž vlastně dost uspěchané. Jednou dám určitě i tu 4,5hodinovou verzi.

plakát

Příšerný host (1927) 

[zhlédnuto s živým hudebním doprovodem (Michal Work - piano, Ponrepo)]

plakát

Electra (2023) 

Ojojoj. Tady toho tvůrci chtěli v půlhodině sdělit tolik, až se jim to rozpadlo pod rukama. Samozřejmě se dá namítnout, že byl záměr, aby se to všechno jen tak nějak v náznaku prolínalo - sny, vzpomínky, představy... já v tom vidím ale jen jeden velký, ambiciózní zmatek. Trochu mi to připomnělo film Valerie a týden divů - další z těch chválených, ale i neuchopitelných filmů, u kterých si jejich obdivovatelé spíš přejí, aby všechny ty metafory, vrstvy a aluze dávaly dohromady smysl (než že by to tak opravdu bylo). ..... Všechnu tuhle kritiku nicméně píšu dost nerad, protože Electra má nesporné řemeslné kvality a už jen díky nim si zaslouží pozornost. Doufám, že příště Daria zkusí být trochu přístupnější...

plakát

Kunstkamera (2022) 

51min. verze __________ Z počátečního šoku / pobavení nad neskutečným množstvím shromážděných artefaktů jsem pozvolna přešel k úvahám nad uměním jako takovým. Mnozí diváci na spoustu staňkovských exponátů nahlíží jako na něco přežitého, podivného, o čem se dá mluvit jako o umění jen v kombinaci s dalšími (podivnými) exponáty nebo díky jejich (neobvyklému) umístění. Ale copak právě tohle není pro umění typické? Zvolená hudba (Vivaldi) tuhle myšlenku vlastně perfektně doplňuje: Vivaldiho skladby byly na celá staletí zapomenuty, po znovuobjevení byly velebeny coby mistrovská díla, a dnes jsou pro změnu tak notoricky známé, až je někteří mají za otravné. Se Švankmajerem je to dost podobné: záleží, kdo jeho exponáty posuzuje a jestli je dotyčný schopen je přijmout i v jiném, než v konzervativním způsobu vystavení. Celkově se tedy Švankmajerovi povedlo podnětné dílko, ale že bych si při něm šušňal blahem, to zase ne (51 minut je tak akorát :)).

plakát

Jak Bůh hledal Karla (2020) 

V tomhle poloinscenovaném dokumentu se vlastně jen ukazuje, že Češi nejsou ateisti (jak se tu tvrdí), ale "něcisti", neboli uznávají, že nad námi "něco" je (nebo může být), jen si to nespojují s tradičními náboženskými pojmy, jako je Bůh, atd. No a když k tomu přičteme, že se u nás moc nechodí do kostela nebo do jiných institucí, kde by se mluvilo o věcech, co nás přesahují, tak leckoho z nás pak to neřešené životní směřování prostě dožene... třeba jako to tady dohnalo Karla. Ve zbytku dokumentu je pak už jen těžkopádně natočené svědectví, že v Polsku to mají liberálové těžké. Což není zrovna něco objevného. Zkrátka jsou diváci celou dobu jen utvrzováni ve stereotypech, nic víc. Dá se tedy ten film vůbec za něco ocenit? Leda tak za (nechtěnou?) směšnost aktérů. __________ Karel o Polsku: "Kdybysme si tady dovolili s manželkou umělý oplodnění, tak prostě... by nás tady asi exkomunikovali, nebo co." ..... || ..... polský kněz a Karel: "Takže ty jsi nevěřící a nepokřtěný?" - "Áno, áno! U nás to jde." ..... || ..... Karel se snaží s polským knězem udobřit: "Já jsem si třeba bral ženu v kostele... jestli to je třeba nějakej >plus bod< pro mě."

plakát

Stále jsme tady (2022) 

■ Film vznikl k 250letému výročí začátku druhé výpravy Jamese Cooka, při které došlo k prvnímu kontaktu Evropanů s mnoha národy Oceánie. 8 žánrově pestrých povídek natočilo 10 domorodých australských, maorských a pacifických umělců. __________ Po "boji proti patriarchátu" (viz oficiální obsah Cinemaxu) tu není ani stopy, bojuje se tu "jen" s kolonialismem a rasismem, ale i tak člověk získá solidní představu o těžkém životě australských/oceánských domorodců. Občas lidi žehrají u povídkových filmů na to, že jednotlivé filmečky nedrží nic pohromadě; tady to rozhodně neplatí: Všechny filmečky totiž spojuje nejen společné téma a vyznění, ale i to, že jsou rozděleny na několik částí rozprostřených v průběhu celých 90 minut, takže všechny filmečky začínají, vrcholí i končí ve stejných částech filmu. __________ Lured (Danielle MacLean) ** psychedelická animace: rybářka potká na moři britské otrokáře; Woke (Dena Curtis) *** starý Austrálec pomáhá ztracenému bělochovi najít rodinu; Te Purru (Tom Worrall & Richard Curtis) **** Maorský kmen se rozhoduje, zda jít s Brity do války; The Uniform (Miki Magasiva & Mario Gaoa) ***** Austrálec a Turek náhle sami v zákopech u Gallipoli; Blankets (Chantelle Burgoyne) ** dystopie, rok 2274: dcera shání lék pro otce; Rebel Art (Tracey Rigne) **** boj s kolonialismem prostřednictvím graffiti; The Bull & The Rūrū (Renai Maihi) *** mladík pátrá po své rodině při nepokojích v JAR; Grog Shop (Beck Cole) ***** mladý Austrálec se v zapadákově snaží koupit zakázaný alkohol.

plakát

Leon v zimě (2007) (TV film) 

Nejpovedenější ze čtyř Leonových animovaných příběhů. Pokud jde o výtvarnou stránku, tak ta je u všech těch příběhů naprosto mimořádná (kromě křiklavě digitálního pozadí v Melie na jaře). No schválně: který jiný animák při zobrazování postav a perspektiv vychází ze středověkých maleb či Picassa a zároveň to dělá tak neokázale, že si toho mnohdy ani nevšimnete? Konkrétně tenhle (zimní) příběh má ale i skvělý děj, kterému se nedá nic vytknout (napínavé dobrodružství, pochopitelné chování hrdinů, humor, dokonce i romantika a ponaučení). V jarním příběhu trochu hapruje logika, v letním je to (jen) akční dobrodružství a v podzimním příběhu jako by tvůrci chtěli všechno -trochu násilně- dopovědět a uzavřít. Přes pár zmíněných nedotažeností jsem rád, že to čtvero příběhů vzniklo.

plakát

Československo: Portrét tragédie (1968) 

Velmi objektivní svědectví té doby; Všichni zpovídaní viděli pražské jaro jako dobu velkých nadějí, ale zároveň se ukázalo, že lidi tehdy podporovali demokratizaci nejčastěji proto, že si ji spojovali s nadějí ohledně změn ve svobodě projevu, cestování a bytové politice. Cokoli víc bylo nad jejich rozlišovací schopnosti. To jim ale nelze mít za zlé, všechno to přece tehdy bylo nové. (Podle mě by tedy ani dnes lidi v ČR/SR neobstáli o moc líp, ale to je téma na jinou debatu. :)) Dokonce i vládní ekonom Šik jen opakoval mantru, že není důvod pro ohrožení Sovětským svazem a že si můžeme zvolit hospodářskou politiku jakou chceme. (Otázka je, jestli tomu sám věřil, nebo jen chtěl, aby ČSSR vypadalo jako neviňátko.) Snad jedině Havel a Werich nemluvili o roce 1968 zasněně: Werich mluvil o Pražském jaru jako o anomálii, u které by byl zázrak, kdyby to pokračovalo jako doposavad (ale že v něj věří). Havel tvrdil bez příkras, že bez plurality (a ne-komunistů u moci) to stejně nikdy nebude skutečná demokracie - a že se tedy neděje ani žádná demokratizace. __________ Je škoda, že se kvůli invazi SSSR nikdy nedozvíme jakou by pražskojarní demokratizace měla mez a jak by na to zastavení demokratizace naše společnost reagovala. Přizpůsobením? Protesty? Nebo by se vláda rozhádala a rozpadla?

plakát

Moje učitelka chobotnice (2020) 

Žasnu, jak sebejistě dokážou někteří lidi (xxmartinxx) prosazovat svůj (dost pokroucený) pohled na svět. - Že potápěčův vztah s chobotnicí ve skutečnosti neexistoval? A jak by to mělo vypadat, aby ten vztah byl nezpochybnitelný? Měla mu ta chobotnice napsat do písku svoje vyznání?! - A že měl radši tu chobotnici nechat být a o nic se nesnažit?! Tak určitěéé... Přece každý, kdo se zajímá o víc, než o vlastní blaho, si jen něco projektuje, někým manipuluje nebo dělá jiné podobné nepředloženosti, že? Achjo. Je mi docela líto těch, co vidí za každým rohem jakousi krizi mužství nebo post-moderní cosi a nedokážou si kvůli tomu ani užít film. Ale třeba jim na to doktor něco předepíše.