Asi nikdy mě nepřestane udivovat, jak někdo nedokáže číst mezi řádky (jako tady třeba Spike86). Ten u toho filmu snad musel luštit křížovku. Jinak si nedovedu vysvětlit, že mu unikla hlavní myšlenka tohoto zajímavého a promyšleného filmu. Pro Spikea86 a jemu podobné následuje tedy SPOILERovité vysvětlení: Kauza Dr. Warda nebyla zbytečně okázalá; ona okázalost měla přesně svůj účel. Měla zastřít to, co se v Británii dělo ve vyšší společnosti a čím by byla tehdejší konzervativní britská společnost šokována a znechucena, kdyby to všechno prosáklo. Aby se neodkrylo příliš mnoho, tak se médiím předhodil obětní beránek Dr. Ward. (Jestli ani teď v tom nevidíte paralely k současnosti nebo nadčasové úvahy o povaze člověka, tak to je mi opravdu líto.)
Pro někoho politická agitka a tím pádem film hodný jen opovržení, ale tak to já brát nedokážu. Na to mě až příliš zaujala psychologie hlavní postavy, kamera a atmosféra doby vůbec. Jeden z nejpozoruhodnějších filmů se špionážní tematikou co jsem viděl. Jediné, co film trochu kazí, je -POZOR- občasná němčina bez titulků. Ale třeba to jednou borci z titulky.com napraví.
Jednotlivé povídky: Buldoček ***, Poslední štístko pana Žorže ***, Garden-Party ****. Třetí povídka, svým hravým vyzněním dosti vančurovská, stojí za zvláštní zmínku.
Doufal jsem, že únosce dostane víc prostoru (ne že se objeví až v poslední třetině filmu), že se bude s unesenými dohadovat o politice, médiích, drogách či guerillách SPOILER: (ne že únosce jen poznamená, že co dělali, bylo nutné a šmitec). KONEC SPOILERU Neříkám, že výsledek byl špatný - strach, uvažování a utrpení unesených Evropanů a Izraelců bylo ukázáno dobře (i z filmařského hlediska). Jen jsem zklamaný z toho zavádějícího názvu, mělo se to jmenovat O unesených turistech. O únoscích se člověk nedoví skoro nic.
O režisérovi vím, že ulítává na (často až přehnaně) stylizovaných obrazech, (často až skandálně) silných scénách a rád si hraje s hudebním doprovodem. Konečně tedy životopisný film, co do toho vlítne bez okolků na zažitá schémata? Bohužel ne. Pár zajímavě natočených momentů tu sice je, Čajkovského příběh je taktéž zajímavý, ale (i kvůli dlouhé stopáži) je to nakonec jen tradičně únavný životopis.
Škoda těch podivně zahraných rekonstrukcí v soudní síni. Jinak se to ale povedlo, obzvlášť díl o Plasticích (druhý díl, ale měl by být první, když na sebe navazují - nejen chronologicky). Právnicky kličkovat v totalitním systému, to musí (snad) zaujmout každého.
Jednotlivé povídky: St. Germain des Pres (Douchet) ***; Gare du Nord (Rouch) *****; Rue St. Denis (Pollet) *****; Montparnasse et Levallois (Godard) ***; Place d'Etoile (Rohmer) ****; La Muette (Chabrol) ***. ... Ani jeden filmeček nebyl výrazně špatný (ani Godard mi nevadil, což je u mě co říct), atmosféra města zachycena u všech, takže spokojenost.
Bylo to působivé, ale příliš dlouhé. Proto 2 hvězdy. Jenže to není všechno. Den po Turínském koni jsem viděl film Marley a já. Ty dva filmy se tak doplňují, až mě z toho jímá hrůza: DOUBLE SPOILER: Hlavní hrdina dělá stereotypně ty samé věci den co den, i když mu je jasné, že to nepovede k dobrému konci. - Touto větou jsem právě popsal oba filmy. Rozdíl je v tom, že Hollywood to pokládá za roztomilé tápání, zatímco Tarr v tom vidí cestu do pekel. Díky náhodě jsem si tak zadělal na dlouhé přemítání o základních otázkách Života, Vesmíru a vůbec.
Krásnou a slavnou árii Měsíčku na nebi hlubokém jsem znal, ale chtěl jsem vidět celou operu, tak jsem zkusil tenhle vyzdvihovaný film (75%). Měl jsem trochu obavy - přece jen 50 let stará opera... Doufal jsem aspoň v burtonovsky potemnělou atmosféru, ale dočkal jsem se tak akorát tmy. Místo silného příběhu jsem se dočkal patosu a nesrozumitelnosti. A aby toho nebylo málo, tak i tu skvělou árii zkrátili na polovic. Co dodat? Místo filmu si radši pusťte Měsíček na YouTube (také v podání Milady Šubrtové, ale v plné verzi).
Dost mě překvapilo, jakým způsobem je dokument natočen. Komentují se tu události staré sotva pár měsíců, a přesto nezvykle sarkasticky - jako by to bylo s odstupem 20 let! To možná leckdo ocení, ale já to pobitvěgenerálství nikdy nemusel... Obchodníci s národnými relikviami už dlho nezažili takú konjunktúru ako teraz. Štefánik do každej rodiny!
... Krajinou sa preženie striptízová horúčka. Nie je dediny, v ktorej by sa niekto nevysvlékal.
Jednotlivé povídky: Básník***, Zmizení herce Bendy*****, Jasnovidec*****, Zločin na poště****, Soud pana Havleny****, Muž, který se nelíbil**, Závrať****, Příběh sňatkového podvodníka*****, O lyrickém zloději***, Ztracený dopis***, Případy pana Janíka*****, Zločin v chalupě****.
Během jednoho víkendu jsem si dal dvě pomalé romance z 19.století: v sobotu Piano a v neděli Bouřlivé výšiny. Zatímco u prvního filmu jsem slintal blahem (emoce, příběh, napětí, hudba!), to druhé (tohle) jsem málem nevydržel do konce (prázdnota, nelogičnost, nuda, "hudba"). Milá Brontë Emily, my jsme spolu skončili.
Pravdivý obraz naší taneční scény? Do určité míry. Očekáváte tedy plno informací? Chcete vědět jak je to s kluby v tom kterém městě, kdo je v Česku "boss" nebo jak to celé začalo? Tak to ne, takové věci se tu nedovíte. Jde vlastně o (lehce humorný) exkurz do duše dýdžeje - co ho k této činnosti dovedlo nebo jak svoji práci chápe. A občas se v těch výpovědích dýdžejů zračí i česká společnost... Až někdo vytvoří o dýdžejích vážný a informačně hodnotný dokument, tak tohle bude vhodný předfilm.
Předesílám, že tvorbu Vltavy moc neznám, o BSP nemluvě. Znám vlastně jen slavnou píseň Marx Engels. O to víc jsem byl zvědav, co předvedou, ale nepředvedli skoro nic. Škoda. Nebřenského a Sklepáky totiž můžu. Kromě tří výjimek (scénky Cvičíme podle rádia a Hlasatel, dokument z archivu Pohyb a čas) jsou to všechno hodně podprůměrné kousky. P.S.: Dodatečně jsem se podíval na některé vltavské klipy na YouTube: Je to o hodně lepší podívaná/poslouchaná než Míč.
Nuda, zbytečnost, šeď. Tohle vydržet do konce, to byla fuška. Nekonalo se ani napětí, ani atmosféra, ani pořádná pointa, jak by se na thriller nebo hitchcockovskou poctu slušelo. Nebýt tam Scheider, můj oblíbenec, tak jsem to vzdal po čtvrthodině.
Nenajdete tu nic aktuálního? Pak bych ale chybu nehledal u režisérky. Divák tentokrát není zasypán údaji (jako ve výborných Ženách pro měny), ale podnětů k přemýšlení a paralel k naší současné společnosti je tu beztak dost. Jen tomu musíte jít naproti. A pomalejší styl vyprávění? Opět není co vytknout! Dokonale se totiž pro zapadlou vesnici hodí. A jelikož dojde i na obrazové vytříbenosti (např. záběr ke 3.obrázku zdejší galerie :)), není důvod proč nedat 5*. (Mimochodem nechápu, proč tolik lidí v komentářích mluví o formanovštině; - že to mělo humorný nádech a bylo tam pár hasičů?!) ............... Režisérka odmítla souvislost s filmem Hoří, má panenko, neboť Formanův snímek viděla až po dokončení svého filmu.
Jednotlivé povídky: Pucholtova ****, Postráneckého ***, Záhorského **, Kemrova *. ......... Úroveň povídek má bohužel sestupnou tendenci a ke konci to už je "sranda" vyloženě k uzoufání. I když je možné, že jsem kvůli tomu poslední povídku ohodnotil hůř, než by si byla zasloužila samostatně (**?). K Werichovi: jeho glosy se mi tam nehodily, resp. rušily příběh.
Na opeře sice neulítávám, ale když už si nějakou dám, tak chci, aby mě bavila/dojala. Od Branagha jsem si sliboval, že dokáže vhodným způsobem spojit operu s filmem, ale bohužel se tak nestalo. Bylo to na mě moc rozvleklé a "bez kouzla". Možná chci po filmové opeře něco, čeho nejde v současnosti dosáhnout. Nechte mě tedy snít o tom, že to jednou půjde. Já se toho snu nevzdám! :)
Mám rád psychologická dramata, ale touto formou ne. Neustálý "niterný monolog" hlavního hrdiny prakticky splývá s jeho vyřknutými větami, a to se nedá vydržet. Poslouchat hodinu monotónní, jednotvárný projev? Ne, díky. U Spalovače mrtvol to bylo sice dělané podobně (s tím vnitřním monologem), ale tam to bylo napínavé, gradující. Tady? Škoda mluvit.
Pán zakopne o zvoneček. Zjistí, že když s ním zazvoní, tak mu zvoneček splní všechna přání. Jenže zvoneček má asi rád černý humor, vždycky se něco zvrtne... Ošklivá animace, nevtipně podaný příběh.
Rezatá Týna zmizela. Poslední, kdo ji viděl, byla kořenářka Jedličková. Prý ji viděla u rybníka a zahlédla tam i hastrmana. Takže je jisté, že to ON má Týnino zmizení na svědomí. Anebo je to jinak? :) Vtipná a netradiční pohádka. Skvěle napsaná (J.Iván), namalovaná (Miloš Nesvadba) i vyprávěná (P.Nárožný).
Jak se praví ve slovníku, "výrazem halali se v současnosti označuje hlahol (slavnostní fanfára) troubený na lovecké rohy k uctění zvěře." Filmeček je o tom, jak si arogantní lovec s hajným a jeho psem vyjdou na vodní ptactvo. ...................... Začátek moc nepobaví, ale zato konec je pořádně ulítlej. :) Ze série o nešikovném myslivci je tenhle kousek jeden z těch lepších, ale přece jen spíš doporučuju Parohy.
Moje komentáře
Aféra Profumo (1989)
Asi nikdy mě nepřestane udivovat, jak někdo nedokáže číst mezi řádky (jako tady třeba Spike86). Ten u toho filmu snad musel luštit křížovku. Jinak si nedovedu vysvětlit, že mu unikla hlavní myšlenka tohoto zajímavého a promyšleného filmu. Pro Spikea86 a jemu podobné následuje tedy SPOILERovité vysvětlení: Kauza Dr. Warda nebyla zbytečně okázalá; ona okázalost měla přesně svůj účel. Měla zastřít to, co se v Británii dělo ve vyšší společnosti a čím by byla tehdejší konzervativní britská společnost šokována a znechucena, kdyby to všechno prosáklo. Aby se neodkrylo příliš mnoho, tak se médiím předhodil obětní beránek Dr. Ward. (Jestli ani teď v tom nevidíte paralely k současnosti nebo nadčasové úvahy o povaze člověka, tak to je mi opravdu líto.)
Smyk (1960)
Pro někoho politická agitka a tím pádem film hodný jen opovržení, ale tak to já brát nedokážu. Na to mě až příliš zaujala psychologie hlavní postavy, kamera a atmosféra doby vůbec. Jeden z nejpozoruhodnějších filmů se špionážní tematikou co jsem viděl. Jediné, co film trochu kazí, je -POZOR- občasná němčina bez titulků. Ale třeba to jednou borci z titulky.com napraví.
Malostranské humoresky (1995)
Jednotlivé povídky: Buldoček ***, Poslední štístko pana Žorže ***, Garden-Party ****. Třetí povídka, svým hravým vyzněním dosti vančurovská, stojí za zvláštní zmínku.
Můj únosce (2010)
Doufal jsem, že únosce dostane víc prostoru (ne že se objeví až v poslední třetině filmu), že se bude s unesenými dohadovat o politice, médiích, drogách či guerillách SPOILER: (ne že únosce jen poznamená, že co dělali, bylo nutné a šmitec). KONEC SPOILERU Neříkám, že výsledek byl špatný - strach, uvažování a utrpení unesených Evropanů a Izraelců bylo ukázáno dobře (i z filmařského hlediska). Jen jsem zklamaný z toho zavádějícího názvu, mělo se to jmenovat O unesených turistech. O únoscích se člověk nedoví skoro nic.
Milovníci hudby (1970)
O režisérovi vím, že ulítává na (často až přehnaně) stylizovaných obrazech, (často až skandálně) silných scénách a rád si hraje s hudebním doprovodem. Konečně tedy životopisný film, co do toho vlítne bez okolků na zažitá schémata? Bohužel ne. Pár zajímavě natočených momentů tu sice je, Čajkovského příběh je taktéž zajímavý, ale (i kvůli dlouhé stopáži) je to nakonec jen tradičně únavný životopis.
Nespravedlivé soudní procesy (TV film) (2009)
Škoda těch podivně zahraných rekonstrukcí v soudní síni. Jinak se to ale povedlo, obzvlášť díl o Plasticích (druhý díl, ale měl by být první, když na sebe navazují - nejen chronologicky). Právnicky kličkovat v totalitním systému, to musí (snad) zaujmout každého.
Jowita (1967)
Každého tu jistě hned zaujme ústřední dvojice: záhadný Daniel Olbrychski a Barbara Lass-Kwiatkowska - jedna z nejkrásnějších hereček, co jsem kdy na plátně viděl (má něco z mladé Jany Šulcové či Nadi Konvalinkové). Co bohužel zaujme jen někoho, je psychologicky dobře vystavěný (ne)romantický příběh, tak trochu na způsob Evalda Schorma nebo raného Johna Schlesingera.
Paříž očima... (1965)
Jednotlivé povídky: St. Germain des Pres (Douchet) ***; Gare du Nord (Rouch) *****; Rue St. Denis (Pollet) *****; Montparnasse et Levallois (Godard) ***; Place d'Etoile (Rohmer) ****; La Muette (Chabrol) ***. ... Ani jeden filmeček nebyl výrazně špatný (ani Godard mi nevadil, což je u mě co říct), atmosféra města zachycena u všech, takže spokojenost.
Zločin v dívčí škole (1965)
Jednotlivé povídky: Smrt na jehle ****, Jak se koupe žena ***, Zločin v dívčí škole ***
Turínský kůň (2011)
Bylo to působivé, ale příliš dlouhé. Proto 2 hvězdy. Jenže to není všechno. Den po Turínském koni jsem viděl film Marley a já. Ty dva filmy se tak doplňují, až mě z toho jímá hrůza: DOUBLE SPOILER: Hlavní hrdina dělá stereotypně ty samé věci den co den, i když mu je jasné, že to nepovede k dobrému konci. - Touto větou jsem právě popsal oba filmy. Rozdíl je v tom, že Hollywood to pokládá za roztomilé tápání, zatímco Tarr v tom vidí cestu do pekel. Díky náhodě jsem si tak zadělal na dlouhé přemítání o základních otázkách Života, Vesmíru a vůbec.
Rusalka (1962)
Krásnou a slavnou árii Měsíčku na nebi hlubokém jsem znal, ale chtěl jsem vidět celou operu, tak jsem zkusil tenhle vyzdvihovaný film (75%). Měl jsem trochu obavy - přece jen 50 let stará opera... Doufal jsem aspoň v burtonovsky potemnělou atmosféru, ale dočkal jsem se tak akorát tmy. Místo silného příběhu jsem se dočkal patosu a nesrozumitelnosti. A aby toho nebylo málo, tak i tu skvělou árii zkrátili na polovic. Co dodat? Místo filmu si radši pusťte Měsíček na YouTube (také v podání Milady Šubrtové, ale v plné verzi).
Králík po berlínsku (TV film) (2009)
Trochu mi to připomíná Ropáky, ti ale nebyli tak natahovaní.
Všetci spolu... (1991)
Dost mě překvapilo, jakým způsobem je dokument natočen. Komentují se tu události staré sotva pár měsíců, a přesto nezvykle sarkasticky - jako by to bylo s odstupem 20 let! To možná leckdo ocení, ale já to pobitvěgenerálství nikdy nemusel... Obchodníci s národnými relikviami už dlho nezažili takú konjunktúru ako teraz. Štefánik do každej rodiny! ... Krajinou sa preženie striptízová horúčka. Nie je dediny, v ktorej by sa niekto nevysvlékal.
Čapkovy kapsy (TV seriál) (2011)
Jednotlivé povídky: Básník***, Zmizení herce Bendy*****, Jasnovidec*****, Zločin na poště****, Soud pana Havleny****, Muž, který se nelíbil**, Závrať****, Příběh sňatkového podvodníka*****, O lyrickém zloději***, Ztracený dopis***, Případy pana Janíka*****, Zločin v chalupě****.
Bouřlivé výšiny (1992)
Během jednoho víkendu jsem si dal dvě pomalé romance z 19.století: v sobotu Piano a v neděli Bouřlivé výšiny. Zatímco u prvního filmu jsem slintal blahem (emoce, příběh, napětí, hudba!), to druhé (tohle) jsem málem nevydržel do konce (prázdnota, nelogičnost, nuda, "hudba"). Milá Brontë Emily, my jsme spolu skončili.
Být dýdžej (TV film) (2011)
Pravdivý obraz naší taneční scény? Do určité míry. Očekáváte tedy plno informací? Chcete vědět jak je to s kluby v tom kterém městě, kdo je v Česku "boss" nebo jak to celé začalo? Tak to ne, takové věci se tu nedovíte. Jde vlastně o (lehce humorný) exkurz do duše dýdžeje - co ho k této činnosti dovedlo nebo jak svoji práci chápe. A občas se v těch výpovědích dýdžejů zračí i česká společnost... Až někdo vytvoří o dýdžejích vážný a informačně hodnotný dokument, tak tohle bude vhodný předfilm.
Brendan a tajemství Kellsu (2009)
Brendan: "Víš, všechno se nedá najít jen v knihách." - Aidan: "Hehe, to už jsem někde četl..."
Masseba (1989)
Jediným štěstím v tomto vesmíru je padat z okna. Neboť šťastný je ten, komu aspoň na chvíli svět se jeví jiný.
Míč (TV film) (1991)
Předesílám, že tvorbu Vltavy moc neznám, o BSP nemluvě. Znám vlastně jen slavnou píseň Marx Engels. O to víc jsem byl zvědav, co předvedou, ale nepředvedli skoro nic. Škoda. Nebřenského a Sklepáky totiž můžu. Kromě tří výjimek (scénky Cvičíme podle rádia a Hlasatel, dokument z archivu Pohyb a čas) jsou to všechno hodně podprůměrné kousky. P.S.: Dodatečně jsem se podíval na některé vltavské klipy na YouTube: Je to o hodně lepší podívaná/poslouchaná než Míč.
Multicar Movie Show (TV pořad) (1998)
Jednotlivé skeče: Úvodní píseň o multicaru *****; Struska1 *****; Tanec v továrně ****; V kanclu *****; Salon Beauty ****; Hotel1 *****; Jestli mě namíchneš ****; Mihotání ve vakuu *****; Struska2 ****; Ptačí nářečí *****; Jake a Tlusťoch *****; Hodináři ****; Kozáci **; Hotel2 ****; Snídaně ****; Fuck! ****; Struska3 ***; Závěrečná píseň Jsa podrbán *****. .............. Pôjdem sa koniečne riadně okúpať. - A ďaj si jedňu těplú vaňu ňa mňa!
Klid noci (1982)
Nuda, zbytečnost, šeď. Tohle vydržet do konce, to byla fuška. Nekonalo se ani napětí, ani atmosféra, ani pořádná pointa, jak by se na thriller nebo hitchcockovskou poctu slušelo. Nebýt tam Scheider, můj oblíbenec, tak jsem to vzdal po čtvrthodině.
Sejdeme se v Eurocampu (2005)
Nenajdete tu nic aktuálního? Pak bych ale chybu nehledal u režisérky. Divák tentokrát není zasypán údaji (jako ve výborných Ženách pro měny), ale podnětů k přemýšlení a paralel k naší současné společnosti je tu beztak dost. Jen tomu musíte jít naproti. A pomalejší styl vyprávění? Opět není co vytknout! Dokonale se totiž pro zapadlou vesnici hodí. A jelikož dojde i na obrazové vytříbenosti (např. záběr ke 3.obrázku zdejší galerie :)), není důvod proč nedat 5*. (Mimochodem nechápu, proč tolik lidí v komentářích mluví o formanovštině; - že to mělo humorný nádech a bylo tam pár hasičů?!) ............... Režisérka odmítla souvislost s filmem Hoří, má panenko, neboť Formanův snímek viděla až po dokončení svého filmu.
Pět hříšníků (1964)
Jednotlivé příběhy: Lohniského *****, Hrušínského ****, Skopečkův **, Kemrův ****.
Vzorný kinematograf Haška Jaroslava (1955)
Jednotlivé povídky: Pucholtova ****, Postráneckého ***, Záhorského **, Kemrova *. ......... Úroveň povídek má bohužel sestupnou tendenci a ke konci to už je "sranda" vyloženě k uzoufání. I když je možné, že jsem kvůli tomu poslední povídku ohodnotil hůř, než by si byla zasloužila samostatně (**?). K Werichovi: jeho glosy se mi tam nehodily, resp. rušily příběh.
Magic Flute, The (2006)
Na opeře sice neulítávám, ale když už si nějakou dám, tak chci, aby mě bavila/dojala. Od Branagha jsem si sliboval, že dokáže vhodným způsobem spojit operu s filmem, ale bohužel se tak nestalo. Bylo to na mě moc rozvleklé a "bez kouzla". Možná chci po filmové opeře něco, čeho nejde v současnosti dosáhnout. Nechte mě tedy snít o tom, že to jednou půjde. Já se toho snu nevzdám! :)
Krotká (TV film) (1967)
Mám rád psychologická dramata, ale touto formou ne. Neustálý "niterný monolog" hlavního hrdiny prakticky splývá s jeho vyřknutými větami, a to se nedá vydržet. Poslouchat hodinu monotónní, jednotvárný projev? Ne, díky. U Spalovače mrtvol to bylo sice dělané podobně (s tím vnitřním monologem), ale tam to bylo napínavé, gradující. Tady? Škoda mluvit.
Computerland (1987)
O tom, jak člověk nejdřív přemohl přírodu, potom sestrojil auta, potom rakety a nakonec roboty. Ale co potom?
Zvoneček štěstí (1988)
Pán zakopne o zvoneček. Zjistí, že když s ním zazvoní, tak mu zvoneček splní všechna přání. Jenže zvoneček má asi rád černý humor, vždycky se něco zvrtne... Ošklivá animace, nevtipně podaný příběh.
Jak to bylo s hastrmanem? (1982)
Rezatá Týna zmizela. Poslední, kdo ji viděl, byla kořenářka Jedličková. Prý ji viděla u rybníka a zahlédla tam i hastrmana. Takže je jisté, že to ON má Týnino zmizení na svědomí. Anebo je to jinak? :) Vtipná a netradiční pohádka. Skvěle napsaná (J.Iván), namalovaná (Miloš Nesvadba) i vyprávěná (P.Nárožný).
Mokré halali (1978)
Jak se praví ve slovníku, "výrazem halali se v současnosti označuje hlahol (slavnostní fanfára) troubený na lovecké rohy k uctění zvěře." Filmeček je o tom, jak si arogantní lovec s hajným a jeho psem vyjdou na vodní ptactvo. ...................... Začátek moc nepobaví, ale zato konec je pořádně ulítlej. :) Ze série o nešikovném myslivci je tenhle kousek jeden z těch lepších, ale přece jen spíš doporučuju Parohy.