Stegman

Film je natočen podle válečné operace Chastise z května 1943. Britský maršál RAF (a velitel bombardovacího letectva) Sir Arthur Harris už na konci války považoval operaci za neúspěšnou, porovnají-li se podle něj „ztráty a vynaložené úsilí Britů s nepatrným dopadem škod na chod průmyslu třetí říše“. Navzdory některým pochybnostem o materiálních důsledcích útoku se nicméně historikové shodují, že operace měla veliký význam pro morálku v Británii.

V anotacích se často uvádí, že Karpo Ačimović Godina oslovil ke spolupráci na tomto filmu 7 nebo 8 dalších režisérů. Ve skutečnosti požádal o spolupráci jen 6 režisérů: Bucka Henryho za režiséra nešlo považovat (tehdy to byl ještě nerežírující scenárista, který jen doprovázel na festival Miloše Formana) a v titulcích uvedený Bogdan Tirnanić také nebyl režisér, nýbrž filmový kritik.

Citát: „I miss Sonia Henie,“ který zazní v každém ze 7 segmentů filmu, pochází z komiksu „Peanuts“ (však je také Snoopy uveden v úvodních titulcích mezi scenáristy). Autoři celého projektu Karpo Ačimović Godina a Branko Vučićević se totiž inspirovali v komiksovém stripu, kde Snoopy bruslí a dělá tolik otoček na ledě, až ani není vidět jeho tvář... a najednou řekne: „I miss Sonia Henie.“ Právě takové pocity chtěli autoři vyvolat u svého filmu.

Šestý díl seriálu byl vysílán v roce 1968 živě. Filmový materiál, který byl v roce 1990 nalezen, se zachoval jen bez zvuku. Tvůrci ostatně neměli ani při natáčení potřebnou techniku a herci tedy své role namlouvali živě až ve studiu.

U rybníka stojí cedule s českým nápisem „Koupání zakázáno“.

Město Falknov nad Ohří, ve kterém byl zajatecký tábor, se po válce přejmenovalo na Sokolov.

Film byl po svém uvedení na banskobystrickém I. festivalu československého filmu v roce 1959 podroben kritice a na několik let stažen z distribuce. Stejně tak dopadly další filmy jako například Zde jsou lvi (1958) nebo Tři přání (1958). Zpět do kin byly zakázané filmy uváděny až s politickým uvolněním po roce 1962.

Film byl po svém uvedení na banskobystrickém festivalu v roce 1959 podroben kritice a na několik let stažen z distribuce. Vytýkal se mu negativismus a "zkreslený pohled na socialistickou současnost". Stejně tak dopadly další filmy jako například Zde jsou lvi (1958) nebo Tři přání (1958). Zpět do kin byly zakázané filmy uváděny až s politickým uvolněním po roce 1962.

V roce 1959 proběhl v Banské Bystrici I. festival československého filmu. Původně to měla být přehlídka domácích úspěchů, ale náhlá změna politické situace si místo toho vyžádala kritiku. Krátce před uspořádáním festivalu totiž Sověti prohlásili, že právě úspěšně završili budování socialismu. Ústřední výbor KSČ chtěl hned udělat totéž, ale k tomu se nehodilo uvádět společensko-kritické filmy. Nejvíc byly zkritizovány filmy Tři přání (1958), Zde jsou lvi a Hvězda jede na jih (1958). Zakázány byly ale také filmy Škola otců (1957), Velká samota (1959), Zářijové noci (1957), Štěňata (1957) a Konec jasnovidce (1957). Tvůrci si buď vysloužili několikaletý zákaz filmové práce, anebo svůj prohřešek museli odčinit natočením "pozitivnějších" filmů. Zakázané filmy byly do kin uváděny až po XII. sjezdu KSČ v roce 1962, na němž byli umělci opět vyzváni k "hledání nových cest a tvůrčích postupů".

Film byl uveden na festivalu v Banské Bystrici v roce 1959, hned na to byl ale zakázán. Důvodem byl jednak fakt, že na něm spolupracovali jugoslávští umělci, a jednak zde byla Jugoslávie zobrazena idylicky. Poté, co jugoslávský vůdce Josip Broz Tito otevřeně kritizoval Sovětský svaz za invazi do Maďarska, bylo totiž ve východním bloku cokoli spojené s Jugoslávií naprosto nepřijatelné. Film byl tak uveden do kin až v roce 1964, když se politické poměry uvolnily.

Loď, na které se film natáčel, se jmenuje Costa Concordia. V roce 2006, v době svého dokončení, to byla největší italská loď svého druhu. Do obecného povědomí ale vstoupila až poté, co v lednu 2012 narazila na skálu a ztroskotala na mělčině u toskánského pobřeží. Přes 4200 lidí bylo evakuováno, 32 lidí se nepodařilo zachránit.

Ve scéně, kde Rieger (Josef Abrhám) nese v náručí Gándhího bustu, je možné na ním na zdi přečíst nápis „Dost bylo Havla“, což je odkaz na Havlovu návštěvu Bratislavy v roce 1991, kde po něm házeli vejce a častovali jej stejnou frází.

Ve filmu se objevil i skutečný "Taťka" Ralph Thorson, a to v malé roli barmana.

Snímek je věnován Paulu McCartneymu a české filmové kritičce Mirce Spáčilové. Režisér věnování zdůvodil tím, že "představují určitý pohled na konformitu, tedy vlastně na pop a mainstream - takové to nic proti ničemu". Spáčilovou považuje za "strážce konformity, hlídače diváckých peněženek - aby náhodou lidi neutratili za zhlédnutí něčeho, co ještě předtím neviděli" a McCartneyho za pozitivní verzi téhož. Hudebníka okomentoval dále slovy: "On svou hudbu pro všechny dělá opravdu dobře." Mirka Spáčilová vyjádřila, že "posměšné věnování" bere jako poctu.

Název odkazuje k jednomu z Banksyho děl, kdy na idylický obraz krajinky přimaloval upozornění na východ vedoucí skrze obchod se suvenýry.

Úryvek z Mahlerovy čtvrté symfonie, kterou ve filmu hraje Alfred (Mark Burns) na klavír, zahrál ve skutečnosti sám Gustav Mahler. Jde o transkripci staré gramofonové desky obsahující nahrávky hudby Mahlera, Richarda Strausse a dalších skladatelů v jejich vlastním provedení.

Ve scéně, kdy Harry (Clint Eastwood) běží přes celé město, aby se setkal se Škorpionem (Andrew Robinson), proběhne kolem zdi, na níž je graffiti "Kyle", což je jméno Eastwoodova syna.

Peg Entwistle, představitelka jedné z vedlejších rolí, krátce po natočení filmu spáchala sebevraždu. Skočila z písmene H, které tvoří slavný nápis HOLLYWOOD, tehdy ještě HOLLYWOODLAND. Tato britská divadelní herečka nedokázala unést neúspěch ve filmové branži, ve které si snímkem odbyla svůj debut. Svou tragickou smrtí se nejen proslavila, ale také inspirovala další sebevrahy ke skokům z písmen na hollywoodských kopcích, které pokračovali, dokud k nim město nezamezilo přístup.

Den poté, co herečka Peg Entwistle spáchala sebevraždu, jí přišla poštou nabídka na hlavní roli ve slavném divadle Beverly Hills Playhouse. Šlo o roli ženy, která se zabije.

Sověti obsazením Československa zněmožnili natáčení. Protože ale američtí filmaři pohrozili Československému filmu finančním postihem za nedodržení smlouvy, mohlo být několik důležitých záběrů v Davli pod sovětským dohledem přece jen dotočeno. Zbytek filmu byl pak dokončen v Itálii a Německu.