VaHo

Ve chvíli, kdy se to konečně pořádně rozjede je konec. Nicméně je to hodně dobré a hodně brutální; a k tomu ten cynický a černý humor hlavního hrdiny...

Co jsem to viděl, co jsem to proboha viděl. :-O

No, rozhodně se nedá říct, že by to bylo předvídatelné (to rozhodne ne), ale tahle dekonstrukce je na mě asi fakt už příliš. Tlačení nových postav na úkor těch starých, je prostě otravné. Co s tím, když mě baví jen Rey, ale musím ještě sledovat nezáživného Fina, Poea a tu Asiatku, jejíž jméno už nevím? Nelze upřít snahu o zajímavé a nečekané zvraty… jenže se to zase nesmí přehnat. Tohle „rozseknutí“ problému, je sice překvapivé, ale nedává mi žádný smysl, jaký to má význam v souvislosti s tím, co víme už od Síly se probouzí. První polovina - natahovaná a prázdná až to bolí (kasíno!), v té druhé přijdou wow momenty, ze kterých mi huba spadla na zem. Proč to ale tak musí být? Proč to nemůže být v rovnováze? Proč mám dojem, že se chvíli dívám na peckové pokračování a po chvíli zase na výtvor sadistického režiséra? Když se na to podívám ze široka, a začnu to dosazovat do kontextu staré trilogie, tak mi vyjde, že to vůbec nedává smysl. Není to kompatibilní. Já jsem chtěl symbiózu, ne genocidu. Nevím, jestli se mi to líbilo, nebo ne. Nevím, co si o tom mám myslet. Nedočkal jsem se odpovědí na otázky, které nastavil předchozí díl, teď to navíc vypadá, že se jich nedočkám nikdy. Čím víc o tom přemýšlím, tím mám silnější dojem, že si ze mě někdo dělá blázny. Hergot!

Osm let po premiéře jsem se konečně rozhodl napsat komentář. Impulsem bylo, že jsem Avatara po delší době viděl v televizi… A byl jsem v šoku! Roky tomu filmu vůbec nic neubrali, naopak - vypadá, jako by byl natočený letos. Naprosto špičkový vizuál, který si podává ruku s jednoduchou, ale v zásadě dokonale funkční zápletkou. Cameron tehdy ukázal, že je prostě někde jinde. Génius, který dokáže poskládat motivy sci-fi soap opery, ekologické agitky a Tance s vlky spolu s prostou virtuozitou a bravurní režií i těch nejobyčejnějších scén. V podstatě každá vteřina filmu sděluje: „To jsem já. Boží dílo. Smiřte se s tím.“. Cameron tuhle sci-fi epiku z deštného pralesa hravě ustojí, a ještě se stihne dloubat v nose. Režie v jeho podání vypadá strašně jednoduše, nikde nic neskřípe, vše do sebe autentický zapadá (ta hudba! choreografie! dramatické okamžiky! epic WOW momenty!!!) a vy víte, že tohle je už prostě sci-fi klasika. Můžete s tím nesouhlasit, můžete proti tomu protestovat (jop, mariňáci jsou ti zlí a modří šmoulové jsou ti hodní, a Cameron s tím strávil a asi ještě stráví zbytek kariéry, během, které mohl točit, cokoli jiného...), ale to je asi tak všechno, co se s tím dá dělat.

Po Strážcích galaxie asi nejzábavnější marvelovka. Thor nikdy nebyl vtipnější. Nevím sice, jestli je to pro postavu jako takovou dobré, ale já se hodně bavil. Má to slabší momenty (většinou ty na Asgardu), ale co… Cate Blanchett je tady k sežrání, Thor, Hulk a jejich slovní výměny se většinou trefí do černého. Celý ten koncept „nebudeme to brát, až tak vážně“ mi byl sympatický. Takže ano, Marvel to zase dokázal.

Pohlcující zážitek. Sledovat vzestup a pád Escobara je opravdová lahůdka (psáno po prvních dvou sériích). Děj se nikde nezdržuje, vše příjemné odsýpá a já si celou dobu říkám: „Tohle se vážně stalo? A tohle taky? Vlastní vězení? Cože?!“. Wagner Moura s vizáží strýce ve středním věku, který před sebou tlačí pivní pupek, miluje svou rodinu, chce se stát prezidentem a má na svědomí tisíce lidí je úkaz. Začnu se zajímat víc o magický realismus, když už se tady o něm mluví, ale do Kolumbie na dovolenou asi fakt nikdy nepojedu.

Je to hodně dobré. Možná to na pět hvězd není, ale já si nemůžu pomoci. Adaptace je to relativně zdařilá a poměrně věrná. Zpětně můžu říct, že jsem dostal přesně to, co jsem chtěl. Asi by se pár detailů dalo vytknout, ale proč bych to dělal? Pennywise je dokonalý (jeho strašení se neopakuje a je pořád originální; Bill Skarsgård to zvládl naprosto s přehledem), atmosféra je dokonalá (ano, takhle nějak jsem si Derry a hlavní hrdiny představoval), napětí je skutečně napínavé. A to obsazení - to, že by si dětští herci tak skvěle sedli, jsem viděl naposledy ve Stranger things. A u jména Sophie Lollis si budu muset udělat tlustý vykřičník. Ty její rusé vlasy a neodolatelný úsměv mi v hlavě zůstanou ještě hodně dlouho. Bavilo by mě se na to stejně dívat, i kdyby tam žádný klaun nebyl. Ty vzájemné vztahy a přátelství mezi partou… věřil jsem jim každé slovo, a opravdu jsem se o ně bál. Překvapivě hodně humoru, který je tak akorát (na odlehčení). Není to tak syrové jako kniha, to je ale pochopitelné, a nemá cenu to řešit. Prosím, prosím, ať vznikne i druhý díl.

Ze začátku jsem se moc nechytal, ale tak od druhé poloviny jsem jen zíral. Romance se sympatickými hrdiny, chytrým scénářem s geniální hudbou a dechberoucími (animovanými) scenériemi. Na konci jsem byl už jen regulérně dojatý. Jo, je to skvělý film (i když je u něj třeba mít tu správnou náladu a dost trpělivosti)..

Je to pořád dobrý, ale ta japonská obliba v emocích na maximum je někdy dost těžké sousto... Nicméně, kde jinde můžeme slyšet vážně míněnou větu: "Promiň, že jsem tě snědla." Chvílema sice nechápu, co se to tam odehrává, ale pořád se od toho nemůžu odtrhnout.

Tohle fakt ne. Afektovaný a křečovitý pokus o "filmový" pomník jedné zajímavé ženy. V tomhle podání mi z toho zůstane jen šedivá koláž nic neříkajících scén a jeden příšerný účes.