Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Komedie
  • Drama
  • Animovaný
  • Akční
  • Dobrodružný

Recenze (110)

plakát

Mrazík (1964) 

Když se pokusím abstrahovat televizní kult, který pohádka získala a dívat se na ni jako na každý jiný film, musím říct, že mě dokáže pobavit a zdá se mi slušně natočená. Není to odfláknutá práce. Vidím, že režisér si svou vizi uměl pohlídat. Triky jsou dost primitivní, ale není ostuda vystačit si s málem. Snad většina triků spočívá ve zpětném chodu filmu; takto udělaných záběrů je tam opravdu požehnaně. Postavy mi připadají dobře vykreslené i zahrané. Nasťa je sice nechutně přeslazená, dědeček Hříbeček je spíš takový malý frustrovaný hajzlík, ale to už k věci patří. Oceňuji, že dost věcí tvůrci dotáhli do vtipných detailů: sáňky ve tvaru prasete, které počkají až kocour Mourek splní svou misi, aby jej dopravily zpět do chaloupky - to je organizace jako v mafii. Nemusím tento film za každou cenu vidět každý rok, možná proto je pro mě stále ještě stravitelný.

plakát

Kouzla králů (2008) (TV film) 

Triky jako z 90. let, děj jak nastavovaná kaše, hudba- nekonečné umrlé brnkání na klavír.

plakát

Hlídač č. 47 (2008) 

Vyjádřím se jednoduše: myslím, že je to slušně natočený film. Líbila se mi kamera i zvuk. Pár věcí tam možná být nemuselo. Například traumatizujících vzpomínek bylo trochu moc, závěrečná scéna dost vyumělkovaná.

plakát

Kapesné (1976) 

Do tohoto filmu byly nejspíš omylem vybrány děti, které měly být vyloučeny už v prvním kole konkurzu. Hlavně ty mladší odříkávají svůj text značně prkenně. Když takovým způsobem mluví s vlastními rodiči, působí to hodně divně. Nevěřím, že by nešli najít lepší dětští herci, vždyť jsme jich už mohli spousty vidět v jiných filmech. Když se točí film o dětech a o škole, nesmí chybět scéna s křičícím davem školáků, valících se se zazvoněním ze školních vrat. V životě jsem na žádné škole něco takového nezažil, ale podle filmařů je to asi úplně běžná věc. České filmy jsou toho plné a jak je vidět, ani ve Francii na tom nejsou jinak. Navíc tam mají děti, které bez škrábnutí přežijí pád z okna. Přitom ta scéna s kotětem a otevřeným oknem začínala dobře, byla napínavá i přirozená. Ne, že bych potřeboval, aby se to dítě nakonec rozpláclo, ale je škoda vyvléct se z toho tím, že se dítě dole nablble zasměje a odbatolí se vstříc dalším dobrodružstvím. Nekompaktnost a mikropovídková forma mi nevadily. Spíš si nejsem jist, zda glorifikovaný Truffaut tentokrát dal své práci maximum. Možná mu z toho dětského křiku už po prvním natáčecím dni třeštila hlava tak, že to celé chtěl mít co nejdřív z krku.

plakát

Comeback (2008) (seriál) 

Čirou náhodou jsem narazil zatím jen na jeden díl a překvapilo mě, že to není až tak hloupé, jak bych od českého sitcomu na Nově čekal. Vizuálně to vypadá výtečně, architekt odvedl dobrou práci. Obsahově je to sitcomová klasika, ale v českém provedení jsem něco tak slušně provedeného ještě neviděl. Asi se ještě někdy na nějaký díl kouknu. Není to něco, co bych musel sledovat za každou cenu, ale mohla by to být fajn nenáročná zábava. -- Po dalších několika zhlédnutých dílech už tak optimistický nejsem. Asi kvůli příliš okatému cílení na adolescenty... Vtipy už začínají být slabší a fekálnější. To, co má těžit z charakterů postav už je nudné.

plakát

Září (1987) 

Woodyho dramata na mě působí přesně opačně, než jeho komedie. Případají mi nehorázně umělé. Pár panáků se skleničkou v ruce se motá po baráku a donekonečna omílají to své: "miluji tě..." a "ne, to neříkej!" Na toto téma film nepřinesl nic nového a ani dramatická historka z minulosti to nevytrhne. Málem jsem si při zívání vyvrátil čelist.

plakát

Jak básníci neztrácejí naději (2004) 

Porevoluční český film; to je okázalé mávání mobilními telefony, křečovité scénky s počítači, předvádění rádoby drahých aut a přecpaný product placementem. Každý druhý je "podnikatel" a sype ze sebe neuvěřitelně přihlouplé "obchodnické" hlášky. Víc než obraz skutečnách reálií tato šablonovitost ukazuje, že Češi atributy nové doby stále zcela nepřijali za své. Možná se to ale týká jen českých filmařů, kteří mají pocit, že scénky s telefonováním mobilem budou připadat velice přirozeně. Působí to přesně opačně. Když na vás bude někdo halekat: "Hele, hele, my máme taky mobil a je to úplně běžná věc," pomyslíte si spíš, že je z toho chudák ještě stále dost vykulený. Když si odmyslím všechen tento balast, zbývá stravitelný příběh s několika vtipnými okamžiky. Po příšerném předchozím díle, který byl koncentrátem výše zmíněného, je to však mírná změna k lepšímu. Ani bych se nebál dalšího pokračování o "usedlém" Štěpánovi a jeho rodinném životě. Někdo by to ale musel vzít za jiný konec a vymanit se z toho neustálého poukazování na "nové" poměry.