darkrobyk

Někde mezi Vetřelcem, k němuž má film nejblíže, a Věcí. Snímek těží z obliby ohrožení neznámým organismem, co se postupně vyvine v téměř neporazitelného zabijáka. Samozřejmě je to levné, protože do dřívější televizní produkce se více investovalo jen výjimečně. Nabízelo se brutální gore, děsuplné mutace nahradila stínová scéna a finále si muselo vystačit s krátkým soubojem. Na druhou stranu vrtná plošina, připomínající Nostromo, navozovala klaustrofobické pocity a vyjma pár užvaněných míst tu je i několik strašidelnějších scén. A také je zde vědec, co ví více, než ostatní, ale štěstí ho, podobně jako ve Vetřelcích, nečeká. Snímek na dlouhé temné večery především pro milovníky postarších sci-fi hororů.

Sympatické zpracování Stokerovy klasiky, které má šanci více oslovit ty, co původní předlohu vůbec neznají. Základní dějová linka zůstává, některé části jsou logicky vypuštěny a některé lehce pozměněny, což je naopak pro znalé vítané. J. Harker nemá šanci a - spoiler - jeho nabodnutí je efektní a logické. Na krev dojde několikrát, kůly jsou zatloukány zuřivě, ale jinak šokující gore chybí, což až tak nevadí. Speciální efekty umírněné, což trochu zamrzí - spoiler - u smrti Draculy, co se nerozpadne, obzvláště. Snímek ale disponuje příjemně temnou atmosférou, které napomáhá ponurá hudba - smyčců a dechů, co dá vzpomenout klasické horory 60.let. Slušivému vizuálu dominují záběry krajiny, panorama hradu, interiéry i dobový Londýn s kočáry. Působivé jsou i scény s vlky. Nahota zcela absentuje, ale nevadí to. Jako připomenutí klasického příběhu velmi dobré a mně to tentokrát padlo do noty.

Čarodějnický horor šmrcnutý slasherem má pěknou atmosféru a využívá atributy gotického hororu. Před třemi sty lety byla upálena na hranici čarodějnice, která proklela rod, jejž ji tam poslal. V současnosti se kletba vrací a potomci tehdejšího rodu jsou v ohrožení smrti. A nejen oni. Temný úvod je pěkný a tak trochu zavádějící, když divák zjistí, co vlastně sleduje. A možná proto se prokletí čarodějnice vrátilo. Postavy se potácejí v noční bouři a smrt si brousí kosu nejen na dva potomky. A  je zde vraždiček požehnaně - ubodání a nabodnutí na strom, škrcení strunou a efektní nabodnutí na plot (připomene Fulciho), záludná okenní tabulka (připomínka Argenta), stětí, probodnutí, uvolněný reflektor...je toho dost včetně řádění poltergeista (což je ve skutečnosti čarodějná magie). A létají hlavy. A nechybí klub s nahotou. Celé to připomíná italskou školu, jak už jsem poukázal, a to nejen gore, ale i barvy. Film má švih a spěje k šťavnatému finále. Doporučit lze však především žánrovým příznivcům a milovníkům postarších hororů, páč současný divák by mohl být zklamán.

Mimozemská invaze tak trochu jinak. Mužatka Josephine a Jessica žijí ve vztahu na poměrně rozlehlém venkovském sídle stranou civilizace. K domu patří rozsáhlý park se zahradou. Když při cestě parkem potkají cizince, muže Anderse, lehkovážná a lehce naivní Jessica ho i přes jistý odpor přítelkyně pozve do domu, páč je to její dům. A zatímco Josephine by se cizáka ráda zbavila, Jessica s ním začíná nebezpečně flirtovat. Ani jedna netuší, že Anders už dávno není člověk, nýbrž mimozemšťan, co je průzkumníkem na naší Zemi. A to, co zjistí, by lidstvo jistě nepotěšilo. Spíše průměrná konverzačka, kdy děvenky hrají hru, zatímco Anders hraje zase pro změnu svoji. Původní dvě hvězdy vytahuji na tři za dramatické, a řekněme na rovinu, šťavnaté vyvrcholení. Příjemný vizuál, kdy na Blu-ray  vyniknou přirozené barvy a obraz má jiskru. Škoda, že to není větší nervák, alespoň takový, jako v posledních deseti minutách. Působivá je scéna v jezírku, co se více podobá bažině... a nahotou se nešetří.

Kdo nemá příliš rád Vetřelce, pak ho ani tento dokument příliš neosloví. Protože jde o jednu z mých srdcovek a H. R. Giger je jedním z mých nejoblíbenějších malířů, je jasné, že až tak moc nového jsem se nedozvěděl. To mi ale nevadilo a s chutí jsem se ponořil do filmu, který je stejně tajemný, jako samotný Vetřelec. Nevěděl jsem o comicsových příbězích, v nichž se najdou některé prvky s filmem spojené, naopak inspirační filmy znám všechny. Kdo se trochu více zajímá o přírodu, tak podobnost s parazitickými vosičkami mu nemohla uniknout. Snad jen bych poznamenal, že zde uváděná tajemná vosa je ve skutečnosti lumek velký, patřící ale shodně mezi blanokřídlé. Neviděl jsem, že by se zdejší tvůrci plácali po zádech, jak vše dobře udělali, viděl jsem nadšení, které z nich sálalo a muselo sálat i tehdy, jinak by film vypadal úplně jinak. Co je rozhodně neuvěřitelné, jak i nadále působí Vetřelec moderně. A samozřejmě kolik dalších filmů a spisovatelů inspiroval, o comicsech a PC hrách ani nemluvě. Pro mne by mohl být dokument ještě delší...

Tak se mi v poslední době stalo, že už se setkávám s několikátým filmem na téma ovládání lidského těla démonem. Úplně naposledy - skvělé When Evil Lurks. Ale přitom jsem měl během filmu pocit, jako by šlo více o inspiraci snímky - Scanners či De Palmovy - Carrie a Zuřivost. Nejde zde o běžné posednutí, démon v lidském těle s dotyčným nejen manipuluje, ale prostřednictvím jeho dokáže telekinetické zázraky. Vraždy jsou samozřejmě fajn, ale zmlsaný hororový fanoušek se ptá: a co dál? A to pominu, že při scéně v posilovně jsem si vzpomněl na jeden díl Noční můry v Elm Street, kde to ale mládenec odnesl v plném gore záběru. Minusem jsou rozhodně užvaněné pasáže, které bych vystřihnul. Samotný příběh není originální, leč který dnes je. Stačilo by tedy držet napětí alespoň takové, jaké měla scéna seance s médiem. Postavy jsou zřejmě záměrně nesympatické, vede Glenn, a tak se divák nemůže dočkat, kdy budou konečně zmasakrovány. Na to by ale stačila hodina... ty 3* jsou slaboulinké.

Tenhle italský satanský horor nelze srovnávat s Vymítačem ďábla, páč pak by nemělo cenu se na něj vůbec dívat. Popravdě, z filmové klasiky si Italové vypůjčili jen pár scén, které jsou sice do očí bijící, ale v rámci celého snímku jsou v menšině. Satanistická sekta, nahota, co byla pro tehdejší dobu a žánr příznačná, příběh o cestě k posednutí a pak teprve samotné vymítání se splašenou postelí a poletujícím nábytkem. Na druhou stranu zvratky tu nejsou zelené, ale krvavé, což se počítá. A pěkná je i scéna s podříznutím. Solidní vizuál s místy opravdu pěknými záběry, snové scény, hledání v křivolakých uličkách, zkrátka to, co se od podivné Itálie dá očekávat. Samozřejmě sestra Elena se pořád modlí, ale při tom se bojí obyčejné bouřky. Nu, doplatí na to. Závěr pěkný a logický. A hezký je i příběh o démonech, co vstoupili do prasat a ta se pak zřítila z útesu do moře... Fajn hudba. Pro skalní příznivce oddechová jednohubka, ale pro srovnávače, jak uvádím výše, tohle není.

-Zlo má rádo děti a děti zlo.- Dodržet sedm pravidel při setkání s posedlým není tak jednoduché, jak by se na první pohled zdálo. Nejvíce by o tom mohl vyprávět Pedro, ukázkový kretén, který svou paličatostí a bezohledností přivedl do maléru snad všechny, co mohl. Příjemně atmosférický horor protkaný tísní a neklidem, kdy souboj se zlem je téměř nemožný. Sice pořád nevím, zda šlo o démona nebo Lucifera, ale ten by byl zřejmě mocnější, což je nakonec jedno. První posednutý dá vzpomenout minimálně jedlíka z Taxidermie. A protože démona nemůžete zničit, no, zničit většinou nejde vůbec, ale zastavit tím, že normálně zabijete posednutého, nýbrž musíte vykonat patřičný rituál, je likvidace o to těžší. Násilí na dětech bývá většinou tabu, ale scénka s rozzuřeným psem či fackování děvenky měly grády. Celý ten démonický řetězec je nasnímaný výbornou kamerou a doplněný skvěle říznou hudbou. Šťastný konec si zaslouží samostatnou hvězdu. Po delší době spokojenost už proto, že tohle téma je v kinematografii tak dlouho, až se jeden obává vyčpělosti, která tentokrát naštěstí nehrozí.

Typický Ittenbach se vším, co k němu patří. Příběh začíná v 16. století v Německu. Nevím sice, proč už ne rovnou ve středověku, ale i tak bych bral příběh z minulosti raději. Jenže tady jde o kletbu pekelné šlapky, co je popravena, ano, střeva a vše ostatní ven, a záhy se vrací jako démon pomsty - slušivý masakr. Pak se příběh přesune do současnosti, kde se schýlí k dalšímu masakru. OK. Ale to čekání bylo docela dlouhé, i když perverzní scénky v bordelu byly jistým osvěžením. Stroj s vrtulí dal vzpomenout na památnou Jacksonovu sekačku... Gore jako vždy nevyvážené, tedy výborné a místy mizerné. Největší slabiny - užvaněné pasáže neherců byly k zbláznění, stroboskop v bordelu k zešílení. Kdo rád německý underground s poletujícími hlavami, končetinami, vnitřnostmi a dalšími chuťovkami včetně blicí scény, mohl by být spokojen. Pro okrajové publikum, jak jinak.

Pro mne velmi dobrá variace snímku Oči bez tváře (1960), jak zde uvádí Kusko.t2. Vážený doktor Chaney se zabývá možnostmi transplantace části očí, ale když jeho dcera Katherine oslepne při autonehodě, je mu jasné, že k odstranění slepoty jí bude muset transplantovat oči celé. Musejí však být, aby vše fungovalo, odebrány živému člověku. Zdařilé experimenty na psech ho povzbudí, a tak se první obětí stává doktor Bryan, snoubenec jeho dcery. Když po krátké době Katherine zrak znovu ztratí, nezbývá operaci opakovat. V podzemní kleci přibývají oběti bez očí, vrátit zrak se ale nedaří. Z doktora se stává maniak, jdoucí bezohledně za svým cílem. Snímek je neobyčejně surový. Dojde i na otevřené zobrazení vyjmutí očí a masky zmrzačených jsou věrohodné - aby ne, když se na nich podílel trikový mág Stan Winston. Vydání na Blu-ray má excelentní obraz i zvuk. A podobně jako francouzský snímek i tento směřuje k naprosté katastrofě s krvavým finále. Henriksen tu byl ještě vlasatý ušák! Ocení zejména žánroví fanoušci a příznivci starších hororů.