Sofia

Co funguje v seriálu, málokdy funguje ve filmu. Už první díl byl docela rozpačitý a ve dvojce to jde s nudou a trapností ještě dál. Nejvtipnější momenty přijdou v prvních dvaceti minutách (holky za mlada, chůva a teploušská svatba), ale v momentě kdy čtyři stárnoucí "krásky" přistanou v Abu Dhabi, začne to jít se scénářem z kopce. Nejvíc mi asi vadila jejich zabedněnost a naprostá neúcta k jiné kultuře...ani oděvní kreace už nebyly to co dřív (Samanthina ostnaná ramena při karaoke nebo šaty, ve kterých jezdily na velbloudech). Co se týče postav, tak Miranda ustoupila hodně do pozadí, Samantha se zmítá v hormonální krizi a je ještě blbější než kdy předtím (ale aspoň je z nich jediná jakž takž vtipná) a Charlotte s Carrie se staly pouhými karikaturami. Charlotte jako "dokonalá" matka chodící doma ve značkovém kostýmku a hystericky se hroutící po dvou hodinách strávených se svými ratolestmi a Carrie, která i doma chodí v deseticentimetrových podpatcích a jejímž největším nepřítelem se stala televize...doufám, že už to tvůrci zabalí a dalšího pokračování (ve kterém by Carrie pravděpodobně začala toužit po dítěti) se už nedočkáme.

Natočené je to brilantně se spoustou nezapomenutelných scén (např. už zmiňovaná Rocky Horror Picture Show), ale na druhou stranu mi některé hromadné scény (např. ve školní jídelně) přišly strašně umělé a nucené (asi jako když v Discopříběhu na konci celá Plzeň skákala po náměstí...) a většina z těch rádoby talentovaných puberťáků, co si mysleli, že dobudou svět, mi lezla na nervy.

Don Cheadle a Wesley Snipes celou dobu kují pikle, Richard Gere se utápí v sebelítosti nad svým nenaplněným životem a doufá, že alespoň v den jeho odchodu do penze konečně udělá něco správného a Ethan Hawke má svou víru ("I don't want God's forgiveness, I want his fucking help!"), kupu dětí a trable. Poměr zastřelených černochů k bělochům v tomto filmu odhadem 25:2. Dvě hodiny jsem doufala, že se dočkám nějakého rozuzlení, bohužel marně. Jde jen o střípky z života pár brooklynských policajtů, které jsou někdy sice hodně drsné, ale celkově bohužel nedrží pohromadě.

Jacksonova verze nebe mě nechala emocionálně naprosto chladnou. Myslím, že je to jako se sny. Ty naše se nám zdají nesmírně zajímavé a napínavé, ale jakmile nám někdo vypráví jejich vlastní sny, zíváme u toho nudou. Podle mě má každý z nás svoji představu nebe a jen těžko se přizpůsobujeme představě jiné, i když je tak nádherně Burtonovsky barevná a dokonalá jako ta Jacksonova. Film mi přišel nejzajímavější na začátku a na konci a i když jsem u jedné scény uronila slzu, vlastně mi byl osud malé Susie docela lhostejný. Z hereckých výkonů jsem nepochopila obsazení Marka Wahlberga a u Susan Sarandon jsem měla problém s jejím charakterem, vůbec mi tam jako bláznivá cool babička nepasovala. Určitě si ale přečtu knižní předohu, tuším, že bude zajímavější než tento film. Pozdější update - srovnání film/knížka (Alice Sebold) - 3/7.

Něco jako Before sunset pro starší a pokročilé, odehrávající se v Londýně. Jestli jste starší ročník, navíc romantický/á a osamělý/á, klidně si přidejte hvězdičku navíc.

Ironie v každé druhé větě a ďábelsky sexy Robert Downey Jr. Na druhou stranu ale taky spousta bla bla bla řečí a notoricky provařené téma "mám komplex ze svého otce". Akce se v podstatě zcvrkla na tři větší scény (formule, narozeninová party a konečný souboj), což se mi zdálo na dvouhodinový film docela málo. Obsazení Mickeyho Rourkea bezvadné, o Scarlett Johansson už by se dalo diskutovat.

Předvídatelné, ale milé. Nejvtipnější byly scény těžící ze zimy v Minnesotě a z podivných místních obyvatel. "Have you found Jesus? I didn't know he was missing".

Nepřesvědčivý a blbý příběh ("I am the coin of US army...") a mizerná Amanda Seyfried. Jedinými pozitivy tak byli Channing Tatum (za to, že se na něj hezky kouká) a Henry Thomas (za to, že jako jediný podal jakýž takýž herecký výkon + půlku filmu jsem přemýšlela nad tím, odkud ho znám, až ke konci jsem si vzpomněla na Eliota z E.T.).

Neuvěřitelně trapný humor, fuck a shit v každé druhé větě, ukňouraný a ohavný černoch a k tomu taky příšerný vůdce mexického gangu...zkrátka děs běs. Vtipné to nebylo ani trošku, takže až zase budu mít náladu na hláškujícího Bruce Willise, pustím si raději už postopadesáté Posledního skauta.

Pohlazení po duši pro každého milovníka filmů (a nejen filmů - viz poslední scéna). Bohužel jsem to viděla v divném psychickém rozpoložení a navíc na dvakrát, takže si pátou hvězdičku přece jen nechávám od cesty - promiň, Šakale :-)