repe

Příjemný film z dílny francouzské kinematografie. Antoinova cynická upřímnost s reflexí jeho vlastního života, který žít asi ani nechtěl, mi sedla. Střední část filmu trochu nuda, ale díky závěru a kompletnímu sdělení filmu řadím Deux jours à tuer mezi povedenější filmy. A nečtěte obsah filmu, víc si to užijete.

Bez příběhu, veškerá akce a thriller/horor (fakt je to děsnej horor) prvky koncentrovány do 10 minut + poloalienský bi sex dává dohromady tento nesmysl. Experiment se nepovedl.

Asi trochu paradoxně jsem si užíval víc první část filmu než akční konec. Pozorovat ty nejnovější možnosti počítačové technologie, socializaci Caesara, postupné vrcholení konfliktu ČLOVĚK vs. OPICE a Draco Malfoy, tentokrát bez hůlky, ale stejně slizkej záporák - všechno bomba. Závěrečná řežba a možný počátek epidemie budou asi logicky následovány dalšími díly. A že se máme na co těšit...

Asi už si to nepustím znova. Taky bych neřekl, že mě tento typ filmu může bavit. Nakonec jsem rád, že jsem The Artist mohl shlédnout - milý snímek s výborným hereckým obsazením. Jeden z mála francouzských počinů, kterým jsem kompletně rozuměl v originálním znění bez titulek..

Mám z Počátku podobný pocit jak z Avataru: myšlenka krásná, vizuální orgasmus doplněný luxusním soundtrackem tentokrát Zimmera (kdo taky slyšel v ústřední melodii podobnost s Pearl Harbor?), ale pokulhávající děj. Zvučné jméno a minulá díla Nolana (podobně jako u Camerona) posunula má očekávání výše, a tak jsem byl nakonec trochu zklamán. Ač se jedná o komplikovaný příběh v několika rovinách (a budí to dojem, že je to ještě složitější), návod v orientaci filmem bych strávil i lepším způsobem než DiCapriovým návodem krok za krokem. Chybí mi tu lepší moment překvapení, nemohl jsem si zkrátka říct AAHA! jako třeba v Dokonalém triku.

"Speak fuckin' English. This is America." - film odráží multikulturní prostředí USA místy ohraným způsobem, ale osobně mi to nevadilo (možná ke konci to už trochu omrzí). Není snadné zaujmout stanovisko nad postavou, protože bílá je v tu ránu černou, takže svého hrdinu volte až na konci filmu. Sadou emocí dávkovaných na míru, padnoucím obsazením herců (Mexikánec parádní) a citlivou volbou hudby si mě to získalo.

Film k zamyšlení nad (nejen) americkou konzumní společností. Místy člověk neví, zda se má smát nebo brečet. Příběh není kdovíjak zajímavý ani propracovaný, jde tu spíš o nenápadné kladení otázek a podnětům k zamyšlení nad svým vlastním chováním, svou rolí a příspěvkem ve společnosti. Moralizování by bylo na dlouho, a proto bych to shrnul tím, že film podává zajímavý subjektivní pohled člověka "nad věcí" na chování dnešní generace.

Němci tyto filmy umí (viz možná o chloupek lepší Die Welle). Od třetiny filmu to dostane pravý spád, člověk začíná věřit v sílu experimentu a poznává lidskou povahu tak, jak se může projevit při stresových podmínkách. Skromný působivý snímek založený na skutečné události s propracovanou psychologií postav. Silné kafe.

Není to takovou odvazovou komedií jako The Bucket List a nekoupe mě to v emocích jako třeba Seven Pounds a nebude následovat žádné ale - tenhle průměr se mi tolik nelíbil. Asi jsem díky tomuto námětu čekal složitější, dojemnější příběh a závěr, co mě posadí na zadek. Na rakovinu mi to celé přišlo až moc "free", citově asi tak hluboké, jako rada doporučeného seznamu knih pro hladší průběh nemoci...

Emocemi nafouklá poslední desetiminutovka filmu nabádá k okamžitému (pře)hodnocení charakterů postav, vztahových rovin a vůbec celého filmu. S ohledem na rozostřený příběh bych čekal konec jiného formátu, nicméně pak by museli přejmenovat film...dělá to na mě dojem filosofických myšlenek typu: Člověče, žij každý den tak, jako by to byl tvůj poslední. Neurazí, nepřekvapí.