Něco naprosto úžasnýho! Když v létě běžela repríza, nenechala jsem si utéct jediný díl. Už jako malou mě fascinovaly kostýmy (absolutně ulítlý), soutěže (ještě ulítlejší), minimedailonky a historie měst. Navíc to kolikrát bylo napínavější jak olympiáda!
Na tohle vždycky vzpomínám s nostalgickým úsměvem. U pevnosti Boyard se pravidelně scházela celá naše rodina a já, coby dítě, jsem byla vždycky úplně vynervovaná (v dobrém smyslu slova). Nedávno jsem si pustila úvodní znělku a běhal mi mráz po zádech. Škoda, že místo těch blbin, co televize teď vysílají, radši nezařadí reprízu tohohle.
Občas chytnu nějaký díl (nebo kousek dílu), takže nemůžu hodnotit jako celek. Ovšem vždycky mě to baví. Sledovat, jak se Ruth snaží coby služka v obrovském domě vysávat ručním vysavačem, jak se pánové pokouší vybudovat kovárnu nebo jaké to bylo slavit Vánoce coby chudá rodina, to je vždycky pokoukáníčko. Doufám, že se mi jednou poštěstí vidět tuhle sérii komplet.
Moc se mi tenhle film líbil. Ta atmosféra, vedlejší postavy, slovní přestřelky, to všechno bylo opravdu skvělý. Ovšem je tu něco, co mi vlastně zkazilo ještě větší požitek - hlavní hrdinka. Byla mi totiž silně nesympatická od začátku do konce, a to je u romantickýho filmu velkej problém. Asi budu mít vždycky radši Lásku přes internet.
Nějak mi tam vadilo, že vůbec nebyla vidět postupná proměna Kateřiny. Vzteká se, vzteká se a pak najednou vychválí manžela do nebe a je konec. Předlohu jsem četla a asi jsem čekala trochu víc.
Pro mě tohle bylo neuvěřitelně milý překvápko. Nikdy jsem nebyla velká fanynka Sherlocka Holmse, jenomže to jsem ho neviděla v tomhle provedení. Oba pánové v hlavích rolích byli úžasný (Martin Freeman se mi líbí víc a víc). Plný hodnocení nedávám jenom proto, že jednomu nebo dvěma dílům by možná slušela kratší stopáž. Závěr byl absolutní psycho a já se ještě teď klepu.
A já tuhle pohádku prostě nemám ráda. Postava čarodějnice je mi protivná, celá osoba Míši Kuklové taky. Jako malá jsem se pokaždý hrozně bála a vždycky mi na konci zůstávala divná pachuť na patře. S věkem se to vůbec nezměnilo.
Tenhle film má jednu obrovskou výhodu - herce. Pánové Selleck a Guttenberg jsou totiž sympatický od začátku do konce (když pominu ten příšernej dabing). Přesto ale jde spíš o mírnej podprůměr. První půlku jsem se vážně bavila, ale tu druhou jsem se zase vážně nudila.
Neuvěřitelně milej film, kde fandíte všem postavám - ať už ženám nebo mužům. Mně se to líbilo ještě o chlup víc, protože mám opravu ráda Jane Austenovou a tenhle film mě přiměl přemýšlet o knížkách i z trochu jiných úhlů.
Záchvaty smíchu se tu střídají s občasným zívnutím a kouknutím na hodinky. Postavy jsou (většinou) sympaťáci. Co mě dost mrzelo, byl ten průhlednej konec - všichni museli už od scény s ptákem jasně vědět, co se ještě stane. Ale já se bavila a nebráním se kouknout na Paula ještě jednou.
Film ideální pro desetiletý holčičky, který ještě sní o tom, že si vezmou krásného, hodného a chytrého milionáře. Pro všechny ostatní je to naprostá ztráta času.
I přes plejádu mých oblíbenýc herců mě to k uzoufání nudilo. Nebyla jsem schopná dokoukat to do konce - upřímně, nedostala jsem se ani za půlku. Pro mě obrovský zklamání, radši nebudu ani hodnoutit...
No hrůza, hrůza... Scénáristy bych kopla - i když zase na druhou stranu udělali maximum, když měli tak blbě napsanou předlohu. Nebudu tu ale kritizovat, spíš napíšu klady. 1. Hudba standartně dobrá, možná ještě trochu lepší, to se musí nechat. 2. Robert Pattison KONEČNĚ něco zahrál! 3. U některých scén jsem se pobavila - a autoři to měli v úmyslu! (např. svádění Edwarda). Toť vše. A už to nikdy nechci vidět :D
Jako malá jsem vždycky hrozně brečela, přišlo mi to tak smutný... Po dlouhých letech jsem se koukla a nejzajímavější mi přišlo, že v tom hraje Bill Pullman, což jsem si fakt nepamatovala. Ale vážně - je to příjemná podívaná, pro děti téměř kdykoliv, pro dospělé občas při infantilních náladách taky:)
Neskutečná zhovadilost. Všichni krásní, načesaní, perfektní a ještě k tomu inteligentní a hodní (až na jednoho, padoucha musí mít i ten nejhorší film, jinak už bych to nebylo o ničem). Obě hlavní hrdinky otravný jak osina v zadku.
Nejdřív jsem byla nadšená, ale jak film pokračoval, šlo to s ním i s nadšením rychle dolů. Příběh začal být překombinovaný, konec taky nestál za nic. Pro mě jedno velké zklamání..
Na komedii nevtipný, na drama nedramatický, romantiku už vůbec nečekejte. Já nevím, ale čekala jsem od toho úplně něco jinýho, ne tohle sterilní klišé, kdy je vám vlastně úplně fuk, jestli hlavní hrdinka něco zvládnej nebo ne, jestli se rozejde s přítelem nebo ne a tak dále a tak dále. O tom naprosto očekávaném konci snad ani nemá cenu se zmiňovat...
Prošvihla jsem začátek, ale myslím, že to vůbec nevadí. To podstatný jsem viděla - úžasně zahraná proměna citů, přerod z nenávisti v náklonnost, a nevyhnutelnej konec. Iva Janžurová je sice výborná komediální herečka, ale její dramatická stránka je ještě mnohem lepší.
Antonio Banderas je charismatickej herec a v tomhle počinu z něj charisma prýští na všechny strany. (Pánové určitě budou souhlasit, že Salma Hayek je taky velmi charismatická:) Tohle je věc, na kterou se s chutí opakovaně podívám.
Jeden z nejsyrovějších filmů, jakej jsem kdy viděla. Ještě jsem to úplně nevidejchala. Jedno je ale jasný - Ryan Gosling se mi jako ponurej týpek líbil už v The Notebook, tady to ale dotáhnul k dokonalosti.
No, co si budeme povídat, pěkná blbost to byla. Hlavní hrdinky byly na zabití všechny, ten mladej namakanej blonďák byl tupej a ňoumovitej, takže jedinej, koho jste si mohli oblíbit byl doktůrek Dermot Mulroney. Začátek to nemělo, konec to nemělo, prostředek byl pořád o tom jednom - ona lže, říká pravdu, lže o tom že říká pravdu, zase říká pravdu a pak lže... A nejhorší na tom je, jak je to průhledný. Stejně po 15 minutích víte, jak to všechno dopadne.
Místy zábava, povětšinou ale nuda a kýč. Já vím, že určitá kýčovitost do muzikálů patří, ale tohle vlastně ani muzikál nebyl. A je to škoda, protože začátek se mi moc líbil, pak to šlo jenom z kopce.
V době vzniku to musela být fakt pecka. Ale na druhou stranu - zrovna moc mě to nebavilo, vadilo mi pár logických nepřesností a celkově jsem vlastně zklamaná. Uznávám, že nadprůměrnej film to je, ale nic pro mě.
Skvělej scénář, já mám moc ráda ukecaný filmy a seriály. ALE tohle se mi zdálo opravdu zdlouhavý. A průhledný. Člověk musel překousnout všechny ty dialogy (po půlce už kupodivu dost otravný) a čekat, kdy konečně nastoupí ta nevyhnutelná závěrečná taneční scéna. Nebylo to špatný, na romantiku vlastně nadprůměrný, ale znovu už to vidět nemusím.
Pro mě velký překvapení! Čekala jsem nechutnej humor, ale ten se nedostavil (tu jednu extrémní nechuťárnu jsem ochotná vymazat z paměti). Naopak, tohle je film plnej zvláštního humoru a romantiky. Ještě že byla Elizabeth "Miri" Banks taková sympaťanda, protože vyvažovala naprosto nesympatickýho Setha Rogena, toho nejsem schopná snést...
Když jsem Spider-Mana viděla poprvý, byla jsem vážně spokojená. Trocha humoru, trocha akce, trocha romantiky - bylo tu všechno. Ale s odstupem času se tenhle film okouká a člověk zjistí, že je to vlastně kýč a nuda. To se mi třeba u Batmana stát nemůže :)
Neskutečná ptákovina plná příšerných triků, hloupých nápadů a tak dále. První dvě nebo tři řady byly ucházející, ale pak se seriál zvrhnul, protože tvůrci se z něj, kdo ví proč, snažili udělat něco víc než jenom teenagerskou limonádu. A zatimco většina seriálu se mi vcelku líbila jakožto nepřemýšlecí oddychovka, poslední řada mě vážně zklamala.
Moje komentáře
Slepičí úlet (2000)
Až po třetím skouknutí jsem zjistila, proč mi ty slepice připadaj tak zatraceně divný - mají zuby!
Hry bez hranic (TV pořad) (1965)
Něco naprosto úžasnýho! Když v létě běžela repríza, nenechala jsem si utéct jediný díl. Už jako malou mě fascinovaly kostýmy (absolutně ulítlý), soutěže (ještě ulítlejší), minimedailonky a historie měst. Navíc to kolikrát bylo napínavější jak olympiáda!
Klíče od pevnosti Boyard (TV pořad) (1990)
Na tohle vždycky vzpomínám s nostalgickým úsměvem. U pevnosti Boyard se pravidelně scházela celá naše rodina a já, coby dítě, jsem byla vždycky úplně vynervovaná (v dobrém smyslu slova). Nedávno jsem si pustila úvodní znělku a běhal mi mráz po zádech. Škoda, že místo těch blbin, co televize teď vysílají, radši nezařadí reprízu tohohle.
Eduardovská farma (TV seriál) (2010)
Občas chytnu nějaký díl (nebo kousek dílu), takže nemůžu hodnotit jako celek. Ovšem vždycky mě to baví. Sledovat, jak se Ruth snaží coby služka v obrovském domě vysávat ručním vysavačem, jak se pánové pokouší vybudovat kovárnu nebo jaké to bylo slavit Vánoce coby chudá rodina, to je vždycky pokoukáníčko. Doufám, že se mi jednou poštěstí vidět tuhle sérii komplet.
Obchod za rohem (1940)
Moc se mi tenhle film líbil. Ta atmosféra, vedlejší postavy, slovní přestřelky, to všechno bylo opravdu skvělý. Ovšem je tu něco, co mi vlastně zkazilo ještě větší požitek - hlavní hrdinka. Byla mi totiž silně nesympatická od začátku do konce, a to je u romantickýho filmu velkej problém. Asi budu mít vždycky radši Lásku přes internet.
Zkrocení zlé ženy (1967)
Nějak mi tam vadilo, že vůbec nebyla vidět postupná proměna Kateřiny. Vzteká se, vzteká se a pak najednou vychválí manžela do nebe a je konec. Předlohu jsem četla a asi jsem čekala trochu víc.
Sherlock (TV seriál) (2010)
Pro mě tohle bylo neuvěřitelně milý překvápko. Nikdy jsem nebyla velká fanynka Sherlocka Holmse, jenomže to jsem ho neviděla v tomhle provedení. Oba pánové v hlavích rolích byli úžasný (Martin Freeman se mi líbí víc a víc). Plný hodnocení nedávám jenom proto, že jednomu nebo dvěma dílům by možná slušela kratší stopáž. Závěr byl absolutní psycho a já se ještě teď klepu.
O princezně Jasněnce a létajícím ševci (1987)
A já tuhle pohádku prostě nemám ráda. Postava čarodějnice je mi protivná, celá osoba Míši Kuklové taky. Jako malá jsem se pokaždý hrozně bála a vždycky mi na konci zůstávala divná pachuť na patře. S věkem se to vůbec nezměnilo.
Slunce, seno, erotika (1991)
odpad!A jak se občas s chutí podívám na první dva díly, tenhle mě naprosto irituje...
Tři muži a nemluvně (1987)
Tenhle film má jednu obrovskou výhodu - herce. Pánové Selleck a Guttenberg jsou totiž sympatický od začátku do konce (když pominu ten příšernej dabing). Přesto ale jde spíš o mírnej podprůměr. První půlku jsem se vážně bavila, ale tu druhou jsem se zase vážně nudila.
Láska podle předlohy (2007)
Neuvěřitelně milej film, kde fandíte všem postavám - ať už ženám nebo mužům. Mně se to líbilo ještě o chlup víc, protože mám opravu ráda Jane Austenovou a tenhle film mě přiměl přemýšlet o knížkách i z trochu jiných úhlů.
Paul (2011)
Záchvaty smíchu se tu střídají s občasným zívnutím a kouknutím na hodinky. Postavy jsou (většinou) sympaťáci. Co mě dost mrzelo, byl ten průhlednej konec - všichni museli už od scény s ptákem jasně vědět, co se ještě stane. Ale já se bavila a nebráním se kouknout na Paula ještě jednou.
Au Pair aneb Slečna na hlídání (TV film) (1999)
Film ideální pro desetiletý holčičky, který ještě sní o tom, že si vezmou krásného, hodného a chytrého milionáře. Pro všechny ostatní je to naprostá ztráta času.
Sherlock Holmes (2009)
I přes plejádu mých oblíbenýc herců mě to k uzoufání nudilo. Nebyla jsem schopná dokoukat to do konce - upřímně, nedostala jsem se ani za půlku. Pro mě obrovský zklamání, radši nebudu ani hodnoutit...
Twilight sága: Rozbřesk - 1. část (2011)
No hrůza, hrůza... Scénáristy bych kopla - i když zase na druhou stranu udělali maximum, když měli tak blbě napsanou předlohu. Nebudu tu ale kritizovat, spíš napíšu klady. 1. Hudba standartně dobrá, možná ještě trochu lepší, to se musí nechat. 2. Robert Pattison KONEČNĚ něco zahrál! 3. U některých scén jsem se pobavila - a autoři to měli v úmyslu! (např. svádění Edwarda). Toť vše. A už to nikdy nechci vidět :D
Casper (1995)
Jako malá jsem vždycky hrozně brečela, přišlo mi to tak smutný... Po dlouhých letech jsem se koukla a nejzajímavější mi přišlo, že v tom hraje Bill Pullman, což jsem si fakt nepamatovala. Ale vážně - je to příjemná podívaná, pro děti téměř kdykoliv, pro dospělé občas při infantilních náladách taky:)
Holky v balíku (2006)
Neskutečná zhovadilost. Všichni krásní, načesaní, perfektní a ještě k tomu inteligentní a hodní (až na jednoho, padoucha musí mít i ten nejhorší film, jinak už bych to nebylo o ničem). Obě hlavní hrdinky otravný jak osina v zadku.
Neviditelný symbol (2010)
Nejdřív jsem byla nadšená, ale jak film pokračoval, šlo to s ním i s nadšením rychle dolů. Příběh začal být překombinovaný, konec taky nestál za nic. Pro mě jedno velké zklamání..
Ďábel nosí Pradu (2006)
Na komedii nevtipný, na drama nedramatický, romantiku už vůbec nečekejte. Já nevím, ale čekala jsem od toho úplně něco jinýho, ne tohle sterilní klišé, kdy je vám vlastně úplně fuk, jestli hlavní hrdinka něco zvládnej nebo ne, jestli se rozejde s přítelem nebo ne a tak dále a tak dále. O tom naprosto očekávaném konci snad ani nemá cenu se zmiňovat...
Kočár do Vídně (1966)
Prošvihla jsem začátek, ale myslím, že to vůbec nevadí. To podstatný jsem viděla - úžasně zahraná proměna citů, přerod z nenávisti v náklonnost, a nevyhnutelnej konec. Iva Janžurová je sice výborná komediální herečka, ale její dramatická stránka je ještě mnohem lepší.
Desperado (1995)
Antonio Banderas je charismatickej herec a v tomhle počinu z něj charisma prýští na všechny strany. (Pánové určitě budou souhlasit, že Salma Hayek je taky velmi charismatická:) Tohle je věc, na kterou se s chutí opakovaně podívám.
Drive (2011)
Jeden z nejsyrovějších filmů, jakej jsem kdy viděla. Ještě jsem to úplně nevidejchala. Jedno je ale jasný - Ryan Gosling se mi jako ponurej týpek líbil už v The Notebook, tady to ale dotáhnul k dokonalosti.
Vlastní pravidla (2007)
No, co si budeme povídat, pěkná blbost to byla. Hlavní hrdinky byly na zabití všechny, ten mladej namakanej blonďák byl tupej a ňoumovitej, takže jedinej, koho jste si mohli oblíbit byl doktůrek Dermot Mulroney. Začátek to nemělo, konec to nemělo, prostředek byl pořád o tom jednom - ona lže, říká pravdu, lže o tom že říká pravdu, zase říká pravdu a pak lže... A nejhorší na tom je, jak je to průhledný. Stejně po 15 minutích víte, jak to všechno dopadne.
Dívka ze Západu (1965)
Místy zábava, povětšinou ale nuda a kýč. Já vím, že určitá kýčovitost do muzikálů patří, ale tohle vlastně ani muzikál nebyl. A je to škoda, protože začátek se mi moc líbil, pak to šlo jenom z kopce.
Návrat do budoucnosti (1985)
V době vzniku to musela být fakt pecka. Ale na druhou stranu - zrovna moc mě to nebavilo, vadilo mi pár logických nepřesností a celkově jsem vlastně zklamaná. Uznávám, že nadprůměrnej film to je, ale nic pro mě.
Kamarád taky rád (2011)
Skvělej scénář, já mám moc ráda ukecaný filmy a seriály. ALE tohle se mi zdálo opravdu zdlouhavý. A průhledný. Člověk musel překousnout všechny ty dialogy (po půlce už kupodivu dost otravný) a čekat, kdy konečně nastoupí ta nevyhnutelná závěrečná taneční scéna. Nebylo to špatný, na romantiku vlastně nadprůměrný, ale znovu už to vidět nemusím.
Zack a Miri točí porno (2008)
Pro mě velký překvapení! Čekala jsem nechutnej humor, ale ten se nedostavil (tu jednu extrémní nechuťárnu jsem ochotná vymazat z paměti). Naopak, tohle je film plnej zvláštního humoru a romantiky. Ještě že byla Elizabeth "Miri" Banks taková sympaťanda, protože vyvažovala naprosto nesympatickýho Setha Rogena, toho nejsem schopná snést...
Když Harry potkal Sally (1989)
Inteligentní romantika se moc často nevidí, ale tady se to tvůrcům opravdu povedlo. A to i se spoustou dobře umístěného humoru.
Spider-Man (2002)
Když jsem Spider-Mana viděla poprvý, byla jsem vážně spokojená. Trocha humoru, trocha akce, trocha romantiky - bylo tu všechno. Ale s odstupem času se tenhle film okouká a člověk zjistí, že je to vlastně kýč a nuda. To se mi třeba u Batmana stát nemůže :)
Buffy, přemožitelka upírů (TV seriál) (1997)
Neskutečná ptákovina plná příšerných triků, hloupých nápadů a tak dále. První dvě nebo tři řady byly ucházející, ale pak se seriál zvrhnul, protože tvůrci se z něj, kdo ví proč, snažili udělat něco víc než jenom teenagerskou limonádu. A zatimco většina seriálu se mi vcelku líbila jakožto nepřemýšlecí oddychovka, poslední řada mě vážně zklamala.