Kaka

Fast and Furious chce být jako jiné velké a úspěšné podniky. Například Marvel, nebo Mission Impossible. Má snahu poskládat jakési vlastní universum s vlastními pravidly, divácky oblíbenými charaktery a hlavně vydělávat miliardy dolarů. Kvalita má ovšem s každým dílem extrémní výchylky a u desítky je to zrovna ta směrem dolů. A přitom to v prvních minutách vypadá tak nadějně, když na scénu bleskově naskočí stručné rekápko a alternace legendární pětky. Desítka je ale špatná vlastně skoro ve všem. Legrace moc není, akce je tristní, triky extrémně špatně udělané a jestli tohle všechno se dá prominout kvůli vašim oblíbencům, tak tady nemají šťávu ani hlavní protagonisté (s výjimkou Jasona Momoy). Za snad největší filmařský fail považuji okatou snahu vykrádat nejlepší momenty jiných filmů a používat je v horším provedení/set-upu tady, aniž by měly tu stejnou přidanou hodnotu, nebo alespoň kýžený efekt. Takže je tu hodně trademarků a fragmentů z jiných dílů série, Face Off, Mission Impossible, Mad Maxe, apod. Z tohohle podniku se udělal miliardový kolos, ale poslední dva díly to vracejí zase někam na kvalitativní úroveň trojky/čtyřky (ne-li hůře), kterou už si dnes po všech těch veletočích těžko někdo pamatuje, notabene ocení.

Šestkou začíná ten moment, kdy se člověk ani tak netěší na to co se bude dít, ale až uvidí zase své oblíbené postavy, snažící se vybruslit z pořádných šlamastik. A zřejmě to bude klíč k tomu, co zvedá dobré seriály, na ty unikátní.

Další herecký koncert Kelly Reilly. Už dlouho jsem neviděl tak brilantně zahrané psychické trápení, ale Beth to věříte v každém gestu. Nejlepší scéna je ta s výslechem, zcela pochopitelně.

Zatím zřejmě nejkratší epizoda, kde se toho velmi rychle semele docela hodně. Beth se ukazuje mírně v křeči, ale s brilantní strategií. Kraluje ve vtipné scéně z baru. Herecký repertoár Kelly Reilly je obdivuhodný, x různých poloh zvládá s dechberoucí přesností. A tentokrát není ani nouze o rvačky a pořádnou dávku kovbojů. Yellowstone má svojský rukopis a pomalu a nenápadně se divákovi dostává pod kůži ať je na to připraven nebo není.

Španělský low budget flick, který výborně kombinuje hororovou atmosféru, survival, love story a vztahové drama. Vše mixuje tak akorát rovnoměrně, s výborným twistem uprostřed filmu, s pevným vedením tvůrců a vynikajícími hereckými výkony vlastně úplně neznámých, ale dobře obsazených herců. Další z řady filmů za pět peněz, které mají nápad, napětí a udělají víc parády, než kdejaký blockbuster se kterými jsou obvykle spojena automaticky vysoká očekávání.

Některé situace jsou velmi překvapivě až příliš přímočaré a zjednodušeně podané, ale pokud to v celku bude fungovat, bude všechno v pořádku. Stále je tam spousta postav jejichž identitu a motivace musí divák rozkrýt a někam je zařadit. Zdaleka nejzajímavější je zatím kromě postavy Costnera Kelly Reilly a její Beth, která je místy doslova utržená ze řetězu.

Zdánlivé zpomalení díky kterému má divák možnost zkoumat komplexitu hlavních postav a postupně z nich odlupovat další a další vrstvy a vnímat jejich pohnutky, postoje a vlastně celkovou identitu. Předpokládám, že tento trend bude ještě pěkných pár dílů pokračovat, podobně rafinovaně to udělali i tvůrci GoT. Zatím moderní western, který mají tvůrci pevně v rukou.

Už úvodních 20 vteřin dává vědět, že nás čeká něco mimořádného. Yellowstone se v pilotu tváří jako Game of Thrones 21.století, akorát král má místo koruny kovbojský klobouk a chorvatské Kings Landing nahrazuje velkolepý srub s xy akry půdy v nespoutané krajině divoké Montany. Zatím to má trochu jednorozměrné postavy, ale už v úvodu slibně a přehledně rozdané karty. Just tell me who to fight ? Everyone.

Černobílá depka, která je přehnaně doslovná, jednoduchá a vlastně i po všech stránkách obyčejná. Dámské osazenstvo vládne, zbytek stojí snad s výjimkou hlavního představitele za starou bačkoru. Potěší syrový vizuál a snaha o autenticky vyobrazené sedmdesátky, ale koncerty nemají šťávu a neumějí strhnout. Průměrné, řemeslně obstojně zvládnuté.

Svěží retro dobrodružství, s trochu šablonovitým scénářem a klišovitým závěrečným galapředstavením Matta Damona, které ne že by nebylo herecky působivé a emocionálně celistvé, ale kolik takových už jsme viděli ? Alternativa k zakladateli McDonalds, nebo Apple. Zkrátka jít si za svým cílem, bojovat, nevzdat se a v tomto případě podepsat Jordana. Zbytek už je historie. Afflecka mám raději jako herce a nejinak je tomu tady, ale i režisér je to obstojný, jen potřebuje rafinovanější látku.