higuain

Vypravěčsky asi nejambicióznější Marvelovka, která jen tak tak drží pohromadě (ale drží) a svojí snahou odvyprávět zhruba tři filmy v jednom docela výrazně vyniká mezi ostatními filmy MCU a připomíná tím spíš BvS - je ovšem pořád divácky přístupnější a tím pádem "zpeněžitelnější" (nikoliv lepší). Tu evidentní snahu natočit konečně "něco víc" je ale nutno ocenit a ačkoliv se podle mě o nejlepší film MCU nejedná, tak do nejlepší trojky bych ho možná vecpal. Nejpříjemnějším překvapením je určitě Thanos, který dosud vypadal na dalšího z řady generických záporáků (nasvědčovaly tomu nejen trailery, ale i camea v předchozích filmech), nicméně jeho motivace je tak důkladně propracovaná, že to do postavami a akcí tak přesyceného filmu skoro až nesedí (ano, i tohle je kompliment). Dojem z finále mám tak nějak rozporuplný, ale asi bude nejlepší zhodnotit ho až podle toho, jak se na něj v dalších filmech naváže. _____ Po dalším shlédnutí přidávám pátou hvězdu. Marvelovky mají zpravidla jednoduchou strukturu a při opakovaných projekcích tak nemají moc co nabídnout, ale Infinity War je jednou z mála výjimek a opravdu mistrovsky ukočírovaný kolos. 9/10.

Mám rád tvorbu Jasona Reitmana, lepší dramedy dneska asi nikdo netočí. Jeho seriálové dítko Casual je rozhodně počinem hodným pozornosti, jakkoliv kvalitou postupně upadá (píšu to po třech sériích, přičemž už bylo ohlášeno, že čtvrtá bude poslední). První série je super (až na tu stupiditu v předposledním díle, která podělala nejzajímavější vedlejší postavu) a i druhá je pořád velice solidní, ale ta třetí už bohužel působí dojmem nastavované kaše, takže ohlášený konec seriálu nejspíš přijde vhod. _____ Čtvrtá série se překvapivě povedla a seriál důstojně ukončila.

Podprůměrná rutinní žánrovka s nudnou zápletkou a lacinou akcí. Spojení Collet-Serra a Neeson v akčním thrilleru na mě zafungovalo ve všech třech předchozích případech, nicméně třikrát to očividně stačilo.

Crimson Tide táhne neskutečná Zimmerova hudba, která je kvalitou vysoko nad vším ostatním, co film nabízí. Jinak jde o docela dobrý ponorkový film, kterému ale škodí ten místy trochu otravný náborový podtón, jakkoliv určitě snesitelněji podaný než ve Scottově Top Gunu.

Tenhle film netáhne nikdo z trojlístku Scott, Costner, Quinn. Hlavním trademarkem je Madeleine Stowe, která je zkrátka neodolatelná. Bohužel má prostor jen v první polovině filmu, druhou polovinu si uzme Costnerovo zmrtvýchvstání a "pomsta" (v podstatě ani nejde o pomstu, ale o nalezení Madeleine), která ale není příliš věrohodně ani poutavě natočená, její rozuzlení je navíc dost mizerný.

Vynikající. Chyby by se na tom najít daly, ale film, co ve mě dokáže vyvolat tak velký klukovský nadšení, si ani jinak ohodnotit nezaslouží. Spielberg se na starý kolena ještě jednou vybičoval k mistrovskýmu výkonu a když mě po shlédnutí The Post napadla myšlenka, že tak bezkrevná akademická rutina je určitě důsledkem toho, že veškerý Spielbergův entuziasmus byl vyčerpán pro Ready Player One, netušil jsem, kolik pravdy na tom bude. A už vůbec jsem nečekal, že mě RPO nadchne až k dojetí.

Zpočátku to díky hudbě a viditelně štědrému rozpočtu nevypadá tak zle, nicméně solidní úvod je asi to jediné, co lze na tomto filmu chválit. Po něm se totiž Andělská tvář velmi záhy přepne do nechtěné tragikomedie, ve které mizerný scénář vzbuzuje pousmání a Troškova bezradná režie lítost. Zdaleka nejtragičtější součástí filmu je však Jiří Pomeje, jehož herecký výkon se slovy snad ani nedá popsat, to se prostě musí vidět.

Takový to, když léta zbrojíte a připravujete se na další útok mimozemšťanů, a když se to pak skutečně stane, nemáte vlastně ani piloty pro svoje roboty. Ale nevadí, je tu přece banda nedokojenejch teenagerů, kteří zachrání svět. Možná mi něco uniklo, ale ono je těžký udržet pozornost při té záplavě otupělosti, kterou tenhle film servíruje. Kdyby alespoň ta akce byla jakkoliv nadstandardní, ale tady je všehovšudy jen jeden super záběr, kde je navíc akce jen v pozadí. A taky by mě zajímalo, který ze scénáristů psal ty gagy, protože takhle žalostná snaha o hlášky nebyla k vidění ani ve Whedonově JL.

V tuto chvíli se jedná o nejpříjemnější překvapení letošního roku (což je ale pochopitelně ovlivněno tím, že moje očekávání nebyla valná a že je teprve březen). Tomb Raider není přelomový a nepřichází s ničím novým ani jako videoherní adaptace. Že je to pouze spotřební akční/dobrodružný blockbuster ale nemění nic na tom, že se jedná o kvalitní film. Dobře vyvážený tempo bez hluchý pasáže jde ruku v ruce s dobře napsanou zápletkou, která ve finále není ani zdaleka tak fantasmagorická, jak jsem se obával. Navíc je tu výborná Alicia Vikander, která si Angelinu maže na chleba. A co je hlavní, hraje ve filmu, který je minimálně o dvě třídy lepší a může se směle rovnat i s některými díly Indiana Jonese.

Pohodová romantická komedie mixnutá cestováním v čase a následky efektu motýlích křídel, jejíž hlavní devízou je roztomilost Alexandry Daddario a hlavní slabinou naopak to, že Adam DeVine je tak šíleně nesympatickej pošuk, že mu ani ten happyend přát nebudete.