orsinek

Ritchie opět prokázal, že je v tomhle žánru mistr. Celý film se nese ve stylu Podfucku nebo Sbal prachy a vypadni, nicméně to rozhodně nevadí ba naopak. Geniální rozhovory, celkový spád, kdy se člověk ani chvilku nenudí a narážky všeho druhu.. Nakonec bych nikdy neřekl, že to udělám, ale i super výkon Granta, který po dlouhé době nehrál blbečka v romantické komedii. Dal bych čtyři a půl, protože ze začátku je těžší se dostat do komplikovaného děje.

Jasně, je to jako šablona pro Oscarový film, teplý černoch, který si nakonec skamarádí bílého Itala, jenž černochy nemá rád. Všechno už to tady někde bylo, každý to v nějakém filmu viděl, ale stejně to všechny baví. Uznávám sám, ač jsem kritik právě této šablony, tak tenhle kousek není vůbec špatný, dvě hodiny, které rozhodně nenudí. Jo a Mortensen má sice k Italovi daleko, ale i tak jsem si jej užil.

Snímek, který mám asi v top pěti nejoblíbenějších a taky ten, který si pouštím, když mám špatnou náladu. A to z několika důvodů. Zejména pak, jelikož neznám lepší kriminálku, která má tak propracovaný příběh, postavy a hlavně poslední scénu, která mě poprve dostala tak, že jsem ji pouštěl asi třikrát dokola. Bryan Singer ukázal, že je pan režisér a Kevin Spacey, tam už snad ani není třeba nic víc psát. "Největší trik, který ďábel kdy předvedl, bylo přesvědčit svět, že neexistuje".

Jasně, prvky Tarantina jdou z Hollywoodu cítit až k mexikáncům, před kterýma nebrečte. Každopádně mi tam celou dobu něco chybělo, věc kterou každý jiný Quentin měl. Říkám tomu moment, který vás zrovna u něj dostane na kolena, protože to si nikdo jiný nedovolí. Okej, Breďák na LSD mě vážně dostal, ale to bylo tak víceméně všechno. Nádherně natočené, překrásně zvolená hudba, která tomu všemu dodává ty pravé šedesátky, ale pro mě to nebylo asi všechno. Nejsem zklamaný, to určitě ne, víceméně jsem nečekal druhý pulp, ale zase ani žádný propadák. Takže sečteno podtrženo, příjemný film, na který se sice asi chvíli nepodívám, ale o to víc mě třeba chytne za pár let. Jo a nakonec, nechválil jsem Leonarda, jistě, hezký výkon, každopádně jako záporák ve westernech by se v letech minulých vážně vyjímal, všechna čest.

"Mně psychoanalýza nepomohla. Můj zhrzený doktor si pořídil stánek s občerstvením". Jsem rád, že jsem stále neviděl všechny Allenovy filmy. Tohle je další klenot do jeho sbírky. Řeší se zase jeho oblíbená témata, které se objevují v životě každého člověka. Film, který lehce připomíná Annie Hall, ovšem zároveň je úplně jiný.

DiCaprio nepatří mezi mé oblíbené herce, každopádně tady si roli autisty vystřihl tak realisticky, že mě přesvědčil o jeho hereckém talentu. Jen díky němu přidávám čtvrtou hvězdu, jinak je Gilbert Grape velmi zvláštním filmem. Nepřekvapuje mě to Hallström to předvedl už v Pravidlech mošťárny. Celý film drží dle mého jen skvělé role, ať už zmíněného DiCapria, tak Johnnyho Deppa. Většina lidí tohle bere jako silný emocionální film, tak nevím, jestli mě jen neoslovil jako ostatní nebo už je ze mě naprostý cynik.

U některých opravdu dobrých filmů dělám tu věc, že se na ně podívám opakovaně až časem. To z důvodu, abych si jej užil zcela stejně, jako prvně. Tak jsem teda šest let počkal, než jsem se na L.A. podíval znovu. Hodnocení samozřejmě zůstává stejné, protože v krimi žánru je jen opravdu málo stejně dobrých filmů. Herecké obsazení zcela bezvadné a především Ellroyova nesmírně promyšlená předloha, která divákovi filmu ukazuje krásy Americké "drsné školy. Předloha je ovšem jedna věc a převedení na plátno věc druhá, nicméně zde nemám výtek - naprosto precizně natočená detektivka, která možná skrývá určité chybičky, ale nejsem hnidopich. Jako fanoušek amerických detektivek a dobrých filmů, doporučuji.

"I know someday you’ll have a beautiful life, I know you’ll be a star". Ve městě Seattle nikdy neměli nouzi o skvělé kapely a v devadesatkách už vůbec ne. Hudba, která nikdy neomrzí a krásný snímek, pro ty, kteří jsou still alive.

Romantická komedie, která nekopíruje ty britské. Milá konverzačka, která stojí na faktu, že muži a ženy spolu nemohou být přáteli. Celý filmem, člověka provází pocit, že se ocitá v jedné z komedií Woodyho Allena, což je samozřejmě jen dobře. Je mi trochu líto, že se dnes mnoho podobných věcí nenatáčí.

Fakt, že John le Carré je velmistr špionážních románů, snad ani není třeba zmiňovat. Ovšem nikdy bych neřekl, že se právě tento typ knih přenést na filmové plátno tak dokonale, jako právě tenhle kousek. Neuvěřitelně promyšlené, ale zároveň zcela nenápadné a možná trochu chápu názory, že některé části mohou vypadat nudně, jenže to je přesně špionážky. PS. Nic pro fanoušky Jamese Bonda.