Cameron vyměkl. Knižní předloha ho sice evidentně zaujala, přesto však téma, které zpracovává, zůstává tuctové a zdaleka se nevyrovná tomu, jak se s ním například popasoval Payne v Descendants, případně Levine v 50/50. Ti se ve filmu o umírání nebáli jít za hranici a dokázali ze svých hereckých svěřenců vytřískat maximum. Taková Scarlett zde působí zcela vyčpěle a kdejaká neznámá herečka by ji snadno dokázala nahradit. Roztomilost Maggie Elizabeth Jones působí strašně nepřirozeně a někdy až otravuje. Dvacet sedm druhů zvířátek je sice fajn, ale i tak si myslím, že Crowe by měl zůstat u toho, čemu nejlíp rozumí (tedy hudbě) a točit hudební filmy a dokumenty. Na průměrný rodinný mainstream je tu řada jiných.
Hajzlíky na olomouckém konviktu jsou vskutku fotogenické. A nejen ony... Konvikt už se ale u olomouckých amatérských filmařů začíná docela vyčerpávat - i když samozřejmě chápu, proč si jej vybírají. Možná by však vážně stálo za to poohlédnout se po jiných, méně okoukaných lokalitách. Za chvíli si správci budovy stejně začnou nárokovat honoráře :)
Zajímavý a především jiný pohled na manželský pár, jednání žen a mužů v íránské společnosti. Škoda jen toho až příliš televizního stylu a zbytečně dlouhé stopáže. Na intenzitě zážitku by nepochybně přidalo, kdyby byl film o půl hodiny kratší.
Vynikající, bez pochyby jeden z nejlepších noirů vůbec - že mě tak dlouho míjel, nechápu. Velice dobrý námět Roberta Siodmaka (kterého společně s Langem považuju za skutečného krále noiru), nádherný, promyšlený vizuál a Bogart jak ho mám nejradši - v roli záporáka.
Hrdina zneškodňující protivníka vrhnutím pár malých kamínků do jeho obličeje, hadí tanec Marii Montez ve stylu epileptického záchvatu, její památná hláška "Who are you?" při pohledu na vlastní identické dvojče a opice schopná navléknout nit do jehly a pak zašít roztržené kalhoty jsou jedny z přehršle šíleností, které Siodmakův jinak špatný film dělají naprosto skvělou zábavou.
Ve filmografii každého režiséra téměř vždy najdete nějaké to rozšlápnuté lejno. V případě Rayovy sterilní a k uzívání nudné válečné propagandy s naprosto nevyužitým Robertem Ryanem nemusíte dlouho dumat nad tím, který obdivovatel letadýlek ve vedení studia ho do ní natlačil.
Uznávám, že filmu trochu nadržuju, ale Glenn Ford zkrátka nikdy nebyl tolik sexy, takže ztotožnění se s pocity toho ušlápnutého a nešťastně zamilovaného dvojčete Bette Davis bylo pro romantického introverta ve mně samozřejmostí.
Jo, i Ryan Gosling může hrát ve slátanině. Ale člověk mu to nemůže mít za zlé, on si prostě jen chtěl zahrát ujetýho chlápka, co se převlíká do ženských šatů.
Jako vzdor vůči tehdejší době se hrdinčino chování dá svým způsobem pochopit, jinak je ale strašně hloupá. Když opakovaně odmítne chlapa, po kterém celou dobu touží, a pak nás přesvědčuje, že je vlastně spokojená. Na můj vkus málo skutečného citu, málo vášně a velmi málo přesvědčivosti. Tohle na Jane Campion nemá.
Při některých obzvlášť krutých záběrech mi přišla na mysl otázka, kam se na tohle hrabe Třeštíková. Jak moc musí být člověk obrněný, aby nezahodil kameru a nebránil dítě, do kterého právě surově kope jiné dítě. Aby natáčel desetileté, jak fetují před jeho očima. Jak se pokouší zabít. Jak jsou na dně. Ani nemá cenu ptát se po něčem jako je etika. Na druhou stranu se však dají pochopit pohnutky režiséra a jeho týmu - co tím vlastně chtěl říct. __ Moc ráda bych věděla, kde jsou tyhle děti dnes, po deseti letech.
Přijít na to, kdo je vrah, není zas tak těžké, takže dobré 2/3 se vlastně nudíte, protože Shermanova rutinérská režie ničím nezaujme. Jediné, nad čím se vlastně můžete kochat, je Virginia Mayo.
Co je horší - když je člověku na blití ze samotného filmu nebo když se mu chce zvracet z nadšených reakcí lidí v publiku? Primitivnější a homofobnější sračku už se snad ani nikomu natočit nepodaří.
Komunita sjetých beatniků, Louis Armstrong a jeho All Stars hrající sami sebe, zpívající neteř Binga Crosbyho, woodovská Wampira předčítající rebelskou beatnickou báseň, bývalá dětská herecká hvězda Jackie Coogan v ženském přestrojení, "dvojnice" Marilyn Monroe - Mamie Van Doren, atraktivní synek noirového milovníka Roberta Mitchuma, závěrečná honička-přestřelka transformovaná v souboj pod mořskou hladinou s harpunou v ruce a jedna hvězdička na Allmovie - co víc byste si přáli?
MFF Zlín 2011 - Petr Zelenka to v Rozmarných létech českého filmu řekl přesně - čeští diváci mají vážně příšerný vkus. Všemi deseti hltají sebevětší kravinu a když dostanou něco, co se blbosti jimi oblíbených produkcí zcela vymyká, nepochopí to. Za připomínky typu "jak to vlastně skončilo?", "proč tam nebyla žádná hudba?", "proč tam byly ty dlouhé záběry na to, jak jí?" a "o čem že to vůbec bylo?" bych v kině fakt zabíjela.___ Po všech těch chudých dětech z okraje měst či vesnic zajímavý, opačný pohled na situaci dospívajících v Íránu. O poznávání této země skrze film by se dala napsat kniha.
Catherine Hardwicke se evidentně zasekla ve Stmívání (což jde vidět už v samotném traileru) a mrzí ji, že si v druhém díle Twilightu nemohla zrežírovat ty CGI vlky. Plakátoví chlapci zase usilují o jednu holku, která by zjevně chtěla oba, ale ani s jedním z nějakého důvodu prostě zase nemůže být. Bohužel Hardwicke tentokrát dostala ještě slabší scénář (který navíc v úvodu krutě vykrádá Shymalanovu Vesnici) než v případě Stmívání a zakrýt to krásnými obrázky krajinky, v níž se nepochopitelně snoubí barevné listí stromů se sněhem, tentokrát nestačilo.
Remake Walshova snímku Vysoko v horách, respektive nová adaptace románu W. R. Burnetta. V krásně barevném Cinemascopu. Ameriko, Ameriko... už se na tebe těším!
Co jsem si z projekce odnesla? Že Bratislava je "hnusné, vyjebané město", kde každý jen fetuje, chlastá, souloží, přepadává a okrádá ostatní lidi. Prostě samí "motherfukers". Určitě se tam někdy podívám.
Přehlídka vyhoněných svalů z posilovny, neumětelského herectví a sem tam se mihnuvšího Bowieho, který měl fakt štěstí na špatné scénáře a špatné režiséry.
Pro mě jednoznačně bezkonkurenční vítěz letošní soutěže na Febiofestu. Určitě si jej v budoucnu zopakuju a už teď se těším na další film Dragomira Sholeva.
Moje komentáře
Koupili jsme zoo (2011)
Cameron vyměkl. Knižní předloha ho sice evidentně zaujala, přesto však téma, které zpracovává, zůstává tuctové a zdaleka se nevyrovná tomu, jak se s ním například popasoval Payne v Descendants, případně Levine v 50/50. Ti se ve filmu o umírání nebáli jít za hranici a dokázali ze svých hereckých svěřenců vytřískat maximum. Taková Scarlett zde působí zcela vyčpěle a kdejaká neznámá herečka by ji snadno dokázala nahradit. Roztomilost Maggie Elizabeth Jones působí strašně nepřirozeně a někdy až otravuje. Dvacet sedm druhů zvířátek je sice fajn, ale i tak si myslím, že Crowe by měl zůstat u toho, čemu nejlíp rozumí (tedy hudbě) a točit hudební filmy a dokumenty. Na průměrný rodinný mainstream je tu řada jiných.
Víra našich otců (amatérský film) (2011)
Hajzlíky na olomouckém konviktu jsou vskutku fotogenické. A nejen ony... Konvikt už se ale u olomouckých amatérských filmařů začíná docela vyčerpávat - i když samozřejmě chápu, proč si jej vybírají. Možná by však vážně stálo za to poohlédnout se po jiných, méně okoukaných lokalitách. Za chvíli si správci budovy stejně začnou nárokovat honoráře :)
Leila (1996)
Zajímavý a především jiný pohled na manželský pár, jednání žen a mužů v íránské společnosti. Škoda jen toho až příliš televizního stylu a zbytečně dlouhé stopáže. Na intenzitě zážitku by nepochybně přidalo, kdyby byl film o půl hodiny kratší.
Zahrada Allahova (1936)
Když si chlap namísto Marlene vybere boha, není něco v pořádku.
Conflict (1945)
Vynikající, bez pochyby jeden z nejlepších noirů vůbec - že mě tak dlouho míjel, nechápu. Velice dobrý námět Roberta Siodmaka (kterého společně s Langem považuju za skutečného krále noiru), nádherný, promyšlený vizuál a Bogart jak ho mám nejradši - v roli záporáka.
Party Girl (1958)
Která žena by nechtěla vlastnit nohy Cyd Charisse?
I Walk Alone (1948)
3,5 - Příliš slov a málo akce. Na tu když ale přijde, stojí to za to. A Lancaster tradičně vynikající.
Cobra Woman (1944)
Hrdina zneškodňující protivníka vrhnutím pár malých kamínků do jeho obličeje, hadí tanec Marii Montez ve stylu epileptického záchvatu, její památná hláška "Who are you?" při pohledu na vlastní identické dvojče a opice schopná navléknout nit do jehly a pak zašít roztržené kalhoty jsou jedny z přehršle šíleností, které Siodmakův jinak špatný film dělají naprosto skvělou zábavou.
Flying Leathernecks (1951)
Ve filmografii každého režiséra téměř vždy najdete nějaké to rozšlápnuté lejno. V případě Rayovy sterilní a k uzívání nudné válečné propagandy s naprosto nevyužitým Robertem Ryanem nemusíte dlouho dumat nad tím, který obdivovatel letadýlek ve vedení studia ho do ní natlačil.
Uloupený život (1946)
Uznávám, že filmu trochu nadržuju, ale Glenn Ford zkrátka nikdy nebyl tolik sexy, takže ztotožnění se s pocity toho ušlápnutého a nešťastně zamilovaného dvojčete Bette Davis bylo pro romantického introverta ve mně samozřejmostí.
Rumový deník (2011)
Ukázkový příklad nevyužitého potenciálu - jak zajímavých postav, tak tématu.
V lepší společnosti (2010)
Jo, i Ryan Gosling může hrát ve slátanině. Ale člověk mu to nemůže mít za zlé, on si prostě jen chtěl zahrát ujetýho chlápka, co se převlíká do ženských šatů.
Moje skvělá kariéra (1979)
Jako vzdor vůči tehdejší době se hrdinčino chování dá svým způsobem pochopit, jinak je ale strašně hloupá. Když opakovaně odmítne chlapa, po kterém celou dobu touží, a pak nás přesvědčuje, že je vlastně spokojená. Na můj vkus málo skutečného citu, málo vášně a velmi málo přesvědčivosti. Tohle na Jane Campion nemá.
Children Underground (2001)
Při některých obzvlášť krutých záběrech mi přišla na mysl otázka, kam se na tohle hrabe Třeštíková. Jak moc musí být člověk obrněný, aby nezahodil kameru a nebránil dítě, do kterého právě surově kope jiné dítě. Aby natáčel desetileté, jak fetují před jeho očima. Jak se pokouší zabít. Jak jsou na dně. Ani nemá cenu ptát se po něčem jako je etika. Na druhou stranu se však dají pochopit pohnutky režiséra a jeho týmu - co tím vlastně chtěl říct. __ Moc ráda bych věděla, kde jsou tyhle děti dnes, po deseti letech.
Svět v Miru (1995)
Já chci do vesmíru!!
Hamlet podniká (1987)
Díky Akimu mě ten Shakespeare snad poprvé vážně bavil :)
Backfire (1950)
Přijít na to, kdo je vrah, není zas tak těžké, takže dobré 2/3 se vlastně nudíte, protože Shermanova rutinérská režie ničím nezaujme. Jediné, nad čím se vlastně můžete kochat, je Virginia Mayo.
Westernstory (2011)
odpad!Co je horší - když je člověku na blití ze samotného filmu nebo když se mu chce zvracet z nadšených reakcí lidí v publiku? Primitivnější a homofobnější sračku už se snad ani nikomu natočit nepodaří.
Beat Generation, The (1959)
Komunita sjetých beatniků, Louis Armstrong a jeho All Stars hrající sami sebe, zpívající neteř Binga Crosbyho, woodovská Wampira předčítající rebelskou beatnickou báseň, bývalá dětská herecká hvězda Jackie Coogan v ženském přestrojení, "dvojnice" Marilyn Monroe - Mamie Van Doren, atraktivní synek noirového milovníka Roberta Mitchuma, závěrečná honička-přestřelka transformovaná v souboj pod mořskou hladinou s harpunou v ruce a jedna hvězdička na Allmovie - co víc byste si přáli?
Czech Made Man (2011)
Až se Tomáš Řehořek vykašle na ty bezúčelné vizuální kudrlinky a až mu někdo napíše kvalitní scénář, tak to bude bomba.
Fasle Baranhaye Mousemi (2010)
MFF Zlín 2011 - Petr Zelenka to v Rozmarných létech českého filmu řekl přesně - čeští diváci mají vážně příšerný vkus. Všemi deseti hltají sebevětší kravinu a když dostanou něco, co se blbosti jimi oblíbených produkcí zcela vymyká, nepochopí to. Za připomínky typu "jak to vlastně skončilo?", "proč tam nebyla žádná hudba?", "proč tam byly ty dlouhé záběry na to, jak jí?" a "o čem že to vůbec bylo?" bych v kině fakt zabíjela.___ Po všech těch chudých dětech z okraje měst či vesnic zajímavý, opačný pohled na situaci dospívajících v Íránu. O poznávání této země skrze film by se dala napsat kniha.
Červená Karkulka (2011)
Catherine Hardwicke se evidentně zasekla ve Stmívání (což jde vidět už v samotném traileru) a mrzí ji, že si v druhém díle Twilightu nemohla zrežírovat ty CGI vlky. Plakátoví chlapci zase usilují o jednu holku, která by zjevně chtěla oba, ale ani s jedním z nějakého důvodu prostě zase nemůže být. Bohužel Hardwicke tentokrát dostala ještě slabší scénář (který navíc v úvodu krutě vykrádá Shymalanovu Vesnici) než v případě Stmívání a zakrýt to krásnými obrázky krajinky, v níž se nepochopitelně snoubí barevné listí stromů se sněhem, tentokrát nestačilo.
I Died a Thousand Times (1955)
Remake Walshova snímku Vysoko v horách, respektive nová adaptace románu W. R. Burnetta. V krásně barevném Cinemascopu. Ameriko, Ameriko... už se na tebe těším!
Colorado Territory (1949)
Tak se Virginia trochu přismahla na sluníčku, to se světlejším typům stává, no :-) Každopádně rvaly se holky pěkně..!
Storm Warning (1951)
Absolutní noirová pecka.
Kód neznámý (2000)
Haneke si umí pohrát s vyprávěním a naschnout diváka pro svou hru, ale občas by ji mohl i dotáhnout do konce. Škoda.
Bratislavafilm (2009)
Co jsem si z projekce odnesla? Že Bratislava je "hnusné, vyjebané město", kde každý jen fetuje, chlastá, souloží, přepadává a okrádá ostatní lidi. Prostě samí "motherfukers". Určitě se tam někdy podívám.
Everybody Loves Sunshine (1999)
Přehlídka vyhoněných svalů z posilovny, neumětelského herectví a sem tam se mihnuvšího Bowieho, který měl fakt štěstí na špatné scénáře a špatné režiséry.
Úkryt (2010)
Pro mě jednoznačně bezkonkurenční vítěz letošní soutěže na Febiofestu. Určitě si jej v budoucnu zopakuju a už teď se těším na další film Dragomira Sholeva.
Osmdesát dopisů (2010)
Důkaz toho, že někdy je kontext vzniku filmu mnohem zajímavější než film samotný a že osobní vzpomínky tvůrce ne vždy musí zajímat i ostatní.