Sakikura

Dokonalejší anime ve vypravěčském stylu by jste těžko hledali a možná by jste i našli, ale to by v něm už nebyli bezhlaví rytíři, vyšinutí doktůrci, super-silní barmani, psychotičtí spasitelé a hlavně chatová místnost kde se krom normálních lidí a zmíněných individuí scházejí také naivně vypadající středoškoláci, kteří však nejsou až tak neviní jak vypadají a samozřejmě velká spousta dalších ,,oboustranných,, charakterů. Durarara je pro mě jedno z nejoblíbenějších anime hlavně proto, že nemá vyloženě hlavní charakter a postavy nejsou rozděleny na kladné a záporné. Je to něco jako hra bez pravidel, kde si každý dělá co chce, ale zároveň to má jakýsi řád. Psychologicky laděná atmosféra s příjemnou hudbou si jsou svým tempem. Občas se děj obohatí o nějaké ty temnější chvilky, hospodský humor, policejní honičku nebo srdceryvné drama, ale jinak si vše plyne dál svou ironickou pomalostí. Durarara má zkrátka co nabídnout a není to jenom úžasný pohled do duší všech postav v anime, ale také spousta akce, humoru a skvělé animace.

Zajímavá podívaná, která umožňuje podívat se na cestování časem taky z jiné perspektivy. Anime by bylo perfektní, kdyby v něm nebyla jedna velká chyba, čímž myslím charakter hlavní hrdinky. Mám pocit, že byla asi trochu jednoduší, protože kterému normálnímu člověku, co má najednou schopnost cestovat časem by nedošlo, co asi znamená to číslo na jeho zádech, které se ,,záhadně,, zmenšuje s každým dalším časovým skokem. To, že málem zamordovala svého kamaráda, protože se furt dokola vracela v čase, aby nepotkala kluka co se jí vyznal, bych jí tolik nevyčítala, protože každý dělá chyby. Zkrátka mi na hlavní charakter přišla moc prostomyslná a obyčejná, ale v tom měl být možná ten význam. Jinak se mi ale anime líbilo, takže dávám 3***.

Milý příběh, jako by z oka vypadl životu samotnému. Pohled na vyrůstající vlčí děti budil trochu pohádkový dojem, ale stinné stránky jejich vlčích genů z toho udělaly pěkné drama. Můj obdiv padl hlavně na jejich matku, která doslova potila krev, aby z nich vychovala normální lidi. Život, ale často není takový jaký bychom si ho přáli, což zjistila také ona. Po zhlédnutí se ve vás rozlije strnulý, posmutnělý ale zároveň spokojený pocit a tak to má, si myslím, u takových anime být. Dávám silné ****.

Film jsem viděla dříve než seriál a i tak si u mě trhnul lepší hodnocení. Grafika byla už o mnoho lepší stejně jako souboje, které byly hezky dynamické. Děj se vzhledem ke katastrofální hysterii v seriálu taky malinko zlepšil. Díky bohu se tady už tolik nekecá, ale naivní dialogy dvou holčiček nadále zůstaly. Školkařský přístup k přátelství taky. Ne ona prostě nemůže přidat do party taky někoho jiného, to za sebou radši nechá černou clonu a jde dělat scény do jiného světa, kde mimochodem královsky zmlátí tu ,,mrchu,, která si dovolila nebavit se jenom s ní. Příběh teda stejná pitomost, ale grafika a to, že si aspoň daly pořádně do držky u mě zvítězily.

To je tak, když vezmete problém bandy pubertálních středoškolaček typu: ''Ona už mě nemá ráda,, nebo ''Ježiši, tak ona jí teď zdraví dříve než mě!'' a nafouknete to do obřích rozměrů, dáte jim protiraketové zbraně, sexy oblečky a zavřete do rozmlácené kostkované arény vznikne vám Black Rock Shooter. Skutečný smysl toho anime mi nějak unikl. Jediné na co se dalo trochu koukat byla pasáž o minulosti Strengh. Grafické zpracování mi přišlo jako bych se koukala na ukázky z video hry. Pochopila jsem, že to měla být jakási psychologická pointa, ale aby po sobě házely makronky jako nějaké mahou shojo to mě fakt dostalo. Zkrátka mě to příliš nenadchlo, protože příběh byl na tolik slz a hysterčení moc slabý.

Japonské anime parodie s klasickým japonsky podivným humorem plným odkazů na jejich média, historii, sociální témata a tak podobně, která v případě jejich pochopení mají být vtipná mě obvykle příliš nenadchnou. V tomto anime se ale sešla docela dobrá parta charakterů, kde ani hlavní hrdina není vůbec normální stejně jako zbytek jeho studentek (tvůrci si lechtivě pohráli s tabu tématem student-učitel). O klasickou harémovku se však až tak nejedná. Tohle anime je prostě parodie na totálně sociálně odsouzené existence typu zoufalců, psychoušů, imigrantů, nezdravých optimistů zkrátka na co si tvůrci vzpomněli. Přiznávám, že jsem víc jak polovinu komentářů nepochopila, ale myslím, že hlavní (ne)smysl příběhu jsem postřehla. Celkově celkem dobré anime, avšak pokud jste v depresi a díváte se na Sayonara Zetsubou Seisei, lano nechte doma a jděte mezi lidi.

Moje oblíbené anime, které mě dokázalo vytrhnout ze sevření klasických shounenovek typu Naruto a Bleach, kde byly akční bojové scény hlavní náplní celého seriálu. Co mě opravdu nadchlo bylo vyvážené mísení žánrů z čehož asi nejvýraznější byla komedie, romantika a drama. Akce je zde ovšem taky na vysoké úrovni, bavila mě mnohem víc než u jiných anime. Obsazení hlavních charakterů bylo skvělé, protože se příběh netočí jenom okolo jednoho hrdiny a jeho kumpánů. Hlavní charaktery byly dva a výborně se doplňovaly. Super-hrdinské záchvaty polo-démona InuYashy v mžiku dokázala zkrotit rázná Kagome se svým: sedni!. Ostatní charaktery samozřejmě nebyly vytlačeny do pozadí a dostaly mnoho prostoru pro svůj rozvoj. Seriál se až na pár výjimek nezaobírá rozváděním zbytečných postav a zápletek. Také menší počet filerových dílů určitě potěší stejně jako jejich dobrá kvalita. Celkově bych řekla, že se pokud už máte dost akčních anime hrdinů, kterým stokrát rozbijete hlavu o skálu a oni se zase zvednou, InuYasha je skvělý hlavně proto, že víc než neporazitelnou mlátičku se silnýma řečma uvidíte v hlavním hrdinovi normálního (polo)člověka s citovým založením a i nějakou tou slabinou. Výborným bonusem navíc je zde také krásná romantika, která mi někdy přijde i jako jedna z hlavních smyslů příběhu a samozřejmě humor.

Po přečtení několika hodnocení, které pěly samou chválu jsem se na tenhle ,,zázrak,, rozhodla podívat. Musím říct, že zázračnost tohohle anime je jenom věc vkusu. Pokud upřednostňujete grafické zpracování před obsahem budiž. Na druhou stranu obsahově je to trochu slabší a především takové zvláštní. I když se jedná o psychologický žánr, který mě baví, tohle opravdu nebyl můj šálek kávy. Jednotvárné dialogy, kde jsem ani nestíhala chápat záplavu divných japonských slovních hříček, vtipů a odkazů na historické postavy či události mě dokonale uspávaly. Zkrátka mě to nebavilo dostatečně na to abych dávala pozor a pochopila smysl příběhů dívek. Chování postav mi někdy přišlo úplně postavené na hlavu až mě to rozčilovalo a tak to pro mě skončilo už někde u páté epizody. I kdyby mi někdo řekl, že se to tam teprve rozjede, nepřesvědčil by mě.

Trailer mě hezky navnadil, ale film už taková sláva nebyla. Říkala jsem si, že když už ty vztahy v seriálu totálně zahnali do kouta, tak film představující jinou realitu dostane prostor pro dlouho očekávané shledání tří hlavních hrdinů. A ono nic. Pozměněné osobnosti postav byla asi největší sranda, ale to by nebyl Naruto, aby se do všeho netahaly souboje. Menma mi tam přišel úplně zbytečný, stejně jako Sakura, Kushina i Minato. Podle mě měli vyzdvihnout spíše postavy, které jsou v anime zanedbané a ne pořád dokola ty samé. Sasuke mi tam dost chyběl, ne proto, že bych ho nějak žrala, ale protože v seriálu už by mohl dostat přezdívku ,,labilní šílenec,, a alespoň ve filmu by ho mohli trochu znormálnit. Tím znormálněním jsem samozřejmě nemyslela, že začne běhat za Sakurou (to totiž normální není). Marně jsem doufala, že se jeho shledání s Narutem neomezí jenom na poznámku: ,,Sasuke je furt stejnej blb.'' Takže ve výsledku stejně na prd jako předtím

Super divné anime s hezkou animací, nějakým tím vtipem a jakousi svěží a veselou atmosférou. Ideální když se zrovna necítíte na hromadu záludných, zamyšlení hodných otázek. U sledování jsem si připadal trochu jako dítě, protože jsem přepínala epizody jak na běžícím pásu, v hlavě mi pořád zněla ta pitomá písnička z Enoshimy a (světe div se) jsem nepromýšlela každý detail. Nicméně téma se mi líbilo víc než jsem si myslela a charaktery mi byly sympatické, takže nelituji, že jsem si to pustila. Jednoduché, oddechové anime, které může sloužit třeba ke vzpamatování se z nějaké citové ždímačky, v mém případě šlo o Madoka Magika.