SamVimes

Tvůrci si koupili do soundtracku jedny Beatles a dva Hendrixe... a to jsou tak zhruba všechna pozitiva filmu.

Tiché místo má výborný koncept, který ale těží trestuhodně nedůsledně a navíc jej kompromituje využitím soundtracku. I vzhledem ke zjevným ambicím pak zamrzí i to, jak je celá premisa i v kontextu hororového žánru vlastně hloupá a tedy špatně uvěřitelná (za nastavených pravidel se lidstvo nikdy nemohlo dostat do tak bídného stavu), řešení boje s nestvůrami bylo už od začátku bolestně očividné a poslední záběr jako by snad byl z úplně jiného filmu.

Let It Be je neučesaný vhled do nahrávání desky, zakončený záznamem slavného koncertu na střeše. Pro jen příležitostného posluchače Beatles to pravděpodobně bude nezáživné, ale věrní fanoušci dostanou jedinečnou příležitost vidět zákulisí alba a slyšet spoustu skladeb v jejich prapůvodních demo verzích nebo rozložené na samostatné stopy.

Ne lepší než jednička, ale rozhodně důstojné pokračování. A bavit se budou i dospělí, jak u nápadité a výborně natočené akce, tak u většiny humoru (najdou se tam i infantilnější vtipy, ale není jich zase tolik). Giacchinův soundtrack s důrazem na žestě je výborný a potěší i to, že společenský komentář je podáván spíš mimochodem než polopaticky. Zamrzí jen velice jednoduchá a předvídatelná zápletka bez většího zvratu a zdaleka ne tak dobře motivovaný záporák jako v jedničce.

Whedon to s postavami umí jako málokdo a tady nemá problém napsat spousty parádních dialogových výměn, pohrávat si s divákovými očekáváními nebo postavit na hlavu tezi o Hawkeyeovi jako o zbytečném členu týmu. A taky natočit poutavou a nápaditou akci.

Hezky animované, plné hravých nápadů a navíc v prostředí malebné a v animácích neokoukané Prahy.

Povedená hudební biografie. Jen bych ocenil trochu větší věrnost historickým faktům a pár scén navíc pro ostatní členky Runaways – takhle to skoro působí jako by tam byly jen Joan, Cherrie a „nějaké křoví“.

Ready Player One má vzhledem ke stopáži výborné tempo, neutápí se v popkulturních odkazech se neutápí (na prvním místě je samotné dobrodružství, což je jedině správně) a rozumně se odchyluje od předlohy na místech, kde by zkrátka to, co bylo zábavné číst na papíře, nebylo zábavné sledovat na plátně. Ve spoustě jiných ohledů se ale adaptování moc nepovedlo, takže to, co je v knize důkladně promyšlené, je ve filmu často hollywoodsky jednoduché až hloupé, zmizel skoro celý vývoj hlavní postavy, záporáci jsou naprosto bezzubí a romantická linka je schematická až za hranicí únosnosti.

Strašlivě hloupé a přitom zdaleka ne tak zábavné nebo sebeuvědomělé, aby se to ospravedlnilo.

Hudební guilty pleasure s až nečekaně chytlavými popíkovými covery.