venalce

Nádhera! Takhle se má točit fantasy. Na celé trilogii obdivuji, jak jsou všechny díly vyvážené a nemají sestupnou tendenci, jako se to stává jiným filmům na pokračování. Velkou roli v tom bude hrát předloha, ale to nic neubírá Jacksonovi na zásluhách. Je jen málo filmů, u kterých vydržíte sedět tři hodiny, ale ještě méně je filmů, u kterých vydržíte tři hodiny nedýchat. Návrat krále k takovým filmům rozhodně patří. Po shlédnutí (i opakovaném) vás zalije hřejivý pocit, že jste právě viděli něco výjimečného.

Vůbec první film, při kterém jsem nezažila pocit zklamání kvůli přehnanému očekávání z traileru. Přiznám se, že nechápu lidi, kteří Dvě věže hodnotí jako pouhý mezičlánek mezi Společenstvem a Návratem krále. Dvě věže jsou pro mě jak vyváženou součástí celku, tak i nanejvýš kvalitním samostatným filmem. Oproti Společenstvu oceňuji větší podíl vtipných hlášek, zvlášť ze strany Gimliho. Někteří zarytí tolkienovci budou možná brblat na nepřesnost a odchylky od knižního veledíla, ale duch příběhu a jeho majestátnost zůstaly zachovány. Ruku na srdce, podruhé už to takhle kvalitně nikdo nenatočí. Bravo!

Vrcholný divácký požitek a nejmilovanější díl trilogie. I tak lze popsat Společenstvo prstenu. Všichni ho s napětím očekávali, mnozí s obavami, jak dopadne zfilmování tohoto veledíla fantasy. Kdyby se natáčelo dnes, taky bych se bála. Ale Peter Jackson dokázal, že je génius a vytvořil mistrovské dílo, které se stalo nepřekonaným vzorem pro další filmy, které svezly na vlně fantasy mánie. Možná za tím bude citlivé herecké obsazení, emotivní hudba, vizuální zpracování, kostýmy, dobře vyprávěný příběh...nebo taky všechno dohromady. Ani po deseti letech neztratilo Společenstvo nic ze svého kouzla - stále je dechberoucí.

Člověk, který si navykne na poetiku japonské anime se jen těžko smiřuje s prohlášením, že nejlepší animáky točí Pixar, protože ví, že ty nejlepší "animáky" točí Ghibli. A v Ghibli kraluje Miyazaki. Uznávám, že je trochu zvláštní, že mi k srdci nejvíce přirostl film, který je víc britský než japonský, ale možná se tak nejlépe ukazuje onen rozdíl mezi japonskou a euroamerickou tvorbou. Takhle by to "naši" nenatočili. Ani po letech nemám problém vidět tenhle film několikrát během týdne, protože je hlubší, než by se na první pohled mohlo zdát ("Je to naše nebo nepřátelská válečná loď?""A záleží na tom?"). Hlavním záporákem je válka, která je stejně krutá jako nesmyslná a mění lidi v nestvůry, a třeba kletbu Sophie neovlivňuje ani tak její zamilovanost do náladového Howla jako spíš úroveň jejího vlastního sebevědomí. Nu, dá se v tom najít spousta věcí, které tu nebudu vypisovat, ale je těžké je hned napoprvé vidět, protože vizuální a zvuková stránka jsou prostě fenomenální a strhují pozornost na sebe. Nejde jen o dechberoucí scenérie a steampunkové ladění, divák si užije i detaily. Mně třeba dostal Calcifer, jehož pohyby jsou odpozorované od chování skutečného plamene, nejde tu o žádnou stylizaci a la Disney. Je to krásné...co víc byste potřebovali před zhlédnutím vědět?

Dokážu si dost dobře představit, že tenhle film spoustu lidí zklame, protože nemá žádný nervy drásající děj. Ale pokud si tento film vychutnáte jako staré víno, nabídne vám pestrou škálu vrcholných gurmánských zážitků. Dá se na něj dívat z mnoha úhlů, já nabízím pohled znalce upírské mytologie. Hned zkraje řeknu, že je to nejlepší upírský film od dob Interview s upírem. Vlastně jde o exkurzi do života prastarých upírů, kteří se (omylem?) dožili současnosti. Jde o takové zamyšlení nad tím, jak by si staletí staří upíři poradili s moderní dobou. Čemu by se věnovali, kdyby měli tolik času? Jak by se jim jevilo lidstvo? Jak by se vyvíjelo jejich chování během let? Na jaké problémy by mohli narazit? Po prvním zhlédnutí jsem byla jak zhypnotizovaná, film položil tolik otázek a nabídl tak málo odpovědí, otevřel před námi bohatou mytologii, která si přímo říká o tuny a tuny fan fiction, které pravděpodobně nikdy nevznikne (ale určitě by stálo za to). Soundtrack byl jedním slovem fantastický, ústřední dvojice dokonalá, pubertální upírka řádně otravná, potěšila spousta narážek na historické osobnosti, zkrátka mi bylo líto, že film po dvou hodinách skončil, chtěla bych se dozvědět něco víc o téhle mytologii, bylo to krásné, prostě krásné. Shrnula bych to parafrází z filmu - Mohlo by to být slavné, ale doufejme, že ne. Na to je to příliš dobré.

Když jsem před lety četla knížku, říkala jsem si, že tohle se snad nedá natočit. Jsem ráda, že jsem se mýlila. Natočit se to dá a to dokonce výborně. Je to nejlepší fantasy od Pána prstenů. Možná to bude tím, že narozdíl od jiných se Pána prstenů nepokouší vykrádat. Pozornost na sebe strhávají především prvotřídní postavy - jak mile se špičkující ústřední dvojice, tak i vedlejší postavy jsou nezapomenutelné. Michelle Pfeiffer v roli zlé čarodějnice si málem ukradla film pro sebe. To by tam ovšem nesměli být postupně umírající princové (a jejich duchové) a hlavně Robert de Niro jako bezkonkurenční kapitán Shakespeare.

Pokud máte to štěstí a náhodou se k tomuhle filmu dostanete, neváhejte! Ne náhodou má tak vysoké hodnocení. Je to veskrze pozitivně naladěný film o otázkách a odpovědích. Ideální pro pošmourné dny a stejně jako "Euphoria" prudce návykové (člověk má chuť si to po dokoukání hned pustit znova).

Takhle nějak si představuji filmovou klasiku - člověk se k ní vrátí po letech a opět si ji vychutná od začátku do konce, zatlačí slzu dojetí a najde v ní něco nového, co předtím přehlédl nebo plně nedocenil. A tohle je navíc romantika na britský způsob, odehrávající se v minulosti plné krásných kostýmů a ještě krásnějších lokacích, plná dam a gentlemanů a postavená na břitkých dialozích nejen mezi hlavními hrdiny. Herecké výkony jsou ještě lepší, než si pamatuji, nemluvě o tom, že ta polovina herců, která v té době ještě nepatřila mezi elitu, se už taky stihla proslavit (oprávněně, samozřejmě). A je to ROMANTIKA, to už jsem říkala? Je to taková romantika, že by měla sloužit za vzor všem ostatním romantikám. Každá žena sní o panu Darcym...nebo o princi na bílém koni...nebo o panu Darcym na bílém koni. Ta, která tvrdí, že ne, lže (nebo neví, kdo je pan Darcy).

Tak dlouho jsem na ten film všude narážela, až jsem se na něj prostě musela podívat, abych měla klid. Dodívala jsem se, chvíli jsem zírala do prázdna a pustila si ho znovu...a pak ještě jednou. Ne, nezdálo se mi to. Pod takovým názvem bych čekala přeslazenou americkou rádobypohádku (čti zrůdnost). Mělo mě napadnout, že když byla natočena v 80. letech, bude to jedna z těch neuvěřitelných fantasy podivností, třebaže v pohádkovém hávu. Co z toho, že triky jsou "předpotopní", tenhle film má duši. Takové hlášky! Jak je možné, že nezlidověly? A kolik pohádek má princeznu s lehce sebevražednými sklony, roztomile senilního starého krále nebo tak propracovanou postavu bažící po pomstě? A to nemluvím o záporácích. A vůbec, překvapilo mě, jak moc jsou tu postavy propracované. Ještě by mě zajímalo, kdo vymyslel orámování příběhu chlapcem s dědečkem, to bylo geniální. Sympatické postavy, poměrně nepředvídatelný děj (přestože závěr je jasný od začátku) a dva parádní šermířské souboje, z nichž první pobaví a z druhého mrazí. Sečteno podtrženo: Tohle je úžasný film, jaký se jen tak znovu nenatočí.

Takhle si to představuji. Pěkně sestavený příběh ze starého známého i nového, zajímavý a oku lahodící podmořský svět, který prozkoumáme skrz naskrz, nějaké ty příšerky a monstrózní akce, ale hlavně plně využitý potenciál herce v hlavní roli. Po Lize spravedlnosti jsem se trochu bála, co s Aquamanem udělají, ale tohle byla parádní jízda. A nějak se stalo, že si zrovna Aquamana ze všech komiksáren, co jich je, pouštím nejraději. POZOR SPOILER! Jen by mě kurnik zajímalo, jak se ti dva vlastně dostali ven z pouště?