Reklama

Reklama

Pýcha a předsudek

  • Velká Británie Pride & Prejudice (více)
Trailer

Obsahy(1)

Pán a paní Bennetovi mají pět dcer, které by jejich prostomyslná a přímočará matka ráda viděla pod čepcem. Když se na velké sídlo Netherfield v sousedství přistěhuje bohatý, mladý a svobodný pan Bingley, začne činorodá paní Bennetová spřádat nadějeplné plány. Zdá se, že nejstarší z dcer, půvabná Jane, mladíka zaujlala a že zásnuby na sebe nedají dlouho čekat. Pan Bingley má bohatého přítele Darcyho, mezi nímž a druhorozenou dcerou Elizabeth Bennetovou vzniká zvláštní, rozporuplný vztah... Slavný román anglické spisovatelky Jane Austenové (1775–1817) Pýcha a předsudek (1813) byl na filmové plátno poprvé převeden Robertem Z. Leonardem v roce 1940 s Laurencem Olivierem a Greer Garsonovou v hlavních rolích. Dočkal se i několika televizních zpracování a inspiroval nejen proslavený Deník Bridget Jonesové (2001), ale zejména romantický muzikál Moje velká indická svatba (2004). V roce 2005 se dalšího filmového zpracování režijně chopil debutující Joe Wright. Společně se scenáristkou Deborah Moggachovou k románové předloze přistupovali s pokorou a úctou. Podařila se jim tak téměř doslovná adaptace románu, včetně věrohodného zachycení obrazu doby a vykreslení jednotlivých postav. (Česká televize)

(více)

Videa (1)

Trailer

Recenze (1 009)

Nathalie 

všechny recenze uživatele

Milovala jsem fenomenální britskou BBC minisérii s Colinem Firthem, kompletní dílo Austenové měla přelouskané v originále a z nového remaku debutanta-režiséra měla obavy. Matthew MacFadyen není druhý Firth ani čistokrevný aristokratický darcyovský typ. V jeho gestech probleskuje nesmělost, v jeho vyznáních jímavá hloubka a nadřazenost nosí spíš jako kabát ušitý z hrdosti, nikoli z pýchy. Jednoduše krásná Keira působí jako závan temperamentního vánku, který smete vše, co stojí v cestě. Stačí se posadit na houpačce, zaklonit hlavu a vychutnávat svěžest rodinných scén s vynikajícími herci, poutavé obrazy z venkovského života, monumentální hudební linii a odzbrojující dialogy...Každá scéna má zvláštní nadčasové fluidum, každá výměna mezi Elizabeth a panem Darcym chytá za srdeční chlopně. Na prvním plese vyvolá rošťácký úsměv na tváři, na druhém plesu prapodivně zneklidní, po indiánském běhu zabahněná Elizabeth okouzlí, nevybíravá žádost o ruku v altánu se bolestně zaryje dovnitř, zatímco shledání v Pemberley a samotný závěr za svítání poskytuje silné, nedoslovné, až téměř snové naplnění..... Mr.Wright, you were the Right. Stvořil jste tu nejkrásnější romanci posledních několika let, čistou a průzračnou jako skotská jezera... ()

JitkaCardova 

všechny recenze uživatele

Marná sláva, tato novější adaptace v sobě prostě nemá ten vpravdě anglický klid a vychutnávající bohorovnost, naopak je necitlivá k nakládání s časem, netrpělivá, unáhlená, křiklavá, nedopřeje přirozený zrod ničemu skutečně hodnotnému, neboť anglické kvality luhuje pod tlakem teprve nesnesitelně se vrstvící čas - a to je něco, čemu tenhle snímek nehoví - jakmile je jeho postavám něco nepříjemné, nenaučí se s tím zacházet, ale netrpělivě to změní nebo utečou, věční puberťáci ohánějící se odvahou k novým začátkům, aniž by se uměli v čase posouvat. Přitom Angličané naopak vynikají schopností poradit si s každým, sebezkostnatělejším souborem pravidel s rozvahou a jistou zmoudřelostí, dokud se jim nepodaří jimi dosáhnout přesně svého - vědí, že trpělivost přináší růže, a dovedou i z kamene vodu vyždímat. Nejen co do zachycení podstaty anglickosti vychází seriál ze srovnání lépe, ale i pokud jde o filmařské pracovní postupy. Klidně se a z hloubky přerozující příběh, ve vzájemném setrvalém působení se přetavující a sbližující charaktery, nic z toho nepotřebuje být jakkoli ozvláštňováno, klidná vnímavost diváka by naopak neměla být rozptylována vymyšlenostmi. Oživující a rafinovaná moderní kamera tohoto novějšího díla se proto k pojednání románu Jane Austenové hodí pramálo. Staré dobré jednoduché techniky střihu a řazení klasických záběrů, jejich tempa a rytmu atd. jdou spolu se štědrým časovým rozpočtem seriálově pojatému příběhu k duhu mnohem lépe - svědčí tomu, aby se rozvinul v úplnosti jako čajový lístek, když se mu ponechá čas a klid. O to delikátněji se zde pracuje s nasvícením - přirozeným světlem různě zakaboněné a vyčasené oblohy - neboť je to počasí, co na anglickém povětří až k průsvitnosti prozařuje pleť žen, zjemňuje a projasňuje výrazy jejich tváří či po nich nechává přeběhnout zamyšlený stín. Zde jsou tvůrci k takovým jemným hrám hluší a slepí, nahrazují je otřepaností a doslovností. *** Ze srovnání obou slavných počinů tedy vychází onen o deset let starší skvost na celé čáře velkolepěji. Je citlivější, věrnější duchu předlohy a jen v jeho vnímavějším podání a poctivějším historickém zobrazování (pytlovité šaty pod přestřihnutými živůtky dokonale skrývají jak nepochybné nedostatky, tak i možné přednosti ženských figur, ale dá se v tom časem najít jisté zalíbení atd.) vynikne i veškerá jemnější logika a hustě vrstvená smysluplnost. Čas je tu v hlavní roli a nelze to pominout - jeho přílišná hojnost, jak ony neprovdané dívky na venkově bez valných vyhlídek nemají nic než čas, sám o sobě vleklý, nudný, prázdný a tíživý, s nímž se musejí naučit obratně zacházet, aby z něj nebyl otupující nepřítel - s trpělivostí a pokorou, ale zároveň obezřelostí tak, aby je nepřipravil o svěžest mysli, vřelost a dychtivost srdce a schopnost se z okamžiků donekonečna za sebe kladených upřímně těšit - jak se v nich doslova časem zušlechťuje láska k životu samotnému (bez nadějných vyhlídek) jako sama tresť životních šťáv, které jim proudí v těle a vyživují je. A tak zatímco z onoho šestidílného seriálu nemůžu vymazat z paměti ani vteřinu, u téhle pozdější adaptace, zrychlené pro málo vytříbené, málo vyběravé a málo vytrvalé diváky, jsem přivírala oči rozčarováním nad tím, jak se s unáhleností a překotností, jež pronikají všemi složkami filmu, vytratila veškerá plná obsažnost, jemnější, ušlechtilejší a bohatě tkaná výšivka rozehraného příběhu, jak byla beze stopy odpárána delikátnost, velkodušnost, důstojnost, zdrženlivost a ona postupně v tikajícím čase nazrávající a uvoňující se dobrota duší, smířlivost a laskavost obou nejstarších Bennetových dcer, stejně bystrovtipných, oduševnělých a moudrých jako spanilých. Tahle prvoplánově vyhublá, lacině hezká, lehkomyslná, uhihňaná, máločeho dbající třeštiprdla v obhroublé verzi posílají neomaleně k šípku veškerou klidnou a rozvážnou sofistikovanost původního literárního díla i velkofilmového počinu z r. 1995, aniž by z nich cokoli podstatného mohly nahlédnout. *~~ () (méně) (více)

Reklama

CheGuevara 

všechny recenze uživatele

Není zrovna jednoduché psát komentáře k mým srdcovým filmům. Nezastírám, že tento film mě dočista uchvátil. Nestává se často, že dočtu knihu týden před tím, než shlednu její filmovou adaptaci. A u Austinové se mi to podařilo. Jistě pár jemných odchylek zde bylo, ale bylo krásné pozorovat, jak si scénárista a režisér poradili s touto knihou (mimojiné kniha je to výborná, jenom doporučuji!). To čím mě tento film uchvátil byla právě ta poctivost. Poctivost k hlavním hrdinkám, kinematografii, divákovi, ke své době, pravým citům, lásce a taky k předloze a Austinové. Zní to jako klišé, ale tento film si na nic nehraje, je to klasická romance z 18. století, ovšem podaná s takovou láskou k romantickému žánru, že ani jedno oko u mě nezůstalo suché. Režisér ukázal, že si umí poradit s reáliemi zapadlého venkova a dokázal je prodchnout takovou romantikou, že jsem se cítil jako bych právě vedle Elizabeth vstával, jako bych se vedle pana Dracyho procházel a stejně tak jako bych studoval společně s panem Benettem. Atmosféra doby je nádherně podbarvena nadpozemskou hudbou Daria Marinelliho, který se svým klavírem dokázal najít skulinku do mého srdce. Postavy jsou překrásně napsány a tak jim nechybí hloubka (což je taky zásluhou zejména autorky předlohy). Některé dialogy jsou převedeny doslova z knihy a je vidět, že ani několik staletí neubrali na jejich svěžesti. Zejména Donald Sutherland pojal svoji postavu pana Benetta natolik suverénně, že jsem si ho zamiloval jen co vstoupil na scénu. Je to opravdový pan herec. K dalšímu obsazení nemám výhrad. Knightleyová předvádí nejlepší výkon, který jsem od ní kdy viděl (až do té doby, co jsem uzřel Pokání) a její herecký talent prozrazuje její um zaujmout už jenom jejími pohledy. Matthew MacFadyen se pro mě stal tím nejkrásnějším romantickým hrdinou a rozhodně nebyl pro svoji roli vybrán jen z fyzických důvodů, hrát umí. Co se týče herců mohl bych snad pokračovat do nekonečna. Co vám budu povídat, má jedna z nejoblíbenějších předloh byla převedena na filmové plátno s takovou láskou, že si tento film okamžitě získal mé srdce, rozum i duši. ()

venus 

všechny recenze uživatele

Pýcha a předsudek si je hodně podobná filmu Rozum a cit, jak jinak, když oba filmy jsou natočeny na motivy románů Jane Austen, avšak režie tyto snímky naprosto odlišila. Musím říct, že Ang Lee se s předlohou popral lépe. V Pýše a předsudek mi chybělo vykreslení citů a charakteru hlavních postav. Celé to mělo být o silné lásce, která byla potlačována pýchou, jenomže z filmu to moc nevyznělo. Joe Wright moc dobře zachytil kouzelného ducha Anglie. Líbilo se mi, jak lesk a honosnost plesu kontrastovala s klidem a krásou venkova. Prostředí filmu je nádherné, kamera je dokonalá, jen mi chybělo vykreslení hloubky celého příběhu. ()

gudaulin 

všechny recenze uživatele

Tento film nedokážu hodnotit zcela objektivně - problém není v tom, že bych námět považoval za příliš "ženský" nebo ve mně nevězel ani kousek romantika. Jsem ale potomkem plebejské společnosti a plebejských předků, takže místo pohnutí nad vznešenými mravy a duchaplnými jiskřivými dialogy mám chuť popadnout vidle, píchnout pana Bingleyho do zadku a zařvat: "Na Bastilu!" Mám ostatně pocit, že tvůrci nevystihli Jane Austenovou nejlépe. Ve skutečnosti byla spíš anglickým Čechovem konce 18. století. O manýrách konvencemi sešněrované šlechtické společnosti si myslela svoje a její romány se dají číst spíše jako jemná společenská satira na dobovou morálku. Humor ve filmu je ale od satiry posunutý k romanické komedii. Keira Knightley je pro svou roli jako stvořená - jemná, křehká, romantická a půvabná. Její mužský protejšek ale postrádá charisma, jaké ukázal o deset let dříve Colin Firth. Velmi dobrá je kamera a výběr exteriérů, příjemný je rovněž dobový hudební doprovod. Celkový dojem: 70%. ()

Galerie (47)

Zajímavosti (45)

  • Film se natáčel po celou dobu ve Velké Británii v panském sídle Groombridge ze 17. století, které se na 11 týdnů stalo domovem Bennetových. A to doslova. Herci se totiž vždy po skončení filmování místo odchodů do svých karavanů odebrali přímo do vlastních ložnic v Groombridge. Natáčení probíhalo od 19. července do 1. října 2004. (Michelle75)

Související novinky

Kdo se stane novým Hitmanem?

Kdo se stane novým Hitmanem?

11.01.2014

7 let stará adaptace videoherního Hitmana vydělala téměř 100 milionů dolarů (tj. čtyřnásobek svého rozpočtu). Timothy Olyphant se ale do jejího pokračování nikdy nehrnul a tvůrci dlouho zvažovali,… (více)

Režisér pro Padesát odstínů šedé?

Režisér pro Padesát odstínů šedé?

13.05.2013

A dohady pokračují. Tentokrát ale zdrojem není bulvár, nýbrž uznávaný The Hollywood Reporter. Několik různých zdrojů pro magazín potvrdilo, že hlavním kandidátem je Joe Wright. Dává to smysl hned ze… (více)

Keira jede do Ruska

Keira jede do Ruska

21.11.2010

Po včerejším Lincolnovi tady máme další sázku na oscarovou jistotu. Po Pýše a předsudku a Pokání bude režisér Joe Wright (brzy uvidíme jeho akční thriller Hanna) opět spolupracovat s Keirou Knightley… (více)

My Complicated Lady

My Complicated Lady

04.12.2009

Nová verze muzikálu My Fair Lady studia Sony/Columbia je dalším z projektů, které střídají jména na tvůrčích a hereckých postech jako ponožky. Dejme si stručný souhrn: Původně se o režii zajímal… (více)

Reklama

Reklama