piggmi

Jako kritiku společnosti já sama tento film prostě neberu - asi by se mi způsob provedení úplně nezamlouval. Jako sled vtipných (ne ale vždy, nalezneme tu i pár jen směšných) scének propojených hlavními postavami - to ano. Jen si nejsem jistá, jestli opravdu stálo za to dělat z toho film...

Snad nejlepší herecká akce jakou jsem měla tu čest shlédnout. Mia Farrow - jednoduše klobouk dolů!, provázející mě po dramatických cestách paranoidní duševní poruchy, podezření a trvalého strachu, mě nejednou donutila ohlédnout se za sebe. Naprosto uvěřitelné a vlastně i neuvěřitelné (v dobrém slova smyslu). Tento film je důkazem, že skvělý horor nestojí na hektolitrech krve a tunách odpadávajících končetin. Někdy se sama divím, čeho všeho se mohu bát. Jen ten konec...

Mělo smysl tento film vůbec natočit (myslím jen jedničku, u dvojky je odpověď na tuto otázku naprosto jasná)? Myslím, že ani skalní fanoušci - jako například já - nemají v tomto problému zcela jasno. Jako křeč nebo snad poslední záchvěvy agonie bych Sex ve městě jistě neoznačila... nesmíme zapomenout na už zmínený drzhý díl, ale jisté zbytečné protahování to asi je. Řeší se už jednou řešené (a navíc i vyřešené) a co ke svému konci nedošlo v seriálu, učiní tak ve filmu - bohužel podle očekávání. Ale našly by se i malé plusy: Carrie je místy stará Carrie, Samantha se stane opět Samanthou a scéna s "infikovanou" Charlottou snad nepotřebuje komentář. A co nezklamalo rozhodně - móda!

Kniha? Úžasná - se vším co se s tímto slovem spojuje... A film? To samé, jen možná o malilinko méně. Ihned po shlédnutí se stal jedním z mých nejoblíbenějších. Všechno se dá vyzdvihnout: herecké výkony, nádherná hudba, svižnost - opravdu to trvalo tři hodiny :)?, krásné kostýmy, intriky, převedení knižní atmosféry, síla tradic a zvyků, které nepůsobí zkostnatěle... Ne úplně klasická gangsterka bez potoků krve (pár kulek je ale samozřejmě nuutností), která má nezpochybnitelný styl. Legenda!

Kdo dokáže z tak obyčejného zvířete jako je pták udělat krvelačnou bestii strašící v dětských (bohužel mých) snech? Mistr - a tím Alfred Hitchcock bezesporu je. K tomuto mázoru mi stačily pouze dva jeho filmy - Ptáci a Psycho, může se to zdát málo, ale nic mě nedonutí "zaškatulkovat" A.H. jinam. Když se to vezme kolem kolem, Ptáci jsou nejspíš moje první hororová zkušenost bez dohledu rodičů. Z toho lze jednoduše vyvodit, že jsem se jen tak nemohla zeptat, co se to s těmi zprvu normálními ptáčky stalo. A že mi to vrtalo hlavou... Když jsem Ptáky viděla naposledy, je pravdou, že jsem se nemohla ubránit alespoň malinkému pousmání, ale děj a neustále se zhušťující atmosféra mě za chvíli vtáhly do děje natolik, že úsměv zamrzl na rtech. Rozhodně můžu odpřísáhnout, že mojí oblíbenost tohoto filmu nepodporuje nostalgie - je to jednoduše moje hororové top 10.