Hellierer

Je smutné, že od konce první série jsme se v MCU nikam neposunuli a filmy fungovaly jenom jako takové doplňky, místo toho, aby úspěšně rozváděly možnosti i multiverzum. Ale možná o to víc start druhé sezóny Lokiho funguje. Retrofuturistická stylizace je pořád boží, postavy zábavné, dialogy vtipné a hlavně, hlavně to má i nějaké emoce. Seriál proto na svém startu i nadále zůstává tím nejlepší, co se v éře po Endgame urodilo. Jestli to zase půjde do slepé uličky, bude to smutné. Kvality a zábavnost Lokiho nám ale už aspoň nikdo nevezme.

Nádherně rozpohybované obrázky do kterých je zasazená poněkud plytká detektivka, jejíž zápletku odhalíte zhruba po pěti minutách a pak čekáte, až to skončí. Designově je to samozřejmě dechberoucí. Míchání západních vlivů s reáliemi střední/východní Evropy funguje na výbornou a tvůrci evidentně mají poctivě nakoukáno, ale zároveň nabízí svou vlastní vizi. Častokrát přímo citují žánrové klasiky, jako je District 9, Blade Runner nebo Equilibrium, ale pořád to více jako nápodoba působí jako inspirace a vzdávání pocty. Jenom to díky podobnosti s procedurálními kriminálkami, neschopnosti pracovat se zajímavými tématy (a přitom se relativně opakovaně nahazují) a nepřesvědčivým hercům nedokáže strhnout, napnout a spolehlivě bavit. Na české scéně se jedná o úkaz. Moc krásný úkaz. Ale mohl být daleko lepší.

Je potřeba přežít první tři díly, následně se to zase vrátí do těch starých kolejí a člověk dostane uspokojivé ukončení, ve které jsem upřímně doufal. Tvůrci evidentně chtěli rozjet nové postavy, a to se jim moc nepovedlo. Je to škoda, jelikož tím trpí právě ty staré, které nedostávají tolik prostoru. Kdyby ho měly od samotného začátku, asi by to bylo lepší. Nakonec se to ale dokáže dostat do uspokojivého finále.

Je to jako koukat na úplně jiný seriál. Přidalo se na barvách, přehnané pozitivitě, otravných postavách a ubralo na řezavosti, dialogové zajímavosti a trefnosti. Staré postavy se to stále snaží držet, nové postavy jsou úplně zbytečné a scenáristický tým je evidentně bezradný. Pořád se na to relativně hezky kouká, ale můžeme být rádi, že se už končí.

Neuvěřitelně dusivé psychologické drama zabalené do hororového kabátu. Brilantní filmový debut plný parádních nápadů, skvěle prokreslených postav a neokoukaných tváří chytře problematizující užívání návykových látek a psychologických poruch. V hororové rovině nápadité a nepříjemné, v civilnější děsivé. Tohle tvůrčí duo čeká velká budoucnost!

Poťouchlá romance pro ty nejmenší. Pohádka, ve které největším problémem je, jestli hrdina dostane nebo nedostane pusu. Je to roztomiloučké, nevinné, něžné. A díky trefenému castingu neuvěřitelně kouzelné.

Je to neuvěřitelně dobré. Vizuálně to vypadá opulentně (narozdíl třeba od Manda), hudba šlape výtečně, má to ten správný SW feeling, závěrečné titulky jsou boží a strana záporáků působí správně zlověstně. JENŽE! Je to pořád projekt, který udělá radost hlavně fanouškům animovaných seriálů. Já je bohužel neviděl, proto nemám vztah k postavám a novinka se je sice snaží trochu představit, nýbrž nedostatečně. Pořád to patří k tomu nejlepšímu hranému, co se vyplodilo s Disneym u kormidla, ale kdyby to stálo více na vlastních nohách, jsem spokojenější.

Trocha španělské pohádky, špetka Barbara, démonické herecké obsazení a vtahující atmosféra. Pavučina je příjemným překvapením, které žánrového fanouška potěší tím, jak je poctivé a dokáže překvapit. Nervy byly.

Kurňa, to bylo dobrý! Ba víc! Skvělý. Mladí tvůrci konečně dostávají více prostoru a český film z toho jenom a jenom těží. Poctivý skvěle zrežírovaný thriller, ve kterém bravurně funguje atmosféra, repliky konečně taky jednou nebolí a dialogy mají hlavu i patu. Rezervy se sice najdou, hlavně v řadách hereckých (vedlejší role, hlavní jsou super), ale ve skutečnosti mi to vůbec nevadí. Protože takhle nadšený jsem z českého filmu dlouho neodcházel.

Nejlepší Nolanův film od Počátku. Některé jeho nešvary jsou sice zastoupené i zde (chladnost, přílišná vypočítavost či strojovost) a opět je více fascinován událostmi než lidmi, ale nepamatuji si, kdy naposled mi tři hodiny takhle rychle utekly. Vizuálně odzbrojující (kamera Hoyte von Hoyetamy opět kraluje), zvukově orgasmické a konečně se snaží naťukávat i nějaké emoce, především pak v poslední čtvrtině, která funguje jako jemný společenský psychologický "horor" říznutý soudním dramatem. Přesné hvězdné herecké obsazení pak ani není třeba zmiňovat.