Hollohlaway

Ústřední pár mi přišel až nesmyslně nepasující, on je scénář vůbec výjimečně prostinká záležitost. Písničky zaujaly snad jen dvě, skvělé bylo ale taneční číslo v kavárně Freda a Kay Thompson, která je mimochodem výborná, energická a vtipná. Audrey poměrně solidně zpívá a tančí a Fred Astaire hraje mnohem uvolněněji a civilněji než ve svých filmech ze třicátých let. Jinak jako celek je to ale dost bezkrevné a energie to nemá ani za mák, navíc ta modelkovská zápletka je hodně otravná.

Obsazení hlavní party a akce je skutečně solidní, ale hrozná je ta omáčka kolem. Zkratkovitý podivný scénář, střih taky někdy dělá psí kusy a nálada celého filmu je velice kolísavá. Vidět se to v pohodě dá a Ma Dong-Seok je pořád fajn, ale je to prostě zmatek.

Předlohu neznaje, ze zvědavosti jsem se nechal zlákat. Není to úplná bída, poměrně nápaditá zápletka a vysloveně panoptikum všech možných postav, ať kladných či záporných celkem zaujme. Souboje kupodivu mají fajn náboj a choreografie vůbec není špatná. Ale triky nic moc a herci jsou na můj vkus moc japonsky ulítlí, celá ta mystika mně občas nedávala smysl.

Velmi prostinká zápletka a poměrně málo tanečních čísel, naštěstí celkem ucházející humor. Pobavilo v podstatě totožné obsazení jako předchozí film stejného režiséra Marka Sandriche, Veselý rozvod, dokonce Erik Rhodes hraje opět Itala. Ginger Rogers je tu skutečně nádherná, Fred sice skvěle tančí, ale vypadá pořád jako Stan Laurel. U mě holt jednoznačně vede Gene Kelly.

Nečekaně slušně to drží pohromadě, oproti superhrdinským blábolům z poslední doby je to celkem osvěžující. Ale je to scenáristicky naprosto krotké a neškodné. Záporák v podstatě jen je, víc se o něm říct nedá a řadí se tím do nekončící linie nudných nezajímavých a neoriginálních bedgájů. To se dá ale bohužel prohlásit o většině postav, trochu se snad přeci jen vymyká ústřední bratrské duo. Ale myšlenka, zvrat, něco originálního...kde nic, tu nic.

Minimalisticky civilní sonda do života japonské rozpadlé rodiny. Je to nečekaně povědomě přenositelné i do našich evropských poměrů, včetně babičky, která je mimochodem výborná. Ztroskotanec Hiroši Abeho je výrazově velmi přesný, škoda, že děj je jen strohý náčrt bez vyústění a příběh vám toho nakonec příliš neosvětlí. Jinak jako náladovka to ale obstojí, nalákal mě Abe a nelituju, to zase ne.

Zmatek převeliký, slabá logika, slabá motivace postav, slabota snad všechno. Skutečně jsem měl problém se zorientovat o co tam vlastně jde. Herecky hlavní Power Rangers Girls Squad celkem ušel, záporák ale nevýrazná a herecky taky nic moc. Vtip taky dost málo, je to prostě prapodivná míchanice bez silnější dějové linky. Soumrak Marvelu pokračuje.

Atmosféra tam je, ale napětí a zvraty bych očekával originálnější a vůbec bych to rád tak nějak plnější. Závěrečná honička byla dost absurdně roztahaná a nereálná. Obsazení je fajn, westernové pomrkávání taky, ale jinak je to trochu bezkrevné.

Stejně jako první díl to má sice místy skutečně strhující freneticky akční pasáže, ovšem velká část jich je tak nelogicky nablblých, že to dost ruší. Nepřátelé se často jen tak motají na pár metrech a dělají takové nesmysly, včetně ale i hlavního hrdiny, že jen vrtíte hlavou. Tři žoldáky sejme, vezme si jen jednu pušku bez nábojů, aby za pár metrů udělal dramatické " cvak " a měl záminku na pár akcí s nožem. Ovšem zase si vezme jen pistoli a jde dál a tak pořád dokola. Tohle mi dost vadí, také chování vycvičených vojáků často bije do očí, to prostě nemůžu líp hodnotit.

Předloha je pro mne velká neznámá, ale seriál je nádherně imaginativní a zábavná věc, šikovně balancující mezi manga infantilností a dramatickou linkou. Naštěstí to i přes značné odlehčení napínavé je, umírá se tu a nebezpečí je citit, jinak by to bylo asi přeci jen už moc naivní. Zábavné různorodé postavy jsou navíc originálně a zajímavě obsazené a stylizace, barevnost a naprosto skvělá hudba to táhne hodně nahoru a další řady už nedočkavě vyhlížím.