jahol

Mám to trochu jinak než většina ostatních diváků.. atmosféra a odezvy Šestého smyslu v mém vědomí byly tak silné, že jsem závěrečné vyústění předpokládal (kamera nám k tomu, mimochodem, třeba nasvícením vrátivšího se vojáka hodně pomáhá). I tak ale vynikající, bezchybné, podmanivě mlhavé, tmavé a vlhké... a Nicole Kidman dokonalá...

To, že se mi při filmu udělalo několikrát zle a ten den jsem nevečeřel, ještě není nutně základem špatného hodnocení. Ale ďábelskému holičovi toho schází víc - herecký part Johnyho Deppa je snad nejslabší z těch mnoha filmů, co jsem s ním viděl, casting jako celek taky nic moc (kromě vynikající Heleny Bonham Carter) a hudební část značně nevyrovnaná - od několika skvělých pěveckých partů až po nezáživnou podmalovávací výplň. Říkejte si co chcete, ta naturalistická brutálnost řady scén je podle mne za hranou a jako diváka mne uráží, i když chápu, že celá tahle krátká epopej o vyrovnání se s křivdou je záměrně silně stylizována do černoruda a účel světí prostředky. A nemějte strach, nejsem přecitlivělý - v Kill Billovi, který mne svou hloubkou uhranul, stříkalo krve ještě o dost víc, než v tomhle spektáklu, který mě svou špatně skrytou prázdnotou pod atraktivní slupkou skorem zhnusil.

Viděl jsem před osmadvaceti lety a teď znova. Ne, že bych se zrovna na Sněženky chtěl vydat do kina, ale v autobuse Student Agency nešlo odmítnout. A já jen valil oči, jak je tahle hořká komedie aktuální. Mám doma -náctiletýho skoremVikyho a občas si říkám, že je můj syn a celá tahle generace se svým přístupem k životu v... háji. No - a při sledování Sněženek mi došlo to, co jsem už dávno zapomněl.. že to tenkrát, "za mne", bylo v podstatě úplně stejný. Samozřejmě, jako veselohra "Sněženky" nemají to tempo a drive nejlepších současných, ale je v nich opravdu hrozně moc životní pravdy... i o tom, jak jsou ti "nesnesitelní mladí" k nesnesitelnosti formování pokrytectvím a chybami nás o generaci starších... A práce režiséra s mladými v jejich malých roličkách je dokonalá.

Skutečně velmi milé, krásně nakreslené, napěchované vtípky a vychytávkami, které vám dají zapomenout na velmi jednoduchou dějovou osnovu. WALL-E je opravdu k sežrání a když jsem tak sledoval jeho dychtivé pokusy dvořit se "krásné" Eve, uvědomil jsem si, že má s čerstvým padesátníkem Jaholem mnohem víc společného, než bych očekával. Až na úplný závěr, který byl odbytý nečekaně nenápaditou, stokrát viděnou klasikou (teda zfilmovanou samozřejmě o lidech a ne o rozpadajícím se robůtkovi) téměř za pět.

Vlastně to ani nebylo příjemné překvapení, protože od Vévodkyně jsem si sliboval docela dost, nicméně po zklamání z Boleynových jsem byl stejně moc rád, že se neopakovalo ani náhodou. Konečně film s historickými kulisami, kde se na interiérech, kostýmech a velkých scénách nešetřilo (jako u Boleynových nebo u Bathory, přestože se nás reklama snažila přesvědčit o opaku) a i individuální herecké výkony byly výborné (Keira odvedla svůj vysoký standard a Ralph Fiennes byl ve své roli skorem geniální). Základní dějová linie tohohle již novověkého dramatu není nijak rafinovaně složitá, o to komplikovaněji a sympatičtěji jsou podány charaktery hlavních hrdinů - nic není zcela jednoznačné, nikoho nelze odsoudit ani bezmezně přijmout a jako celek působí ten uzel vztahů několika historických osobností, podmalovaný výborným nerušícím hudebním doprovodem, velmi věrohodně a lidsky, když to, co už nedokázali zahrát herci, dokresluje kamera. Závěr je zajímavým shrnutím myšlenky o velmi podmíněné svobodě těch nejbohatších.

Po oslavných komentářích z csfd ve stylu "první Rambo je zázrak, ti další už shit" jsem čekal mnohem víc. Ramba jsem nikdy ptředtím neviděl, až teď, a nemohu si pomoci - v porovnání se současným neobstojí - není ani v závěsu za akční špičkou, ani filmem, kde vás vezme za srdce hlavní hrdina jako oběť společnosti. Sylvester Stallone si na nic nehraje, protože vlastně nehraje skorem vůbec (oč lepší byl v Rockym!) a tak by jeden očekával aspoň způlky tak dobré akčno, jako ve filmech současných - tady ale Rambo nemá ani na v podstatě úplně průměrný akčňák "Taken", který přišel do kin nedávno (srovnávat ho třeba s Bournem je jako pokusit se nacpat tři rozměry do dvou). Všechno, všechno je tu slabší - dynamika vývoje situace, střih, detaily soubojů, záporáci. Dal bych i méně než tři hvězdičky, ale nakonec jsem uvěřil přesvědčování, že vlastně o akční film jít nemělo...

Film, který vám nesdělí žádnou novou převratnou životní pravdu, ale pár těch profláklých vám hodně silně připomene. Žádná černá komedie, probůh (je neuvěřitelné, jak česká distribuce přilepuje nálepku "komedie" za každou cenu a na kdeco, aby nalákala do kina i jednoduššího diváka, který následně v představě báječné miloučké crazy z kina v půlce filmu odchází) - ale pěkně cukavá studie mezilidských vztahů živených elementárním sobectvím a citovou i intelektuální omezeností některých aktérů. Na přirovnání k "Hannah and her sisters" nebo dokonce "American Beauty" sice plně sedí pořekadlo "přání je otcem myšlenky" (zejména pro Americkou krásu je spojení s Medvídkem až urážka), ale po zoufalostech jako "Kráska v nesnázích" se Hřebejk tímhle filmem přece jen trochu vrací ke kvalitě a opravdovosti. Scénář sice střídá silné okamžiky se slabšími (a některé pokládané v předstihu za silné patří spíše k rozpačitým - závěrečná prezenace životního kréda a přístupu k životnímu vztahu od Ivana Trojana), občas mění příliš rychle tempo vyprávění, ale pár scén si rozhodně vychutnáte, už kvůli výborně hrající české herecké špičce. Dost silné tři hvězdičky.

Brilantní politické drama. Herecký výkon Franka Langelly v roli Nixona vám vyrazí dech. Atraktivnější mladší brácha Good night and good luck, thriller, kde se napětí dosahuje maximálně prasklou žárovkou, vynikajícím soundtrackem (je to opravdu motiv z Fontány?), bez jediného výstřelu, v ostrém, několikaetapovém intelektuálním souboji. Obě hlavní postavy jsou neschematické, prokreslené do hloubky, zkrátka lidské (opět se mi Nixon líbil víc). Jednoznačně silnější zážitek než z konkurentů rovněž nominovaných na Oscara 2009 (Milionář, Benjamin Button). Při zpětném hodnocení stojí za to si prezentaci postavy Nixona ve filmu zkonfrontovat se současnou českou politickou realitou.

Kritické ohlasy nelhaly, je to opravdu o dost slabší dvojník Foresta Gumpa, působící vykonstruovaně, občas digitálně domalovaně a to, co mě mělo (asi) vzít za srdce, mě za srdce nebralo. A hlavní originální motiv - zpětný život od stáří do mládí mohl být ve scénáři vytěžen mnohem víc. Jeden filmů, kterých jsou desítky, můžete si je pustit v klidném nedělním odpoledni, neurazí, ale nenadchnou. A Brad Pitt je skorem lepší v Coenovic "Po přečtení spalte", tady ve své hlavní roli kupodivu nemá až tak co hrát (ale ono je to těžký - jak hrát pocity ze vycházející ze stavu, který žádný jiný člověk nezažil?). Na nominaci na Oscara slabé.

Chvíli mi trvalo, než jsem se k hodnocení propracoval. První polovina filmu vypadá jako lepší a pestřejší verze skvělého Města bohů (http://www.csfd.cz/film/88625-mesto-bohu-cidade-de-deus/), úžasná exkurze do života dětí z milionů nejchudších, navíc okořeněná paralelní (pro někoho hlavní) dějovou linií s milionářskou soutěží. S příchodem milostné linky se do scénáře vkládají stále naléhavěji prvky klišé, které na skvělém pozadí působí jako pěsť na oko a vaše hodnocení má tendenci padat a padat, než je na samotném konci zkonfrontováno s celou další rovinou Bollywoodské imaginace, jež vás zanechá ve stavu rozpačité nevyjasněnosti. Až s odstupem několika hodin mi to došlo - ale ten oblouk od masivní přirozené krutosti k pohádkovému vyústění a nakonec - parodii sama na sebe je zastřený a není přesvědčivý. A tak to má u tohohle filmu nakonec mnohem jednodušší prostý divák telenovely, který bude nabuzen, vzrušen a šťasten.