jahol

Ano, jen čtyři a ještě k tomu slabší... Baraka je tříšť úžasných, úžasných střepů, které ale do krásné vázy nesložíte, i když to první půlhodinu vypadá, že to půjde. Jenže pak je mnohovrstevná esej o všudypřítomné nadčasové pokoře dost podivně a nesouměrně zkombinována s pokorou zcela prostým a příliš jednoznačným pohledem na některé křiklavě záporné křiklavosti současného a rozbitý koncept je až v závěrečné třetině snaživě, ale ne zcela dotaženě spojen v jakýstakýs celek. Během filmu jsem se mnohokrát začal rozehřívat... a pokaždé to dopadlo stejně, dříve nebo později jsem měl pocit, že tyhle dva krásné obrazy po sobě neklouzají, ale drhnou a ztrácejí lesk, že by bylo lepší, kdyby ten první trval déle i na úkor toho, že ten druhý vůbec neuvidím. Byl bych v hodnocení ještě o jednu hvězdičku přísnější, ale alespoň to již zmíněné zosobnění pokory (pro mne hodnoty jedné z nejvyšších... a v současném světe kolem mne bohužel hodnoty odcházející) nakonec film v poslední části znovu rozvinul a obloukem propojil s úvodem a vlastně, docela vynalézavě, s prostřední částí . A nejlepší segment? Ten úplně první... s nehybným malým rezavým primátem v teplé lázni horkého zřídla v srci mrazivých(?) velehor... geniální... ty pocity... takhle nějak prociťuji současně a vcelku své spojení s Tvůrcem a vším okolo a současně hájím svou individualitu....

První přívlastek, který mě u tohohle filmu napadl, byl "neokázalý". Ano, neokázalý, ale většinou velmi silný se skvělým výkonem Billy Boba Thorntona, výbornou hudbou a mrazivě tetelivou atmosférou "bílého" rasismu, která mi připomněla hodně starý silný snímek "In the heat of the night". Ano, ty části filmu, které vás na dotek vystaví nejen pachu rasismu, ale i vypětím moderní doby přikrytého, ale ve zdech amerických domů stále zažraného amerického neokonzervativismu, přítomného zde ve třech generacích vězeňských dozorců... a procesu jeho nahlodávání.. tyhle části opravdu stojí za to, i když skorem vymazávají daleko méně originální zbytek, ze kterého vám v paměti nejspíš utkví ještě tak jedna z nejvypjatějších sexuálních scén, kterou jste asi kdy viděli, místy skvělý soundtrack a velice, velice silný a originální závěr (snad se mi ještě nikdy nestalo abych si, přestože film nekončí žádnou dech beroucí pointou, ještě v posledních dvaceti vteřinách byl tak málo jistý tím, že vím, jak na tom vlastně se svými filmovými hrdiny jsem). A samozřejmě se připojuji ke zdejší neformální petici proti Oscarovi pro Halle Berry, to už bych ho opravdu dal spíš B.B.T.

Kurňa, tak tomuhle jsem vůbec nevěřil... a nakonec mi Hellboy z toho, co jsem prozatím viděl při praktických cvičeních od té doby, co jsem zahájil studium prvního ročníku filmové komiksové univerzity třetího věku, přijde jako ten nejopravdovější (pozor, nikoli nejlepší!) komiks... tohle si opravdu umím představit nakreslený v časopise, kterým radostně listuju a je mi přitom líto, že už mám větší ruličku stránek za sebou, strčím ho do kapsy, když metro dojede do stanice Muzeum a druhý den si ho zase vytáhnu jinde a nemusím se bát, že mi hrdinu odkráglujou, protože vyšlo už pět dalších sešitů...TAKHLE si představuji komiks...kladní hrdinové, záporní hrdinové i potvory humusáci přesně vědí, kde je jejich místo a co jsi ještě mohou dovolit a co už ne, je to krásně nakreslený a barevný, občas hrubě sentimentální... a přitom současný možnosti digitálního ztvárnění nejsou zneužity a zůstává to dobře lidsky, popřípadě příšersky nebo i ďábelsky zahraný a navíc... spousta skvělýho citlivýho, sebeparodizujícího humoru... a Roden jako třešinka na dortu..z jeho hollywoodských filmů, kde (podle českých novinářů) úžasně prorazil, první, kde tenhle NÁŠ herec dostal opravdu příležitost a vypadá skvěle nejen čtyřicet vteřin (protože ve filmu víc není), ale opravdu máte dojem, že je tam skorem pořád (přinejmenším někde za nejbližší zdí nebo dveřma).. vlastně nevím, proč nedám za pět, asi proto, že je to komiks...

Na tenhle film s dvěma mými skorem nejoblíběnějšími současnými mladými herečkami (ještě Keira schází) jsem se hrozně těšil, ale už průběžný hodnocení na csfd (a jeho rozptyl) ukazovalo, že něco nemusí být v pořádku. Což o to, Natalie Portman a Scarlett Johansson hrají jako o život (ve filmu i doslova), jenže zbytek ansámblu musí bojovat se scénářem o každý kladný bodík. Na jedné straně řada hezkých vychytávek, které přiblíží život před nástupem novověku (koupání v oděvu, rituál svatební noci), a velmi pěkné interiéry, na straně druhé třeba slabé exteriéry, v některých záběrech silně připomínající digitální výpomocné obrázky z Bathory - vůbec mi přišlo, že ani tady neměli tvůrci zrovna moc peněz a museli šetřit na lecčemž - kromě asi dvou sekvencí pojatých trochu šířeji (před příjezdem krále na venkov a první dny Mary u krále) jsou všechny scény velmi komorní a schází jim velkolepost královského dvora (při scéně s davy vyjadřujícími podporu královně, ze kterých "vidíte" pouze jejich masivní křik a hluk, se mi dokonce vybavila česká filmová parodie Trhák). Samostatnou kapitolou je postava krále, která, kromě toho, že není dobře napsaná, není ani moc dobře zahraná, takže vedle charismatických Boleynových působí nikoli vládcovsky, ale šedě a zvadle a předčí ji i několik dalších velmi dobře zahraných ženských rolí (královna, matka Boleynových). Dost dlouho jsem váhal mezi třemi a čtyřmi, ale když jsem se z filmu vyspal a vytřásl z polštáře nezpochybnitelné půvaby Natalie a Scarlet, už to muselo dopadnout takhle.

Nemám moc rád filmové komiksy jako takové, ale zapřisáhl jsem se sám před sebou, že budu ve svém prožívání a hodnocení filmu nestranný a objektivní. No, první zhruba hodinu se zase až tak moc převratného nedělo, i když skeč "tuhle propisku nechám zmizet" překvapit dokázala a rolička pro Williama Fichtnera určitě potěšila, bylo to tak na slabší čtyři. Jenže pak akční standardní Batmanovská vyplň začala být střídána stále častěji scénami s Jokerem a od nich šla spirálovitě nahoru úroveň celého filmu. Zpětný pohled sice prozrazuje, že ne všechno bylo dokonalé a mezi stále dynamičtější akcí a stále psychotičtějšími scénami s Jokerem, od kterého se navíc ve druhé půlce filmu šílenství zdařile šíří všemi směry, se občas objeví balast, ale bylo a je mi to dost jedno. Joker je skutečně důsledným sokem Javiera Bardema v "Tahle země není pro starý", kterého jsem si teprve nedávno povýšil na nejlepšího filmového záporáka všech dob, a má s ním vlastně celou řadu společných rysů (dokonce i ty hody mincí, které na rozdíl od Bardema, který toho zrovna moc nenapovídal, umí pěkně filosoficky okecat). V poslední třetině získává film další až socio-psychologický rozměr (to jsem si nevymyslel já, tak to, co dělá, líčí sám Joker), skvělý soundtrack vás masíruje až do zničení, dějové zvraty jsou stále četnější (až moc) a postavy se před vámi vyvíjejí a konají dost jinak, než byste čekali. Úplný konec filmu se taky rozhodně povedl a obecné poselství, které je jistou a jistě záměrnou paralelou se současným světem vás, pokud se nad ním zamyslíte, může zasáhnout.

Film, který z vás emoce prvoplánově nevymačkává, ale postupně vás dostane až na hranu zoufalé bezvýchodnosti, kterou jste ochotni (napřed) a schopni (potom) snést. Každý divák přitom tak nějak tuší, že se to světélko na konci rozhoří, jenže co s tím, když se nepřibližuje ani o metr? Oba Smithové podali úžasný výkon, u Willa to bylo na Oscara a mou minimálně TOP 30 hereckých výkonů (Já legenda vyhlíží vedle Štěstí na dosah z pohledu nároků a zvládnutí ústřední role jako přednáška o jaderné elektrárně vedle Hamleta). Scéna před koncem, kdy Chris půjčuje pětidolarovku, patří k nezapomenutelným.

Kouzelná pohádka, jen zčásti říznutá Burtonem, které banda užívajících si představitelů hlavních i menších rolí a hromada detailíků a vychytávek nedovolí spadnout do klišé (jako třeba v úplně poslední scéně, kde kýč bezpečně zabíjí kouzelná trpasličí loďka trpasličího papparazi). A ten soundtrack ...(!) - "Sigur Rós v závěrečné scéně... aaaach..." (citát ze zpřízněného komentáře na csfd). 4/5 jen proto, že si jahol říká, že dětinští..

Vysoká hodnocení na csfd a jedna vstupenka ze dvou do multikina zdarma mě přesvědčila. Jenže já čekal něco jako komiksově laděný akčňák s atmosférou, psychologickým vývojem postav, poutavým příběhem, svižnou akcí s dějovými zvraty... a dostal dost tupou směs hodně explicitního násilí, BEZ atmosféry, s nulovým psychologickým vývojem, dost dobrou Angelinou Jolie, průměrným hlavním hrdinou (který ale nemá moc co hrát) a asi nejslabší rolí Morgana Freemana co znám, pár skvělými fóry (nepřátelský auťák v první honičce a dutá kobliha těsně před koncem) a řadou tak trapných scén, že jsem při nich po švejkovsku taky řval smíchy, přestože o fóry nešlo (v čele se scénami natočenými "v Čechách", které jsou opravdu neskutečně pitomé, i když zase takový potrtét Václava Klause na reklamním panelu ve vlaku má svoje kouzlo a ...SPOILER...masivním atakem myší armády, který jsem sice od začátku očekával, ale jehož provedení dalece překonalo nejpitomější scény z Rudé Soni, kterou jsem shlédl včera), možná docela dobrým soundtrackem, který byl ale zoufale blbě zkombinován s obrazovou složkou... jestli tohle je směr, kam se vyvíjí akční film, pomáhej nám pánbů.

Typická fantazy, které už tu a tam a skorem pořád ublížil zub času, a která má mnoho negativ, scénářem počínaje a příšernou Brigitte Nielsen konče (a Arnolda nevyjímaje, v té době se asi spíš než studiu herectví věnoval kulturistice, ostatně při těch scénách, kdy drží na zádech několik tun, tady vypadá snad nejlépe). Zajímavý rozpor nacházím ve vyznění soubojů - zatímco sekačky jeden versus mnoho jsou přeplácané, i se značnou nadsázkou naprosto nerealistické a v podstatě až uboze parodické, jeden proti jednomu s klasickými meči je jiný kafe a je to vlastně ten hlavní důvod, proč dávám tomuhle jinakshitu takhle ďábelsky vysoké hodnocení. Druhým důvodem je Morriconeho hudba, tomu chlapovi je úplně jedno, jestli skládá pro film desetiletí nebo pro propadák. Jo, a ten malej skrček byl takovým malým závanem (i když silně stylizovaným) originality, kterej taky Jahola spíš potěšil než popudil.

Hluboce lidská minimalistická dokonalost o tom, že absolutně čistý člověk se procinká do dušičky každému. Pět prstů nahoru za to, že Dostojevský funguje, Pavel Liška nehraje, ale je, Tatiana Vilhelmová je krásná a Zdena Hadrbolcová úžasně výstižná, za neskutečný dialog o ženských a o pivu a konečně, především, za zcela a bez jediné výjimky realistické vykreslení atmosféry a lidí reálného socialismu.