Ron Fricke stál v roce 1983 za kamerou při natáčení filmu KOYAANISQATSI. Tato první část cyklu režiséra Godfreye Reggia a hudebního skladatele Philipa Glasse zachytila umělecky výjimečnou formou obraz industrializovaného amerického kontinentu. Druhou částí zamýšlené trilogie bylo POWAQQATSI (1988), fascinujícím způsobem ztvárňující krásu a ošklivost Třetího světa. Oba filmy spojovala experimentální forma; výtvarně působivé záběry byly střihem a triky rytmizovány v souladu či v kontrastu k minimalistické hudbě. Obrazová a zvuková patetičnost obou filmů se podřizovala jejich hlavní myšlence: ukázat ohroženou krásu naší ... (zobrazit celý text)
Kamera vychutnávající si pohledy na přírodní scenérie, nebeské úkazy, památky, sociální jevy, historická mementa, portréty lidí........... je ve svých kontextech tak výmluvná, že není třeba slov, abychom pochopili, co chce říct: existence na Zemi je nejen o kráse, štěstí, světle a životě, ale i o bídě, zoufalství, tmě a smrti. Drsná i úchvatná výpověď.
Skvělý dokument s podmanivou hudbou. Spousta nádherných, ale i odpudivých záběrů z celého světa. Jako celek je to nádherná epopej ve stylu Koyaanisqatsi nebo Powaqqatsi.
Koncepce: Constantine Nicholas, Genevieve Nicholas ..
Většinou se mi předkládaná skladba záběrů líbila a proto, že jsem zatím neviděl žádný díl z trilogie ..qatsi dávám 4*. Možná to tu potom budu muset přehodnotit, ale zatím si za hodnocením stojím. Baraka je nádherná i odpudivá výpověď o naší planetě a lidstvu a tyto dokumenty budou mít skutečnou hodnotu teprve až zestárnou, vyzrají a Země se opravdu změní.. Doufám, že ne ještě k horšímu...
Filmu nejde upřít až dokonalá kamera a scenérie. To co Ron Fricke natočil v těch 24 zemích je opravdu krása. Krása přírody střídána s "krásou" velkoměsta je dobře vymyšlená, ale docela špatně provedená. Do přírodních scenérií a příjemné hudby se člověk ihned zakouká, ale při ukázce "krásy" velkoměsta začne být film nudný a uspávající. Tyto dva rozdílné póly jsou celkem smutné, ale 3* jsou jisté. PS: po vidění qatsi se musím podívat znovu, nevěřím, že mě to tolik minulo...
Já tohleto prostě nemůžu hodnotit protože fakt nevím kolik bych tomu dal. Přijde mi to jak časopis Koktejl - The Movie. Sice se mi to líbilo ale prostě se zdržuju hlasování.
Zdrcující vítězství formy nad obsahem? Ale kdepak, ba právě naopak. Jasná a aktuální výpověď o planetě Zemi ve formě audiovizuální poetiky beze slov. Koncepčně perfektně poskládaný slet nádherných obrazů podbarvených skvělou hudební složkou. Dějiny, portréty, krutost, krása, příroda a mnohem více. Je zde vše a přeci to nepůsobí přeplácaně. Snímků podobného ražení je sice více, ovšem Baraka rozhodně nepatří mezi ty horší.
Nedostává se mi slov, a ostatně, tenhle film je ani nepotřeboval. Dokáže být nádherný (viz všechny záběry přírody, které jsou úchvatné) stejně jako krutý (scéna s kuřátky mě málem rozbrečela a ani po týdnu na ni nedokážu zapomenout; jestli vůbec někdy budu jíst kuřecí). Kontrasty jsou vymyšleny skvělě - na jedné straně uspěchaná a odcizená velkoměsta a naproti tomu domorodci z džungle. Jak jsem řekla už na začátku, strhující i beze slov.
Působivá a podmanivá výpověď o esenci života... Kontrast různorodých kultur, krajiny a vnímání světa. Není třeba komentáře, stačí se ponořit do úžasné hudby a sledovat rozličné záběry. NO a na takovéhle planetě s takovými lidmi žijeme... stále.
Hudba strhujúca a spolu s dlhými zábermi na niektoré úkazy, alebo stavby miestami hypnotická. Za hudbu preto 5* za obraz 3 lebo nemá väčšiu logiku a niektoré zábery občas nudia a keď nudia, snažíte sa prísť na komplexnosť a súvis obrazov a to vždy nefunguje. Určite však úchvatné dielo, kde ma zaujala výchova a triedenie sliepok a rušný život japonska.
