Tuxedo

Velmi hutné a intenzivní dospívání po americku. Přátelství, první láska, rodiče a v tom všem zmatku a tíze si prostě jen najít nějaký dočasný cíl. Držitelka Oscara Reese Witherspoon a definitivně vzkříšený Matthew McConaughey jsou rozhodně ve formě, pořád však jen sekundují titulnímu hereckému debutantu. Tye Sheridan je podobným zjevením jako Tom Holland (Nic nás nerozdělí) a oba snad čeká zářná budoucnost.

http://vimeo.com/52386606

https://www.youtube.com/watch?v=xEX462FWQms

http://www.youtube.com/watch?v=_pD_yo8X3KM

Při mém současném kritickém pohledu na Pixar je Univerzita pro příšerky do jisté míry příjemným překvapením. Zamrzí, že některé zlomové situace jsou až nepochopitelně triviální (monstra zděšeni tím, že je na konci semestru čeká zkouška, jejíž nesplnění znamená ukončení studia?). Jisté postavy by nemusely být tak černobíle záporné a ty z původního snímku by tu snad ani raději neměly být (viz původ Randallovy nenávisti). Zápletka ani její směřování sice ničím nepřekvapí, zároveň je však film svižný, hlavní hrdinové sympaťáci a mají min. dva emocionální momenty, kterými Univerzita pro příšerky vystupuje z role pouhého produktu. Poslední třetina snímku přináší nejen nápaditý dějový i žánrový zlom, ale je i radostnou a zároveň velmi skličující připomínkou někdejšího velikášství studia s neposednou lampičkou. 7/10

Některé pozdější komplikace se mohou zdát malinko chtěné a rychlé, a celkově by přišlo vhod 10-15 minut navíc, abychom se více sžili s posádkou. To ale nic nemění na tom, že Europa Report je nejlepším sci-fi filmem svého druhu od Sunshine a jedním z nejlepších kousků žánru found footage. Klaustrofobické, realistické, vypjaté a narativně velmi dobře poskládané tak, aby divák nechtěl odtrhnout oči.

Stathamovka? Naštěstí nikoliv. Redemption je film, jaký by si ve své filmografii zoufale přáli mít Steven Seagal a Jean-Claude Van Damme. Ti se neustále protáčejí v rolích bývalých žoldáků, které tíží minulost a ve snaze o vykoupení své duše mordují členy městského podsvětí, tak nějak je to ale vždy ryze béčkové a k smíchu. Steven Knight (scenárista Východních příslibů) se ve svém režisérském debutu naopak snaží i na úkor akce jít seriózní cestou, v níž svého hrdinu za každou cenu netlačí do namachrované pózy alfa samce ani patetických dialogů. Joey Jones se snaží najít sám sebe, svůj cíl a místo ve světě, a i když je trénovaný zabiják, ne vždy je pohotový a schopný přijít se správným řešením. Ale snaží se, stejně jako se sakra snaží Jason Statham dokázat, že kromě pěstí a výhružných pohledů umí zahrát postavu o více než jednom rozměru. S takovým živelnějším a nerozhodnějším charakterem, než na jaký jsme u Stathama zvyklí, je také zřejmé, že ani film samotný není béčkem, které by přímočaře směřovalo k motivu pomsty. Pomsta totiž od začátku není jasným cílem, jak by se ze zde zveřejněného nepřesného obsahu mohlo zdát a hrdinovy se naskýtá mnoho cest a mnoho rozptýlení. Vše z toho už tu vlastně bylo (svět podsvětí, romance hlavního hrdiny), jen méně uvěřitelné a o dost tradičnější.

Tam, kde zklamal Simon West a Arnie se Slyem si nebyli ve svých prvotních comebackových záležitostech až tak úplně jistí v kramflecích, Walter Hill přichází se skutečně nefalšovanou osmdesátkovou podívanou. Stoprocentně přesný Sly, co se s ničím a nikým nepáře a moc toho nenamluví, děj, co odsýpá a akce, z které je cítit fyzično a nekompromisnost.

Pod hladinou (1. díl) – 75%, Lež má rozbité auto (2. díl) – 80%, Druhý dech (3. díl) – 50%, Hvězdička (4. díl) – 40%, Klukovina (5. díl) – 85%, Chromozom (6. díl) - 50%, Čistá práce (7. díl) - 60%

Má to pár momentů, které jsou filmařsky silné, ale jako celek je Prometheus přinejlepším rozpolceným filmem – napůl velkolepou podívanou s mnoha postavami a motivy, napůl bezkrevný slasher horor. Nejprve se v nás film snaží vyvolat dojem, že jeho středobodem je hra s postupným odhalováním prostředí a tak i zápletky, leč ve zlomových chvílích se nám to jak scenáristicky, tak režijně značně drolí. Namísto toho, aby film plnohodnotně zpracoval, co si již stačil za hodinu naložit (každá z postav má vlastní důvody pro to, zde být, některé se nám tak neodkryjí vůbec, viz. David, jiné zas mají nedůstojný odchod ze scény), jsme nuceni sledovat nijak zvlášť vzrušivou hororovou řež. Jakoby se tvůrci vehementně snažili vyhnout jakýmkoli odpovědím, buď protože si je chtějí schovat do sequelu nebo je zkrátka nemají (ale do sequelu je stačí vymyslet, viďte, pane Damone „Lost“ Lindelofe?). V závěru tak má film malinko naspěch a některých odpovědí se přeci jen dočkáme, když je v tom shonu mimochodem vyřkne některá z postav, která by tuto informaci rozhodně mít neměla a neodpovídá jeho dosavadnímu naturelu (ignorantský kapitán Idris Elba odhalí, k čemu přesně planeta slouží apod.). Když už jsme u těch postav – členové posádky v prvním Vetřelci byli jasně definováni, z Cameronových Vetřelců vzpomeňme na Hickse, Hudsona, Vasquezovou, Gormana… V Prometheovi jsem si často ani nebyl jistý, kolik členů posádky se momentálně pohybuje kolem ústřední dvojice (Rapace/Fassbender), natož jim z paměti přiřadit jména a charaktery (nedisponují ani jedním). Celkově: první třetinu se film velmi pomalu rozjíždí, při druhé nahlodá zájem a v té závěrečné se raději vyhýbá zodpovědnosti za tuhle navařenou bramboračku. Zábava to po většinu stopáže je, smysl ale příliš nedává.