robbez

Anděle nevidíme a neslyšíme, ale jsou tak blízko mezi námi. Úchvatná černobílá estetika andělského světa v kombinaci s podivnou atmosférou Berlína se zdí. Zajímavá představa, že anděl by se chtěl stát člověkem, aby mohl vnímat svět všemi smysly a nejen duchovně a pocitově. Mě by zase lákalo (asi jen na chvíli) být andělem, který nepozorován prochází městem a vnímá ("slyší") myšlenky všech lidí okolo. Připouštím, že někdy je to melancholické bloudění andělů v ulicích Berlína a šmírování nejrůznějších lidských myšlenek a pocitů už trochu otravné a nudné. Nečekaná bizarní spojení, kdy v jednom filmu potkáte bývalého anděla poručíka Colomba a zároveň se účastníte koncertu rozervaného a mladého Nicka Cavea. Reminiscence na německou minulost a postava starého vypravěče. Nemyslím si, že je to jen nějaká intelektuální "pseudoartová" onanie. Některé myšlenky mají opravdovou hloubku a krásu.

Adam a Eva, conquistador a jeho královna, Tommy a Izzy, komplementární struktury, strom života, makro a mikrokosmos, smrt jako nový začátek, láska, nesmrtelnost, věčnost. Z toho všeho jde hlava kolem, ale jen málo filmů mě dokázalo tak fascinujícím způsobem vtáhnout a pohltit. Nádherně poetické a zvláštním způsobem uklidňující jsou filmové obrazy a vize Tommyho cesty vesmírem a jeho splynutí s hvězdou (světlem, bohem). Připouštím, že je to trochu takový synkretický "New Age" dort od pejska a kočičky, ve kterém jsou různé atraktivní ingredience (Májové, španělská inkvizice, moderní věda, vyšší stavy vědomí), které pohromadě mohou působit poněkud nestravitelně. Já byl ovšem s výslednou chutí tohoto dortu nadmíru spokojen a užil jsem si nevšední labužnické vjemy.