Daji

Co člověk.. pardon, prase neudělá pro pár sušenek.. :)

"Tu jsem náhle viděl, že mohu pro druhého něco znamenat už jenom tím, že tu jsem, a že ten druhý je šťastný, protože jsem u něj. Je to něco, pro co lze žít. "

‎"Because in the end, when you lose somebody, every candle, every prayer is not going to make up for the fact that the only thing you have left is hole in your life where that somebody that you cared about used to be.."

Tohle je mé dětství. S Harrym a jeho přáteli jsem vyrůstala, netrpělivě očekávala narozeniny, kdy jsem od dědy (budu na Tebe vzpomínat jen v dobrém, děkuji za všechno) dostala nově vyšlou knihu. Když jsem dokolečka nečetla již vlastněné díly, pouštěla jsem si stále dokola filmy, které mě ani dodnes neomrzely. Nemohu říct, který díl, nebo která scéna se mi líbila nejvíc, a proto "Harryho 50 nej" padá. Byla jsem v sedmém nebi po každém návratu do onoho světa, kam jsem ráda utíkala před realitou. Ale zavzpomínala jsem si na tu dobu s nostalgickým úsměvem na tváří a kapkou lítosti, že už asi další knihu HP k narozeninám nedostanu.

Když váš přítel hodí po hlavním záporákovi v průběhu filmu svou nedojedenou housku, věřte, že vás to přinejmenším zaskočí. Hlavně po tom, co jste sami hledali jakýsi předmět, kterým byste hodili a neublížili přitom své obrazovce. Říkáte si, "Je to špatně!?".. Naopak! Vyvolat takové emoce nedokáže každý film. Obzvlášť když v první půlce filmu začnete tušit, jak to přibližně dopadne, netrpělivě si okusujete nehty, kdy už to konečně přijde a jestli jste měli pravdu. Pak to přijde... Zběsile fandíte těm postavám, do kterých jste se snažili v průběhu vžít. Tento příběh ve vás zanechá určitou stopu. Během něj si kladete otázky, hledáte všemožná řešení, jak byste se bránili vy. Asi se sami se sebou neshodnete. Při každém rozhodnutí dojdete domů s modřinami a pocitem ponížení. Nebo snad ne..?

Je to něco opravdu okouzlujícího, vidět, jaké zvyky, způsoby výchovy, a vůbec životní styl miminek ve čtyřech naprosto odlišných světech, přitom v lecčem je to úplně to samé, ať už je to Afrika, nebo Asie. Jakmile jsem se začala dívat, vtáhlo mě to do děje tak, že už nepustilo. Chtěla jsem vidět víc a víc, zaujatě jsem sledovala některé až nepochopitelné zvyky, které mají v některých zemích. Rozkošná stvořeníčka, ale kdoví, co z nich jednou vyroste..

Tak na tento filmový zážitek v životě nezapomenu......