principessa

Co k tomuhle říct... je to film mýho dětství, který mám bezprostředně spojený s Vánocemi a s tátovo bláznivým smíchem a jeho větou: "To jsou pitomcí!!!" mluvě o Harrym a Marvovi, u které se řechtá tak až se skoro dusí :-DDDD... Vždycky se u toho řežu, mám tenhle film prostě fakt ráda!!!.. Navíc jsem si až fakt nedávno uvědomila, že hudbu k tomu složil John Williams, tak co víc si ještě přát ;-)

Já tomuhle filmu tleskám!!! Do dneška si pamatuju ten mrazivej pocit, kterej to ve mně vyvolalo, když jsem ho viděla poprvé... naprosto mě to odrovnalo a docela i vyděsilo!!!! navíc originální znění tomu asi ještě dodá grády... musela jsem pak nad tím přemýšlet a diskutovat ještě několik dní...

Tohle je jeden z filmů, po jehož závěrečných titulcích ještě asi 5 minut upřeně zírám na obrazovku a říkám si, jak já sem kurňa šťastná, že jsem zdravá a lidi, co mám ráda taky... Je to snímek, u kterého budete celý večer smáčet kapesníky, takže citlivějším jedincům bych dopuručila udělat si jejich slušnou zásobu ještě před začátkem (dva balíčky by měly stačit:-)))...

Nevím, jestli mě víc vyděsil film a nebo spíš debilní nápad mého bráchy po příchodu z kina... on se totiž schoval v mém pokoji pod peřinu a televizi přepl do módu zrnění. Já si v té době myslela, že kvůli rozbitému ovladači se na tenhle mód televize přepnout nedá a tak si dokážete představit moje zděšení, když jsem vyšla z koupelny a s otevřenou pusou zírala na zrnící televizi. Zbledla jsem a polil mě fakt studenej pot... V hlavě jsem si však neustále opakovala, že to byl přeci jen film a že se mi něco podobného prostě nemůže stát ve skutečnosti. A tak jsem se, i když pomalu a dost nejistě, začala přibližovat k pokoji. Když jsem vstoupila dovnitř, brácha najednou vyskočil zpod peřiny a bafl na mě. Já zaječela, pak jsem si jen sedla na postel a z očí se mi řinuly slzy, který se absolutně nedaly kontrolovat... fakt dost zvláštní a nechutnej pocit... myslím, že v tom okamžiku jsem přišla tak o 5 let života... Když jsem se pak po chvíli vzpamatovala, začala jsem do bráchy bušit a strašně sprostě mu nadávat, myslela jsem, že ho za to fakt zabiju.... Od té doby mi trochu dělá problém se na podobné filmy koukat (proto mi třeba trvalo tak dlouho, než jsem se odhodlala pustit si Šestý smysl)... díky bráško!!!!!!!

Hned po Přátelích asi můj druhý nejoblíbenější seriál, který se jim svou strukturou vlastně dost podobá. Lilly a Marshall mi připomínají Chandlera a Moniku, Robin Rachel, Barney Joeyho a Ted Rosse. Rozepisovat se tady nebudu, protože by to zabralo minimálně dvě A4, takže tu jen velmi originálně prohlásím, že tenhle seriál je prostě LEGEN..... wait for it, waaait for iiit.... DARY!!! ;-)

Nevím, jestli se dá úplně říct, že jsem ten film "viděla" vzhledem k tomu, že jsem skoro polovinu času strávila s obličejem v dlaních a dívala se skrz prsty... Ale je to každopádně originální film, s podobný jsem se nikdy nesetkala a zůstane mi vrytý do paměti, tudíž 4 hvězdy... A na rozdíl od Hačika, u kterého jsem stejně jako u 127 hodin celý film opravdu trpěla, ale spíš psychicky než fyzicky, si klidně dokážu představit, že bych si tohle pustila znova a možná bych i zkusila být statečná holka a mít po celou dobu oči otevřené.. ale sama tomu moc nevěřím, protože po posledním zhlédnutí mě z toho ještě 2 dny bolela ruka....uff...

Kdyby mě někdo po tomhle filmu pozval na večerní procházku do lesa, tak ho nejspíš na místě pozvracím předtím než s křikem uteču a schovám se pod postel ! Brrrr.....

Já si plně uvědomuju, že to hodnocení je přehnané, ale nemůžu si prostě pomoct...jak já to milovala, když jsem byla malinká a jak moc jsem u toho vždycky plakala na konci..jakoby to bylo včera, ten svíravej pocit mi naběhne ještě teď, když si na to vzpomenu, přitom už jsem to neviděla tak strašně dlouho...to je zvláštní....

3 hvězdy, ale je to spíš z nostalgie a kvůli bráchovi, který ten seriál miloval, když jsme byli malí :-))) dnes už by mi to asi přišlo spíš úsměvný...dejte mi tkaničku, zapalovač a sponku do vlasů a já vám z toho sestrojím třeba raketoplán ;-)

Fajn, pro někoho to může být třeba blbost a hloupá romanťárna, pro mě je to jeden z mých TOP 10, i když tomu asi hodně napomohla nostalgie. Já na tomhle filmu vyrostla a v době, kdy jsme ještě neměli ani blbý video, jsem se na vysílání Dirty Dancing těšila skoro jako na Vánoce. V postavě Baby jsem se vždycky trochu viděla a představovala jsem si samozřejmě, že jednou prožiju stejnou pohádku jako ona, i kdyby to mělo trvat jen chvilku... V jedné věci navíc opravdu jsem jako ona, bohužel pro mě v dnešním světě vyznání různého typu už nedělají stejný dojem a tak po mé verzi věty: "Bojím se, že vyjdu z této místnosti a už nikdy nepocítím to, co cítím, když jsem s tebou" se mnou můj Johny nezačal svůdně tančit a už vůbec mi nikdo nezačal něžně svlékat šaty...to mě zmátlo :-D.... měla bych se naučit rozlišovat mezi fikcí a realitou :-)Tenhle film prostě zahrál na mojí sentimentální strunu. O soundtracku se ani nemusím zmiňovat, pro mě je prostě parádní, protože já ujíždím na téhle hudbě!