Korra

Upřímně, já jsem kult Pátku třináctého nikdy moc nechápala... Po smrti fešáka Kevina Bacona nemá smysl se dívat dál.

Jak řekl někdo chytřejší než já - meta předtím, než meta začalo být cool. Nápad super, ale krapet mi tam hapruje chování Nancy (tedy vlastně Heather) a všech ostatních k tomu klukovi v nemocnici... Mohli vymyslet trochu realističtější zápletku než "nikdo k němu nesmí, dali jsme ho do kyslíkového stanu, přestože byl před několika hodinami v pořádku".

Je to zvláštní, ale ze série Nočních můr na mě čtvrtý díl nejvíc funguje jako horor... Tedy, ne že bych při sledování zavírala oči nebo si musela rozsvěcet, ale při sledování jak Freddy přichází k životu a jde po těch dětech pociťuju minimálně určitou úzkost. Čím to? Můj subjektivní názor je,že postavy teenagerů jsou v tomhle díle z původní série nejlépe napsány. Mám ráda Nancy, ale je až příliš dokonalá. Zatímco Alice je ze začátku slabá, závisí na svých přátelích a bratrovi, až postupně najde sílu, a to ještě ne svým vlastním přičiněním. Velkým kladem čtvrtého dílu je hudba - nejen sklady jako Nightmare od Tuesday Knight - představitelka Kirsten, ale taky písně od Sinead O´Connor, Dynybyls, Biili Idol - ale i scénická hudba, kterou složil dvorní skladatel Davida Lynce Angelo Badalamenti. Mimochodem, podobnost některých scén se scénami v Twin Peaks podle mě nemůže být náhodná:-) Atmosféra je občas vysloveně snová - například setkání mladé Alice se svojí starší verzí v bistru, repetitivní smyčka ve které se ocitli Alice a její přítel, scéna v kostele, vrakoviště... Dokonce i znovuzrození Freddyho včetně obalování kostry masem nepůsobí směšně, jak to ve filmech z téhle éry někdy bývá. Freddyho hlášky oplývají přesně tím černým humorem, který ho proslavil - ("Prohrálas!" po smrtícím polibku, "Duševní strana" nad pizzou s lidskými hlavičkami) - aniž by z něj dělali pro diváka primárně zdroj humoru. Spíš naopak - umocňují jeho sadistickou stránku.

Příjemně civilní, tak akorát vtipné. Mezi 3 a 4 hvězdičkami, nakonec zaokrouhluji na čtyři za parádní atmosféru 90. let, doby mého mládí. A ten soundtrack! Jó, herci taky ušli:-)

Trochu nízkonákladová produkce, ale jinak celkem povedená fantazie o souboji rozpolcené osobnosti se sebou samým. Pidle komentářů ostatních uživatelů mám pocit, že film nedokoukali, nebo se dívali na verzi se švédským dabingem a maďarskými titulky. Žádný skutečný duch tam nebyl, natož aby tam strašila sestra některé z chovankyň. Neříkámm, že to všechno hladce zapadlo do sebe (proč by měli mít pokoje označeny jmény jednotlivých osobností, když je tam fyzicky umístěna jen jedna dívka?), ale celkem osvěžující odklon od klišé "zlí sadističtí psychiatři používající zastaralé metody" potěšil.

Jak už to tak bývá, na konci správného slasher hororu zbude kupa mrtvých těl mladých a fyzicky atraktivních lidí. Vrah je poražen, možná se vrátí v dalším díle, pokud bude filmeček dostatečně úspěšný. Ale co to vidím, kdo to přežil řádění homicidního maniaka? Mladá, krásná, nevinná dívka? Tedy - mě to přišlo vždycky trochu divné. Cudná panenská naivka že by měla větší šanci na přežití než nabušený sportovec, intouš, nebo protřelá flundra? A nebylo to bylo všechno jinak, a sympatická "final girl" nebyla ve skutečnosti obětí, ale pachatelem? Mandy Lane je film, na který se pěkně kouká. Titulní hrdinka odtažitá, i při její dokonalosti je na ní něco zneklidňujícího. Je podivně netečná vůči nadbíhání spolužáků. Jen občas nechá Amber Heard problesknout pohrdání, které k nim cítí. Celkově bych zhodnotila jako mírný nadprůměr; ale pro milovníky krváků možná málo brutální, a pro fanoušky psychologických thrilerů zase málo propracované.

Byl to opravdu Predátor? Namísto akce sledujeme rozvleklý sitcom s bandou tzv. expertů, kteří ani po třiceti letech neodhalili, že Predátoři používají termovizi... K tomu geniální autista, jeden čekal, kdy se objeví Sheldon Cooper!

Jak tak čtu komentáře - to se opravdu nikdo nepozastavil nad tím, že je hrozně nepravděpodobné požádat někoho o ruku po dvou schůzkách? Asi i proto jsem nedokázala brát tu romanci tak vážně a závěrečný zvrat na mě nijak zvlášť nezapůsobil. Kromě toho dívka mi nepřišla ani tak okouzlující jako spíš mešuge, já bych se do ní nezamilovala:-) Ale to je možná otázka japonské kultury....

Obvykle se zdržuju hodnocení, dokud nedokoukám. Ale Mladý papež ve mě po dvou epizodách zanechal tak výrazný pocit zmatku spojený s určitou pachutí, že mám potřebu se svěřit, přátelé:-) Co to sakra má být? První epizodu nás režisér nechal najít si vztah k "mladému" hrdinovi, jen proto, aby z něj v druhé epizodě udělal hajzla světových rozměrů? Zdánlivě bezskrupulózní kardinál je kladnou postavou? Prázdná slova o padajícím světle pronášená tak pomaaaluuu a vážně, že to hraničí s absurditou? Dokonce seriál Hannibal by se mohl červenat, i tam měly dialogy občas nějaký význam. Mimochodem, papež by byl ideální kandidát pro Hannibalovy krvavé choutky; nejen že je přímo ukázkově nezdvořilý, ale je v dobré kondici a na česneku by chutnal dozajista výtečně... Dokoukám to, ale jdu hledat crossover fanfiction s Hannibalem a pořádně krvavým koncem...

Pozitivní překvapení. Chvílemi opravdu a upřímně strašidelné. Závěrečná pointa je pro mě jak pozitivem, tak negativem, protože ačkoliv je překvapivá a lidsky silná, kazí žánrovou jednotu. Škoda - skoro bych si přála, aby se tvůrci drželi té jediné linie s nadpřirozenem a "nekazili" ho příklonem k realismu... Který vlastně negoval celý předchozí děj - ale to bych spoilerovala. Mimochodem - kdo by řekl, že Martin Freeman umí být taky sexy?