Některý filmy jsou jen o jednom hereckým výkonu. Tenhle film rozhodně není ten případ. Nicméně takový unikátní koncert jednoho herce se jen tak nevidí a nedá se jen tak zapomenout. Bravo!
Takovéto pokusy o film bych očekával k vidění někde na divokém severu mezi hluchým domorodým obyvatelstvem. I divnosti, bizarnosti a úchylné představy se dají natočit konzumovatelným způsobem. Mám za sebou divoký úprk (s davem) z malého sálu a v hlavě nesmazatelně jasno o kandidátovi na Zlatou malinu roku.
Peníze zase stříkaly do všech stran. V poslední hodině filmu je tolik akce, že by to stačilo na 150 X-Menů: Prvních tříd, ale na rozdíl od Vaughna mi Bay snížil tep srdce na úroveň hlubokého spánku. Film je na temné straně hodně dlouho. Hudba mi rvala uši, ale co se týká hereckých výkonů, tak menší herecký antitalent než je slečna Rosie, kterou Shia slepě miluje až za hrob po celý film, by člověk našel i v Železném obrovi (pixar). Armageddone vrať se!
Další Woodyho tragikomický snímek o životních pravdách natočený jemu typickým vybroušeným a zároveň pohodovým a místy zábavným stylem. Takových může Woody natočit ještě 100. O známých věcech stejně a zároveň vždy docela jinak. Ale vlastně nic neřeší. Kdo hledá originalitu, tady ji nenajde a z hlavy se mu těch 98 minut vypaří po první návštěvě toalety.
Nevim, kde mám hledat slova. Připadám si, jako bych prožil svůj první film. Tolik pocitů se ve mně míchalo snad jen, když jsem viděl výbuch atomový elektrárny na vlastní oči. Ale to se mi vlastně jen zdálo, nebo ne?
To že má nějaký 'macho' slabost pro nabroušený superpéro, pro který jsou i kosti jako kus teplýho másla, neznamená, že budu čůrat blahem do všech stran. Lépe obsazený Desperado, samozřejmě od stejného tvůrce. Od Rodriguezova fanklubu si tak nějak přirozeně držím sto mílový odstup.
Je to jako s Avatarem. I když předem tušíte, jak to dopadne, stejně Vás to dostane a na konci se tak nějak divně chvějete. Řemeslo, jak má být. Nečekaný. A prej, že animáky umí jen Pixar!
Přímo k věci, žádný keci. Žádný zbytečný vsuvky a podsouvačky. Ani na chvíli mě nenapadlo, že by se děj mohl spadnout na úroveň laciných klišé. Zahráno a natočeno s vábivou jednoduchostí. O životě.
Chápu, že v dnešní době továrna na sny/peníze chrlí jednu vykrádačku/sequel originálních filmů za druhou. Co nechápu, je místní hodnocení, které posouvá tento polibek braku do nadstandardu. Kdyby Predátoři neměli svého kultovního bratra s Arnoldem, neštěkl by po tomto tuctově nalinkovaném a převařeném "lidi jsou špatný" příběhu ani znuděný pes. Možné se tomuto žluč zvedajícímu pokusu směje "Šwarcík" shora se mnou. Ztráta času, radši se vraťte k originálu. 23 let zpět.
Vábivý a silný nástup v prvním a dramaticky tísnivý konec v posledním dílu doplňuje řemeslně výborná osmička epizod, které bohužel nedokázaly zahrát na moji strunu téměř nic intenzivního. Možná i jako mnoho Američanů nemám k vražedným bojům v tichomoří žádný vztah. Nicméně jako překážku k silnému filmovému zážitku to nevidím. Duo Spielberg & Hanks tu potvrdilo své kvality u válečných scén, které jsou úchvatné, napínavé a brutální (na seriálové poměry nevídané). Kde však pánové zklamali, to jsou postavy a podání příběhu. Tady se mladšímu bratříčkovi Bratrstvu neohrožených rovnat nemohou.
Srovnám-li tento snímek s jakýmkoli jemu podobnými, které jsem v nedávné době shlédl (např. Battle in Seattle, Plamen a Citron nebo Der Baader Meinhof Komplex), je mi nejvíce líto času stráveného v kinosálu právě u tohoto českého polodokumentu. Předpona 'polo' se zde hodí ke všemu podstatnému._Téměř celá stopáž filmu je podkreslena nepestrým bezbarvým komentářem Karla Rodena. Herecké scény tu žádné nejsou a když už se nějaké ve stínu ulic objeví, jsou jak vystřižené z pantomimy. Kamera se tak vyžívá v roztřesených záběrech, polorealisticky neskrývajících autenticitu stěžejních míst historických událostí před čtyřiceti lety. Dlouhý vypravěčský úvod, který zabírá 80% filmu (snad jen, aby se dostálo minimální délky filmového materiálu pro promítání) zabijí atmosféru a atraktivitu snímku tak, že nakonec odhalené autentické záběry z osmašedesátého vyzní jen jako kulisa. Připomíná mi to pojídání velké koblihy, kterou někdo zapomněl vyplnit marmeládou. Takovéhle vtipy já nerad.
Úvodní film festivalu rozhodně nenudí. De Niro jednoduše dostává své pověsti a malé role slavných herců komičnost zákulisí z hollywoodských studií a života papalášů zpestřují docela kvalitně. Kdo není cvok, nemá v Hollywoodu co dělat.
Na konci ke mě film nepromluvil tak jako ve svém průběhu, kde obsahuje několik různě emočních vrcholných scén. Ivan Trojan je prostě bravůrní a všichni herci hrajou tak přirozeně, jako by kamera vůbec na místě nebyla. Po dlouhé době jsem u nefestivalové projekce zažil tichý odchod publika ze sálu po skončení titulků. Zelenka se o svoje paty bát nemusí - nikdo mu na ně výrazně nešlape.
Příběh jako vystřižený z knihy o pomstě. Muzikály jsou pro mne tak trochu vyčpělé a mezi ostatními žánry jim nezbývá nic jiného, než se vždy pochlubit jistou originalitou - v tomto případě bizarností s podobnou příchutí jako mají koláčky z krámku paní Lovettové. Moulin Rouge byla sladká až po okraj, Chicago mělo výbornou choreografii. Z Fleet Street mi utkví v paměti jen pouliční Deppova scéna s břitvou, která je zřejmě hlavním důvodem jeho nominace americké filmové akademie. Jelikož hodnotím divácký dojem z uměleckého díla nikoliv jeho kvalitu či váhu, vyřezávám Sweeneymu místo 'jen' v lehkém nadprůměru.
Opravdu zajímavý snímek, který má na pohled vše, co by měl mít, zůstal na pomezí nadprůměrnosti. Děj se snad záměrně táhne nepřehledně do doby, kdy nezbývá nic jiného, než vše rychleji dovysvětlit, zatímco se ústřední herci (George, Tom, Tilda) předcházejí v souboji o lépe podaný výkon. Být vykreslenost hlavního šíbra, který je celou dobu na pozadí, lepší, napínavý děj filmu s mrazivým tématem by mě na svém konci stáhl určitě více.
Zajímavý a překvapivý snímek, zvlášť když čekáte efektní podívanou hodnou žánru. Dobře se na to dívá, hezky se to poslouchá. I když jde o filosofování, nenudil jsem se ani chvilku.
Tahle partie je rozehraná jako finále pokerového mistrovství. Diváci místy mžourají, zatímco hráči tahají esa z rukávu. Film bez jediného náznaku akce a s ohromnou dávkou napětí. Takovýmhle způsobem se dávají vyniknout herecké výkony před kamerou. Pitt s nadanějším bratrem z rodiny Afflecků vytvářejí jedinečný vztah.
Filmy, pro které dělal hudbu Nick Cave, zatím stavím na poličku. Zatím je jich tam bohužel pomálu stejně tak jako přátel Jesseho Jamese. Šli byste vůbec na film, u kterého dopředu víte, jak dopadne? Já bych šel i podruhé.
Sam Raimi a jeho pavoučí muž finišují v největším stylu s nekonečně dobrým koncem v nejdražším filmu své doby. Mediální masáž způsobila, že třetí Spider-Man je jak popová hvězda, na kterou jsou zvědaví všichni, včetně milovníků metalu (/artových filmů). Který film může dávno před premiérou stavět na své popularitě do takové míry, že jeho obsah je docela vedlejší? A co vlastně čekat od zpracování pětačtyřicetiletého komerčního komiksu vybudovaném na široké věkové základně fanoušků? _Raimi se trefil do Amerických srdcí naprosto totálně. Všeho (kýče, patosu, slz, rad, neschopných zásahových jednotek, hloupých reportérek, omluv, ponaučení, amerických vlajek, křičících, tleskajících, šťastných a vzhlížejících lidí, humoru, chytrých dětí, neanglicky mluvících Francouzů, porazitelných záporáků a dobrých triků) je ve filmu namícháno vrchovatě. Bohužel se Raimi nesoustředí delší dobu na jeden prvek zvlášť a střídá různě laděné scény tak nevhodně, že se napětí spolu s efektem vytrácí. Zajímalo by mě, jestli to tak opravdu chtěl, nebo ho k tomu produkce i po úspěšných dvou dílech přes milionový budget dotlačila. _Popcornová zábava tu vždy byla jako bavič pro obrovské masy. Proto se dělá a má smysl. A stejně jako momentálně "Ordinace v růžové zahradě" na televizních obrazovkách je tu Spider-Man v globálnějším měřítku ze stejného důvodu. Trefuje se do vkusu drtivé většiny diváků, kteří si radši zvolí lehkou zábavu než komorní drama bez dialogů, bez vysvětlení. Čekat temný příběh s pečlivě budovanou atmosférou o vnitřním boji hlavního hrdiny nenaservírovaném až pod nos je bláhové. _Co dodat? Je to přesně ten film, který si nejvíc užijete v obrovském sále natřískaném lidmi s krk namáhajícím plátnem a uši dráždícím zvukem. Popcorn zůstane popcornem, jako Spider-Man zůstane Spider-Manem. Čistých 70%.
3 důvody proč milovat tenhle film: 1) Michal Gondry - něco jako zlatou neobrostlou židli v mojí zasedací místnosti "topů" režisérů má rezervovanou, 2) David Chappelle - denně s chutí, denně jinak lítá, koho vám ta improvizace připomíná?, 3) Killing me softly - když vás nečekaně překvapí čekaná věc? To je zážitek, s hudbou navrch. Přisadil bych si na to, že jich ještě pár pan Gondry má. A ukáže.
Devízou Prázdnin jsou charismatické herecké výkony čtveřice hlavních postav, z nichž mě kladně překvapily kromě suverénního podání s depresí potýkající se Iris (Kate Winslet) na chlup všichni. Společně s povedeným, pro tento typ filmu typicky předvídatelným scénářem, utvářejí vtipně podanou zábavu, která si může dovolit jet na stejné koleji i přes 130 minut. Život sice neplyne tak jednoduše jako v romantickém filmu, tento žánr by však měl mít na seznamu více takových filmů jako jsou Prázdniny. Tento hollywoodský "kus" by alespoň v mé videopůjčovně v dolních poličkách neskončil.
Cestovatelská vášeň a honba za svým snem je spojení, které deníky v přeneseném slova smyslu charakterizuje. Komu v žilách proudí krev rychleji a na jednom místě na zemi nenajde dlouhodobě klid, ví, co se hrdinům honí v hlavách, když nasedají na vrzající motocykl vpřed za poznáním.___ Co se týče výkonů před kamerou, zvláštní pozornost zaslouží jeden ze dvou hlavních herců, stále 'nehollywoodský' Gael García Bernal. Jeho zvláštní pomíjející herectví je platné a na místě. Mám u něho trochu pocit jako u osobitého Billa Murrayho nebo vyzrálé Meryl Streep. Samozřejmě s několikaletou nadsázkou.___ Snímek působí vláčným a umírněným dojmem. Zároveň z něho čiší síla kontroly nad vlastními rozhodnutími. Historické souvislosti leží stranou a pokud si film pustíte bez znalosti politického podtextu, asi si ho užijete víc. Zatímco se ve mně film rozplýval, na závěrečné 'true story' titulky jsem koukal jen s mírným překvapením.
Jedna z vyjímek v krátké řadě podařených pokračovaní úspěšných prvních dílů. Tuhle "dvojku" zdobí především úžasný herecký výkon Gena Hackmana, který na sebe strhává pozornost ve stísněných prostorách nezvyklým a obdivuhodným způsobem. Z filmu si člověk odnese vzpomínku právě na jeho představení. Lépe nikdy nehrál.
V ČR ještě možná neproběhla novinářská projekce, ale v Anglii již na film stojí zástupy lidí, proto poprosim nemazat tento komentář._ Nehledě na složení publika v sále (90% uřvané kopající děti) jsem si film vychutnal na mnoha místech a nebýt dlouhé stopáže, neměl bych v hlavě při odchodu z kina nic jiného než Truhlu mrtvého muže. První film o pirátech z Karibiku stál kromě pořádného balíku penež na výborném dobře zabaleném a uspořádaném příběhu, kdežto z dílu druhého hlavně stříkají peníze do všech stran (a to ve filmu není truhla plná zlaťáků). Film na 100% plní roli popcornové zábavy, u které nepříjdou na mysl promarněné peníze za lupen.
Moje komentáře
Moje levá noha (1989)
Některý filmy jsou jen o jednom hereckým výkonu. Tenhle film rozhodně není ten případ. Nicméně takový unikátní koncert jednoho herce se jen tak nevidí a nedá se jen tak zapomenout. Bravo!
Možná zítra (2011)
Takovéto pokusy o film bych očekával k vidění někde na divokém severu mezi hluchým domorodým obyvatelstvem. I divnosti, bizarnosti a úchylné představy se dají natočit konzumovatelným způsobem. Mám za sebou divoký úprk (s davem) z malého sálu a v hlavě nesmazatelně jasno o kandidátovi na Zlatou malinu roku.
Transformers 3 (2011)
Peníze zase stříkaly do všech stran. V poslední hodině filmu je tolik akce, že by to stačilo na 150 X-Menů: Prvních tříd, ale na rozdíl od Vaughna mi Bay snížil tep srdce na úroveň hlubokého spánku. Film je na temné straně hodně dlouho. Hudba mi rvala uši, ale co se týká hereckých výkonů, tak menší herecký antitalent než je slečna Rosie, kterou Shia slepě miluje až za hrob po celý film, by člověk našel i v Železném obrovi (pixar). Armageddone vrať se!
Zelený sršeň (2011)
Gondry dokáže svůj příběh vždycky prodat. Svým nefrajerskym stylem zprostředkuje zábavnou upřímnou podívanou. Úžas-ňák-ofský.
Poznáš muže svých snů (2010)
Další Woodyho tragikomický snímek o životních pravdách natočený jemu typickým vybroušeným a zároveň pohodovým a místy zábavným stylem. Takových může Woody natočit ještě 100. O známých věcech stejně a zároveň vždy docela jinak. Ale vlastně nic neřeší. Kdo hledá originalitu, tady ji nenajde a z hlavy se mu těch 98 minut vypaří po první návštěvě toalety.
Černá labuť (2010)
Nevim, kde mám hledat slova. Připadám si, jako bych prožil svůj první film. Tolik pocitů se ve mně míchalo snad jen, když jsem viděl výbuch atomový elektrárny na vlastní oči. Ale to se mi vlastně jen zdálo, nebo ne?
Machete (2010)
To že má nějaký 'macho' slabost pro nabroušený superpéro, pro který jsou i kosti jako kus teplýho másla, neznamená, že budu čůrat blahem do všech stran. Lépe obsazený Desperado, samozřejmě od stejného tvůrce. Od Rodriguezova fanklubu si tak nějak přirozeně držím sto mílový odstup.
Jak vycvičit draka (2010)
Je to jako s Avatarem. I když předem tušíte, jak to dopadne, stejně Vás to dostane a na konci se tak nějak divně chvějete. Řemeslo, jak má být. Nečekaný. A prej, že animáky umí jen Pixar!
Škola života (2009)
Přímo k věci, žádný keci. Žádný zbytečný vsuvky a podsouvačky. Ani na chvíli mě nenapadlo, že by se děj mohl spadnout na úroveň laciných klišé. Zahráno a natočeno s vábivou jednoduchostí. O životě.
Predátoři (2010)
Chápu, že v dnešní době továrna na sny/peníze chrlí jednu vykrádačku/sequel originálních filmů za druhou. Co nechápu, je místní hodnocení, které posouvá tento polibek braku do nadstandardu. Kdyby Predátoři neměli svého kultovního bratra s Arnoldem, neštěkl by po tomto tuctově nalinkovaném a převařeném "lidi jsou špatný" příběhu ani znuděný pes. Možné se tomuto žluč zvedajícímu pokusu směje "Šwarcík" shora se mnou. Ztráta času, radši se vraťte k originálu. 23 let zpět.
The Pacific (TV seriál) (2010)
Vábivý a silný nástup v prvním a dramaticky tísnivý konec v posledním dílu doplňuje řemeslně výborná osmička epizod, které bohužel nedokázaly zahrát na moji strunu téměř nic intenzivního. Možná i jako mnoho Američanů nemám k vražedným bojům v tichomoří žádný vztah. Nicméně jako překážku k silnému filmovému zážitku to nevidím. Duo Spielberg & Hanks tu potvrdilo své kvality u válečných scén, které jsou úchvatné, napínavé a brutální (na seriálové poměry nevídané). Kde však pánové zklamali, to jsou postavy a podání příběhu. Tady se mladšímu bratříčkovi Bratrstvu neohrožených rovnat nemohou.
Holka Ferrari Dino (2009)
Srovnám-li tento snímek s jakýmkoli jemu podobnými, které jsem v nedávné době shlédl (např. Battle in Seattle, Plamen a Citron nebo Der Baader Meinhof Komplex), je mi nejvíce líto času stráveného v kinosálu právě u tohoto českého polodokumentu. Předpona 'polo' se zde hodí ke všemu podstatnému._Téměř celá stopáž filmu je podkreslena nepestrým bezbarvým komentářem Karla Rodena. Herecké scény tu žádné nejsou a když už se nějaké ve stínu ulic objeví, jsou jak vystřižené z pantomimy. Kamera se tak vyžívá v roztřesených záběrech, polorealisticky neskrývajících autenticitu stěžejních míst historických událostí před čtyřiceti lety. Dlouhý vypravěčský úvod, který zabírá 80% filmu (snad jen, aby se dostálo minimální délky filmového materiálu pro promítání) zabijí atmosféru a atraktivitu snímku tak, že nakonec odhalené autentické záběry z osmašedesátého vyzní jen jako kulisa. Připomíná mi to pojídání velké koblihy, kterou někdo zapomněl vyplnit marmeládou. Takovéhle vtipy já nerad.
Po přečtení spalte (2008)
Slavní oceňovaní herci, ztřeštěné postavy, dokořán otevíraná Malkovichova ústa, prázdný nezajímavý děj, rádoby šokující použití střelných i sečných zbraní, trapně využitá image tvůrců. Vzpomínání na Velkého Lebowskiho. Uvolnění místa na disku.
Co se vlastně stalo (2008)
Úvodní film festivalu rozhodně nenudí. De Niro jednoduše dostává své pověsti a malé role slavných herců komičnost zákulisí z hollywoodských studií a života papalášů zpestřují docela kvalitně. Kdo není cvok, nemá v Hollywoodu co dělat.
Karamazovi (2008)
Na konci ke mě film nepromluvil tak jako ve svém průběhu, kde obsahuje několik různě emočních vrcholných scén. Ivan Trojan je prostě bravůrní a všichni herci hrajou tak přirozeně, jako by kamera vůbec na místě nebyla. Po dlouhé době jsem u nefestivalové projekce zažil tichý odchod publika ze sálu po skončení titulků. Zelenka se o svoje paty bát nemusí - nikdo mu na ně výrazně nešlape.
Rambo: Do pekla a zpět (2008)
Některé legendy nestárnou.
Sweeney Todd: Ďábelský holič z Fleet Street (2007)
Příběh jako vystřižený z knihy o pomstě. Muzikály jsou pro mne tak trochu vyčpělé a mezi ostatními žánry jim nezbývá nic jiného, než se vždy pochlubit jistou originalitou - v tomto případě bizarností s podobnou příchutí jako mají koláčky z krámku paní Lovettové. Moulin Rouge byla sladká až po okraj, Chicago mělo výbornou choreografii. Z Fleet Street mi utkví v paměti jen pouliční Deppova scéna s břitvou, která je zřejmě hlavním důvodem jeho nominace americké filmové akademie. Jelikož hodnotím divácký dojem z uměleckého díla nikoliv jeho kvalitu či váhu, vyřezávám Sweeneymu místo 'jen' v lehkém nadprůměru.
Michael Clayton (2007)
Opravdu zajímavý snímek, který má na pohled vše, co by měl mít, zůstal na pomezí nadprůměrnosti. Děj se snad záměrně táhne nepřehledně do doby, kdy nezbývá nic jiného, než vše rychleji dovysvětlit, zatímco se ústřední herci (George, Tom, Tilda) předcházejí v souboji o lépe podaný výkon. Být vykreslenost hlavního šíbra, který je celou dobu na pozadí, lepší, napínavý děj filmu s mrazivým tématem by mě na svém konci stáhl určitě více.
Pozemšťan (2007)
Zajímavý a překvapivý snímek, zvlášť když čekáte efektní podívanou hodnou žánru. Dobře se na to dívá, hezky se to poslouchá. I když jde o filosofování, nenudil jsem se ani chvilku.
30 dní dlouhá noc (2007)
Ničím nepokažený žánrový horor. V kolejích se udržel po celých 30 dní. Sekyra byla tentokrát velmi ostrá.
Zabití Jesseho Jamese zbabělcem Robertem Fordem (2007)
Tahle partie je rozehraná jako finále pokerového mistrovství. Diváci místy mžourají, zatímco hráči tahají esa z rukávu. Film bez jediného náznaku akce a s ohromnou dávkou napětí. Takovýmhle způsobem se dávají vyniknout herecké výkony před kamerou. Pitt s nadanějším bratrem z rodiny Afflecků vytvářejí jedinečný vztah. Filmy, pro které dělal hudbu Nick Cave, zatím stavím na poličku. Zatím je jich tam bohužel pomálu stejně tak jako přátel Jesseho Jamese. Šli byste vůbec na film, u kterého dopředu víte, jak dopadne? Já bych šel i podruhé.
Spider-Man 3 (2007)
Sam Raimi a jeho pavoučí muž finišují v největším stylu s nekonečně dobrým koncem v nejdražším filmu své doby. Mediální masáž způsobila, že třetí Spider-Man je jak popová hvězda, na kterou jsou zvědaví všichni, včetně milovníků metalu (/artových filmů). Který film může dávno před premiérou stavět na své popularitě do takové míry, že jeho obsah je docela vedlejší? A co vlastně čekat od zpracování pětačtyřicetiletého komerčního komiksu vybudovaném na široké věkové základně fanoušků? _Raimi se trefil do Amerických srdcí naprosto totálně. Všeho (kýče, patosu, slz, rad, neschopných zásahových jednotek, hloupých reportérek, omluv, ponaučení, amerických vlajek, křičících, tleskajících, šťastných a vzhlížejících lidí, humoru, chytrých dětí, neanglicky mluvících Francouzů, porazitelných záporáků a dobrých triků) je ve filmu namícháno vrchovatě. Bohužel se Raimi nesoustředí delší dobu na jeden prvek zvlášť a střídá různě laděné scény tak nevhodně, že se napětí spolu s efektem vytrácí. Zajímalo by mě, jestli to tak opravdu chtěl, nebo ho k tomu produkce i po úspěšných dvou dílech přes milionový budget dotlačila. _Popcornová zábava tu vždy byla jako bavič pro obrovské masy. Proto se dělá a má smysl. A stejně jako momentálně "Ordinace v růžové zahradě" na televizních obrazovkách je tu Spider-Man v globálnějším měřítku ze stejného důvodu. Trefuje se do vkusu drtivé většiny diváků, kteří si radši zvolí lehkou zábavu než komorní drama bez dialogů, bez vysvětlení. Čekat temný příběh s pečlivě budovanou atmosférou o vnitřním boji hlavního hrdiny nenaservírovaném až pod nos je bláhové. _Co dodat? Je to přesně ten film, který si nejvíc užijete v obrovském sále natřískaném lidmi s krk namáhajícím plátnem a uši dráždícím zvukem. Popcorn zůstane popcornem, jako Spider-Man zůstane Spider-Manem. Čistých 70%.
Block Party (2005)
3 důvody proč milovat tenhle film: 1) Michal Gondry - něco jako zlatou neobrostlou židli v mojí zasedací místnosti "topů" režisérů má rezervovanou, 2) David Chappelle - denně s chutí, denně jinak lítá, koho vám ta improvizace připomíná?, 3) Killing me softly - když vás nečekaně překvapí čekaná věc? To je zážitek, s hudbou navrch. Přisadil bych si na to, že jich ještě pár pan Gondry má. A ukáže.
Prázdniny (2006)
Devízou Prázdnin jsou charismatické herecké výkony čtveřice hlavních postav, z nichž mě kladně překvapily kromě suverénního podání s depresí potýkající se Iris (Kate Winslet) na chlup všichni. Společně s povedeným, pro tento typ filmu typicky předvídatelným scénářem, utvářejí vtipně podanou zábavu, která si může dovolit jet na stejné koleji i přes 130 minut. Život sice neplyne tak jednoduše jako v romantickém filmu, tento žánr by však měl mít na seznamu více takových filmů jako jsou Prázdniny. Tento hollywoodský "kus" by alespoň v mé videopůjčovně v dolních poličkách neskončil.
Motocyklové deníky (2004)
Cestovatelská vášeň a honba za svým snem je spojení, které deníky v přeneseném slova smyslu charakterizuje. Komu v žilách proudí krev rychleji a na jednom místě na zemi nenajde dlouhodobě klid, ví, co se hrdinům honí v hlavách, když nasedají na vrzající motocykl vpřed za poznáním.___ Co se týče výkonů před kamerou, zvláštní pozornost zaslouží jeden ze dvou hlavních herců, stále 'nehollywoodský' Gael García Bernal. Jeho zvláštní pomíjející herectví je platné a na místě. Mám u něho trochu pocit jako u osobitého Billa Murrayho nebo vyzrálé Meryl Streep. Samozřejmě s několikaletou nadsázkou.___ Snímek působí vláčným a umírněným dojmem. Zároveň z něho čiší síla kontroly nad vlastními rozhodnutími. Historické souvislosti leží stranou a pokud si film pustíte bez znalosti politického podtextu, asi si ho užijete víc. Zatímco se ve mně film rozplýval, na závěrečné 'true story' titulky jsem koukal jen s mírným překvapením.
Malá Miss Sunshine (2006)
Do Kalifornie? Jakkoliv...
Vítězové a poražení (1999)
Nic, co by nemělo chybět v absolutním sportovním filmu, tu nechybí. První třídou do Miami? Beze všeho!
Francouzská spojka 2 (1975)
Jedna z vyjímek v krátké řadě podařených pokračovaní úspěšných prvních dílů. Tuhle "dvojku" zdobí především úžasný herecký výkon Gena Hackmana, který na sebe strhává pozornost ve stísněných prostorách nezvyklým a obdivuhodným způsobem. Z filmu si člověk odnese vzpomínku právě na jeho představení. Lépe nikdy nehrál.
Let číslo 93 (2006)
Extrémní filmový zážitek. Nemám slov.
Piráti z Karibiku: Truhla mrtvého muže (2006)
V ČR ještě možná neproběhla novinářská projekce, ale v Anglii již na film stojí zástupy lidí, proto poprosim nemazat tento komentář._ Nehledě na složení publika v sále (90% uřvané kopající děti) jsem si film vychutnal na mnoha místech a nebýt dlouhé stopáže, neměl bych v hlavě při odchodu z kina nic jiného než Truhlu mrtvého muže. První film o pirátech z Karibiku stál kromě pořádného balíku penež na výborném dobře zabaleném a uspořádaném příběhu, kdežto z dílu druhého hlavně stříkají peníze do všech stran (a to ve filmu není truhla plná zlaťáků). Film na 100% plní roli popcornové zábavy, u které nepříjdou na mysl promarněné peníze za lupen.