MkSallam

Děsná pakárna. Nevtipná. Totálně o ničem. Prázdná. A plná postav z nichž přímo sálá primitivnost, načež z nich následně dělají VELKÉ filozofy. Radši hodinu a půl mlátit hlavou do zdi než tohle. Jasný důkaz že Mottola je bez Apattowa a McLovina v koncích.

Je to pecka. Hloupá, trikově dost nevyrovnaná, ale ve svém srdci upřímná a nehorázně cool (a díky Sienně a Rachel tak sexy). Každá z postav je pořádně představena, každá má další složitou sublinii, která je dořešena (až na pár otvíráků :D) a vůbec nevadí že je to plné chyb, protože to má to co většině letošních blockbusterů chybí, síla strhnout. Už dlouho mě žádná akce nefascinovala tak jako zpomalené demolování vrtulníků a přeskakování "létajících" aut. Přidejte solidní rytmus a koňskou dávku kinetiky a dostanete dravou, rychlou a velmi intenzivní akci. Sommers je jako malé dítě které si hraje s celou armádou a zároveň coby dospělák moc dobře ví co dělá. G.I.Joe tak ve mě probudil onu dětskou radost z akčních filmů, ve kterých nejde jen o testosteronové drsňáctví, ale o adrenalin. Za to mu moc děkuji a přeju mu aby se penízky jen hrnuli, tohle je rozhodně směr, kterým by se měl vydat. Objektivní čtyři s plusem, subjektivních pět.

Film o hovně bude vždycky o hovně a to i když ho budete každý dvě minuty leštit pokusy o přefuckovaný hlášky. Retardovanej Rogen tááááákhle sux.

Humuhumu.... výstup je největší likvidátor mozkových buněk od dob Rimmerových slajdů.

Jeden z důvodů proč milovat "eighties".

Úlet. Samoúčelná hovadina. Blbost. Šmejd. Peklo. Mučení elektrickým proudem... Neveldine s Taylorem, utržení ze řetězu, si dokazují co všechno můžou natočit a pustit do kin. A je to sranda, teda asi tak 20 minut z úvodu, pak se hlášky i akce omrzí a studnice nápadů vyčerpá. A vykrade se jednička, skoro ve všem, ovšem bez stylu, jen se rádoby-cool střihovými kolážemi a hordou těžce WTF momentů . Poslední hodinu se tak divák směje. Blbosti tvůrcům a celkovému home-made feelingu. A samoúčelné brutalitě. Koho zajímá brokovnice v zadku a řezání bradavek, když zbytek filmu nedává smysl (ani jako drsný béčkový akční výplach)?

Mám jeden problém a tím je "deprese za každou cenu". Štěstí má něco do sebe, oproti ostatnímu českému balastu vyniká svou propracovanou profesionální formou, ale proč je celý děj tak pochmurný (to se dá pochopit) a hlavně, proč vždycky když se objeví jakýkoli pozitivnější záběr / pohodovější scéna, přijde během dvou tří políček šok a automatický zlý zvrat, blbá nálada a deprese (nejlíp to je poznat na plakátové oslavě narozenin). Nakonec mě to totiž rychle omrzelo a vlastně jakákoli scéna pak neposytovala onen populární pocit satisfakce, protože bylo už předem jasné že se prostě něco stane něco špatného a že se to vlastně bude jen do nekonečna opakovat, teda vlastně jen do nevýrazného konce, který filmu podráží nohy svou nedořečeností a zbytečností. Herci každopádně vynikající.

Férově brutální a drsné, podpásově uplakané. Body k plusu za parádního Bacona, luxusní kameru (gárážová jízda ruluje) a správně tough feeling, body dolů za nic moc scénář a nasekání do klasického mustru "dojemná scéna - drsný pohledy - akce - opakovat". Skutečně hustý je totiž až finále. Silnější tři.

Být u toho gamepad, dám pět....

Škoda že se ke konci dostavuje klasický rom-com syndrom, protože tři čtvrtiny jsou totální nahláškovanej nářez. Pro angličtináře vyloženě jazyková lahůdka. :D