Fridecka

Jako příklad historické filmografie v oblasti napětí, thrileru a typické scény á la Hitchcock evokující šílenství v doprovodu dramatické hudby ano. Ale jako ukázka práce psychiatrů či vůbec psychoanalytické terapie rozhodně ne, z tohoto hlediska je to spíš fraška, výsměch. Ale jako napůl detektivní thriler s romantickou zápletkou je to sledovatelné. Východiskem se zdá být fakt, že ne všechno zlo pochází z myslí duševně nemocných, ale právě překvapivě od "úctyhodných" lidí bez charakteru. Nejvíc potěšilo použítí tvorby Salvatora Dalího, která film posouvá level výše. Za to bych možná i tu jednu hvězdičku přidala.

Krátký úsek ze života mladého manželského páru. Možná z jednoho z několika krizových období, nebo z poslední krize, která by je mohla rozdělit. Je vidět velkou křehkost vztahu a ještě nedostatečnou stabilitu a sílu. Mladá žena žárlí na svého partnera, když je konfrontována s jeho přitažlivou spolupracovnicí. Nutno řící, že bohužel oprávněně. Joanna je však následně také postavena na křižovatku, když se jí do cesty " připlete" dávné srdcové eso. Závěr filmu zůstává otevřený, může následovat cokoliv. Od utužení vztahu přes trvající nedůvěru a pochybnosti až po rozchod. Film sleduje opravdu jen kratičký časový úsek. Pro mnoho diváků může být toto rozjímání formou rozhovorů a setkání cestou k zamyšlení se. A jak to vlastně je? Otázkou není jaká nevěra je horší, ale jak to bude fungovat dál, co to s člověkem udělá. Poučí se, bude lepší člověk nebo se naopak pustí po povrchu a bude se dál obávat hlubší citové angažovanosti. A další část diváků možná film úplně zavrhne jako nicneříkající slátaninu rozhovorů a gest.

Výborné drama o konci jednoho manželství vyprávěné právníkem, který tento zážitek odvozuje jako životní moudrost a odstrašující zkušenost ve své kariéře. Vypráví o vývoji vztahu a manżelství až k bodu, kdy se láska mění v nenávist a vysněný dům se stává bitevním polem a příčinou sváru. Nikdo nechce ustoupit, slevit ze svých pożadavků a následují tedy zuřivé hádky s agresivitou dovedenou ad absurdum. Ikdyž jsou scény většinou opravdu absurdní a hodné spíš úsměvu, tak občas přeci jen může jednoho zamrazit. Závěr je pak monstrózní, ale lepší si neumím představit.

Krásný dokument z historie objevování podmořského světa. Takový retro pohled pod mořskou hladinu. Pro ty z nás co již jsme zvyklí na trochu jiné novodobé dokumenty, téměř vždy s ekologickým komentářem a varováním, se naskytne zcela jiný pohled. Pohled do doby, kdy šlo o opravdové nadšení z objevování, kdy se ještě člověk cítil pánem přírody a tak se i podle toho choval. Proto mne trochu vyděsiy scény lovení ryb výbušninou, jízdy na żelvách, přístup k velrybám, atd. Pro mě to byla nejen sonda do podmořského světa, ale i do tehdejšího lidského smýšlení. Ale v kterém dokumentu dnes uvidíte příznaky kesonové nemoci a dekompresní komoru? V dnešní době toto dílo vnímám spíš jako historický dokument.

Drama o dnešním světě, moci peněz a velkých farmaceutických firem, kde život jednotlivce nemá téměř žádnou cenu. Téma, které jistě již mnohokrát zaznělo, ale právě v tomto díle vypadá opravdově a nevtíravě. Není třeba zbytečných krvavých či akčních, scén, nadbytku krve či slz, ani sentimentu. Přesto je velmi emocionální a sděluje, že lidé jsou jen figurky v nadnárodních hrách. Odvaha a ochota zabránit parazitování na již tak ubohých lidských životech se odehrává v mantinelech čisté a bezvýhradné lásky. Oceňuji vynikající herecké projevy obou hlavních protagonistů a krásný konec, kterým si Justin plní přání splynout znovu s jemu drahou ztracenou osobou.

Těžký a na první pohled beznadějný životní úděl ztvárněný formou odlehčené komedie. Těžko bych uvěřila, že je to možné, kdyby se nestal. Jak si jen představit, že by tak radostně mohl fungovat člověk v tak vážném stavu. Kladu si otázku proč je tento film tak všeobecně velmi kladně přijímaný. Snad proto, že na první pohled neodradí vážností a beznadějností osudu, ale naopak si dělá legraci z všemožných nesnadných i choulostivých situací. Úděl je přetěžký, ale humor je šibeniční a dodává všemu ohromnou lehkost. A to věšina z nás potřebuje. Vědět, že i ve velkém průseru existuje naděje. A že existují mezi námi lidé, kteří mají tu moc udělat život svým konáním lehčí než peříčko. A potvrzuje to právě fakt, že se to stalo, někdo takový život žil a žije. A pak je tu několik sveřepých odpůrců, kterým se tato lidskost a sentiment příčí. Ani nechci hodnotit filmové zpracování, protože já mám dojem a stačí mi, že si tento snímek na nic nehraje a má velkou lidskou hodnotu a schopnost vyvolat hřejivé pocity. A to jsem se ještě nezmínila kolik výbuchů smíchu může způsobit.

Příběh poskládaný z životů tří žen, které se později protnou a na povrch vyplyne tragická souvislost, která je omračující. Trošku paralela s Paranoid parkem, kde šlo také o teenagera, který jednal a způsobil něco co nešlo vzít nikdy zpět a ovlivnilo nenávratně zúčastněné. Tak zde to bylo více vidět, protože sledujeme následně zasažené rodiny a vzájemnou nevraživost kvůli mileneckému vztahu ústřední dvojice. Dobrý úmysl s velmi zlým následkem. Přemýšlení o tom, že je třeba k sebeušlechtilejšímu cíli zvolit správné prostředky a je třeba dát pozor na to co si přejeme. V konci si myslím, že ten úmysl nebyl až tak ušlechtilý. Cílem bylo skrze poškození někoho dosáhnout něčeho dobrého. To si však již ze samé podstaty odporuje. Zážitek skvělý, zvláště pro ty co mají rádi prolínající se děje a časové roviny a slušně psychologicky propracované postavy.

Tak to je výročí jak má být. Dle mého názoru dosud nejlepší bondovka. Je tak nějak jiná, vymyká se, proto se možná mnoho z nás ptá, zda je to vůbec bondovka. Chválím právé za tu odlišnost. Je třeba vždycky Bond girl? Nestačí mrtvá smutná kamarádka? Je potěšující, že se série vyvíjí a neustrnula. Nelze dělat to samé jako před 30 lety. Mělo by zůstat kouzlo, charisma J. Bonda, ale okolnosti musí jít dopředu. Ikdyž to nemusí být zrovna Heineken co se změnilo. Akční scény byly ohromující. Každému jistě utkví metro..Líbil se mi sentiment stárnoucí M a stárnoucího Bonda, kteří se perou do poslední kapky krve. Opotřebovaný a přestárlý Bond - Craig a jeho cynismus...to bylo very sexy. A herecký koncert Chaviera Bardema byl dokonalý tah na branku - zábavný a hrál až toho mrazilo v zádech. Ten zvonivý smích a lehce nakřáplý hlas..hmmm.Mám pocit, že malinko zastínil Jamese Bonda. Nemám slov. Pět hvězdiček za sentiment, za Chaviera, za výbuchy a za starého dobrého Astona Martina.

Příjemné překvapení mezi českými filmy s podobným žánrem, spíše charakteru televizního filmu. Divák je trvale udržován v napětí střídáním postav a zápletek s různým chováním a ne zcela jasnými motivy, které zcela jasně vyplynou až v závěru. Na konci se vyjasní, kdo je hodný a kdo ten zlý, ikdyž to maličko dopředu tušíte. Happy end je v tomto případě příjemný a konejšivý. Na škodu byla ale právě ta černobílost, téměř jistota, kdo je hodný a kdo zlý. Trochu nejistoty by neškodilo, ikdyž na první pohed se zdá scénář chaotický až až. Ale v celku je vše celkem prosté. A lehounký komediální podtext? Nejsem si zcela jista, zda to byl skutečný úmysl tvůrců. Zcela vyjímečně působila sestava málo známých herců, kteří odvedli slušnou práci. A když jsem se doslechla o rozpočtu...smekám! Po dlouhé době jde zase o jedno české dílko, které stojí za to vidět. Navíc působí opravdu neotřele a ojediněle mezi současnými českými počiny.

Z poměrně napínavé detektivky se náhle stalo drama o morálce současných amerických vojáků. Na jedné straně otec, voják s jasnými a pevnými zásadami a pravidly pátrající po ztraceném synovi a po tom co se stalo. Na druhé straně američtí vojáci z Iráku jež by měli být na straně dobra. V očekávání usvědčení toho správného pachatele se dočkáme neradostné studie generace mladých vojáků, která se zmítá v nejistotě a jedná zřejmě podle jiných pravidel než předchozí generace. A v takové situaci to snadno vyústí v chaos a nepředvídatelné chování a činy. A zjevně i sám otec by možná raději nevěděl co se stalo než se by se srovnával s takovou pravdou. Čehož je myslím důkazem jeho čin v závěru. A kdože je ten Goliáš v údolí Elah?