Fridecka

Příběh začíná úmrtím osoby, kterou lidé o jejichž osudech a pocitech film vypráví, velmi milovali. Možná , že nepřináší nic nového, ale vypráví o různorodých lidských osudech a trápeních, které si lidé působí navzájem i nebo hlavně v rámci rodiny, kde by si naopak měli pomáhat a hledat porozumění nejvíce. Konec je takový pozitivní a nenásilný. Je to trochu hořké pomyšlení, když zjistíme jaké jsme před sebou měli v životě štěstí a poklad a nevážili si osob, které by si to zasloužily maximálně. Velmi příjemný film bez zbytečných krutých scén. Možná, že zde byly okamžiky, kdy jsem si myslela, že se dozvím ještě něco více o dětství Michaela a objeví se nečekané detaily, ale celkovému dojmu z filmu to zjevně neuškodilo.

Fascinující science fiction s gender problematikou v Almodóvarově podání. Velmi poutavý příběh s nečekanými zvraty a dobře časovaným napětím. Co je na něm zajímavé, je způsob jakým je zobrazena podobnost citového prožívání muže a ženy, vždy však s určitou nejistotou, je to ještě mužské či ženské? A je to vůbec důležité? Antonio Banderas a jeho chladný a bez skrupulí jednající lékař je okouzlující. Ačkoliv určité scény vzbuzují dojem vášně či silných citů, nakonec je vše vypočítavé a chladné, obrazově však naprosto bezchybné.

Zdvořilostní návštěva, omluvy, přatelská konverzace. A konverzace pokračuje při prodloužené návštěvě a na povrch vyplývají nelichotivé nešvary, potlačené křivdy, které pokračují stupňujícími se nechutnými útoky, nemilosrdným osočováním až ponižováním. A nakonec zbývá čirá nenávist a zášť, 4 osoby, 2 manželské páry, nikdo nemá rád nikoho. Celý film je jedna opravdu divoká slovní přestřelka , kde nikdo z těchto lidí není bez poskvrny, naopak, všichni vynikaji ošklivostí lidské povahy v té nejryzejší podobě. Vidíme zde hloubku lidské ubohosti v přímém přenosu. Konec mě potom vedl k zamyšlení co se dělo po tomto setkáni, jak ti lidé mohou vedle sebe dál žít, zda žijí v poklidu dál nebo zda je to někam posunulo.

Tak tento film mě příliš nechytil. Začátek vás naladí romantickými záběry z Paříže, ale ejhle ona se přehlídka Paříže a životů jejích obyvatel nekoná. Zatím vás čeká setkání s významnými spisovateli a malíři z historie. Mladý spisovatel, který utíká před realitou svého současného vztahu do Paříže 20. let. Setkání s těmi známými a zajímavými osůbkami je kouzelné, ale jinak je celý děj filmu hodně pošetilý a mě osobně nedává smysl a nepřináší ani alespoň malou duchaplnou myšlenku či cokoliv proč bych si jej měla pamatovat. Možná mi utkví v paměti Adrien Brody v roli Salvatora Dalího.. Woodyho Allena mám ráda, ale tohle dílo mi fakt nesedí, ani jako oddychovka.

Velmi příjemné romantické drama, které však nepřichází s ničím novým. Zajímavé jsou snad jen s nadsázkou zobrazené tvrdé boje farmaceutických firem a jejich reprezentantů, trochu zveličené, ale ne zcela nereálné. Ale to je jen pozadí příběhu vztahu dvou lidiček, který má trpkou příchuť díky onemocnění jednoho z nich. Hollywoodsky značně přeslazené drama, při kterém si tváří v tvář nevyléčitelné nemoci uvědomíte, že cenu v životě mají hlavně ty chvilky s lidmi, které milujeme a kdy žijeme jen po ně a oni pro nás. Opět opravdu nic převratného, ale pokud se chcete trošku smát, sem tam uronit lzu a pak mít fajn pocit, że život není zase až tak špatný, pak je to ten správný film.

Filmová lahůdka plná detailů, které samy vypráví příběh. Přehlídka náznaků a gest. Není to sice můj šálek kávy, na můj vkus příliš mnoho náznaků, mnoho skrytých emocí a celek působí chladně až sterilně. Úžasně propracované, elegantní, počínaje šaty , podmanivou hudbou pokračuje a kouřem z cigaret to končí. Avšak stylistická a naprosto stylová stránka filmu je bohužel na úkor příběhu. Je to takové vizuálně krásné, dokonalé a chladné pohlazení filmové dušičky.

Myslím, že jde o velmi podceněný film. Penelope je zde skvělá a k nepoznání. Rozhodně jde o nevšední počin, který vnímavé donutí se zamyslet. Neviděla jsem frustrovaného muże, naopak. Muže, který prožil bouřlivou lásku a zjevně cítí, že jeho život je naplněný, vzpomíná na silnou lásku k milence a miluje svou jedinou dceru. Divoká a nespoutaná láska mezi ním a tou osamělou, dovolím si říct zuboženou ženou z nižší sociální vrstvy se zdá být nepochopitelá a bizarní. Co začalo jako nepochopitelná krutost a necitelnost vyústilo v oboustrannou bezpodmínečnou lásku a myslím, že doktor si to uvědomil i v těžké situaci v přítomnosti těžce zraněné dcery.

Mrzí mne, že nemám přečtenou předlohu, abych mohla zasvěceně kritizovat jako většina uživatelů zde. Magii film rozhodně postrádá, ale jaké utrpení! Na film se rozhodně dívat dá, jen příběh je svérazný a herecké výkony průměrné. Bohužel ne každý pochopí, že pan Florentino Ariza , který pro svou lásku zůstal dlouho panicem, po jejím odmítnutí takřka prosouložil život, aby se k ní na stará kolena zase vrátil stále plný horoucí lásky. To je velmi těžko uvěřitelné, to snad snese jen kniha a ve filmu to vypadá asi takto. Zase jeden důvod, proč si přečíst knižní předlohu, předčí filmové zpracování?.. Marně pátrám po romantickém momentu, je tam taková romantika, která si na ni jen hraje. Nadšená jsem však z hudby, je krásná, tam romantiku poznávám.

Moc hezké drama s prvky komedie. Příběh je hodně těžko uvěřitelný, ale velmi romantický. Holky jsou šikulky! Mezi romantickými filmy o lásce vymykající se počin. Navíc se děj odehrává na pozadí převážně podzimní britské krajiny, což ještě romantice přidá a další plus je něžná hudba. Příjemné překvapení, nejedná se o žádne velké drama, příběh nejde přiliš do hloubky, ale zdaleka není povrchní. Téma lesbické lásky pojaté lehce, s jemným humorem a nadhledem. Pobaví vás a hlavně není tak přímočaře stupidní jako některé romantické komedie či "rádobydramata". Váhala jsem jsem mezi 3 a 4 hvězdičkami, nakonec jsem dala na celkový uvolněný dojem, atmosféru filmu a ústřední motiv, že láska je to nejdůležitějsí bez ohledu na místo, čas či pohlaví.

Žádné převratné či nové téma, žádné nové myšlenky, ale znovu nepřekonatelné zpracování s mistrovým rukopisem. Po shlédnutí si řeknete jak to bylo úžasné, ale proč? Námět profláklý a tuctový, ale...herci k vám přenesli kus opravdového citu, obrovskou sílu lásky, kterou už nic nemůže překonat, zůstala zakonzervovaná přesně v den smrti Leny, je nepřenositelná, ale Almodóvar vám přesně to dokázal zprostředkovat. Spíše bych to vnímala tak, že z banality, naivnosti, jednoduchosti a prostoty vytěžil režisér maximum.