Fridecka

Netradični dokument-nedokument s velkým přesahem. Vypráví o stavu našeho konzumního světa, ikdyž je z USA. Vypráví prostřednictvím příběhů různých lidí. Je to náš dnešní konzumní svět, takto konzumujeme celou naši planetu i sami sebe. Kdo by si to pomyslel, obyčejný hamburger, co vše se musí stát než si ho dáme. My lidé si volíme cestu, většina volí cestu menšině, zvířatům, planetě, atd. Chceme takový svět? Pomyslel si někdo z nás, že vše co dnes konáme, ty nejběžnější věci, rozhoduje a má následky. Čekala jsem film o hamburgerech a nezdravé výživě a vyloupl se z toho "masakr "a dúvod k hlubšímu zamyšlení.

K tomuto filmu jsem přistupovala velmi nedůvěřivě, ale konalo se velmi příjemné překvapení. Náročné téma zpracované duchaplně a s lehkostí. Dokázalo přiblížit počátky psychoanalýzy poutavou a lidskou formou. Trochu nechápu komentáře, kde se hovoří o povrchnosti a nulových emocích. Měla jsem pocit, že mezi Michaelem Fassbenderem a Keirou Knightley protéká elektrický proud. Ale je mi jasné, že hovory o psychoanalýze mohly působit hodně chladně a bezemočně. Ve filmu je krásně znázorněno jak psychiatři co se týče lidské duše často tápali a především čerpali z vlastních prožitků a emočních stavů, což ovšem dělají dodnes. Cronenbergovi patří velký dík za toto psychologicky propracované dílo.

Tento film je postavený především na výborných hereckých výkonech hlavních protagonistů. Atmosféra by se chvílemi dala krájet, věřila jsem jim všechno. Jen by film mohl plynout trochu svižněji. Scénky se snažily být vtipné, ale určitě ne k smíchu, protože v pozadí nešlo nevnímat bolest a zraněni obou lidí, kterou si působili možná až nevědomky a dostali se , kam nikdo z nich ani nechtěl, do života ve dvou ale vlastně v samotě horší než kdyby žili každý sám. Film ale v každém případě osloví spíše starší generace, asi tak nad 50 let. Tím spíše oceňuji do čeho, do jakého tématu se tvúrci filmu pustili. A terapeut působil také naprosto důvéryhodně a profesionálně. U koho se to asi Steve Carrel učil? Předpokládala bych, že postarší manželský pár bude řešit zásadní neshody a postoje nasbíraná za léta manželství, ale řešil se převážně sexuální život, což mě osobně zpočátku trochu zaskočilo a zdálo se, že by to mohla být spíše komedie, ale nebyla. Jedná se o ojedinělý počin, který si zaslouží uznání. Bohužel si myslim, že tím opravdu úzkým věkově omezeným zaméřením by mohl mít hodně odpůrců, kterým prostě nemá co říct.

Jsem potěšená, že jsem se dozvěděla o jaký sněhový dort se jedná, celý film je plný sněhu. Kolem ústřední postavy muže je sice příliš mnoho mračen, nehody a tak, což je méně uvěřitelné. Ale pro celkový dojem to až tak podstatné není. Smekám před ztvárněním v podstatě 'socializované' autistky, kdy se múżete zároveň usmívat komickým scénám a vzápětí vás překvapí a možná rozesmutní jak hodně jinak uvažuje a cítí takový člověk a jak náročný je život s ním.

Smutný a přesvědčivý příběh alkoholika, který je, světe div se, osamělý. V příběhu je naznačeno jak ke svému osudu přišel, co ho zřejmě takzvaně nakoplo k tomu neúnavnému pití alkoholu...vlastní vinou ztratil něco co snad mohlo jeho životu dát ně jaký smysl. Našel si pak spřízněnou duši u náctileté dívky, které maličko naboural život. Jakože se něco děje, ale on se človíček pořád tak nějak plácá od ničeho k ničemu a ne a ne najít místo v životě. Ale to jej nezmění, jede si dál, s hloubkou opilosti stoupá povrchnost. Avšak, kdo ví, možná je naopak spokojený, jen nám zvenčí se ten jeho život zdá k nepřežití. Ale nic proti filmu, Steve Buscemi je skvělý, ta role mu padla jako ušitá. Jen ten příběh mi nedá jej nekomentovat. Nejvíc mě bavil look nežávislého filmu. A spojení Chloë Sevigny a Steve Buscemi funguje dokonale.

Chladné severské drama plné citů a bolesti, které si pohrává s řadou otázek o lidském bytí, o potřebě lásky a opravdového přijetí rodiči. O tom, že násilí má tendenci plodit zase další násilí a nedostatek soucitu plodí zase další nedostatek soucitu. Je z tohoto kruhu cesta ven? Jsme svědky úseku života několika lidí, dětí, které v životě neměly štěstí, zavrhli je rodiče a následně společnost. Mají šanci se zařadit do společnosti, když jejichž zážitky z dětství jsou tolik odlišné? Film jasně napovídá, že šance tu je, ale jen přes velkou sílu vůle, odolnost a statečnost a cesta je to nelehká a bolestná. Jsou pořád nemocn, navždy budou a jen někteří z nich dokáží nechat to obrovské břímě za sebou. Nenápadný film, který je opravdovým pokladem umocněným navíc příjemnou hudbou.

Kouzelná a romantická pohádka odehrávající se na kulisách zeleného a sychravého Irska. Něžný a nenáročný film jevící se jako mysteriozní, ale bohužel ho pak trochu pokazí realita dnešní doby. Škoda, że to nebyla pohádka od začátku až do konce, bylo by to příjemnější a s námětem by se pak možná dalo lépe pracovat a rozehrát fantazii naplno. Kožich mořské panny mohl být opravdový a ten temný chlapík měl být mužem z moře.

Velmi citlivě natočený snímek o umírání, hledání smyslu života a o smíření se nejen se smrtí. Obava, že půjde o velký útok na city jak sliboval obsah filmu, se naštěstí nenaplnila. Mohly tak vyniknout opravdu zajímavé pohnutky a myšlenky člověka očekávajícího smrt a jeho blízkých. Takto citlivě a bez zbytečné dojemnosti ztvárněné téma umírání jsem dosud neviděla. O čem, że ten život vlastně je a jakou máme każdý moc a jak se to chováme? Stačí mít několik týdnů či měsíců života a vše je jinak, vidíme hlouběji a jasněji než když jsme zdraví, najednou nic nechybí, stačí jenom žít....

Tak tento film mě moc nechytil, průměrný zážitek. Dokázal jistě místy pobavit a místy nechat žasnout nad tím co je možné, ikdyž mě politická témata a intriky nezajímají. Ale to je asi tak vše. Potěší kvalitní herecké obsazení. Nejdůležitější myslím byl závěr , který mi z celého filmu utkvěl nejvíce: udělali jsme velké věci, ale potom jsme to podělali...necituji přesně, ale myslím, že to mluví za vše.

Jedná se o trochu slabý odvar výborné knihy, kde chybí emoce v knize dobře ztvárněné. Asi by působil trochu nudně a rozvláčně, kdybych neznala předlohu. Příběh o tom, že láska si nevybírá, muž či žena, nezáleží na sexuální orientaci, to je trochu podružné, je to jen o opravdové lásce a toleranci. Možná je to jen zbožné přání, ale ikdyž ti lidé nedokázali žit ve třech spolu, tak přesto dokázali zvládat čast života spolu bez zášti a vyjít si vstříc, dávat si radost a pomáhat si. A pak jednoho dne usoudili, že to nejde. A jelikož mezi nimi byla láska, nesobecky dovolili jeden druhému žít podle jeho představ.