Blazena

Hello... ✨

Kristeva noho. Bacha, Bachtin!

Naordinoval jsem si o vejkendu pěkně „7D“: večír v kině „HFR 3D“ Avatara, hnedle druhej den ráno na klinice „4D“ ultrazvuk. A jen jsem se přesvědčil, že na technice zobrazení, na „pokrokovosti“, v konečným důsledku zkrátka moc nesejde. Ostatně o pokroku by takovej Tecumseh mohl vyprávět (a taky se nám díky tomu progresu zrodil kinematograf, hurá!). Zatímco pupeční way of water bylo abstraktním cosi, přičemž to vyhmatávání lidství na monitoru bylo ve svý tekutý neforemnosti fascinující, hyperrealistická tekutost way of water na platně mně emočně celkem protekla mezi prsty. Je něco špatně na tříhodinovým rodinným velkodramatu, kde vás, ještě jako přecitlivělýho fotra, dojme především mluvicí velryba. Škvrně prvního stupně vedle nás na tom nebylo očividně o moc líp, protože kromě občasný dávky instantního úžasu nad další fosforeskující rybinou mu snímek, kterej není vyloženě dětskej, neměl pochopitelně moc, co nabídnout. No a tweens za náma z toho všeho měli už vyloženě prdel. Věčná škoda, že avatar franšíza nebyla ustanovena právě jako potrava pro dětský mozečky; větší hravost, rozvolněnost a zasněnost by značce slušela mnohem víc. Naopak v mým okolí barvotiskovej snímek bezvadně zafungoval na ženský publikum; především jej pak docenily matky, což je zas náramný, páč hlavní postavou vyprávění ostatně není nikdo jinej než právě Eywa. Čili Avatar jako ženský film? Jináč zisk z tohodlenc megafilmu samozřejmě půjde na osvětu a zlepšení stavu oceánů a naše promrzlá, promodralá středoevropská těla přestanou lítat do Hurghady, aby si za šnorchlovala nad pestrýma korálama, mezi igelitovýma pytlíkama. Oel ngati kameie. Nebo taky howgh.

Zach Cregger (doppelgänger Craiga Zahlera?) vytuneloval zkostnatělej žánr hororu a uklohnil pestrou bramboračku. Debutu budiž odpuštěny dílčí neduhy (ten závěr, hergot faggot!). Snad tendlenc breastfeeding coordinator ještě podojí nějakej poťouchle chytráckej morytát. Třeba se štemplem A24. Bych si dal. Když to nebude jen a copy of a copy of a copy. Jo, a hypotéku (zase) odkládám. S nemovitostma jsou jen problémy.

In den Wolken! Ten čtverák Östlund se stále nedostal z kvadratury kruhu. Buď musí bejt kapitalistickej marxista, nebo marxistickej kapitalista. Vypočítavá, akademická, ukázněná tezovitost čili ▲ + ▲ = ♦

Po fart-artu My tentokráte Peel neostrouhal. Nene. Zosobněná noční můra Johna Wayna i Pavla Novotného. Bad miracle? Že  ̶M̶y̶ pitváme spektákl o lidech, který je přitom zasvěcen zvířatům a zvířeckosti. Pohlédli, přehlédli… nene?

Naštěstí to nakonec nevypadá jako poněkud předražený larp. Není to ale ani tuzemákové StateCZne SrtCZe. Jákl je bojovník. Jákl je prase. Viva la Deathstalker.

Ten jelen tam je, hledejte.

Tabula rasa? – Jdi do frasa!

Scénárista Beverly Hills 90210, Melrose Place či Sex ve městě napsal, čert ví proč, nonsensovou parodii na špionážní filmy, s jižanským cukroušem Richardem Griecem v hlavní roli, skotačícím po Francii (v Kanadě). Režie ukázala, že původní ambice Williama Deara, totiž navázat na spielbergovskou poetiku, se u něj definitivně rozpustily někde mezi nebem a zemí už v 80. letech. – Ano, film vypadá tak, jak to zní. Upozornění: možná ale také ne.