Psema

První (a doufejme, že poslední) sezóna skončila. Z trapného seriálového odvaru kultovní série se po třech dílech vyklubala nebetyčná srágora, která si nezaslouží ani písmeno"T" ze slova Terminátor. To, co se v průběhu devíti odvysílaných dílů děje, je totiž natolik bizarní, že to nemá obdoby. Endoskeletem vybavení likvidátoři veškerého lidského života se oddávají baletu, mohou se v klidu infiltrovat mezi lidí tím, že se usadí a nabalí si dívčinu, s níž se ožení a někde uprostřed lesů číhá Dr. Silberman, aby z jeho postavy stihli tvůrci během 20 minut udělat takového magora, že to svět neviděl. Dialogy musely být u většiny dílů spíchnuté za plného natáčení, protože ty bláboly, které musí chudáci herci odříkávat, překračují všechny představitelné meze. Lena Headey nejenže není Linda Hamilton (na to nemá ani vizáž, ani odvahu), ale jako Sarah Connor je spíš mizernou cuchtou od plotny než matkou budoucího spasitele. Thomas Dekker je po snesitelných výkonech v Heroes naprosto retardovaným Johnem Connorem, jenž neustále něco nebo někoho hackuje pomocí Pentium 4, která ještě k tomu dokáže přečíst čipy ze strojů budoucnosti. WTF?, říkáte si? A to pořád není všechno. Děj se od prvního dílu nikam neposouvá, všichni se točí dokonale v kruhu jakoby se nechumelilo a občas se ukáže nějaký zoufalý Termík, černý federální agent nebo Brian Austin Green (ten mimochodem jako jediný za něco stojí a má koule na to, aby někomu bez váhání ustřelil palici). Terminator: The Sarah Connor Chronicles je zkrátka fraška nejhrubšího zrna, oproti níž jsou i německé kriminálky plné zajímavých zápletek a dobrých herců. Tohle nikdy nemělo spatřit světlo světa, obzvlášť když se ani na akční scény nedá koukat. DOKONALÝ TRAPAS!

Mohl bych nadávat na to, že je to vlastně jen do filmového prostředí přesunuté Beverly Hills 90210, kde nespí každý s každým, ale nemám k tomu důvod. Snad proto že Jeremy Piven ruluje na celé čáře a jeho vývoj od první série je naprosto fantastický, snad proto že Adrien Grenier je od pohledu sympaťák, stejně jako celá grupa jeho kámošů a snad i proto že se během těch 25 minut pokaždé bezvadně bavím. Mimochodem, víc Kevina Dillona, ten chlap je boží. :)

Nic překvapivého se nestalo a Greengrass dokráčel s až Bourneovskou elegancí na závěr dost možná nejúžasnější a nejnapínavější agentské série. Damon znovu nakopává zadky, ukazuje, k čemu jsou podle něj knížky a řádí po všech místech světa, aby konečně zjistil pravdu. Dvě hodiny plné akčního šílenství, geniálních záběrů a brilantní režie, to vše podtržené vynikajícím Damonem dělá z Bourneova ultimáta trhák nejen letošní sézóny. Jak tvrdí Douglas - boží, geniální, famózní, úchvatný film. Za sebe dodám, že permanentně kulervoucí.

Od začátku podceňovaný a nakonec přesně takový, jak jsem předpokládal. Problém Hvězdného prachu imho není v samotné podstatě Gaimanovy knížky, ale především ve Vaughnově neschopnosti celý "kolos" ustát se ctí. I pouhopouhých 70 milionů dolarů se režisérské hvězdičce rozplývá před nosem a nedostatek prostředků se bohužel těžce odráží na atmosféře. Triky s postupující stopáží čím dál víc ruší a závěrečný střet je digitálním bordelem se vším všudy, který mě svou neuvěřitelností těžko vtahoval dovnitř. Hvězdný prach je sice pohádka, ovšem nečekal jsem, že scénář bude až takhle naivní a vykonstruovaný. Celý Stormholm připomíná místo velkého, rozlehlého panství jen malou vesničku, kde se pět postav neustále potkává a vše je řízeno vyšší mocí. Vaughn nezvládá držet tempo a kolikrát mu ve scénách těžce nesedí hudební podkres. Co s tím? Naštěstí je po ruce slušná kopa vtipů ( některé jsou už příliš nucené) a hlavně sympatické obsazení. Umouněný Charlie Cox je sympaťák, Claire Danes je rozkošná, Peter O'Toole nevypadá, že za pět minut zemře a nad všemi pak stojí Robert De Niro v snad nejdivnější roli své kariéry. Tohle netrumfne ani stále sexy Michelle Pfeiffer. Teď se jen děsím toho, že se Vaughn skutečně pustí do natáčení komiksů. Ten člověk na to nemá... zatím.

Rodriguez svého "bratra" Tarantina porazil na hlavu ne proto že by byl lepší režisér, ale proto že se narozdíl od do sebe zahleděného individua rozhodl natočit film nejen pro své vlastní bulvy, ale i pro diváky. A podařilo se mu to takřka na jedničku. Planeta Teror je hláškami nabítá, třeskutá akční jízda, v níž se první polovina zaměřuje hlavně na postavy, aby v té druhé rozjela efektní show, plnou rozstřílených zombíků, zvrácených výjevů a fascinujícím způsobem zábavných momentů. Takhle měl Grindhouse vypadat celý. Jako totálně céčkové dílo bez hlubší myšlenky, ne jako film sobce, jenž se snaží celému světu ukázat, kolik filmových "klenotů" zná.

Sandler se odklonil od zajetého rodinného hašteření a mírně se vrátil zpátky ke svým trhlejším kouskům. Ačkoliv jsem si v průměru každých 5 minut říkal "what the fuck", bavil jsem poměrně dobře a bez zádrhelů jsem dojel k až příliš očividné pointě. Průměr každopádně zasloužený a mám pocit, že Sandlerem dokonce vítaný.

Mrzí mě, že scénář Mr. Brookse nebyl lepší, protože Costner po letech konečně hraje natolik dobře, až jsem se zavrtal do sedačky a věřil mu každou pozici jeho maniakální mašiny. Evans není vůbec špatný režisér a ač se asi nevyklube na nic víc než průměrného rutinéra, pár momentů vypadá úžasně (teď nemyslím tu otřesnou přestřelku v setmělé chodbě). Jak jsem řekl, Costner je vynikající v rámci mezí, Dane Cook v přízemní roli také není ubohý a William Hurt si své labužnické alter-ego vyditelně užívá. Osekat scénář o tři z osmi motivů, zaměřit se především na Brookse a vyhodit Demi Moore (ta ženská už kvůli Botoxovým opichům nemůže používat mimické svaly). Podle tohohle receptu by mi Mr. Brooks chutnal mnohem víc, ale ani tak to nebylo kyselé pošušňání. Na případnou dvojku se těším.

Nudná, nesoudržná hovadina o tom, kterak východní režisér vyplítval největší rozpočet v dějinách Ruska ve filmu, který většinu času nedává smysl a jen si hraje na další fantaskní velkofilm. Jenže k tomu je kromě peněz potřeba talent a ten Bekmambetovovi zkrátka a dobře chybí. Místo toho nastupuje změť nicneříkajících a nudou ubíjejících obrázků, kterou doprovází rádoby drsná muzika a já si po téměř dvou hodinách připadal jako úplný blbec. Jestli je tohle kult, tak v tom případě můžeme uctívat úplně všechno, co se vyrojí ze zchudlých států a nevypadá to levně.

Bekmambetov je patlal a nebýt jeho, možná bych se na tuhle sérii rád díval i podruhé. Denní hlídka je oproti svému předskokanovi konzistentnější, zajímavější a digitálně vycíděnější, ale pořád má chyb jak máku. Bekmambetov není nijak oslnivý vypravěč a kolikrát se mu scény rozprsknou jak sněhová koule v obličeji. Akční scény pokročily (obzvlášť úvodní útok na město vypadá úchvatně), ale jinak jsem v nich nenašel nic tak oslnivého, abych se před tímhle východním "zázrakem" musel sklonit. Jsem rád, že jsem se konečně chytal scénáristických berliček a nebyl jsem jen uprostřed zředěného guláše, ale Denní hlídka pro mě zůstává (podobně jako její sestřička) pouze tuctovou akční sci-fi, která je chladná až do morku kostí a víc mě nudí, než baví.

Víc už nezáživnost Nové generace podtrhnout nemohli. Baird se sice tak nějak staromilsky snaží, aby měla Nemesis aspoň trochu "koule", ale unylý záporák (to jsem se měl toho plešatýho vykuka a jeho šedivýho klauna jako bát?) a seriálem páchnoucí zápletka to všechno zdařile posílají do pozice vcelku nudného a snadno zapomenutelného průměru. Navíc mě s každým dalším filmem o Picardově posádce silně iritovalo navazování na děj z televizní obrazovky. Namísto toho, aby se filmy snažily lovit diváky i mimo zástup Trekkies, nesmyslně hrají všechno na vlastní branku. Imho zasloužené komerční fiasko, které zapříčinilo velké změny. Díky bohu za ně. Takhle už rozhodně ne. Ale výsadek v off-roadu byl hoodně hezký. To zase jo.