Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Akční
  • Komedie
  • Drama
  • Animovaný
  • Dokumentární

Recenze (1 566)

plakát

Okno do dvora (1954) 

Jediné, co mi na tomhle, jinak dokonalém, díle trochu vadilo byla nedostatečně atmosférická hudba v temnějších partech příběhu a taktéž, na Hitchcocka neobvyklá dávka humoru. Ale asi je to jen o zvyku.

plakát

Vražda na objednávku (1954) 

Do posledního písmena vypilovaný scénář se pod Hitchovým vedením opět stal nadprůměrným filmem. Leč tentokrát bych vytkl místy nevhodně použitou hudbu a především mírně přetaženou délku. Místy už začínala z poza závěsu vylézat nuda a minimalistické prostředí ji v tom jen podporovalo. To ovšem nemění nic na tom, že je Vražda na objednávku zajímavým počinem výjimečného tvůrce.

plakát

Pyšná princezna (1952) 

Bijte si mě, ale tahle pohádka našich maminek mě nechává chladným a velice nudí.

plakát

Staré pověsti české (1952) 

Šíleně z rychlíku a pro dnešní děcka poměrně nesrozumitelné (alespoň, co jsem stihnul okoukat), ale animace dosahuje takových výšin, že se z Trnkovy práce stejně musíte posadit na zadek.

plakát

Zpívání v dešti (1952) 

Zpívání v dešti má všechno, co od muzikálu vyžaduji, a ještě mnohem víc. Chytlavé písničky, božská taneční čísla, usměvavé hrdiny... a v tomhle případě i unikátní pohled za hollywoodské kulisy. Jeden z důvodů, proč milovat filmy.

plakát

Den, kdy se zastavila Země (1951) 

Sice dost naivní, co se týče scénáře, ale myšlenkově na svou dobu rozhodně zajímavější než většina "sci-fi konkurence". Klaatu je borec-humanista, Gort borec-likvidátor a finální dvacetiminutovka má na to, zarazit člověka do sedačky a nedat mu na vteřinu vydechnout. Remake ale bude - zdá se - úplně jiné kafe.

plakát

Rašómon (1950) 

Chvíli trvá, než si člověk na pomalejší tempo a Kurosawův styl zvykne, ale zhruba za třicátou minutou už jen hltá parádní práci s kamerou a hlavně scenáristické špeky, které jsou vážně k sežrání.

plakát

Daleká cesta (1948) 

Snahu skloubit dokument s fikcí beru jako záslužnou věc, ale Radokovo "okénkování" mi přijde jako nešťastné řešení, které sice neirituje, ale prakticky postrádá smysl. Zrovnatak by šla dokumentární část, zobrazující nacistické pohlaváry, váleřnou mašinérii etc., naroubovat do filmu tradičními způsoby. Užitek by byl imho totožný. Formální prostředky nicméně neberu jako největší zápor. Mnohem více mi v dnešní době (o šedesát (!) let později) vadilo neskutečně pomalé rozprávkové tempo, kvůli němuž jsem se nemohl dostat za žádnou cenu tzv. do filmu. Kamerové jízdy, četné řežijní nápady a hlavně kulisy jsou přitom parádní... holt někde mezi třemi a čtyřmi hvězdami.