Psema

Docela mě baví představa zmatených producentů, když se při interním promítání po 45 minutách filmu dočista změnil žánr, aby postapokalyptickou nudu s pár brutálními záběry, dementními pankáči, zoufalými vysvětlovačkami nahradil neskutečně hravý LOTRoidně nasáklý nářez, ve kterém je učebnice logiky něco jako satanova bible pro křesťany. V ten moment se museli všichni zákonitě chytat za hlavy, ale mě tím Marshall překvapivě dostal. Přestal jsem se nejenom škodolibě posmívat Rhoně Mitře, jejíž cool/hot index se nikdy nedostane do té správné polohy, ale i filmu, jenž si ze sebe a ze všech okolo začal dělat regulérně srandu. Jacksonovské nájezdy, Morie s ukrytým Bentleym v kovovém kontejneru, to všechno a ještě mnohem víc dělá ze Soudného dne absolutně zábavnou kokotinu bez jediného scény dávající smysl. Závěrečná Mad Max honička je pak vcelku příjemným rozloučením za naprosto šílenou jízdou, která je po střihové stránce zcela nezvládnutá, ale má styl a je přes všechny vady (a že jich je) doopravdy zábavná.

...aneb jak Wachowští redefinovali žánr rodinného filmu. Krystalicky čistý příběh o rodině, která zvládne spojením všech sil úplně vše, je pro dětského diváka naprosto ideální, dospělí zase ocení naivní, leč účinné linky s intrikami a všichni do jednoho zapustí kořeny do sedaček při velkolepých závodech, z nichž se doslova zastavuje dech. Ještě nikdy se mi nestalo, že bych hlavnímu hrdinovi držel s vypětím všech nervů palce a zároveň měl sto chutí začít otevřeně fandit. Wachowští uctívají svou dětskou lásku s takovým gustem, precizností a vizuální exhibicí, že jedinou věcí, která pro mě Speed Racera spolehlivě zabíjí, je český dabing. Go, Speed, Go. 9/10

Will Eisner se otáčí v hrobě a já kroutím hlavou nad tím, jak může někdo svěřit lamě jako je Miller desítky milionů na film, který nemohl dávat smysl ani na papíře, natož, aby z něj něco vypadlo na plátně. Ve výsledku střídá jedna psychedelická sekvence druhou, divák vůbec nechápe, o čem to je a jen si přeje, aby byl konec dřív, než mu z všudypřítomné nemohoucnosti exploduje mozek. Miller umí nechat hezky nasvítit scénu, občas vykouzlí i zajímavý záběr, ale naprosto neví, jak se vypráví příběh a práce s herci je pro něj španělská vesnice. Přehrávajícímu Jacksonovi to ale muselo být jedno, protože je na hraní v hovadinách zvyklý a katastrofální Gabriel Macht se v nejhorším může vrátit do telenovel či romantických komedií. Náznak sequelu beru jako špatný vtip a doufám, že se mi podaří do pár hodin dostat z hlavy scénu, v níž si Eva Mendes kopíruje prdel. WTF?

Mám pocit, že lepší už to nebude. S každým novým Shyovým filmem se potvrzuje, že je tenhle tvůrce neuvěřitelně vyčpělým autorem, kterému došly vizuální nápady u Vyvoleného, od kterého se pachtí někde mezi průměrnými a podprůměrnými břečkami odkazujícími neuvěřitelně plytce na současnou politickou, ekologickou a bůhví jakou situaci. Happening pro mě funguje ve chvílích, kdy mám jako divák onen strach z neznámého a úmrtí komparsistů nastávají tím nejjednoduším způsobem, nebo pouze sledujeme bezvládná těla visící na stromech. Jakmile Shy přejde na druhý-sofistikovanější mód a začne si vymýšlet samoúčelné sebevraždy, přestává film fungovat na všech možných bázích. Logika mizí jako pára nad hrncem (pokud by mi toxin deaktivoval nervové centrum, těžko budu startovat sekačku nebo sbírat střelnou zbraň ze země) od samého úvodu a závěr je jen snůškou zbytečných klišé (babka a maníci s brokovnicemi), kterým navíc chybí jakékoliv ospravedlnění. Ke všemu chybí pointa a dovětek je největší "crap", jaký jsem za poslední roky viděl. 5/10

Pro fanouška nové trilogie utrpení, pro uctívače původní trilogie pohřeb se vším všudy. Lucas je s konečnou platností senilní, jeho universum páchne infantilností a já se klepu radostí, že jsem tuhle stominutovou zhůvěřilost ve zdraví přežil. Lucas a spol. totiž překonávají sami sebe, když dokáží na celovečerní animované ploše představit minimálně dvě postavy, otravnější než Jar-Jar Binks a naservírovat příběh, který nejenže postrádá logiku, ale i atmosféru a "drajv" klasických Star Wars. Bitky jsou nudné, šermířské souboje smutně nedynamické a celé se to točí okolo hnusného červa, otravné padawanky a dětinského humoru z úst ukecaných separatistických droidů. Já že říkal, že je Epizoda I špatná? Oproti tomuhle je to dílo boží.

Po Mamma Mia! druhý film, jenž mi v letošním roce soustavně způsoboval fyzickou bolest. Catherine Hardwicke nemá vkus, neumí točit a měla by okamžitě zmizet z povrchu zemského hned za Robertem Pattinsonem, který jen podtrhl svou mizérii ze čtvrtého Pottera. Ten kluk prostě nemá charisma a natřený bílým krémem vypadá s prominutím jako absolutní idiot. Kristen Stewart mnohé zachraňuje, hudba není zlá, ale celé to kromě paní režisérky, jejíž režie je nudnější než celodenní trůdění na záchodě, posílá do háje vyprázdněný scénář, v němž se vlastně vůbec nic neděje, což je na plátně prezentováno dlouhatánskými a neskonale směšnými pohledy obou herců napříč parky, parkoviště a jiná místa, na něž zbyly tvůrcům peníze k pronájmu. Jdu zvracet. P.S. pro fanynky: Knížku jsem nečetl a po tomhle mě ani nezajímá. Ty rozčílený e-maily si strčte... 3/10

Poctivá práce. Nekompromisní, drsná a z některých pozic i solidně odehraná. 7/10

Slunce, seno feat. novácká seriálová produkce = nejhorší Kleinův film od posledních básníků. :) Není to úplný zlo a oproti Agátině výpravě za hodnými lidmi se dá mluvit i o nějakém ději, ale všechno ostatní od dementních dialogů přes televizní herce, neherce a obskurní režii senilního důchodce se smradlavou dýmkou v ruce(ano, po projekci si Dušan opět zapálil a bafal a bafal...) nestojí za nic. Někdo by se měl vážně zamyslet nad tím, jestli je moudré dávat patronům předrevolučního filmu prachy na celuloid a potřebnou techniku, protože takhle zbytečně umí vyhazovat prachy do luftu málokdo. Za Hilmerovou v noční košili, sexy Terezu Voříškovou a wtf okamžiky, jako Jana Doleželová v sedí v koutě za zvuků gramofonu, 3/10. Víc ani ťuk. P.S.: Ani ten chlast nestojí za moc. ;)

Přesně na hraně tří a čtyř hvězdiček. Nahoru zaokrouhluju za přesné herce (Kingsley dlouho nehrál líp, Sturgess tradičně fajn), syrovou atmoféru, krvavé výslechy IRA a závěrečných 30 minut, které mě poslaly emocionálně do kolen a utvrdily v tom, že úvod Veřejného nepřítele č. 1 saje. I s odhaleným osudem se dá totiž hrát velká partie. Byť protkaná mnoha žánrovými klišé. 7/10

Režisér Hartl si z nějakého záhadného důvodu spletl žánry a místo uvolněné rodinné komedie nabídl "něco", co osciluje mezi Crash Road a Posledními plavkami. Jen místo Čtvrtníčka, Poláška a Agáty nabídl selanku zmatených známých tváří, které tři hodiny (zhruba tak dlouhé mi to utrpení připadalo) odříkávají repliky tak nudně, až to zavání závislostí na sedativech, přičemž se motají v jedné blbě osvětlené chalupě a litují, čemu se to upsali. Pokud ovšem bylo tvůrčím záměrem způsobit publiku bolestivé křeče v oblasti žaludku a vyvolat touhu celou rodinku i s papouškem, želvami a Marianem Labudou vyvraždit během dvou minut, nemůžu říct proti Takové normální rodince ani popel. 10%