Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Drama
  • Komedie
  • Akční
  • Dokumentární
  • Animovaný

Recenze (241)

plakát

Spodní proud (2010) 

Ostré jako hrany rezivějící lodi. Otázky zůstávají. Některé nepoloženy.

plakát

Medianeras (2011) 

Osvěžující záležitost o hledání a nacházení. Pátrání v záplavě obličejů symbolizující Walliem mi udělal nesmírnou radost a dostal mě do těžké nostalgie. Ačkoliv je struktura filmu rychle průhledná: "řekneme si teď něco o jeho sexuálním životě, řekneme si teď jak to má ona, řekneme si o jeho práci, řekneme si o její...", vyprávění mě upoutalo i s vědomím předpokládaného happy endu. V neposlední řadě se mi líbily obrazové vsuvky, v nichž se hrdinové zamýšlejí nad obtížemi postmoderních vztahů, bouřlivým rozvojem měst a života vůbec. "Naše životy budujeme jako města, v nichž žijeme. Bez viditelného smyslu."

plakát

Bastoy (2010) 

Na jednu stranu režisér vystavěl Bastoy na citlivého pohledu do duší odsouzených zločinců, kteří se před kamerou snaží vypadat co nejušlechtileji vědomi si svých vin a s upřímnou snahou se napravit, ale druhý pohled nabízí neustále se vtírající otázku... může být situace a sociální vztahy tak poklidné a idylické? Ve filmu není ani náznak konfliktu, snad jen těch duševních, které se snaží vyplouvat na povrch skrze detailní záběry rukou, tváří a vězňů hrajících si se zvířaty. Za vyloženou chybu považuji, že na celé ploše není dán prostor druhé straně - dozorcům. Přál bych si, aby alternativní "ostrovní" vězeňský systém byl tak terapeuticky účinný, jak jej režisér podává, ale nemůžu se zbavit dojmu, že mi byla skryta jistá ale... ještě poznámku na okraj: pokud dramaturgové napíší o filmu, že je "citlivý", skoro zákonitě je hlavně "pomalu vyprávěn".

plakát

Srbský film (2010) odpad!

Je další den. Ty obrazy a pocity se naštěstí ve snech nezhmotnily. Až dosud jsem se považoval za vcelku rezistentního vůči všemožným nechutnostem, co se z plátna můžou vyvalit. Jak jsem byl naivní před prvním setkáním s fake-snuff "věcí". Spasojevicův (scénář, produkce, režie) Srbský film překonal všechny očekávání co do zobrazitelné brutality a perverze - režisér oděl "vizi" zaprodání se ďáblu do hávu zkrvavené dětské košilky - ale také co do technického zpracování. Žádná nízkorozpočtová pseudodokumentace se nekoná. Žiletkově explicitní kamera, atmosferické filtry, psychedelická hudba, rychlý střih a, bože odpusť, "vypointovaný příběh". Chtěl jsem si dát čas a těch pár řádek napsat s analytickým odstupem. Nejde to. Jak ten film prostupuje mojí hlavou, zase se mě to chytá - objímá mě hnus, čistý hnus. Nejhorší na tom je, že jsem zhnusen ze sebe. Jsem člověk do té míry, do jaké jsou lidmi ti, kteří takové mrzkosti konají na jiných a pro jiné. Na stejné planetě. Byl tohle autorský záměr? Spasojevic: "It's about the monolithic power of leaders who hypnotize you to do things you don't want to do. You have to feel the violence to know what it's about." Sračka. Ne, říkám vám ne. Tenhle film neospravedlní žádný záměr, byť by byl sebeušlechtilejší. Nějaký rádoby fajnšmekr tady kdesi napsal: "...alespoň to zase posune hranice." Jenom chorá mysl může něco takové vyplodit. Kam až je chceš posouvat? Co ti přinese peklo? Zběsilé výkřiky, zděšené recenze a cenzurní zásahy přitáhnou další diváky chtivé "zažít zase něco nečekaného". Bohužel. Bohužel pro ně. Věřte mi, tohle nepotřebujete vidět.

plakát

Bílá stuha (2009) 

Když nad "stuhou" přemýšlím, nemůžu se ubránit nesouhlasu s osočováním Hanekeho za jeho domnělý přehnaný formalismus. Vyznění obsahu je naopak jeho formou podtrženo. Zdá se, jako by jediný tvůrčí tah nezůstal nepromyšlený, zvážený tak, aby obsah zvýraznil tučnou linkou. SPOILER Když učitel navštíví rodinu své milé, kamera čeká, pozoruje a zdůrazňuje tíživou atmosféru nejistoty. Psychologická tíživost okamžiku je to, co bylo režisérským prvotním záměrem, dovolil bych si soudit. SPOILER Tímto přesným technickým kalkulem docílil stvoření prostředí, které na své obyvatele dopadá ještě neudržitelnější tíhou. Ptám se sám sebe, jestli dokázal celkový psychologický efekt na diváka předpovídat. Zda záměrně rezignoval na obecenstvo, které touží emoci zažít a procítit a soustředil se na vnímání bolesti intelektuálním způsobem. Otázek zůstává hodně. Jdu si tu sebemrskačskou záležitost pustit znovu.

plakát

Já, legenda (2007) 

Viděl jsem kino i alternativní závěr. "kino" má evidentně slabá scénáristická místa, tak nějak jsem ho nepřijal intelektuálně, ale emociálně mě naopak vyždímal (klišé zapůsobilo :). Naopak původně zamýšlená verze je možná podloženější scénářem, chytrá, ale pojatá dost pateticky (překvapivě víc, než u kinoverze), takže mi zpětně nakonec kazila dojem. Otázka je jestli chci emoci nebo chytrost. Normálně u filmu radši uvažuju, ale v tomhle případě bych zůstal u emocionální výpovědi a přiklonil se na stranu producentů. 3,5*

plakát

Říše slunce (1987) 

Jestli byla absurnost cíl, povedlo se (spíš ale řekl, že ne).

plakát

A pátý jezdec je Strach (1964) 

Brynych je neprávem opomíjeným mistrem české nové vlny. Jeho "jezdec" a "transport" jsou brilantními obžalobami manipulace, despotismu a nelidskosti nejen fašistického režimu, ale diktatury jako takové. "jezdec" pak vyniká zejména klaustrofobní hudbou, výraznou kamerou a Miroslavem Macháčkem.