gudaulin

Bezva chlap dopadl jako mix žánrů určitě výrazně lépe než Boj sněžného pluhu s mafií už proto, že Stellan Skarsgard tady funguje jako představitel hlavní postavy mnohem přesvědčivěji, i když záměrně potlačuje svůj herecký rejstřík - představuje prostě burana, který od života moc nechce a jen tak přežívá. Zápletka není bůhvíjak přitažlivá, v podstatě jako kriminálka snímek nefunguje, ale jako svérázná komedie o stárnoucím chlápkovi bez životní perspektivy je to fajn. Fascinující jsou sexuální scény, které jsou zbavené jakékoli romantiky a přitažlivosti. Je to prostě mechanická činnost prováděná jakoby mimochodem. Tohle předvádět pubescentům, tak na dlouhou dobu ztratí jakýkoli zájem o sexuální experimenty. Celkový dojem: 70 %.

Dlouhodobé užívání některých drog poznamenává lidskou psychiku a tak, jako se kuřákova plíce pozvolna plní dehtem, tak i narkomanův mozek začíná trpět paranoidními bludy. Jinak než narkotickými úlety si totiž tenhle kousek španělských filmařů vysvětlit neumím. Ten svět nedává smysl, žádnou funkční konstrukci jsem v něm nenašel, vlastně jsem ani nepochopil, o co režisérům šlo. Částečně to připomíná zfilmovanou noční můru, ostatně to jediné, co opravdu funguje a za co snímek dostal hvězdičku, jsou hororové scény, protože jen málokterý kreslený film dokáže skutečně postrašit a Psychonautům se to ve scénách s létajícím démonem úspěšně daří. Jinak jsem počítal každou minutu do konce. Celkový dojem: 25 %.

Ne nadarmo se kinematografii říká továrna na sny. Čekáme od ní podívanou, akci, vzrušení, napětí a výlet tam, kam se běžný smrtelník nikdy nedostane nebo se ani nechce dostat. Spotlight jde proti všem těmto trendům a nabízí až nečekaně civilní herectví, vyšetřování zbavené všech obvyklých thrillerových klišé a ukazuje práci novinářů tak, jak nejspíš i probíhá. Tedy jako zdlouhavé sbírání faktů, přemlouvání k rozhovorům, zkrátka rutinní činnost. V podstatě jakékoli povolání, které zbavíte filmového pozlátka, vypadá najednou hrozně všedně. Kriminalisté neběhají po střechách domů a nezneškodňují padouchy, špioni nelikvidují protivníky po tuctech. Spotlight tvoří tu výrazně menšinovou tvář americké kinematografie, kterou studia obvykle vysílají na festivalové přehlídky. A v případě Spotlightu ty festivalové vavříny jsou zasloužené. Říkám si sice, jak by asi dopadla divácká podpora v případě, že by nešlo o tak skandální případ, ale nešť. Novináři nestojí proti mašinérii mocné korporace nebo zkorumpovaného politika, kteří by proti nim vysílali vražedná komanda, ale i tak jsou tam cítit silné emoce. Spotlight nabízí přehlídku velkých hereckých es, ale hvězdy tentokrát potlačily své ego a nepředvádí samy sebe, nýbrž své postavy. Za mě dávám palec nahoru, jen tu pátou hvězdičku se mi nechce dávat, protože, ač to zní svatokrádežně, Spotlight setřel filmové pozlátko natolik, že je místy ve svém zachycení reality až nudný. Celkový dojem: 80 %,

Malou z rybárny jsem viděl na třeboňském anifilmu a byl jsem svědkem typického nedorozumění, kdy rodiče malých dětí zatvrzele předpokládají, že animovaný film je určený především dětem, takže se na promítání dostavili v hojném počtu s malými ratolestmi. Následně jsem viděl hluboké znechucení, když zjistili, že děj se odehrává v nevěstinci. Malá z rybárny může diváky odrazovat ze dvou důvodů. Za prvé je to pokus o aktualizaci Malé mořské víly zasazenou do kulis špinavého přístavu současnosti, což každý nerozdýchá. Za druhé, výtvarná stránka je všechno možné jen ne líbivá. Kdo si malou mořskou vílu spojuje s křehkostí, romantikou a krásou, žalostně ostrouhá. Na druhou stranu, právě výtvarné pojetí je tím, co funguje na Balejově filmu nejlíp. Pokud máte rádi zajímavý výtvarný styl, který vybočuje z mainstreamu, tak jeho kousek oceníte. Ten úžasný začouzený industriální styl, ty temně groteskní prvky jsou kouzelné. Po dramaturgické stránce film trochu pokulhává a jak už v jednom komentáři zaznělo, není to z hlediska scénáře film ani pro dětského diváka, ani vyloženě pro dospělého, ale závěrečná scéna odchodu víly ze scény je brilantní. Celkový dojem: 60 %.

Na třeboňském Anifilmu se Adama promítal v kategorii filmů pro děti a mládež, což je dost odvážné, protože i mnohý válečný film pro dospělé diváky v sobě obsahuje víc optimismu a méně deprese než tenhle animák. V druhé půli, kdy se děj překlene do válečné zóny, už je to skutečně hodně bezútěšná temná záležitost. Schopnost strhnout v sobě Adama nemá, je to typická artovka, která vyžaduje víc pozornosti, ale je zatraceně dobře výtvarně vyvedená a má silné protiválečné poselství. Dá se považovat za školu animace a ukázku brilantního výtvarného stylu. Animace pískem je k vidění jen hodně zřídka. Celkový dojem: 75 %.

Pěti hvězdičkami objektivně vzato Avril spíš přidávám, ale co naplat, báječně jsem si ji užil a na to, že je určená dětskému publiku, na mě fungovala takřka dokonale a umožnila mi vrátit se na chvíli do dětství. Je to esence francouzské komiksové školy s perfektním výtvarným pojetím, je v tom špetka Mijazakiho, Julese Verna, hodně steam punku, výtvarně to připomíná styl komiksových Tintinových dobrodružství. Vtipná stylová záležitost se sympaticky rozumnou stopáží. Podobná hra na to, co by se stalo, kdyby, nebývá zas tak často k vidění. Celkový dojem: 90 %.

Soudní dramata mají v americkém zábavním průmyslu dlouhou tradici a výsadní postavení. Na Philadelphii je znát, že v době vzniku ji studio považovalo za svým způsobem výkladní skříň a k jejímu natáčení přistupovalo s očekáváním festivalových vavřínů. Tom Hanks byl už tehdy považován za velkou hvězdu a ideálního představitele sympatických klaďasů smýkaných osudem. Téma AIDS v 90. letech hýbalo veřejností, smrt charismatických postav šoubyznysu, k jakým patřil např. Fredie Mercury, byla ještě v čerstvé paměti. V postojích veřejnosti bylo cítit znejistění sexuálně otevřené společnosti, strach z pandemie byl všudypřítomný, obavy z nakažení byly tehdy běžné a promítaly se do nejrůznějších předsudků. V režii Jonathana Demmeho vznikl aktivistický film, který chce přesvědčovat, poučovat, vychovávat a kultivovat, a z přemíry ušlechtilé snahy nakonec vzniká ušlechtilá nuda. V první půli film ještě funguje více méně tak, jak má, v té druhé už sklouzává místy k citovému vydírání a jde s prominutím do háje. Kdo chce vidět výborné drama, které se nevyhýbá kontroverzním momentům, raději si pustí Klub poslední naděje. Tři hvězdičky nechávám jen proto, že s cíli tvůrců sympatizuji. Celkový dojem: 55 %.

Nedávno jsem psal komentář ke snímku Taxikář a obdivoval jsem, jak film zůstává pořád aktuální a působivý i s odstupem několika dekád. Maratónec vznikl v téže době, ale vyvolává opačný dojem - zatuchlina je z něj cítit na dálku. Za zmínku v jeho případě stojí něco jiného. Silná herecká sestava v čele se slavným Laurencem Olivierem a mladým Dustinem Hoffmanem, kteří jsou obvykle spojováni s umělecky ambiciózními projekty, tady zabraňuje vidět skutečný stav věcí. I ti nemnozí, kteří projevují ve svých komentářích výhrady, činí tak se sebekritikou hodnou příslušníka sekty, který se kaje kvůli nedostatku víry. Maratónec ve skutečnosti patřil k běžnému komerčnímu zboží natočenému k okamžité spotřebě. Němečtí váleční zločinci hráli tutéž roli, jakou v dnešní době zastávají islámští teroristé. John Schlesinger sice nemůže Maratónce považovat za zlatý hřeb své kariéry, nicméně řemeslo je to stále solidní. Zásadní slabina ale spočívá ve scénáři, který místy film stahuje až někam k hranici parodie. Kupříkladu když se smrtelně zraněný bratr plazí městem, aby zemřel hrdinovi v náručí. Motivace postav a jejich duševní pochody u mě často vyvolávaly krčení ramen a kroucení hlavou. Tohle si podle mého zasloužilo 3* v 70. letech. Dnes už musím nevyhnutelně jít níž. Celkový dojem: 40 %.

Jak jsou předsudky zavádějící, jsem si uvědomil po zhlédnutí několika epizod Případů 1. oddělení. Dlouhá léta jsem na základě zkušeností podléhal dojmu, že vznik kvalitního kriminálního seriálu je u nás stejně pravděpodobný jako natočení vysokorozpočtového sci-fi ve vietnamské produkci. A ejhle, ono se to podařilo. Základem je kvalitní scénáristická práce, která vychází ze skutečných kriminálních případů a taky fakt, že se na scénáři podílel ostřílený kriminalista, který do něj vložil své zkušenosti. Díky tomu je to věrohodné, aniž by to ztrácelo napětí a atraktivitu. Co oceňuju nejvíc, že to jde vlastní cestou a nehledá vzory v zahraničí. Seriálů, které jsou zjevně inspirované severskými detektivními řadami nebo americkými akčními sériemi vyprodukovaly naše televize spoustu s velmi rozpačitým výsledkem. Do určité míry bych snad korigoval bezbřehé nadšení, které seriál vzbudil. Je to velmi solidní, ale výjimečné snad jedině v rámci velmi průměrné české dramatické tvorby, která už druhou dekádu tápe, jak dál a hlavně pokulhává za moderními televizními trendy. Kvalitní herecké obsazení, dokonce i Bolek Polívka si vzpomněl, že umí hrát, a přestal předvádět sebe sama. Snad jedině Sabina Remundová potvrdila, že opravdu nepodědila herecký talent své matky. Celkový dojem: 85 %

Jak jsou předsudky zavádějící, jsem si uvědomil po zhlédnutí několika epizod Případů 1. oddělení. Dlouhá léta jsem na základě zkušeností podléhal dojmu, že vznik kvalitního kriminálního seriálu je u nás stejně pravděpodobný jako natočení vysokorozpočtového sci-fi ve vietnamské produkci. A ejhle, ono se to podařilo. Základem je kvalitní scénáristická práce, která vychází ze skutečných kriminálních případů a taky fakt, že se na scénáři podílel ostřílený kriminalista, který do něj vložil své zkušenosti. Díky tomu je to věrohodné, aniž by to ztrácelo napětí a atraktivitu. Co oceňuju nejvíc, že to jde vlastní cestou a nehledá vzory v zahraničí. Seriálů, které jsou zjevně inspirované severskými detektivními řadami nebo americkými akčními sériemi vyprodukovaly naše televize spoustu s velmi rozpačitým výsledkem. Do určité míry bych snad korigoval bezbřehé nadšení, které seriál vzbudil. Je to velmi solidní, ale výjimečné snad jedině v rámci velmi průměrné české dramatické tvorby, která už druhou dekádu tápe, jak dál a hlavně pokulhává za moderními televizními trendy. Kvalitní herecké obsazení, dokonce i Bolek Polívka si vzpomněl, že umí hrát, a přestal předvádět sebe sama. Snad jedině Sabina Remundová potvrdila, že opravdu nepodědila herecký talent své matky. Celkový dojem: 85 %.