Cerebrum

Úžasné filmové dílo, i když možná by bylo přesnější říci symfonie. Dokonalý soulad zvuku, obrazu a hudby v tom nejtragičtějším lidském příběhu, co jen může být. Tak citlivé a bezcitné jako samotný život a stejně tak náhodné a přitom předvídatelné.

Je to neskutečná kýč, ale je to ta nejkrásnější kýč, jakou ještě snesu, abych z toho neměl žlučníkový záchvat. Překrásní lidé, překrásná Lubezkiho kamera a překrásná hudba a jedno obrovské Nevím. Všechny postavy jsou bezradné a scénář klade tisíce otázek, přičemž je jasné, že neodpoví ani na jedinou. Bylo by zajímavé vidět děj po konci titulků. Tolik krásy, byť možná povrchní (a možná taky ne) prostě nemohu cynicky odstřelit, přestože by to bylo oprávněné a tak strašně snadné. Lyrika obrázků totiž někdy stačí, abyste si do primitivních vzorců dosadili vlastní definice slova Život. Alespoň já tenhle film takto prožil.

Neskutečně nádherná kamera běhám kolem skutečně ošklivých herců, kteří hrají jako o život a rozhodně hrají o život všech ostatních. Shakespeare nebyl žádný suchar a myslím, že by byl z téhle adaptace rozhodně nadšen. Já tedy nejsem Shakespeare, ale rozhodně nadšen jsem a na Kurzely si budu dávat obrovský pozor!

Prvních několik minut jsem byl úplně v šoku, neboť jsem do toho filmu vstoupil úplně nepřipraven. Nedošlo mi, že jde o přepracování Aristofanovy Lysistraté, ale i tak jsem byl okamžitě vtažen do energického a divokého světa, kde už neplatí žádná pravidla (gangster code? zapomeňte). A pak mi to docvaklo - tohle je nejpodnětnější film roku. Tolik provokativních motivů na tak aktuální a tak šíleně bolestné téma, s takovou vervou a až agresí prosazovaná prostá a přirozená myšlenka. Prostá a přirozená, ba až základní. A přesto, a přesto se najdou davy, kterým připadají ta tři písmena M Í R jako prázdný pojem, nebo rovnou sprosté slovo. Je to v nás lidech už asi od prvního nehetnatce, cítit se bezpečněji, čím mám delší klacek, než týpek proti nám. Přesto bylo moje okolí relativně 'gun-free', a tak jsem vždy přítomnost oné instantní smrti bral spíše na lehkou váhu. Jo, média jsou jedna věc, ale znáte to. Jenže, když jsem v poslední době četl, že hodně lidí řiťpodráždí více omezení zbraní, než dejme tomu omezování zaměstnaneckých práv nebo oligarchická zlovůle, docela jsem se namíchl. Moc tomu nepřidaly ani velké poutače (na maloměsto sákra velké), že si můžete levně udělat zbroják a ještě levněji koupit bouchačku. Kdy už si lidi doprkýnka přestanou přeměřovat klacky, a lízat tak temně zející díru (hlavně) zbrojařských firem?

Francouzi tyhle bláznivé a bizarní jednohubky umějí. Naprosto banální myšlenka, dobře zvolená písnička, krásná Francie a já jsem chycen. Po skončení filmečku jsem si říkal, co že to vlastně mělo znamenat, ale přesto jsem se usmíval od ucha k uchu. A pak si celou cestu po městě vesele hvízdal :) Voici: https://www.youtube.com/watch?v=2MNBcKhhGI0

Dokonalá porce studu a trapnosti v tom nejluxusnějším balení! Perfektně k přežití. Ideálně podávejte s trávou, LSD, houbičkami. Zážitek to rozhodně znásobí.

Ten film je objektivně Satanovo dílo a jako takové by měly být všechny existující kopie rituálně spáleny na hranicích Moravy. Subjektivně nejdelší film, co jsem kdy viděl. Ten nápad není originální ani na svoji dobu (o rok později vzniknuvší Chances Are je rozhodně snesitelnější variace), navíc Tom Hanks šíleně přehrává a scénář je mimořádně hloupý a v některých momentech až děsivý. Snad jen z piety k dítěti ve mně přidávám hvězdu navíc.

Rozhodně zajímavý debut, který nijak nevybočuje z argentinského filmařského, pomalu plynoucího stylu, ale zároveň téma zpracovává tak, že je dobře přístupné, coby střípek do probíhající (především) západoevropské diskuze o tzv. třetím pohlaví. Zde je příběh 15-ti leté/ho Alex v souladu s až nefilmovou, silně zneklidňující formou, kterou lze jistě pokládat za záměr, nicméně nedostatek jasně vyřčených motivací a vodítek způsobuje možná až příliš velkou sterilitu a dvojznačnost, která je leckdy silně matoucí. (Ale opodstatněná; je v souladu s tápáním Alex a jejího otce Kraken - skvělý Ricardo Darín a Inés Efron).

Pleasure, ale ani náhodou Guilty. Hořkosladká romance s lehkým humorem, nádherně plynoucí. Lilly Collins a Sam Claflin jsou výborní. Závěrečné filmové vyvrcholení je pečlivě oddalováno (nikoliv však nutně dementně, to že jsou dva lidi joja to tak bejvá) a o to je pak silnější, nečekanější a dojemnější.

Já též, nesnáším omezenou texaskou mentalitu, která vám zajistí nenenávist svého okolí pouze v případě, že jste za a) quarterback nebo za b) roztleskávačka. Občas méně tlačit na pilu a bylo by to dokonalé. Skvělá satira, i když v některých momentech bohužel sklouzává ze své cesty a americký Patriotický Špekáčkov až oslavuje, čímž si podráží nohy.