Dupac

Trochu se mi příčí hodnotit klipy jako filmy. Tohle je ale film se vším všudy. Jeden z mých nejoblíbenějších klipů vůbec, už jenom proto, jak významově posouvá to, o čem může být ta písnička. A Kim Basinger to od té doby už nikdy tolik neslušelo.

Clooneyho komediální role u Coenů mi neseděly nikdy a ani Caesar není výjimkou - ve spoustě epizodek z natáčení je ta Georgeova nejmíň zajímavá a nejvíc zdlouhavá (vtípek s komoušema je nosný tak na minutku nebo do vystřižených scén). Na silné tři hvězdy Caesara tahá naprosto stylový Josh Brolin a kamerové kouzlení Rogera Deakinse (například taneční orgie akvabel by si zasloužily náramnější film).

Nejsem si úplně jistý, jestli jsem porozuměl Palachovi a jeho pohnutkám, ale Sedláčkovi snad ano.

Pro dobu plnou vyhrocených emancipačních a feministických diskusí a kampaní je Oklamaný docela příznačný film a věřím, že s tímhle záměrem do toho Sofie Coppola šla. Pro macho-Yankeeského důstojníka v podání Colina Farrella to pak samozřejmě nemohlo dopadnout dobře. Dokud je submisivní, nemohoucí a odevzdaně leží v posteli, se zdají jeho šance na to, že se o něj osazenstvo internátní školy postará a nepráskne ho jižanským vojákům, poměrně vysoké. Související přízeň místních lolitek, přetahujících se o trochu toho testosteronu s ostřílenou Kirsten Dunst určitě není nepříjemná, i když z pohledu tempa první půlky filmu poměrně hraniční. K ospalé atmosféře vydatně přispívá i podivně vyšisovaná digitální kamera. Ale jak praví klasik, "ženy mohou zabíjet, koitus je drahý" (a dominance matriarchátu nevyhnutelná), takže zvrat v ději nakonec opravdu přijde. Závěrečná gradující půlhodina, která si vysloužila čtvrtou hvězdu mého hodnocení, budiž ponaučením pro nás všechny chlapy, kteří dosud fungujeme podle přežitých genderových stereotypů. 75 %

Válečné trauma z ptačí perspektivy. Hlavní dějová linka, tj. Alova návštěva na psychiatrii a flashbacky z minulosti včetně Birdyho sílící ptačí obsese, se dá shrnout ve dvou větách (čímž trochu trpí pomalá první půlka filmu). Co z Birdyho dělá mojí srdeční záležitost, je Parkerova režie, která i malé události (pád ze střechy, smrt ptáčka, interakci Ala s personálem léčebny) podává s až hororovou intenzitou. Stačí jen krátký průlet nad hořícím válečným polem, jeden vytřeštěný obličej a obraz vietnamského pekla, které stojí za mizérií dvou odkecaných parťáků, se trvale vryje do paměti. Bez naddimenzovaného rozpočtu, hektolitrů krve, střílení i davů komparzistů. Dostává mě i naprosto přirozený a autentický mladý Cage a ústřední motiv Gabrielova soundtracku, pocházející z jedné z jeho vůbec nejsilnějších písniček (Wallflower).

Námětem není Roma ničím jiným než malým dramatem služebné a její zaměstnavatelky (a její rodiny), zachycených v mezní životní situaci, do kterých se dostaly kvůli mužům. Takové téma se dá natočit jako konvenční mexická telenovela, nebo vygradovat způsobem, který vám urve koule. Vyšel jsem z kina, kde se při závěrečných titulcích všem kolem leskly oči, a svět se mi smrsknul na táhlé panoramatické záběry skrz dlouhý objektiv. Cuarón tímhle kouskem vstoupil do učebnic.

Pozor, spoiler: Jedna vražda se odehrála na place, druhá ve střižně. Pohřešuje se odhadem jedna až dvě hodiny natočeného materiálu. K objasnění nevede jiná cesta než obnovit případ v rámci D-CUT.

Malé rekviem za všechny intenzivní vztahy, které nikam nevedou, ale nejde je vymazat z paměti. A když Beck nakonec rozbalí Everybody's got to learn sometime, je to jasný kobercový nálet na emoce těch, kteří zažili. Pořád čekám, jestli Gondry ještě někdy natočí něco takhle srdcervoucího.

S odstupem času to i na mě působí dost nezvládnutě. Panoptikum podivných lidí a latexových opic, kterému vévodí matný Mark Wahlberg. Burtonova verze zestárla mnohem víc a dřív než originál.

Ze začátku to Tarsem hezky dává obrazově. Jakmile to ale zabalí Kingsley, začne mít navrch překombinovaná zápletka a vrší se zvraty, které jsou pokaždé naprosto "nečekané". Přesně tenhle typ filmů by na kšeft rádi točili renomovaní režiséři reklam a klipů, kdyby měli kvalitní a dotažené scénáře. A na těch to skoro vždycky pohoří.