LencaN

Bohužel lehce podprůměrný animáček. Děj je hoden spíš dílu večerníčku či podobně krátké záležitosti. Ani vtípky nebyly moc humorné a bylo jich tam dost málo, spíš že na někoho spadne cihla, něco bouchne, někdo si upšoukne apod. Nenašla jsem si ani vztah k veverčákovi Bručounovi, ani ostatní postavy za moc nestály, jedině Andie byla sympaťačka a milý, nemluvný a možná trochu retardovaný (nevím, připomínal mi Otíka z Vesničko má, středisková) myšák byl roztomilý a srdečný. Mám pocit, že si tenhle film budu pamatovat tak týden a pak zapomenu o co tam vlastně šlo. Alespoň, že název je za vše vypovídající. Chyběla tomu jiskra. Bylo to celé takové nevýrazné, i ta animace jak třeba texturou nebo stylizací postav nic moc, spíš průměr.

Příjemné pokoukání. Rozhodně bylo komu fandit ... nebo spíše komu nepřát. Z poměrně jednoduché zápletky se jednou větou stalo něco víc, některé postavy nabyly trochu jiného světla a charakteru. Rozhodně oceňuju zajímavé dialogy, škoda, že moje krátkodobá paměť mi nedovoluje si ty často opravdu zajímavé postřehy zapamatovat. Také se mi moc líbila výprava, šaty, vlasy, budovy, celé to italské městečko. I prvky komedie se tady objevovaly a staraly se o ně velké nohy jedné dámy a naopak malí psíci dámy druhé.

Jsem nepoučitelná, takže za svoji současnou depkovou náladu si můžu sama. Opět jsem před filmem nekoukla o čem je. Kdybych to udělala, věděla bych, že se mám připravit na 26-letou holku, která má Parkinsonovu chorobu, namachrovanýho týpka, který se vrhne do své kariéry farmaceutického dealera, tito dva se potkají a uspokojí svoje sexuální nezávazné potřeby. Ona nechce svojí chorobou nikoho otravovat, ale on zjistí, že k ní něco cítí. Nechápu, proč je v popisu filmu napsána i kategorie Komedie. Ukažte mi kde. Ty rádoby vtipné momenty mi spíš přišly trapné, možná proto, že bratr hlavního hrdiny byl neskutečně odpudivý a vše co se ho týkalo vyznívalo jako parodie. Bohužel jsem se první půlku filmu nudila a necítila jsem k žádné z postav sympatii. A nutno dodat, že tohle musel být ale hodně drahý film, co se honorářů herců týče, protože takhle nahatí nejsou Hathaway a Gyllenhaal snad ani doma, ty scény byly trochu prvoplánové a okaté. Na druhou stranu, alespoň je to dvojice, která má co ukazovat. Druhá půlka filmu se rozjela, ale také nabrala na filmovém sentimentu a umělé dojemnosti. Jinak filmařsky dobré, herci hodně slušné výkony, scénář jak jsem zmínila vyumělkovaný. Sečteno podtrženo - rozhodně nechci vidět znova.

Tom a Jerry ve svatebních róbách :D tak mi přišla Hudson a Hathaway. Dvě nerozlučné kamarádky shodou okolností musí mít obě svatbu v jeden den, jenže si chtěly vzájemně jít za družičku a problém je na světě... hurá si začít dělat naschvály. Nic od toho nečekejte, je to prostě opravdu holčičí záležitost, u které se navíc dobře lakují nehty. Bylo to předvídatelné a trochu ploché. Na to, že to měly být takové kamarádky mi to o kamarádství nic nového nepřineslo. Chovaly se jako puberťačky. Tak koukat se na to dalo, ale chlapa k tomu nenuťte :) obdivuju Hathaway za ten sexy taneček, úplně jsem koukala, protože jinak je to spíš taková dáma a tady tančila jak striptérka, odvázaně, dobrý herecký výkon. Naopak Hudson už není tak sympatická jako v Jak ztratit kluka v 10 dnech. Přijde mi čím dál umělejší. Zase na druhou stranu její postava byla ta, podle které se vždy muselo všechno řídit i její kamarádka Emma (Hathaway), takže na trochu namyšlenou seděla. Sice jsou od sebe tři roky, koukám, ale prostě Hudson vypadá o mnohem starší, takže jako kamarádky mi k sobě moc nepasovaly. Možná tím solárkem? Ofinou? To je fuk. Prostě je to zvláštní film plný hašteření, naschválů, pubertálních řečí. Na jedno podívání ok, ale víckrát už bych to neabsolvovala. Vím, jak to dopadne a nemyslím, že bych ve scénáři objevila nějaké skryté poselství, které mi napoprvé uteklo. Je to spíš jednohubka, u které můžete vypnout mozek.

Tohle mě trochu mrzí. Chybí tomu větší grády. Rodina dvou realiťáků se dostává k jednomu svéráznému zákazníkovi na jeho sídlo. Ale vlastně tam nejsou pozváni až tak kvůli prodeji nemovitosti, ale kvůli staré kletbě. Základ příběhu je dobrý, ale konečné provedení je trochu jednodušší. Vtípky málokdy povedené. Takže nejvíc mne zaujalo, jak to celé vypadalo. Mám ve filmech ráda atmosféru starých hradů, které jsou napěchované tajemnými předměty, tajnými chodbami a duchy. Tak se mi líbilo, jak byl vymyšlený celý ten dům, okázale, všude na stěnách precizní obložení, obrovský krb, strašidelná chodba s obrazy nebo brněními. A taky musím pochválit ty mrtvoly v mauzoleu, byly pěkně nechutné a vypadaly opravdově, až mi to sem skoro nesedělo. I ostatní triky vypadaly slušně - měnící se obrazy, zpívající sochy, kostnatý koník, atd. Ale to je všechno. Na oko super, ale jinak nevýrazné. Murphy hrál zapáleného prodejce, ale byl natolik otravný, že mi lezl na nervy, jakmile otevřel pusu. Čekala jsem nějaký posun jeho postavy, ale skoro do samého konce se choval jako pitomec a strašně se pitvořil, aniž by to bylo vtipné.

Mně se to líbilo moc a je mi jedno, že je to animáček od Disneye pro děti. Právě proto. Ten rukopis je tam jasný, je to klasická práce. Příběh je dojemný, akorát jsem čekala víc létání, ale i tak to bylo zábavné a především roztomilé, taky bych brala domů jednoho takového sloníka. Na to, že to bylo natočeno roku 1941 to ale vůbec nevypadá. Krásná animace, nádherné barvičky, všechno detailní a zajímavě dispozičně řešeny třeba mapy (jak čáp hledá tu správnou maminku v očekávání). Je tu i poučení nebo spíš povzbuzení, že i když je jedinec odlišný a ostatní se k němu otočili zády, nemá se vzdávat a zkusit něčeho dosáhnout. I když je pravda, že ta opilecká scénka je trochu scestná, přece jen na to koukají děti a i ty halucinace byly na můj vkus o krapet delší než by se hodilo, ale zase byly krásně barevné, stačily třeba jen tři barvy na černém podkladě a dostaly jsme dva krasobruslící sloníky. I když je fakt, že malý Dumbo se svým myším kamarádem na mol byli srandovní :)

Film, který je spíš obrazem. Na Amélii jsem asi musela trochu zestárnout, protože první promítání ve mě nezanechalo zrovna příjemné pocity, viděla jsem ji jako příliš naivní, praštěnou a šíleně divnou hříčku filmařů a Amélie mě spíš iritovala už třeba jen svým účesem nebo dětskými pohledy. Ale když se divám teď po letech podruhé, vidím to jako jeden promyšlený celek. Naivní to je, záměrně kýčovitě, ale o to je to zajímavější. Každý záběr je jako namalovaný obraz, tím jsem myslela i to, že film je spíš obrazem... jako bychom se dívali na sled malířských výtvorů, kamera byla taková pohádková, nevšední. Hlavní byla vždy kompozice a výrazné barvy. Líbily se mi i triky, jako třeba mluvící věci nebo záříci klíč uvnitř kapsy. Co tady hraje prim jsou hravé nápady. Každých pět minut se ocitáme v jiné situaci, v jiném místě Paříže či Améliina života - kavárna, sexshop, lunapark, u trpaslíka, městské zahrady a pouliční kukátka za drobné. Ale přitom to není přeplácané a jakoby to jen hezky plyne. Je to celé lehké jako jarní vánek. Příběh je vlastně celkem jednoduchý - poznáváme dívku, které se jako malé nedostávalo lásky, je do sebe hodně uzavřená, rozhodne se proto začít ovlivňovat životy jiných a dokonce laškovat s jedním sběratelem nepovedených fotografií. Ale těch různých epizodek, těch malých zápletek, ať už trestání zelináře nebo dohazovačství v kavárně, je tam spoustu a každá je něčím milá a úsměvná. Není to úplně taková pecka, která by vás zatlačila do sedadla, sama se taky trochu divím svému hodnocení, ale ten film je tak pozitivní jako byste se dívali přes růžové brýle a sledovali, jak si ta drobná Pařížanka buduje vlastní nový život, že to i vás trochu svojí sluníčkovostí nakazí, alespoň na chvíli... a myslím, že to se v dnešní době cení čím dál víc.

Jsem mimo mísu nebo nejsem? Momentálně je mi to jedno, protože tohle bylo něco hrozného. S vypětím všech sil jsem to dokoukala, protože jsem po půl hodině zápasila s vlastní zásadou, že dokoukám film vždycky až do samého konce. Bohužel utrpení bylo až takové, že jsem tiskla tlačítko Vpřed čili ano, provedla jsem ten nešvar, že jsem scény přeskakovala. To bylo tak strašně o ničem. Ale tak... nebudu zase až tak zapšklá, nějaká zápletka tam byla a všechno to byla jenom jedna náhoda za druhou, ale to provedení. Tepichem si u mě Big Lebowski získal nálepku ubohá zábava a té se nezbavil. Asi takhle nějak se baví ožralové, co za sebou mají už pár nějakých těch pivíček. Snad každá druhá věta se neobešla bez sprostého okořenění. Vytáčela mě Moorová jako erotická umělkyně, vytáčeli mě samotní hlavní aktéři - jeden nejradši chodí v teplákách nebo ještě líp jenom ve vytahaných trenkách, druhý je rapl, který neustále jen vypouští z pusy žvásty o Vietnamu a třetí ... proč tam vůbec byl? Vždyť pokaždé jen seděl opodál :D pořádně jsem nepochytila význam nihilistů a židovských narážek, do toho se přimotal jeden pornomagnát a tato odpudivá směs je hotova. Jednu hvězdu dávám za herecké výkony, ale jinak to stálo za starou belu. Trapné, nudné, nemístné a kdyby film Big Lebowski šel kolem opravdu dobrého vtípku, tak ten by se natolik vyděsil, že by ztratil pointu a vzal svoje končetiny na ramena... obrazně řečeno samozřejmě.

Sice byla krásná hudba, dobré herecké obsazení, ale toho mazlavého sentimentu možná bylo moc i na mně. I když je pravda, že Damon a Johansson k sobě moc nešli, ale každý to může vidět jinak. Damonovi umře manželka a tak se musí se životem porvat po boku s náctiletým synem a maličkou dcerkou. A tak při hledání nového místa pro nový začátek narazí na kouzelné místo, ze kterého se však vyklube ZOO. Zvířátka jsou zachycována s citem, každý takový záběr má jakoby duši, to se mi moc líbilo, ale prostě nemůžu odpustit, že jsem si přišla emocionálně vydíraná.

Tenhle typ humoru mi sedl. Byl trochu sarkastický, trochu roztomilý, trochu povzbuzující a neotřelý. Zjistila jsem, že Shreka znají i lidé, kteří film neviděli, protože tato postavička je už tak zpropagovaná, že musí vydělávat miliony už jen z přidružených předmětů, které nesou obrázky postaviček z tohoto filmu. A vůbec se nedivím. Takovou potvůrku (promiň, Shreku:) ), která je zároveň laskavá, má za svého kamaráda jednoho strašně vtipného a ukecaného oslíka a touží po lásce, takovou podobnou neznám. Tohle byl opravdu tah na bránu, jak celý film, tak jen vymyšlení toho zeleného zlobra s odstátými oušky ve tvaru malých pozounů :D k tomu všemu se mi zamlouvá i to poslání, že člověk nemusí být dokonalý, aby si zasloužil být milován. No a nesmím zapomenout na úžasný soundtrack, kde excelují songy Accidentally in love, remakovaná Hallelujah nebo nádherné You belong to me.