miraporthos

Co dodat? Hodně tady toho bylo napsáno. Je dobře, že všechny atributy divadelní hry byly zachovány, a je taky vidět, že tahle hra byla už nesčetněkrát prověřena na jevišti. Vše je do detailů promyšlené, neskutečná gradace, v půli filmu si říkáte, že už to víc nejde, ale neustále se přidává na plyn do neuvěřitelných otáček. Co se týče výkonu LDF - musím se přiznat, že jeho nejslavnější a nejohranější filmy mi už občas lezou krkem, protože se mi zdá, že někdy svého patentovaného afektmana předvádí bez hlubší motivace. Ale v Oskarovi můžeme vidět, jak se v něm šílenec pomalu probouzí, všechny jeho záchvaty divák chápe (nos je naprosto geniální). Proto se mi to tak líbí. A závěr naprosto nečekaný, zahráno tak, že divák brečí dojetím a zároveň řve smíchy. Úžasné dílo. Jen mě mrzí, že jsem nemohl být tenkrát na světě a vidět to na divadle s Belmondem v roli Kristiána...

Bohužel, velké zklamání.

Až si tak říkám, že v osobě Rudolfa Hrušínského nám dřímal režisérský talent. Natočit poetický, milostný a svým způsobem sentimentální příběh a nesklouznout k trapnosti, to chce skutečně umění a tady se to podařilo.

Velice nebezpečné, nebýt internacionály a juchání "Tri dni ma naháňali", bylo by to ještě nebezpečnější.

Velmi, velmi silný příběh. Filmové zpracování ale trochu pokulhává...

Vlastni pilou, dostavala jsem moc bušons :-). Nesmrtelná českofrancouzština Hugo Haase! V milostné rovině však příliš naivní a v závěru příliš mnoho náhod...

Nemůžu si pomoct, ale pro mě je to horší agitka, než prvoplánové socialistické bláboly... Ach ti hrdinní rudoarmějci, co mimochodem znásilňovali naše babičky.

Hodně lidí se tady rozplývá nad tím, jak je úžasné zvažovat různé hypotézy apod. Já bych ten náš slavný intelekt ale tak nepřeceňoval. Ano, je to krásné, jak do sebe všechny vědecké teorie i mytologie zapadají, že nám nezbývá než pokyvovat hlavou a honit svůj intelektuální ocas kolem stožáru (tahle formulace v českém překladu získává navíc další fantastickou sémantiku). Jenže právě tady je vidět, že vše v podstatě jen klouže po povrchu, vysvětlení zjevného se sice dostává, ale co podstata? Co je člověk? Proč tady je? Proč tedy ty morální hodnoty, proč Budhovo/Ježíšovo učení? Přes intelektuální kotrmelce a popření transcendence se nakonec dostaváme prakticky ke vševědoucímu člověku. BTW: Setkat se s kromaňoncem, chtěl bych vědět především, jaký byl ten obyčejný život - to ale hlavní hrdina vždy odbývá odpovědí ve stylu "a ty si pamatuješ, co jsi dělal před rokem?" Nicméně, myšlenka velmi, velmi zajímavá,, typická pro naši dobu a naše civilizované jazyky. Zpracování filmu, včetně hereckých výkonů, mi nedovoluje dát vyšší ohodnocení.

Podle mě je jedinou slabinou filmu to, že se otevřeně hlásí k Dostojevskému. Asi tak jako pít pigi čaj v bistru a představovat si, že piju čaj z pravýho ruskýho samovaru :-). Jinak nemám námitek, i když teď s odstupem patnácti let se mi zdá poetika filmu poněkud zastaralá. Ale tehdy to bylo v módě.

Nemůžu si pomoct, ale oběma "Blondýnům" podle mě něco chybí... Ve srovnání s jinými komediemi Mistra Richarda asi víc absurdna a bláznivých gagů.