madam.art

Koncert! Prošla jsem si celý život s hlavními hrdiny a přemohla mě síla i malichernost lidského bytí. Nemám co vytknout. Čím dál víc objevuji klenoty mezi filmy staršího data a marně něco podobného hledám v současné nabídce.

Citlivý film, profesionální a lidský. Vyloženě mě potěšil svou obyčejností. Skvělá Cónová a moc mě bavila Issová, i když k ní mám určitý předpostoj. Asi je to film, který není třeba probírat z hlediska detailů, ale co se týče výsledku, nese světlo, které mi udělalo velikou radost. Pro mě je Buko zastavením a injekcí pozitivna.

Byla jsem napjatá, řekla bych, že první dva díly Docenta mě chytly hodně. Dvě rozdílné cesty k nalezení pachatele se dobře prolínaly a nechyběla důmyslnost. Jen třetí byl zklamáním, byla jsem natěšená asi na ještě více gradace. Rozhodně nelituji času. Ovšem měla bych pár dotazů - který nepříčetný jedinec by sahal na žvýkačky nalapené na různých místech po Praze? Proč trpí Vetchý stále tou vzteklinou (už od Případů 1. oddělení)? Proč působí Ramba jako lehce rozdvojená bytost - v jednu chvíli zhrzená a ve druhé zase dychtivě naslouchající? Čtyři hvězdy jsou až dost na tu rozkolísanost v náturách a náladách postav a také předvídatelnost děje.

Ne špatné, ale přistihla jsem se, že se vlastně trochu nudím. Docela mě to zamrzelo, protože potenciál by v tom filmu byl.

Obrazově bezvadné, příběh lehce "mládežnický", s tradičními vztahovými zákrutami (outsider, pár divných kámošů etc.), nicméně děj je budovaný se sebedůvěrou. Asa Butterfield patří mezi skvělé mladé herce a v hlavní roli se drží dobře. Enderova hra je pro mě příjemné překvapení.

Luxusní podívaná, přecházel mě mráz a slabost z nevysvětlitelného a konečného. Tvrdá a nesympatická Melíšková mi na závěr trhala srdce. Silný přesah mimo obrazovku. Režisér je tak mladý, že se tomu nechce věřit, scenaristovi věřím ze zkušenosti z jeho předchozími projekty, ale výsledek mě stejně zaskočil a budu se k Podezření ještě v myšlenkách vracet.

Prazvláštní film, kde se jakoby nic neděje. Napadají mě přívlastky pompézní, opulentní, ztišené a obrazové. Režisérka natáčí výseky jednoho neobyčejného života, nestuduje psychologii postav, je jí jedno "proč?", prostě jen snímá. Mně to přijde zajímavé, přitažlivé, někdy zdlouhavé, ale k zamyšlení. Výlet do Versailles jedné éry s podivuhodnými průvodci, jimž samozřejmě vévodí Marie Antoinetta jakožto povrchní bytost bez hlubšího zájmu, kterou život naučil jen využívat příležitosti, protože je stejně postrkovaná (ne ze svého rozhodnutí) osudem sem a tam. Vytěžila, co se dalo a patrně zcela nepobrala, proč to vedlo k takovému konci. Perfektní a vtipné užití songu What Ever Happened od The Strokes.

Fakt ne. Bouček nikdy nebyl vtipný, Prachař zoufale bojuje o zlomky humoru a všudypřítomná košilatá trapnost je až urážlivá.

Střídání životních fází Karolíny mě svým způsobem dostalo a nadchlo. Z oprsklé bytosti bez respektu k autoritám se stala pečující máma s fajn manželem... Když mám nedostatek energie, pustím si Karolínu a nějak mě to nabije. Její drive a postupné naskakování na rodinnou vlnu mě prostě baví i inspiruje. Jsem ráda, že ji Osud dopřál naplnění snů.

Po zhlédnutí této série jsem se začala opravdu obávat stárnutí.