Anopheles89

Už z prvních záběrů na člověka dýchne ten středověký drsný humus, nebo jak to nazvat. Vizuál je skutečně vtahující a je i jedním z pilířů autenticity, díky které je Poslední souboj tak skvělý. Dalším pilířem jsou, často jen tak mimoděk ukázané, reálie středověkého světa. Opravdu mě pobavila lékařova diagnóza zdůvodňující, proč se Marguerite nedaří otěhotnět. Úplně přirozeně je pak v ději podsunut vhled do praktického fungování a spravování léna a samozřejmě povinnosti vazala vůči králi. A když už jsme u těch reálií, nelze pominout to, co se táhlo celým filmem: vnímání a postavení ženy ve středověké společnosti. I přes rozdělení celého příběhu do tří pohledů, jež se v několika stěžejních bodech prolínají, jsem měl pocit skvělé plynulosti děje a i přes pozvolné dopracovávání se k onomu bodu (znásilnění), ze kterého vzešlo konečné rozuzlení v podobě souboje, mě film po celou stopáže bavil (když už ne zásadními dějovými linkami, pak minimálně díky prvním dvěma pilířům). Třetím pilířem, na kterém film stojí, jsou pevná režie a vynikající scénář. Možná koukám na špatné filmy, když si říkám, jak strašně moc mi chybí tak skvělé, přirozeností a autenticitou protkané scénáře, kdy se člověk nemusí co chvíli ošívat, nebo se rovnou chytat za hlavu (nebo za to scénáristé nemůžou, protože jsem už moc náročný). A korunu tomu všemu nasadil krátký, přesto fantastický souboj, jehož význam dalece převyšoval vyřízení si účtů mezi dvěma sobeckými egoisty. Schválně jsem si dopředu nezjišťoval, jak celý spor, respektive souboj, tehdy skončil a dobře jsem udělal. Abych také něco vytknul: určitě bych si dovedl představit lepší obsazení některých postav, především Pierra d'Alençon (Affleck). Vtipný a trochu nepatřičný mi také přišel Carrougesův sestřih (netuším ale, jestli se něco podobného ve 14tém století nosilo). Nicméně, Poslední souboj je pro mě po dlouhé době konečně dílem, o jehož nejvyšším hodnocení jsem neměl ani na okamžik pochyby.

Několik vážně kvalitních fekálních humorů je zabito výrazným podílem hluché stopáže a až nepříjemně silným pocitem, že jde o amatéřinu, což je pro mě osobně asi největší problém téhle koniny od Řezníka. Jsem zvědav na pokračování, od kterého očekávám stejnou, nebo doufám i větší kadenci nekorektních šíleností a kvalitnější produkci. Dvě hvězdy jsou v tomto případě možná trošku přísným hodnocením, protože podobné typy filmů jsou obvykle daleko větší srágora a navíc jsem se tu a tam vážně řezal, ale jde přeci jen o celkový momentální pocit. Jednoho dne tomu dám druhou šanci...

Už dlouho mě nic takhle nenudilo, a to jsem k Artušovi přistupoval s upřímnou potřebou po výplachu nějakou jednoduchou blbůstkou. A od začátku do poslední minuty mě film navíc nepřestával štvát. Už jen ta nutkavá scénáristova potřeba psát mužské postavy, Artušem počínaje, posledním připosraným plebejcem konče, dle kladné odpovědi na otázku: "Co kdyby se tenhle chlápek ze šestýho století vyjadřoval a choval jako nějakej cool fakan, co chodí balit pipiny do house klubu někde v centru Londýna?" To, že rytíři kulatého stolu do puntíku splňují nezbytné rozmanitostní kvóty, které jsou stejně hloupé jako směšné (samozřejmě zde mluvím hlavně o světě mýtů ranně středověké Evropy), už je jen hřebíček do rakve, který snad lze trochu chápat z pohledu investorů a snad i tvůrců obávajících se reakcí superkorektní (a bohužel dost značné) části diváctva i kritiky, přesto s nimi nelze než nesouhlasit, protože jde o prachsprosté prznění. Nu, co tu máme dál? Špatné, generické (občas až debilní a trapné) dialogy, nulová atmosféra, zbytečné, dementně se chovající postavy bez charismatu (snad s výjimkou čarodějky a Vortigerna), zbytečné pasáže úplně o ničem a tuna klišé. Většina bojových scén nudná (nic, co průměrný divák neviděl už tisíckrát předtím) i když se některé snažily tvářit jako "300 bitva u Kamelotu." Napětí mizivé - vůbec mě nezajímalo, co se kým stane a jak to vlastně dopadne. Jo a tu přerostlou dešťovku mohli poslat Vortigernovi pod nos rovnou a nebylo třeba všech těch tanečků okolo. Ano, mohlo by se zdát, že mám v řiti zaraženou násadu od smetáku, ale já přitom proti experimentům, novátorskému přístupu a jinakosti ve fantasy nic nemám - pokud je to námět režiséra, scénáristy, nebo zkrátka zpracování nějaké moderní předlohy. Ale raný (fantasy) středověk, navíc jedna z nejúžasnějších legend v tomto podání? Tam chci něco úplně jiného, než kung-fu, hustý kecy mileniálů a olifanty na druhou (proč zrovna sloni, hergot, proč???). Nicméně všechno, co jsem teď vyjmenoval, bych i přešel, nebýt šablonovitého, nudného scénáře, absence napětí a takového toho "fantasy fluida" - těžko definovatelného pocitu, kvůli kterému fantasy miluju a který tady prostě chybí. Druhá hvězda za vážně pěkné kulisy a (digitální) svět. A nakonec jedna poznámka. Fakt mi hlava nebere, jak tu půlka všech komentářů říká něco v tom smyslu, že se Guy Ritchie utrhl ze řetězu,  že boří žánrová klišé... Jak? Vždyť tohle je v mnoha ohledech standartní produkt a sázka na jistotu. Produkt pro masy, které chodí do kina už jen na píčoviny od Marvela. Nechápu. Natočit opravdu temnou (což tohle není), atmosferickou fantasy s promyšleným, kulervoucím scénářem, to je kumšt. A to dneska nikdo nedělá. Artuš od G.R. je jen na dnešní poměry obyčejná slátatnina. Zklamání filmem, od kterého jsem nic nečekal.

Captain Alex is alive! No, he is dead... Uganda key! Supa warrior Swaaaaaz! Supa Uganda píčovina, u které jsem se bavil, nicméně po cca 12ti hodinách od projekce si nejsem jist, o co tam vlastně šlo a v hlavě mi víří spíš kecy entusiastického "průvodce" dějem. Pokus o sofistikovanější zápletku než v "Who killed captain Alex?" byl spíš rušivý.

Tohle je vážně těžké hodnotit. Je to tak nehorázně strašlivě amatérské a absolutně postrádající jakýchkoliv kvalit, že když to označím za naprostý a absolutní odpad, nikdo mi to nemůže vytknout. Každá jedna náležitost stojí za hovno - v tomto smyslu je zapotřebí obzvlášť vyzdvihnout storytelling a kreslený vrtulníček, stejně jako ostatní "triky". Na druhou stranu, hodně dlouho už jsem se u filmu takhle upřímně nepobavil. Geniální sračka!

Takže po 2, 3 a 5ti hlavém žralokovi je tu šestihlavý frajer. Půjde-li to takhle dál, dočkáme se 80ti hlavého ježovko-žraloka, který se bude vražedně koulet oceány. Samozřejmě kapitální sračka, která tu a tam vyloudí pobavený úšlebek (to je ta 1 hvězda).

Pokaždé, když se na tenhle film podívám, mám ho radši než předtím.

Ale jo, je to pěkná pohádka. Jen mi skoro celou dobu při sledování vrtalo hlavou, co chudáci nebožtíci před vynálezem fotografie. Kdo neměl na portrét, byl v prdeli... Zato teď, v době digitální, si všichni užijeme říši mrtvých až do první opravdu pořádné elektromagnetické bouře :)

Příjemný film. Byla pro změnu úleva sledovat něco bez výraznější dramatické zápletky a zároveň jsem věřil, že se příběh, podle něhož film natočili, mohl skutečně odehrávat podobným způsobem. Přesto nechápu tak vysoké hodnocení. Je to příjemné, občas vtipné (i když Drissovy kecy mě tu a tam lezly spíš na nervy), tak nějak pozitivní (většinou) a dobře napsané/zahrané. Prostě pěkný film, pro mě ale bez přidané hodnoty.

Tušil jsem, co uvidím a přesto (nebo možná právě proto) jsem zklamán. Bylo mi jasné, jak příběh skončí, bylo mi jasné, že uslyším zase kýbl patetickejch hlášek (a snad jen v tomhle film předčil moje očekávání, protože patosu, především z huby kapitána Patetiky, eee pardon - Ameriky, tu bylo opravdu požehnaně). Co mi film dal? Asi nic. Nebo skoro nic - jeden zajímavější filmový zvrat, neočekávaný pohled na Thorovu vanu, něco průměrného počítačového umění a jednou jsem se něčemu zasmál, ale už si nějak nevybavuju, co to bylo. A pak zbyl ještě dost silný pocit, že nechci vidět žádný film se superhrdiny další rok, minimálně. Hladina přetekla. Těch heroických póz, "hustých" hlášek a všeobjímajícího úžasnokrutohustofantastičnohrdinství na mě bylo moc. Nikdy jsem z žádného filmu o superhrdinech (a vlastně ani z žádného jiného filmu jakéhokoliv žánru, když o tom tak přemýšlím) neměl tak odpudivý pocit přeplácanosti. Stačilo... Nakonec asi to nejdůležitější - postavy. Nevím, jestli je to herci, nebo tím, jak jsou "hrdinové" napsaní, ale snad jediná persóna, na kterou jsem se celkem rád koukal, byla Nebula. Ostatní mě nezajímali, nebo vyloženě srali. Je až neuvěřitelné, kolik nesympatických jelit (v lepším případě) se sešlo v jednom filmu. A to fakt podobnými stavy netrpím - obvykle se při projekci dokážu s hrdiny sžít a nemám s nimi problém. Tady je to jinak. Zkrátka, něco se ve mě tímhle filmem zlomilo a obávám se, že důsledkem je změna vztahu k Merveláckému univerzu - od mírné obliby či nezájmu k odporu. A ještě jedna věc - co to kurva mělo bejt, že kapitán tentononc popadne Mjölnir a máchá s ním jak Thor a má najednou i jeho moc? To jako že je "hoden" díky tomu svatouškovství a pseudohlubokejm moudrostem vyčtenejm z hajzlpapíru, kterým si Mahatma Gandhi utřel prdel? Ono to asi bude "kánon" a v nějakém komiksu se to stalo, což by film omlouvalo. To ale neznamená že to není dementní. Jo a taky jsem se předtím neměl koukat na Ready Player One. Bezprostřední srovnání Avengers určitě neprospělo...