Anopheles89

Nechápu tvrzení o nesmyslnosti příběhu, narušování původních linií světa X-menů, atd. Ačkoliv, pro zakonzervované milovníky rovných a předvídatelných cestiček bez zatáček (a natož pak smyček), to může být poněkud nepříjemné. Svět X-menů byl pro mě taková barevná škatule, jíž jsem nehodlal přiznat víc respektu, než jako prostředku, jež mi může nabídnout několik dávek prvoplánové zábavy. Film, nad kterým nemusím alespoň trochu přemýšlet, je pro mě jen pomůcka proti nudě, a to až doteď všechny blockbustery ze světa X-menů byly. První třída moje přesvědčení poněkud poopravila, ale až Budoucí minulost ho převrátila. Konečně je tady film s příběhem, u kterého se nemusím každých pět minut nutit nenasírat nad tím, že ho předtím viděl už nejméně padesátkrát. Scénář je vynikající, bez typického marveláckého patosu a oslizle-tvrďáckých pseudovtipů. Díky jeho kombinaci s výbornou režií jsem dostal skvělou zábavu a nepotřebuji, narozdíl od jiných marvelovek, kýbl na blití a klacek, se kterým se při sledování mlátím po hlavě, abych alespoň na vteřinu netušil, jak to celé skončí. Díky! Blbost na okraj - docela mě překvapilo, že v jednom záběru na stadionu je velká cedule s nápisem "Budweiser," ovšem je to logo českého Budvaru. Nevím, jaká situace byla v sedmdesátých letech s licencí Budějovického pivovaru na prodej piva zn. Budweiser v USA. Přišlo mi to docela zajímavé i proto, že o pár záběrů dříve je tam i cedule s logem amerického Budweiseru.

Úžasně natočená a hlavně překvapivě věrohodná sága o strachu, bolesti, nenávisti a smrti. Je to v rámci možností syrové, neuvěřitelně uvěřitelné a naštěstí oproštěné od obvyklých neduhů válečného filmu - patosu, nesmyslných heroických idolů, zobrazování absurdního sebeobětování pro celek (ačkoliv i zde se tu a tam nějaký náznak vyloupne) apod. Postavy v boji většinou ani nevnímám, není hned poznat, kdo je kdo - kdo umřel, komu to urvalo nohu, kdo koho zabil - ale to vůbec nevadí, je to chaos a je to tak dobře, a to i proto, že velká část postav se konce ani nedožije. Na tohle by se měli povinně podívat všichni, kdo si válku idealizují, a vlastně nejen oni. Je to úžasné dílo!

Neskutečně pitomá hovadina plná těch nejtrapnějších a nejdementnějších klišé, stupidních keců, absurdních situací, nesympatických postav a navíc příšerně nudná. Odporná deformace východního čehosi. No a ten konec. Mám se smát, brečet, nebo blejt?

Docela zklamání. Ať už z jakéhokoliv důvodu to Peter na několika úrovních přepískl. Nemám nic proti vizuálním a trikovým orgiím, dokud nepřerostou v absurdní, fyzikální zákony popírající fantasmagorie. Možná trochu silné vyjádření, zvlášť u fantasy, jenomže tohle slovo mě při projekci napadlo několikrát. Pro příklad: Legolasův výstup po vzdušných eskalátorech z rozpadajícího se věžomostu, téměř vertikální jízda na (náhle odkudsi zhmotnělých) beranech, Azogův raketový výstřel dva metry do vzduchu zpod ledu zamrzlého jezera, Bardova vozíková eskapáda, nezranitelnost většiny hlavních postav, atd. Chvíli, hlavně ke konci, jsem měl pocit, že sleduji nějakou parodii, a to nikoliv z důvodu hradbořiče se žulovou rádiovkou nebo vepřového opancéřovaného Dáinova vehyklu. Druhou věcí je pak naprosto zbytečná a hrozně unylá emocionální gradace na konci. Možná bych byl schopen překousnout i Legolasův spektakulární výkon, který by s přehledem stačil na mistrovský titul v běhu do schodů, ale nekonečné natahování postbitevních emočních interakcí "všichni se všemi," i s těmi, kteří tam neměli co dělat (Robinová Hoodová s rezavým hárem a špičatými boltci), přičemž slzičky a nudle tekly proudem, mi závěr znechutily. Toto si rejža fakt mohl odpustit a určitě by mu to nikdo nevyčítal. Jistě to tu bylo řečeno na milion a jeden způsob, ale kdyby vznikly dva filmy namísto třech, mohl být výsledek o třídu lepší. Ale abych jen nepouštěl Šmakovy ohnivé, nenávistné pšouky - člověk se při sledování povětšinou nenudí a pro někoho, kdo je ochotnější přehryznout výše zmíněná negativa, to může být super zážitek. Vizuální stránka úchvatná, herci povětšinou dobří (hlavně Freeman), úžasná hudba a, co si budu nalhávat, kouzlo Středozemě, i když tady okleštěné hlavně na okolí Ereboru, pořád funguje. Peter ví, jak vyprávět veliké a epické příběhy a já, hlavně kvůli Pánovi prstenů (a Braindeadu), ho budu do smrti (jeho nebo mojí) velebit a ctít. Jen mě trochu mrzí, že rozloučení se Středozemí neproběhlo o něco decentněji.

Vcelku zajímavá a zábavná záležitost s originálním propojením zombie-viru a posedlosti ďáblem (nebo démonem). Stejně jako v jedničce mě tady dost vadí jedna věc - jižanský temperament v mnoha případech přerůstá v hlasitou a otravnou hysterii. V jedničce to byla hlavně ta mamina (jen málo filmovým postavám jsem tolik přál hnousnou smrt jako jí), ve dvojce už je to voják, banda fakanů, hasič... Jasně, že to do hororu patří, ale tady už mi to silně lezlo na nervy. Až na tu sekvenci s pubescenty jsem se nestačil nudit a konečné rozuzlení mě potěšilo. Musím uznat, že propojení prvního a druhého dílu se povedlo a pro lepší a ucelenější zážitek je určitě záhodno vidět oba. Lepší 3 hvězdičky.

Jojo, dětičkám je nutné vštěpovat ty správné rodinné hodnoty už od chvíle, kdy jsou schopné pochopit základní rozdíl mezi maminkou a tatínkem. Pokud "dvojka" znamená nástavbu cukrkandlovitosti, přeslazenosti a nudy, pak film splnil svůj účel. Proč, probůh, se dneska musí všechno odehrávat okolo vztahů i ve filmech pro děti a nemůže vzniknou něco v tomto ohledu neutrálního? Proč se film, jehož koncept vznikl na pozitivně-negativní postavě změní na film o víle Zvonigrundilce? Proč to, doprdele, nemůže bejt alespoň vtipný, když už to skoro nemá příběh? A proč já na to sakra vůbec čumím??? No, abych jen nenadával, pár lepších fórů tam bylo, to je pravda, ale tenhle fakt stejně nic nezmění na dojmu, že to byla kreslená ztráta času. Příště bude mít Gru miminko, prodělá manželskou krizi a zjistí, že doktor Nefario je jeho otec (nebo že mimoni jsou vlastně děti ze zkumavky jeho a Dr. Nefaria - to by bylo zábavnější). To zase ukápne slziček... Kdyby alespoň ty konce nebyly tak příšerně medový. Jdu sežrat sypanej jaterní čaj.

Kdysi možná vrchol speciálních efektů. Dneska, alespoň pro mě, nudná patetická podívaná plná, nesympatických herců (což je samozřejmě můj problém, ne problém filmu), rádobychytrých dialogů a takového nějakého poselství. Také hudba, tak často vyzdvihovaná, mi nic neříká. Až na ústřední "epický" motiv mě dokonce po většinu času lezla spíš na nervy svou přehnanou snahou o dramatično. Asi mi to prostě jen nesedlo.

Vynikající (až na ty blbé kecy nakonec). Všechno začne rychle a bez zbytečných cirátů. Umrlci překypují "životem," elánem a chutná jim. Navíc rychlost proměny je blesková, takže má všechno úžasný spád. Vadou na vší té prohnilé kráse je bohužel to, že záhrobník ztratí po jednom ubohém klovnutí zájem a tudíž si divák neužije cizí agónie uprostřed vyhřezlých drůbků a urvaných končetin. Fatálnost a v rámci možností i pravděpodobné (a naštěstí jen povrchní a tudíž ne nudné) vykreslení celkové situace dělá z filmu spíš než splatter libůstku svižný akčňák. Navíc jsem dostal to, co mi ještě žádný podobný biják nenabídl – totiž tsunami nebožtíků převalivší se přes padesátimetrovou zeď. Nádhera. Nakonec jedna otázka, kterou si asi budu muset zodpovědět sám: běhá v tom filmu nějaké zombie-dítě? Já jsem si nevšimnul ani jednoho.

Sakra, jak já chtěl, aby to skončilo jinak. Stačilo by méně outlocitu a o nějakou tu dobře mířenou kulku navíc... No, každopádně se jedná o zajímavý úkaz, kdy je příběh, jehož zásadním motivem je cestování v čase, natolik logický a přehledný, že je naprosto v pohodě sedět u bedny s mozkem, na jehož postsynaptických membránách je na GABA receptory navázáno hojně molekul etanolu (a spokojeně další metlu lidstva usrkávat) a přesto být bez problému v obraze. Jistě, kdyby se nějaký zasraný ultrašťoural vrhnul do víru kauzalit, určitě by se dopátral nesrovnalostí, ale to by musel být vážně příšerný trotl. Tak například: v původní nezměněné dějové lince se Willisův cíl stal zmrdem i bez zásahu W+L, čili prve zmiňovaný outloucit by neměl mít hlubší dopad na osud onoho cíle a tudíž ani smysl (čili hlavní hrdina je imbecil). Navíc zcela evidentní fenotypová neshoda splanchnocraniálních kostí (a co si budeme povídat, i ostatních lebečních kostí, především os frontale), vylučuje na první pohled příbuznost jednovaječných dvojčat - ekvivalent podobnosti genomů Willise a Levitta. Tak tak, jsem ultrašťoural a hovado. Každopádně tenhle příšerný komentář, za který bych zasloužil zastřelit hovnem, je napsán pod silným vlivem alkoholu. Závěrem: Přes mírně statickou střední část je to zábavný kousek a i když už se na to asi nikdy znovu nepodívám (protože tady je mnohem důležitější konečné rozuzlení, než samotná náplň, ve které chybí to, proč se na filmy dívám obvykle víckrát - lidožraví nebo masakruchtiví emzáci, zobie, nesmyslně brutální scény se švarcíkem a kulometem DŠKM 1938/46 ráže 12,7 x 107mm, kulervoucí atmosféra, pivní vodotrysk nebo něco podobného), s kulturním zážitkem zprostředkovaným touhle komorní scifárnou jsem spokojen.

Faktické výtky snad ani nemám, ale bylo to takové nějaké... nijaké. Už jen fakt, že příběh lodi, jejímž hlavním cílem je vydávat se v nekonečném vesmíru znovu a znovu za poznáním tajemných nových světů, hledat nové formy života a nové civilizace a odvážně se pouštět tam, kam se dosud nikdo nevydal, se odehrává na pěti místech, z nichž jedno je přímo na palubě lodi, další na palubě jiné lodi, další pak na matičce Zemi, a jen aby se neřeklo, tak ještě na dvou bezvýznamných planetách (dohromady cca tak 15 minut a hajdy zase zpátky domů na čaj s bábovkou). Oceňuji na současné poměry ne úplně předvídatelný konec (resp. třetí třetinu). Moc si neuvědomuji, co je na tomhle filmu špatně, přesto jsem se musel dlouho přemlouvat, abych neuzmul čtvrtou hvězdu. Těžko říct, jestli je odchod J.J.Abramse z režisérského ušáku třetího Star Treku dobrá nebo špatná zpráva. Holt se uvidí.