Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Akční
  • Komedie
  • Animovaný
  • Drama
  • Dokumentární

Recenze (50)

plakát

Srážka s mimozemšťanem (2011) 

Umím si živě představit, jak zapálení katolíci (respektive ti bez dostatečného množství nadhledu) u Paula brunátní, nadskakují vzteky a z uší se jim valí svěcená voda v plynném skupenství. Je to tak trochu antikreacionistická a materialistická agitka, která mě, jakožto biologovi, rozhodně nemůže vadit. Některé pasáže a dialogy jsou vážně úžasné a vlastně celý tenhle originální námět přisprostlého emzáka, který z vysoka dlabe na všech deset přikázání, mě hodně potěšil. Opravdu kvalitních sci-fi komedií je jako šafránu a za každou další jsem šťastnej. Humor Pegg + Frost mi prostě sedí.

plakát

300: Bitva u Thermopyl (2006) 

Poprvé jsem tohle viděl v kině, zhulený jako dobytek a připadalo mi to vynikající. Následná projekce, tentokrát za střízliva mě přesvědčila, že THC opravdu deformuje momentální úsudek. Vpravdě úžasná vizuální stánka mi ale nedovolí jít s hodnocením níž, ačkoliv mám jinak k tomuhle spektáklu řadu výhrad, počínaje fádní zápletkou a v kontextu skutečné události velmi okleštěným až primitivním příběhem. Celá válka Řeků s Peršany, zahrnující mimo téhle bitvy i řadu neméně zajímavých dalších střetů, by si bez debat zasloužila několikadílný (a historicky věrný) epos. Tahle záležitost podle komixu nemá žádný hlubší význam. Tentokrát se ale nechci šťourat v historických i kulturních nepřesnostech. Co mě (obligátně) sere, je zakomponování amerického nabubřelého a héroicko-patetického myšlení a výraziva do charakteru Sparťanů (i ostatních Řeků) a tudíž i téměř veškeré dialogy. Pasáže mimo bitvy v průsmyku jsou tak pro mě jen naprosto zbytečnou vatou vhodnou maximálně k vyprázdnění pivem naplněného měchýře. To ostatní je ale docela zábavné a dobře se na to kouká (tedy, kromě Leonidovy manželky - horší škatuli vybrat nemohli). Zpomalené bojové scény plné krve (vypadající tady jako zředěný dehet) a poletujících údů mě docela bavily a je to asi to opravdu jediné originální, co tu člověk může najít. Zbytek bitevní stopáže vyplňují vydepilovení polokulturisté vyrojivší se ze soutěže MrUniverse, kteří si to rozdávají s bandou ultrapodivných houmlesáků, retardů, pseudobeduínů a dalších ujetých existencí, přičemž se, pro uspokojení zhýčkaného diváka, přifaří sem tam nějaké to poloskutečné monstrum. Tohle je typicky prázdný film, vhodný k zabití času díky formě. Hloupá hovadina v kvalitním kabátě. Typická záležitost současné Hollywoodské vlny bezduchých vyumělkovanejch a násilných fantasy, nevyžadující od konzumenta IQ vyšší než podprůměr. Pokud tenhle fakt ale vědomě přijmete a smíříte se s ním, může "třístovka" vyhrazený čas zabít poměrně zábavně.

plakát

Hledači pokladů na aukcích (2010) (pořad) 

Hlavní slabinou jsou ti dva pitomci. Obézní, pokérovaný (nic proti) a mírně retardovaný čuník a podebraný frajírek se snaží pozvednout úroveň pozérství na další level. Jejich blbé kecy a trapné pózy jsou bohužel nedílnou a nepříjemnou součástí pořadu, o jehož autenticitě se dá navíc hodně silně pochybovat. Ovšem pro mě, jakožto sběrače a sběratele od přírody, má tato záležitost (chápu, že pro mnoho ostatních hloupá až stupidní) jistou přitažlivost. Rochnit se v bordelu a nacházet poklady (rozuměj staré krámy), to je jeden z mých snů, ač je, pravda, povrchní a ryze materialistický. Kdyby se pořad soustředil téměř výhradně na objevy těch dvou jelit, šel bych s hodnocením výš. Naopak při premise, že je celá tahle "show" jen předem připravená habaďůra s pěkně vykonstruovanými souboji dražitelů, resp. komparsu a uměle načančanými sklady, byl by to naprostý odpad!

plakát

Thor (2011) 

Na úvod je potřeba napsat, že mě opravdu zajímá a baví severská mytologie a že nemám v oblibě většinu filmů od Marvela (snad vyjma filmů s pavoukomužem, železomužem a xlidmi), z čehož, přiznávám, z větší části vychází mé hodnocení. Ještě než začnu nadávat, rád bych podotknul, že opravdu nejsem rasista a že jsem si vědom faktu, že film vznikl podle komixu, který mytologií pohrdá (čili za celé moje naštvání kvůli zprzněným skandinávským bájím může už komix). Začněmež třeba postavami. Odin je víceméně v pohodě, i když je z něj sterilní děda. Thor..., dobrá, nebudu ho moc komentovat. Představoval bych si ho jinak, ale chápu. Loki jako vyšisovanej rachitik? To už mi začíná trochu smrdět, ale má alespoň charisma a člověk mu trochu toho hajzla věří. Jenže ten zbytek je příšerný. Thorův "tým" (jehož existence je už sama o sobě dementní) je přehlídkou současné tendence nevynechat žádného zástupce menšin, aby si někdo nestěžoval. Jako v zásadě nic proti v situacích, kde by se takový stav dal očekávat - tj. hlavně v severní americe skoro všude. Pak pohoda. Ale v Aasgardu? Máme tam asiata, rádoby "bodrého" fousatého rozežraného tlustoprda, jehož význam mi zůstává skryt (má být zástupcem ancestrálních evropanů?), dál vysmátého idiota, který jakoby zrovna vylezl z nějaké nepovedené adaptace tří mušketýrů a před natáčením se zhulil s jamajčanem, který tam měl nejspíš hrát taky, ale nakonec toho nebyl schopen. No a pak typický skandinávec Heimdall (který je v mytologii Odinovým synem - tady můžeme předstírat, že se kdysi dávno Tatíček bohů spustil s nějakou Hotentotkou, nebo nechal malýho chudáka Heimdalla moc dlouho někde na sluníčku). Někdo by mohl namítat, že řeším píčoviny (no, asi by mě to mohlo nechat chladnějším, to je pravda...), ale podívejme se na to z opačného konce. Kdyby se Holywood rozhod natočit dejme tomu velkofilm o Čingischánovi, byly by tam kromě mongoloidní rasy i běloši, černoši, indiáni a hispánci? Nebo co třeba nějaký spektákl z válek mezi středoafrickými kmeny? Tam by se to určitě bělochy a eskymáky jen hemžilo... Ok, tohle je trochu nadsazené, ale princip je jasný. Dalo by se ještě namítnout, že tohle je přece kurvadrát fantasy a že to s původní skandinávskou mytologií, natož historickými reáliemi nemá ani zbla společného (což jsem tak trošičku naťukl již na začátku), ale opět - kurva jde tu o princip. Thora 2 jsem zatím neměl to utrpení vidět, ale předpokládám, že se mezi jeho nejbližší bojovníky řadí už taky nějaký hispánec, ind, austrálec, rom a křovák. A ve trojce se obklopí kmenem sentinelců - hned jak se nějakému misionáři povede jim zničit kulturu. Herecké výkony obvykle nestojí moc za řeč (snad kromě Hopkinse a možná Hiddlestona). Příběh je příšerně jalový a předvídatelný. Celé je to absolutně prosté jakéhokoliv hlubšího dojmu nebo myšlenky. Při dnešním kurzu fantasy filmů se ale asi nikdy hodnověrného filmu z prostředí Aasgardu nedočkám, vznikat budou jen podobné koniny. Tohle je podle mě typická ukázka bezduché kraviny pohrdající původním významem, beroucí si z té mytologie jen to, co se hodí a zbytek je vyplácán tou nejhorší břečkou z hollywoodských kanálů, která slouží jen k tomu, aby se to podobalo, alespoň svojí jednoduchostí, všem ostatním blbostem, za které se dnes tak ochotně cáluje.

plakát

Lovci duchů (2005) (seriál) 

Občas nudné, občas předvídatelné, skoro pokaždé alespoň trochu otravné kvůli kýblu existencialistických keců, někdy opravdu zábavné. Jednotlivé epizody, a vlastně i celé série mají značné kvalitativní výkyvy. Chybí tomu větší nálož akce, mystično je vcelku dostačující, i když občas z toho čiší jakási fádní rutina. Bohužel, nejen na lovce paranorálních jevů, ale i na normální chlapi mají tihle dva cucáci až moc velkou tendenci k emocionálním výlevům, rádoby hádkám, následným omluvám a k duševně-intimním rozmluvám, což bych pochopil, kdyby to byl seriál s názvem "Rodinná terapie s přidruženým lovením duchů." Takhle je to spíš směšné. Sam mě navíc vyloženě sere (obzvlášť v nadabované verzi, to ho mám chuť něčím praštit dvojnásob). Hádky kvůli každé hovadině jsou podmínkou ve scénáři k argentinským telenovelám, tady je to nepatřičné. Kdysi, ještě jako dítko základní školou povinné, jsem Lovce s oblibou sledoval o prázdninách na chatě a ano, nostalgie v mém případě hraje u hodnocení výzmanou roli. Je to opravdu neškodná oddychovka, která viděla horor jen přes zasrané okénko rychlíku. Rozhodně by se dal podobný námět využít mnohem lépě, syrověji.

plakát

Hotel Transylvánie (2012) 

Uf, no tak tohle byla teda vážně "monstrózní" hovadina. První třetinu jsem se doopravdy nudil i přes přehršel postav a evidentní snahu o co nejvíc gagů za minutu. Druhá třetina, vlastně ani nevím proč, mě bavila nejvíc. Tu a tam mi uchem prolétla úsměvná hláška a skoro jsem měl pocit, že by to nemusela být až taková ztráta času, ovšem nic mě nemohlo připravit na hrůzy zbytku. Citlivý a milující hrabě Drákula a jeho podobně úžasní, empatičtí a obětaví přátelé se snaží zachránit lásku jeho dcery. Drákula se za pomoci skvělých a osvícených občanů blízké vísky obětavě vrhne do slunečního svitu, aby zosnoval srdcervoucí tyjátr při stíhání letadla, v němž dřepí dcerky zkroušený milovaný (který měl vážně kliku, že se v hotelu objevil jako první a jediný použitelný chlap. I při sebemenší konkurenci by jinak tenhle kokot neměl šanci...). Po strastiplném letu a vážně ultra dojemném rétorickém cvičení se letadlo obrací, milenci se shledávají a Drákulovi ukápne slzička a zachvěje se mu poprvé po několika staletích srdéčko z celého toho nečekaného štěstí a usmíření. Všude láska, mír, sbratření - zkrátka klasika ze života průměrného krvesaje. Nakonec si všichni spokojeně zarepujou (to už jsem fakt neveřil svým smyslům) a je vystaráno. Tenhle stupidní a i na animák přeslazený slizský paskvil mě přesvědčil, že moje filosofie striktního nenavštěvování kresleňáků v kině se opravdu vyplácí, protože tohle je jeden z mnoha případů, kdy bych opravdu hořce litoval utracených prašulí (nehledě na to, že bych se nejspíš cítil poněkud trapně - možná podobně jako u Shreka 3, kdy se okolo sedící parchanti předškolního věku chlámali, až jim bubliny z nudlí pleskaly u nosu a ožužlané bombóny byly jako kartáčové střely metány z uslintaných hub a já doufal, že se mi podaří nepozorovaně se vstřebat do polstrování sedačky). Pravda, nejspíš jsem to měl sledovat v původním znění, neboť Péťu Rychlíka fakt nemůžu, ale asi by to moc nepomohlo. Nechápu tak vysoké hodnocení u záležitosti násilně se snažící v divákovi vybudit jisté emoce tak primitivním, až stupidním způsobem, navíc při nedostatku kvalitní srandy a absolutní absenci smysluplného příběhu. A hlavně - pohádky by přece měly stát na konfrontaci dobra a zla, eventuálně inteligence a hlouposti. Co bylo tohle? Konfrontace pitomosti a neutrality? To je asi blbost, co? Hvězdičku dávám za těch pár ucházejících fórů a za fešnou emo stoosmnáctku, na kterou se pěkně koukalo. Ovšem nikdy víc.

plakát

Červený trpaslík - Série 10 (2012) (série) 

Jak se cítí fanoušek něčeho, co v kvalitě postupně upadá a nakonec je i možnost, že to definitivně skončí, když tu najednou se onen objekt fanouškova zájmu znovuzrodí v kvalitě, která nejen, že nekulhá za zbytkem, ale naopak reprezentuje to, co přimělo fanouška k fanouškovství vztaženému k onomu obdivovanému objektu? Asi tak, jak jsem se cítil já, když jsem viděl první tři (a posléze samozřejmě i další tři) díly desáté řady trpajzlíka. Onen fanoušek i já jsme bez sebe samým blahem a jsme upřímně překvapení, jak to, že i přes občasnou trapnost a celkovou nezáživnost trilogie "Zpátky na zemi," následující řada (čili tato) zmíněnými neduhy netrpí (nebo jen nepatrně) a překonává i kvality řad s Kochanskou na palubě. Evidentní mírná sešlost věkem Listera a spol. mi absolutně nevadí (přeci jen jsou ve vesmíru už 3000000 let) a kdyby si tvůrci udželi konstantní úroveň kvality, mohlo by se klidně pokračovat až do alejujá. Proto doufám, že to Rob s Dougem nehodlají zabalit. Každopádně díky alespoň za tohle!

plakát

Misery nechce zemřít (1990) 

Tohle dílko bych ani snad hororem nenazval, i když je námět z pera mistra žánru. Jedná se o velmi kvalitní záležitost, jež staví především na vynikajícím výkonu herců, hlavně pak Kathy Bates, jež postavu Annie Wilkisové ztvárnila tak skvěle, že mi z ní běhal děda mráz v kanadách po zádech. Hlavní ženská postava, jevící se na začátku jako milá spásná duše, na konci pak jako absolutní magor zasluhující doživotní pobyt ve svěrací kazajce, je snad jednou z nejzajímavějších, jaké jsem měl to štěstí vidět. Trochu mě překvapila absence brutálnějších scén (kromě setkání spisovatelových kotníků a obrovské palice), i když o násilí tu vlastně šlo jen okrajově a hlavním prvkem zůstává skvělá atmosféra a beznaděj, kterou jsem nebohému Paulovi taky zbaštil i s navijákem. Maximální hodnocení nedávám proto, že jsem si k videu dřepnul s chutí podívat se na skutečný horor. Každopádně jsem se nenudil.

plakát

Tři mušketýři (2011) 

Opravdu mě děsí, co je možné stvořit z klasické literární předlohy. Našli bychom určitě i šílenější příklady, ale vzhledem k rozpočtu a hereckému obsazení jsou tihle Tři mušketýři snad tím nejvíc zavrženíhodným brakem. Pravda, už když jsem zjistil, že do režisérské sesle bude pšoukat P.W.S. Anderson, moje naděje, že se snad jednou dočkám mušketýrů hodných knihy, rázem padly. Nechci tvrdit, že je Paul špatný režisér, například u Death Race nebo Resident evil: zánik, jsem se docela bavil (ačkoliv to jsou taky kraviny, ovšem s tím člověk tak nějak počítá), nicméně dotyčný by se měl držet právě jen podobných námětů, když není schopen natočit film bez absence megalomanství, scén popírajících fyzikální zákony a přenosu amerického myšlení do charakteru postav jiných kutur. Tři mušketýři v jeho podání jsou..., jak to jen říct… příšerná kravina přitažená za vlasy až do krajnosti. Scény hodící se spíš do filmů a la Matrix, zde ovšem s lady de Winter v hlavní roli, mě vyloženě nasraly, nemluvě o zcela neskutečném pohrdání původním dějem a charakterem příběhu, z něhož zbyl víceméně jen skelet s tlejícími cáry tkáně. I těch pár kladů, jako například několik slušnějších hereckých výkonů (Waltz), nemůže nic zvrátit nad tíživou obludností zbytku. Posledními hřebíčky do rakve pro mě byla postava D’Artagnana v podání utřinosa Logana Lermana (tohle má být dnešní prototyp hrdiny?) a Milla Jovobitch, která mě tady irituje ještě víc než obvykle (zde jako hybrid vražedkyně, chodícího pugétu a postavy z nějakého komixu od Marvela). Asi bych se měl uklidnit a zapojit krapet nadhledu, jenže se mi nechce. Opravdu mi vadí, že bez špetky úcty téměř kdokoliv sáhne po klasice a přežmoulá jí v něco nesmyslného, nedůstojného a hlavně hrozně stupidního. Vždyť i sám rejža, pokud to myslel vážně a ne jako zjevnou parodii, se musel zamyslet nad tím, co na to řeknou i jen průměrně inteligentní diváci. Snad nečekal, že ho za takovou trotlovinu bude někdo chválit. Nechápu ho, ačkoliv možná někde si to nadšený diváky najít mohlo, co já vím. Jednu hvězdu dávám jen proto, že na ještě mnohem horší filmy by mi už nestačila stupnice, ovšem dělám to nerad!

plakát

Simpsonovi (1989) (seriál) 

Hodnotím jen do 18té série. Kdybych započítal i hodnocení novějších sérií, musel bych dvě až tři hvězdy ubrat. Bohužel, to, co se s touhle legendou v poslední době stalo, mě opravdu upřímně sere (s odstupem času se nasranost přehoupla do nezájmu). Tak příšerná nuda sérií 20+ (+/-) je výsměchem původním, někdy až geniálním vtipům a zápletkám. U většiny dílů novějších sérií se, v lepším případě, za celej díl párkrát pousměju, a to mi nestačí u průměrnejch seriálů, natož pak u Simpsonů. Obvykle ale spíš nemůžu věřit vlastním uším a očím, jak vycucaný a stokrát vylouhovaný, někdy až vyloženě trapný pseudofóry se na mě valí. Absolutně jalový, nevtipný samoúčelný monology vytažený odkudsi z nejzazší hloubi kosti patní, všechno dotažený do krajnosti, navíc při absenci inteligentních a opravdu legračních fórů vycházejících z kontextu zápletky a k tomu někdy až otravná uřvanost. Je to obrovská škoda a zároveň ostuda pro tvůrce, kteří zcela evidentně dávno ztratili radost z tvorby a dělají to jen proto, že jsou lidi pořád ochotní na to čumět (snad ne navždy, probůh...). Příkladem za všechny je neskutečně odstrašující vypocenina, kde Líze pomáhá se sebeurčením Lady Gaga, tady jsem měl fakt chuť hodit bednu do hajzlu. Uf... Tohle je trochu nezvyklej komentář u něčeho, co ode mě dostalo plnou palbu. Nový Simpsonovi jsem definitivně odepsal, ale naštěstí zbylo pořád obrovský množství vynikajících dílů, který jsou svojí originalitou a vtipem už asi těžko někdo překoná. A ať už vyplodí autoři v budoucnu sebevětší blbosti (a i teď, na jaře 2020, kdy komentář upravuju - tedy v krásných časech krize Čínské chřipky - to vypadá, že seriál zdaleka nekončí), nesmazatelné místo v historii televizní zábavy má tenhle žlutý spektákl jisté.