HrudkaJ

Mohla a snad i měla to být facka tady tomu našemu provinčnímu českému antikomunismu, což se do jisté míry asi povedlo, ale zůstalo to jen tak na půli cesty, jako že nejsme lepší než ti ostatní.

Na tom filmu je cenná zejména postava Martina Myšičky. Víc než přesvědčivě totiž ukazuje, že zachovat si zdravý rozum a nezadat si s režimem je důležitější než cokoliv jiného.

Slyšel jsem kdysi v radiu názor, že kdyby v televizi dávali občas i něco takového (jako Obchod na korze), nebyli bychom na tom lidsky tak špatně.

Některé filmy jsou dobré hlavně k tomu, že si při nich člověk uvědomuje, jak hluboký smysl by mělo dělat misto nich něco jiného.

No to bylo hrozný.

K oblakům vzhlížíme, v nicotě jsme a v nicotě končíme.

Nikdy bych nečekal, že mít či nemít dítě bude natolik zásadní otázkou, zato bych čekal, že to, že se o některých věcech prostě raději nemluví, je věcí rodin, kde se o nejrůznějších těžkostech prostě raději nemluví, ale ne, jde o obecný jev - když o tom nebudeme mluvit, tak o tom prostě nebudeme mluvit.

Líbilo se mi, že z pojmu "svět" udělali bližního, ze snahy ho změnit někomu pomoci a že ten kluk nakonec zemřel. Nelíbilo se mi všechno ostatní, jak tu původně bohulibou ideu udělat taky někdy něco dobrého utopili v dost laciné romantice, že v podstatě pominuli obyčejnou lidskou slabost, jíž pouze zahalili do smutného lidského osudu a že šli cestou nejmenšího odporu, tj. že problém té myšlenky vlastně ani není v té lidské slabosti, ale v tom, že každá myšlenka dobra je hlavně od toho, aby se dále promýšlela, ne jen realizovala na pomoci byť i cizímu člověku. Jako že ten film mohl být mnohem lepší, ale to by nesměl být romantický a uzavřený v takovém tom americkém světě lásky a lidské blízkosti, musel by prostě dohlédnout dál než na nějaké osobní štěstí. A v tom mě velmi zklamal, ale věřím, že to původně bylo myšleno lépe.

Film o fenoménu dnešní doby - sociální síti - konkrétně Facebooku a jeho tvůrcích, kteří jsou sice vykresleni vesměs jako asociálové, ale ve skutečnosti je nezajímá skoro nic jiného než takřka neustálé večírky a takřka všudypřítomná děvčata, což mě na tom všem překvapilo asi tak ze všeho nejvíc.

Ten konec mě sice strašně naštval, ale pořád lepší narvat do té venkovské poetiky trochu té erotiky než předešlého násilí.